Cvičení 1
Základní typy rovnic a nerovnic
Lineární a kvadratické rovnice a nerovnice, absolutní hodnota, racionální lomené výrazy.
Lineární výrazy a výrazy s absolutní hodnotou
Základní příklady
Příklad 1.1#
Řešte nerovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Nerovnici vyřešíme jediným krokem – dělením číslem . Nezapomeňte, že při násobení či dělení záporným číslem se obrací znaménko nerovnosti.
Postup řešení
Obě strany nerovnice vydělíme číslem . Protože je záporné, obrátí se znaménko nerovnosti:
Množinou všech řešení je tedy interval .
Příklad 1.2#
Řešte nerovnici .
Odpověď
A.
Nápověda
Dvojitou nerovnost upravujeme „najednou“: cokoli provedeme s prostředním výrazem, musíme provést i s oběma krajními. Pozor na to, že vynásobením či vydělením záporným číslem se obrátí obě nerovnosti, a tím i pořadí krajních bodů.
Postup řešení
Od všech tří výrazů odečteme číslo a poté všechny tři vynásobíme číslem ; obě nerovnosti se přitom obrátí:
Poslední řádek přepíšeme v obvyklém pořadí, tedy od menšího čísla k většímu: . Množinou řešení je interval – krajní bod do něj patří, krajní bod nikoli.
Poznámka
Dvojitá nerovnost je pouze zkráceným zápisem soustavy dvou nerovnic, které musí platit současně. Kdo si výše uvedeným postupem není jistý, může řešit zvlášť nerovnici (odkud ) a nerovnici (odkud ) a obě množiny řešení nakonec protnout.
Příklad 1.3#
Určete počet celočíselných řešení nerovnice
Odpověď
D.
Nápověda
Levá strana už je v součinovém tvaru, stačí tedy sestavit tabulku znamének. Rozmyslete si, jak se na znaménku součinu projeví sudá a jak lichá mocnina závorky. Protože je nerovnost neostrá, patří do množiny řešení i všechny nulové body. Teprve nakonec spočítejte, kolik celých čísel v nalezené množině leží.
Postup řešení
Nulové body jednotlivých činitelů jsou , a . Rozdělíme jimi reálnou osu a na vzniklých intervalech určíme znaménko každého činitele i celého součinu:
| součin |
Využili jsme přitom, že lichá mocnina má vždy stejné znaménko jako její základ, zatímco sudá mocnina je pro každé kladná, a znaménko součinu tedy neovlivňuje.
Kladný je součin pouze na intervalu . Protože je nerovnost neostrá, přidáme ještě všechny nulové body, tj. čísla , a . Množinou řešení je
Celá čísla v této množině jsou právě , a . Nerovnice má tedy celočíselná řešení.
Poznámka
Původní součinový tvar můžeme nejprve upravit na „standardnější“, tedy obrátit první závorku a změnit znaménko celé nerovnosti:
Na výslednou nerovnost lze následně aplikovat tzv. metodu intervalů.
Příklad 1.4#
Řešte nerovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Výraz je vzdálenost bodu zobrazujícího číslo na číselné ose od bodu příslušného číslu . Hledáme tedy všechna čísla, jejichž vzdálenost od je menší než . Formálně použijeme ekvivalenci .
Postup řešení
Pro libovolný reálný výraz a libovolné reálné číslo platí
V našem případě tedy
kde jsme ve druhém kroku ke všem třem výrazům přičetli číslo . Množinou řešení je interval .
Poznámka
Geometricky jde o interval se středem v bodě a poloměrem :
Tento pohled se vyplatí mít stále na paměti – výsledek z něj lze napsat okamžitě a bez počítání.
Příklad 1.5#
Řešte rovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Absolutní hodnotu umíme odstranit jen tehdy, známe-li znaménko výrazu uvnitř. Najděte proto nulové body obou výrazů, rozdělte jimi reálnou osu a na každém z takto vzniklých intervalů řešte vzniklou lineární rovnici. U každého nalezeného kořene pak ověřte, zda leží v tom intervalu, ze kterého vzešel – v opačném případě ho musíme zamítnout.
Postup řešení
Nejprve určíme nulové body výrazů v absolutní hodnotě:
Nulovými body a rozdělíme reálnou osu na tři intervaly. Na každém z nich mají oba výrazy stálé znaménko, takže na něm můžeme absolutní hodnoty odstranit a danou rovnici převést na lineární:
Pro je a , takže
Protože , číslo je řešením dané rovnice.
Pro je a , takže
Protože , číslo je dalším řešením rovnice.
Pro je a , takže
Protože , v uvažovaném intervalu nemá daná rovnice řešení.
Daná rovnice tedy má dvě řešení a .
Poznámka
Zkouška: pro je a pro je . Naopak číslo ze třetího případu rovnici nevyhovuje, neboť . Právě proto je závěrečná kontrola, zda kořen leží v uvažovaném intervalu, nezbytná.
Příklad 1.6#
Najděte nejmenší celé číslo, které je řešením nerovnice
Odpověď
B.
Nápověda
Postupujte metodou nulových bodů jako v příkladu 1.5. Geometricky jde o součet vzdáleností bodu od bodů a ; z tohoto pohledu je vidět, že mezi body a je součet stále roven a směrem ven roste. Nezapomeňte, že se ptáme na nejmenší celé číslo v množině řešení.
Postup řešení
Nulové body jsou a ; rozdělíme jimi reálnou osu na tři intervaly.
Pro je a , takže nerovnice má tvar
Průnikem s uvažovaným intervalem dostáváme .
Pro je a , takže levá strana nabývá hodnoty
Nerovnost tedy platí pro každé z tohoto intervalu a celý interval je součástí množiny řešení.
Pro je a , takže
Průnikem s uvažovaným intervalem dostáváme .
Sjednocením dílčích výsledků je množina řešení
Nejmenší celé číslo v intervalu je ; číslo do něj již nepatří, neboť nerovnost je ostrá.
Poznámka
Geometricky je součtem vzdáleností bodu od bodů a . Leží-li mezi nimi, je tento součet roven jejich vzdálenosti, tedy ; při vzdalování se zvětšuje o dvojnásobek uraženého kusu. Hodnoty dosáhne právě v bodech a , mezi nimiž je proto menší než .
Doplňující příklady
Příklad 1.7#
Najděte součet řešení rovnice .
Odpověď
D.
Nápověda
Než začnete dělit reálnou osu na intervaly, všimněte si, že oba výrazy v absolutních hodnotách jsou násobky téhož výrazu . Využijte vlastnost .
Postup řešení
Platí a . Rovnice tedy má tvar
Odtud nebo , tedy
Součet obou řešení je .
Poznámka
Součet lze uhodnout i bez výpočtu obou kořenů: obě řešení jsou souměrně rozložena kolem bodu (mají od něj stejnou vzdálenost ), a jejich součet je proto roven .
Příklad 1.8#
Nalezněte řešení rovnice a rozhodněte, které tvrzení je pravdivé.
Odpověď
D.
Nápověda
Postupujte metodou nulových bodů. U každého kandidáta na kořen nezapomeňte ověřit, zda leží v uvažovaném intervalu.
Postup řešení
Nulové body výrazů v absolutních hodnotách jsou
Rozdělíme jimi reálnou osu na tři intervaly.
Pro je a , tedy
Protože , řešení zde není.
Pro je a , tedy
Protože , řešení zde také není.
Pro je a , tedy
Protože , i zde řešení není.
Ani v jednom z intervalů rovnice řešení nemá, množina řešení je tedy prázdná.
Jiný postup: Protože , plyne z dané rovnice, že . Případné řešení tedy musí splňovat , nebo , tj. , nebo . Stačí proto prověřit jen tyto dvě možnosti, což výpočet znatelně zkrátí.
Příklad 1.9#
Najděte součet řešení rovnice .
Odpověď
C.
Nápověda
Nulové body všech tří výrazů jsou , a ; ty rozdělí reálnou osu na čtyři intervaly. Vnější absolutní hodnotu odstraňujeme až poté, co víme, jaké znaménko má na daném intervalu výraz uvnitř ní. Dalším způsobem je řešení pomocí ekvivalence
Postup řešení
Nulové body výrazů , a jsou po řadě , a . Rozdělíme jimi reálnou osu na čtyři intervaly a na každém z nich rovnici zjednodušíme.
Pro je , a . Vnitřek vnější absolutní hodnoty je
takže rovnice má tvar , odkud . Protože , jde o řešení.
Pro je , a . Vnitřek je
neboť . Rovnice tak má tvar , odkud . Protože , řešení zde není.
Pro je , a . Vnitřek je opět , tentokrát však , takže po odstranění vnější absolutní hodnoty dostáváme , odkud . Protože , jde o řešení.
Pro je , a . Vnitřek je
takže rovnice má tvar , odkud . Protože , jde o řešení.
Rovnice má tedy tři řešení , a a jejich součet je
Jiný postup: Využijeme ekvivalence
Pro danou rovnici to znamená vyřešit dvě rovnice
zvlášť a následně jejich množiny řešení sjednotit.
Obě rovnice mají stejnou levou stranu, a tedy i stejné nulové body; lze je proto řešit „rovnoběžně“ metodou nulových bodů:
Oproti prvnímu postupu přitom dělíme reálnou osu jen na tři intervaly místo čtyř – nulový bod výrazu už totiž uvažovat nemusíme. V levém sloupci níže vždy řešíme první rovnici, v pravém druhou.
Na intervalu je , , pak:
Číslo do uvažovaného intervalu nepatří, jediným řešením zde tedy je .
Na intervalu je , , pak:
Obě rovnice mají stejné řešení , které patří do uvažovaného intervalu.
Na intervalu je , , pak:
Protože a , do množiny řešení přidáme pouze .
Součet tří řešení , a je .
Příklad 1.10#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Zlomky na levé straně nejprve sečtěte (společný jmenovatel je ), nebo rovnou vynásobte celou nerovnici kladným číslem – znaménko nerovnosti se přitom nemění. Nakonec se pečlivě podívejte, zda krajní bod do množiny řešení patří, či ne.
Postup řešení
Zlomky na levé straně převedeme na společného jmenovatele:
Nerovnice tedy zní a po vynásobení kladným číslem dostáváme . Množinou řešení je interval .
Příklad 1.11#
Najděte hodnotu parametru , pro který jsou všechna reálná čísla řešením nerovnice .
Odpověď
A.
Nápověda
Převeďte nerovnici na tvar a rozmyslete si zvlášť tři případy: , a . Jen v jednom z nich může být množinou řešení celé .
Postup řešení
Nerovnici upravíme tak, aby všechny členy s neznámou byly vlevo:
Rozlišíme tři případy podle znaménka koeficientu :
- Je-li , dostaneme – množinou řešení je jen jistá polopřímka, nikoli celé .
- Je-li , dostaneme – opět nikoli celé .
- Je-li , tj. , nerovnice přechází na tvar . Ten platí bez ohledu na hodnotu , takže množinou řešení je celé .
Hledanou hodnotou je tedy .
Poznámka
Pro mají obě přímky reprezentující strany původní nerovnice stejnou směrnici; nerovnice pak porovnává dvě rovnoběžné přímky a platí vždy. Právě proto se u nerovnic s parametrem vždy vyplatí zvlášť prošetřit případ, kdy koeficient u neznámé vymizí.
Příklad 1.12#
Kolik celočíselných řešení má nerovnice ?
Odpověď
C.
Nápověda
Zde už nelze upravovat všechny tři výrazy najednou, protože neznámá je ve všech třech. Rozepište proto dvojitou nerovnost na soustavu dvou nerovnic, vyřešte je zvlášť a jejich množiny řešení protněte.
Postup řešení
Dvojitá nerovnost znamená, že současně platí
První nerovnici upravíme na
druhou na
kde jsme v posledním kroku dělili záporným číslem , a proto obrátili znaménko nerovnosti.
Průnikem obou podmínek je interval
Celá čísla v něm ležící jsou a ; nerovnice má tedy celočíselná řešení.
Příklad 1.13#
Řešte nerovnici .
Odpověď
A.
Nápověda
Levá strana je v součinovém tvaru, stačí tedy tabulka znamének jako v příkladu 1.3. Doporučujeme nejdřív upravit činitel na tvar , aby všechny závorky vypadaly stejně; znaménko „“ pak vytkneme před celý součin.
Postup řešení
Nejprve upravíme třetí činitel: . Nerovnice tedy zní
kde jsme obě strany vynásobili číslem a obrátili znaménko nerovnosti.
Nulové body jsou , a ; sestavíme tabulku znamének:
| součin |
Součin je záporný na intervalech a . Protože je nerovnost neostrá, přidáme i nulové body , a . Množinou řešení je
Příklad 1.14#
Určete množinu řešení nerovnice .
Odpověď
D.
Nápověda
Druhá mocnina je vždy nezáporná. Rozmyslete si zvlášť případ, kdy je rovna nule – právě ten bývá zdrojem chyb.
Postup řešení
Pro každé reálné platí . Rozlišíme dva případy:
- Je-li , je levá strana rovna nule a nerovnost platí. Číslo je tedy řešením.
- Je-li , je a můžeme jím nerovnici vydělit, aniž bychom měnili znaménko nerovnosti. Dostaneme , tj. .
Množinou řešení je proto
Poznámka
Tuto úlohu lze řešit i klasickou metodou intervalů. Sudá mocnina znaménko součinu nemění, přidává však do množiny řešení svůj nulový bod – ovšem jen tehdy, je-li nerovnost neostrá. Kdyby v zadání bylo místo , byl by výsledek pouze .
Příklad 1.15#
Řešte nerovnici .
Odpověď
C.
Nápověda
Použijte ekvivalenci . Ta platí pro libovolné reálné : je-li , jsou obě strany nesplnitelné, takže podmínku není třeba řešit zvlášť.
Postup řešení
Podle ekvivalence je daná nerovnice ekvivalentní dvojité nerovnosti
tedy soustavě dvou nerovnic. Z pravé dostáváme
z levé
Průnikem obou podmínek je množina řešení
Poznámka
Že podmínka vyšla „sama“, není náhoda: kdyby bylo , nemohla by nerovnost platit, protože absolutní hodnota je vždy nezáporná. Přesto je dobré si to uvědomit – u nerovnice s místo by se situace zásadně lišila.
Příklad 1.16#
Určete množinu řešení nerovnice .
Odpověď
A.
Nápověda
Použijte ekvivalenci
Ta platí pro libovolné reálné , není tedy třeba rozlišovat případy podle jeho znaménka: je-li , je levá strana splněna automaticky (neboť ) a pravá také, protože podmínky a tehdy pokrývají celou reálnou osu.
Postup řešení
Nejprve upravíme nerovnost na tvar :
Podle uvedené ekvivalence přepíšeme danou nerovnici na dvě lineární nerovnice a každou z nich vyřešíme zvlášť:
Kvůli spojce „nebo“ obě množiny řešení sjednotíme. Protože , dostáváme
Jiný postup: Nulový bod výrazu je .
Pro je , tedy
Protože , je průnikem s uvažovaným intervalem množina .
Pro je , tedy
Průnik množiny s intervalem je prázdný, řešení zde tedy není.
Množinou řešení je proto .
Příklad 1.17#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Obě strany nerovnice jsou nezáporné, takže je můžeme umocnit na druhou – jde o ekvivalentní úpravu. Vzniklou nerovnici pak výhodně upravíme pomocí vzorce . (Samozřejmě lze postupovat i metodou nulových bodů, výpočet je však delší.)
Postup řešení
Obě strany nerovnice jsou nezáporné, a proto je umocnění na druhou ekvivalentní úpravou. S využitím dostaneme
Levou stranu rozložíme podle vzorce :
Množinou řešení je tedy interval .
Poznámka
Geometricky: je vzdálenost bodu od bodu a jeho vzdálenost od bodu . Hledáme tedy body, které jsou blíž k bodu než k bodu , což je přesně pravá polorovina od středu úsečky . Ten leží v bodě , takže výsledek můžeme napsat okamžitě.
Kvadratické výrazy
Základní příklady
Příklad 1.18#
Řešte nerovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Najděte kořeny kvadratického trojčlenu a využijte, že parabola je otevřená nahoru: mezi kořeny leží pod osou , vně nich nad ní.
Postup řešení
Kořeny trojčlenu určíme ze vzorce pro kvadratickou rovnici. Diskriminant je
takže
Trojčlen lze proto rozložit jako . Koeficient u je kladný, takže odpovídající parabola je otevřená nahoru: nezáporných hodnot nabývá právě vně kořenů a v kořenech samotných. Množinou řešení je tedy
Poznámka
Kořeny lze v takto jednoduchém případě uhodnout i z Viètových vztahů: hledáme dvě čísla se součtem a součinem , tedy a . Správnost výsledku si vždy můžeme rychle ověřit dosazením jedné „zkušební“ hodnoty z každého intervalu, například : pak neplatí, a interval tedy do řešení opravdu nepatří.
Příklad 1.19#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Vynásobením číslem převedete nerovnici na tvar s kladným koeficientem u (nezapomeňte obrátit znaménko nerovnosti). Případně si uvědomte, že parabola je zde otevřená dolů, a kladných hodnot tedy nabývá právě mezi kořeny.
Postup řešení
Obě strany vynásobíme číslem a obrátíme znaménko nerovnosti:
Diskriminant je
takže
a tedy .
Parabola je otevřená nahoru, záporných hodnot proto nabývá právě mezi kořeny. Množinou řešení je interval .
Poznámka
Kdo nerovnici nenásobí číslem , pracuje rovnou s parabolou otevřenou dolů; ta je kladná právě mezi svými kořeny, což vede ke stejnému výsledku. Obě cesty jsou správné – důležité je vědět, proč se pravidlo „mezi kořeny“ obrací spolu se znaménkem vedoucího koeficientu.
Příklad 1.20#
Řešte nerovnici .
Odpověď
C.
Nápověda
Pozor, odmocninou z je , nikoli . Nerovnici lze proto přepsat jako ; druhou možností je převést vše na jednu stranu a použít vzorec .
Postup řešení
Protože a , je daná nerovnice ekvivalentní nerovnici , tedy
Množinou řešení je interval .
Jiný postup: Převedeme vše na jednu stranu a rozložíme podle vzorce pro rozdíl druhých mocnin:
odkud opět .
Příklad 1.21#
Určete nejmenší řešení nerovnice .
Odpověď
D.
Nápověda
Podívejte se na diskriminanty (nebo doplňte na čtverec) obou kvadratických trojčlenů. Zjistíte, že oba jsou pro každé reálné kladné, a absolutní hodnoty tedy lze rovnou vynechat. Nerovnici lze samozřejmě řešit i umocněním obou stran na druhou jako v příkladu 1.17.
Postup řešení
Nejprve zjistíme, jakých znamének mohou oba trojčleny nabývat. Doplněním na čtverec dostaneme
pro každé reálné . (Ke stejnému závěru vede i výpočet diskriminantů a : trojčleny nemají reálné kořeny, a protože je koeficient u kladný, jsou všude kladné.)
Absolutní hodnoty tedy můžeme na obou stranách vynechat:
Množinou řešení je interval . Protože je nerovnost neostrá, patří do něj i jeho krajní bod, a nejmenším řešením je proto .
Jiný postup: Obě strany jsou nezáporné, můžeme je tedy umocnit na druhou a použít vzorec :
Druhý činitel má diskriminant , a je proto vždy kladný; zbývá tedy , což opět dává .
Doplňující příklady
Příklad 1.22#
Určete hodnoty reálného parametru tak, aby jeden kořen rovnice byl trojnásobkem druhého kořene, a rozhodněte, které tvrzení je pravdivé.
Odpověď
E.
Nápověda
Označte kořeny a a použijte Viètovy vztahy. Pozor: pro rovnici mají tvar a , je tedy nejprve vhodné vydělit rovnici koeficientem . Nakonec pečlivě porovnejte nalezenou hodnotu s nabízenými možnostmi.
Postup řešení
Rovnici vydělíme koeficientem :
Podle Viètových vztahů pro kořeny , platí
Podle zadání je . Z prvního vztahu dostáváme
Druhý vztah pak dává , tedy .
Zkouška: , kořeny jsou opravdu a a platí .
Jediná vyhovující hodnota je tedy , která ale mezi možnostmi A–D není.
Poznámka
U úloh tohoto typu se vyplatí ověřit i to, zda nalezená hodnota parametru skutečně dává reálné kořeny – zde je diskriminant rovnice roven , takže vše je v pořádku.
Příklad 1.23#
Určete hodnoty parametrů , , tak, aby rovnost platila pro každé reálné číslo , a rozhodněte, které tvrzení je pravdivé.
Odpověď
B.
Nápověda
Roznásobte levou stranu a uspořádejte ji podle mocnin . Dva polynomy se rovnají pro všechna právě tehdy, když se shodují v koeficientech u odpovídajících mocnin – odtud dostanete soustavu tří rovnic pro , , .
Postup řešení
Levou stranu roznásobíme a uspořádáme podle mocnin :
Aby rovnost platila pro každé reálné , musí se oba polynomy shodovat ve všech koeficientech:
Z první rovnice , ze třetí . Dosazením do druhé
Vyhovující trojice je tedy jediná, a to , , . Součin všech parametrů je
Pravdivé je proto tvrzení o součinu parametrů; možnost A je nepravdivá (trojice je jediná) a možnost C uvádí jiné hodnoty.
Příklad 1.24#
Najděte všechny hodnoty parametru , pro které má rovnice alespoň jeden společný kořen s rovnicí .
Odpověď
C.
Nápověda
Případný společný kořen musí být především kořenem té rovnice, kterou umíme vyřešit bez parametru. Najděte tedy kořeny rovnice a každý z nich postupně dosaďte do rovnice první – vyjde vám hodnota parametru .
Postup řešení
Nejprve vyřešíme rovnici bez parametru:
Společný kořen obou rovnic může být pouze jedno z čísel , . Dosadíme je postupně do rovnice :
- Pro dostaneme , tedy .
- Pro dostaneme , tedy .
Obě hodnoty vyhovují: pro má rovnice kořeny a , pro má rovnice kořeny a . V obou případech je jeden z kořenů společný s druhou rovnicí. Hledané hodnoty parametru jsou tedy
Příklad 1.25#
Jsou dány množiny
Určete jejich sjednocení .
Odpověď
A.
Nápověda
Obě množiny nejprve popište jako sjednocení intervalů: u pomocí kořenů kvadratické rovnice, u pomocí geometrického významu absolutní hodnoty. Před sjednocením si odhadněte polohu iracionálních krajních bodů (platí ), abyste věděli, které intervaly se překrývají.
Postup řešení
Množina . Kořeny rovnice jsou
Parabola je otevřená nahoru, kladných hodnot tedy nabývá vně kořenů:
Množina . Z nerovnice dostáváme , tedy
Sjednocení. Protože , je a . Krajní body jsou tedy uspořádány takto:
Interval a interval se proto překrývají a jejich sjednocením je . Celkem
Poznámka
Do sjednocení nepatří interval . Například číslo neleží ani v , ani v , neboť
Dosazení jedné konkrétní hodnoty je rychlý způsob, jak si výsledek zkontrolovat.
Racionální lomené výrazy
Základní příklady
Příklad 1.26#
Řešte rovnici .
Odpověď
A.
Nápověda
Nejprve určete definiční obor – jmenovatel nesmí být nulový. Teprve poté oba stejné zlomky odečtěte. Nezapomeňte nakonec ověřit, zda nalezené číslo do definičního oboru vůbec patří.
Postup řešení
Podmínka řešitelnosti je , tedy
Na takto určeném definičním oboru odečteme od obou stran zlomek :
Číslo však do definičního oboru nepatří, a nemůže tedy být řešením. Rovnice proto nemá žádné řešení, její množina řešení je prázdná: .
Poznámka
Právě takové úlohy ukazují, proč se definiční obor určuje na začátku. Kdo podmínku neuvede, dostane „kořen“ a zvolí nesprávnou odpověď E, přestože po dosazení do zadání není výraz vůbec definován.
Příklad 1.27#
Která z následujících nerovnic je splněna pro každé reálné číslo ?
Odpověď
E.
Nápověda
U každé možnosti se nejprve ptejte, pro která má daný výraz vůbec smysl. Nerovnice může být splněna pro každé reálné číslo jen tehdy, je-li její levá strana definována v každém reálném bodě – tj. jen tehdy, když se jmenovatel nikdy nerovná nule.
Postup řešení
Postupně projdeme všechny možnosti:
A) Výraz není definován pro . Navíc pro , , je čitatel záporný i jmenovatel záporný, takže zlomek je kladný a nerovnost neplatí.
B) Druhá mocnina je vždy nezáporná, nerovnost tedy platí všude, kde má výraz smysl. Pro však není definován.
C) Zlomek je roven všude, kde je definován, ale pro definován není.
D) Výraz není definován pro .
E) Jmenovatel splňuje pro každé reálné , výraz je tedy definován na celém . Čitatel je vždy nekladný, takže celý zlomek je nekladný a nerovnost platí pro každé reálné .
Hledanou nerovnicí je tedy ta z možnosti E.
Poznámka
Možnosti B, C a D jsou pastí na ty, kdo definiční obor nekontrolují: příslušné nerovnosti opravdu platí, ale jen na množině menší než . Rozdíl mezi tvrzeními „nerovnost platí, kdykoli má smysl“ a „nerovnost platí pro každé reálné číslo“ je přitom podstatný.
Příklad 1.28#
Řešte nerovnici .
Odpověď
C.
Nápověda
Nikdy nenásobte nerovnici výrazem, jehož znaménko neznáte! Převeďte proto vše na jednu stranu a upravte na jediný zlomek. O znaménku podílu pak rozhodne tabulka znamének stejně jako u součinu – podíl má totiž vždy stejné znaménko jako součin čitatele a jmenovatele.
Postup řešení
Podmínka řešitelnosti je , tedy .
Převedeme vše na levou stranu a upravíme na jediný zlomek:
Nulové body čitatele a jmenovatele jsou a ; sestavíme tabulku znamének:
| podíl |
Zlomek je záporný na intervalu . Protože je nerovnost neostrá, přidáme ještě nulový bod čitatele, tj. číslo (pro je zlomek roven nule). Nulový bod jmenovatele naopak přidat nesmíme – tam výraz není definován.
Množinou řešení je tedy .
Poznámka
Typická chyba spočívá ve vynásobení nerovnice jmenovatelem bez rozlišení jeho znaménka; to vede na , tj. , což je špatně. Kdo chce postupovat tímto směrem, musí rozlišit dva případy ( a ) a v druhém z nich obrátit nerovnost.
Příklad 1.29#
Najděte nejmenší celočíselné řešení nerovnice .
Odpověď
C.
Nápověda
Klíčová je podmínka plynoucí z odmocniny. Rozmyslete si, pro která je výraz vůbec definován – teprve na této množině smíme psát . Poté už stačí určit znaménko čitatele a jmenovatele.
Postup řešení
Definiční obor. Výraz má smysl pouze pro . Jmenovatel musí být nenulový: platí vždy a vylučuje , což je však už podmínkou zaručeno. Definičním oborem je tedy interval .
Znaménko čitatele. Pro platí , takže čitatel je roven
Trojčlen má diskriminant a kladný koeficient u , je tedy pro každé kladný. Čitatel je proto vždy záporný.
Znaménko jmenovatele. Pro je a , jmenovatel je tedy kladný.
Zlomek je tudíž pro každé z definičního oboru záporný, a nerovnost tedy platí na celém definičním oboru. Množinou řešení je a jejím nejmenším celočíselným prvkem je .
Poznámka
Možnosti A a B jsou nachystány právě pro ty, kdo podmínku přehlédnou a mechanicky pracují jen s nulovým bodem jmenovatele . Zápis přitom není totéž co – první výraz je definován jen pro , druhý pro všechna reálná .
Příklad 1.30#
Určete množinu řešení nerovnice .
Odpověď
B.
Nápověda
Jmenovatel je úplný čtverec: . Po zkrácení se výraz podstatně zjednoduší – podmínku z původního zadání si ale musíme pamatovat i po krácení.
Postup řešení
Jmenovatel rozložíme podle vzorce pro druhou mocninu dvojčlenu: . Podmínka řešitelnosti je tedy .
Pro můžeme krátit:
Činitel je nezáporný a pro dokonce kladný; znaménko součinu tedy neovlivňuje, pouze pro je celý výraz nulový (a nerovnost neostře splněna). Zbývá určit, kdy je :
| součin |
Součin je nezáporný na a na . Bod však musíme vyloučit, neboť tam původní výraz není definován. Bod do řešení patří (výraz je tam nulový) a v nalezené množině již obsažen je.
Množinou řešení je proto
Poznámka
Krácení zlomku je zde pohodlné, ale zrádné: po zkrácení už z výrazu nijak nepoznáme, že bod musí být vyloučen. Podmínky definičního oboru je proto nutné zapsat dříve, než začneme krátit.
Doplňující příklady
Příklad 1.31#
Najděte množinu řešení rovnice .
Odpověď
D.
Nápověda
Určete podmínku pro jmenovatel a poté rovnici jmenovatelem vynásobte. Porovnejte s příkladem 1.28: u rovnice smíme násobit nenulovým výrazem bez ohledu na jeho znaménko, u nerovnice nikoli – proto je rovnice výrazně jednodušší.
Postup řešení
Podmínka řešitelnosti je , tedy . Za této podmínky můžeme rovnici vynásobit jmenovatelem:
Nalezené číslo podmínku splňuje, množinou řešení je tedy .
Příklad 1.32#
Najděte množinu řešení rovnice .
Odpověď
D.
Nápověda
Zlomek je roven nule právě tehdy, když je jeho čitatel nulový a zároveň je jmenovatel od nuly různý. Nejprve tedy vylučte body, v nichž jmenovatel mizí, a teprve pak hledejte kořeny čitatele (rozložte jej pomocí vzorce ).
Postup řešení
Podmínky řešitelnosti jsou a .
Čitatel rozložíme podle vzorce pro rozdíl druhých mocnin:
Je tedy nulový právě pro . Čísla a však musíme podle podmínek vyloučit, neboť v nich není definován ani původní zlomek.
Množinou řešení je proto .
Poznámka
Po zkrácení má levá strana tvar , jehož kořeny jsou a ; zkrácený výraz sám o sobě už ale o vyloučených bodech nic neříká. Zde krácení výsledek naštěstí nezkreslí, protože vyloučené body a nejsou kořeny zkráceného výrazu – spoléhat se na to však nelze.
Příklad 1.33#
Určete množinu řešení nerovnice .
Odpověď
C.
Nápověda
Jmenovatel je pro každé reálné kladný – můžeme jím tedy bez obav vynásobit a znaménko nerovnosti se nezmění. Zbude jednoduchá nerovnice s absolutní hodnotou.
Postup řešení
Protože , platí pro každé reálné . Výraz je tedy definován na celém a nerovnici smíme jmenovatelem vynásobit, aniž bychom obraceli znaménko:
Nerovnice znamená, že vzdálenost čísla od nuly je větší než , tedy nebo . Množinou řešení je
Příklad 1.34#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Nejprve sečtěte výraz uvnitř absolutní hodnoty do jediného zlomku. Pak využijte a nerovnost převeďte na tvar , který už umíme řešit umocněním obou (nezáporných) stran na druhou.
Postup řešení
Podmínka řešitelnosti je .
Výraz uvnitř absolutní hodnoty sečteme do jediného zlomku:
Nerovnice tedy zní , což lze zapsat jako . Protože , smíme jím vynásobit:
Obě strany jsou nezáporné, umocnění na druhou je proto ekvivalentní úpravou:
kde jsme opět použili vzorec .
Kořeny činitelů jsou a . Součin dvou lineárních dvojčlenů s kladnými vedoucími koeficienty je nekladný právě mezi kořeny (včetně nich), tedy
Podmínka je přitom splněna automaticky, protože . Množinou řešení je proto .
Příklad 1.35#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Jmenovatelem nenásobte – jeho znaménko neznáme. Převeďte vše na jednu stranu a upravte na jediný zlomek; po odečtení jedničky se čitatel výrazně zjednoduší a objeví se v něm činitel, který lze se jmenovatelem zkrátit. Podmínku si ale musíme uchovat.
Postup řešení
Jmenovatel rozložíme: . Podmínky řešitelnosti jsou tedy a .
Převedeme vše na levou stranu:
Protože , můžeme činitelem zkrátit:
neboť čitatel je kladný, a zlomek je proto nezáporný právě tehdy, když je jmenovatel kladný (nulový být nemůže).
Se započtením podmínky je množinou řešení
Příklad 1.36#
Určete množinu řešení nerovnice , je-li reálný parametr splňující .
Odpověď
B.
Nápověda
Čitatel rozložte na součin kořenových činitelů – objeví se v něm závorka, která je i ve jmenovateli. Po zkrácení nezapomeňte na podmínky a a využijte, že podle zadání platí ; jen díky tomu víme, jak jsou nulové body na ose uspořádány.
Postup řešení
Podmínky řešitelnosti jsou a .
Čitatel rozložíme. Kořeny rovnice , tj. , jsou a , takže
Pro tedy můžeme zkrátit:
kde jsme v posledním kroku vynásobili čitatele i jmenovatele číslem .
Řešíme tedy nerovnici . Podle předpokladu je , nulové body jsou proto na ose uspořádány takto:
| podíl |
Zlomek je záporný na intervalu . Nerovnost je neostrá, přidáme tedy nulový bod čitatele ; bod naopak přidat nesmíme, protože tam výraz není definován. Podmínka je splněna automaticky, neboť .
Množinou řešení je proto .
Poznámka
Předpoklad je pro řešení podstatný – určuje totiž vzájemnou polohu bodů , a na ose. Kdyby například platilo , měla by tabulka znamének jiné pořadí sloupců a výsledkem by byl interval . U úloh s parametrem se proto vždy vyplatí nejprve si rozmyslet, jak jsou nulové body uspořádány.