Cvičení 2
Elementární funkce
Polynomy a jejich kořeny, goniometrické funkce, exponenciála a logaritmus.
Polynomy
Základní příklady
Příklad 2.1#
Zjistěte, které z následujících čísel je kořenem polynomu .
Odpověď
E.
Nápověda
Dosadit všech pět čísel je zde nejrychlejší cesta. Vyplatí se ale okruh kandidátů nejprve zúžit: má-li polynom celočíselné koeficienty, může být jeho celočíselným kořenem pouze dělitel absolutního členu. Číslo tedy můžete vyloučit okamžitě.
Postup řešení
Připomeňme si nejprve potřebné pojmy. Číslo (reálné, nebo komplexní) nazýváme kořenem nenulového polynomu
(, , ), pokud .
Takový polynom lze pak zapsat ve tvaru součinu , kde závorka je tzv. kořenový činitel příslušný ke kořenu a polynom má stupeň o menší než . V případě -násobného kořene máme rozklad , kde .
Navíc platí: je-li polynom s celočíselnými koeficienty, může být jeho celočíselným kořenem pouze dělitel absolutního členu .
V našem případě je , takže kandidáty na celočíselný kořen jsou pouze čísla a . Číslo kořenem být nemůže, neboť . Zbývající čísla dosadíme:
Kořenem daného polynomu je tedy číslo .
Poznámka
Vydělením kořenovým činitelem dostaneme rozklad
Trojčlen má diskriminant , takže reálné kořeny nemá. Číslo je proto jediným reálným kořenem daného polynomu.
Příklad 2.2#
Určete podíl polynomů a .
Odpověď
D.
Nápověda
Polynomy dělíme „pod sebou“ podobně jako čísla: nejvyšší člen dělence vydělíme nejvyšším členem dělitele, výsledek vynásobíme celým dělitelem a odečteme. Rychlá kontrola: stupeň podílu musí být , což hned vylučuje možnosti A a E.
Postup řešení
Nejvyšší člen dělence vydělíme nejvyšším členem dělitele: . To je první člen podílu. Vynásobíme jím dělitele a odečteme:
Zbytek má stále stupeň alespoň , pokračujeme tedy dál: , druhý člen podílu je . Vynásobíme a odečteme:
Dělení vyšlo beze zbytku, podílem je polynom . Platí tedy
Poznámka
Všimněte si, že zbytek po prvním kroku vyšel přesně roven děliteli – proto je druhý krok tak krátký. Správnost výsledku ověříme roznásobením: .
Příklad 2.3#
Určete zbytek při dělení mnohočlenu dvojčlenem .
Odpověď
B.
Nápověda
Kromě standardního dělení polynomů lze zde použít Hornerovo schéma. Nejrychlejší je ale využít tzv. Bézoutovu větu: zbytek při dělení polynomu dvojčlenem je roven hodnotě . Stačí tedy dosadit .
Postup řešení
Dělíme-li polynom dvojčlenem , má zbytek stupeň menší než , je to tedy konstanta . Platí
a dosazením dostaneme . Zbytek je proto roven hodnotě polynomu v bodě (Bézoutova věta).
V našem případě je , tedy
Poznámka
Chceme-li znát i podíl, použijeme Hornerovo schéma. Do prvního řádku zapíšeme koeficienty polynomu. V případě chybějících mocnin nesmíme zapomenout zapsat do tohoto řádku jejich nulové koeficienty. Do levého sloupce zapíšeme číslo – kořen lineárního výrazu , jímž chceme daný polynom vydělit. Každý další koeficient ve druhém řádku tabulky pak dostaneme tak, že k odpovídajícímu koeficientu shora přičteme -násobek předchozího výsledku:
První tři čísla druhého řádku jsou koeficienty podílu, poslední (orámované) je zbytek. Platí tedy
Příklad 2.4#
Určete množinu reálných řešení rovnice .
Odpověď
D.
Nápověda
Hledání kořenů dosazováním je zde zbytečně zdlouhavé – rychlejší je rozklad. Zkuste členy vhodně seskupit a vytknout (z prvních dvou , ze zbylých dvou ) a pak použít vzorec pro rozdíl třetích mocnin .
Postup řešení
Levou stranu rozložíme seskupením členů:
Druhou závorku dále rozložíme podle vzorce pro rozdíl třetích mocnin (, ):
celkem tedy
Kvadratický trojčlen z poslední závorky je tzv. neúplný čtverec součtu a má diskriminant , je proto v ireducibilní, tj. nemá reálné kořeny. Součin je nulový právě tehdy, je-li nulový některý z činitelů, takže množinou reálných řešení je
Doplňující příklady
Příklad 2.5#
Najděte součet kořenů polynomu .
Odpověď
E.
Nápověda
Součet kořenů lze určit i bez jejich hledání: podle Viètových vztahů je pro polynom součet všech tří kořenů roven . Kdo si chce být jistý, může kořeny navíc najít – celočíselnými kandidáty jsou dělitelé absolutního členu, tj. čísla .
Postup řešení
Podle Viètových vztahů je součet kořenů polynomu roven . V našem případě je , takže hledaný součet je
Poznámka
Kořeny lze i najít. Celočíselnými kandidáty jsou dělitelé čísla ; dosazením zjistíme, že . Vydělením a rozložením zbylého trojčlenu dostaneme
takže kořeny jsou , a a jejich součet je opravdu .
Příklad 2.6#
Rozložte polynom na součin ireducibilních činitelů v oboru reálných čísel.
Odpověď
C.
Nápověda
Celočíselné kořeny hledejte mezi děliteli absolutního členu a postupně jimi dělte (nejlépe Hornerovým schématem z příkladu 2.3) – tak zjistíte i jejich násobnosti. Nabízené možnosti lze rychle prosít i bez počítání: roznásobením vedoucích členů musí vyjít a roznásobením absolutních členů číslo .
Postup řešení
Absolutní člen je , celočíselnými kandidáty na kořen jsou tedy , a . Postupně použijeme Hornerovo schéma; v každém řádku dělíme podíl získaný v řádku předchozím:
Poslední číslo každého řádku je zbytek; ve všech pěti případech vyšel nulový, takže je aspoň trojnásobný a aspoň dvojnásobný kořen. Dalším dělením bychom už nulový zbytek nedostali (například pro a poslední podíl vyjde ), násobnosti jsou tedy přesně a .
Posledním podílem je trojčlen s diskriminantem ; reálné kořeny nemá, a je proto v ireducibilní. Celkem
Poznámka
Součet násobností je , což souhlasí se stupněm polynomu. Další rychlá kontrola: dosazením dostaneme na obou stranách číslo a porovnáním vedoucích členů .
Příklad 2.7#
Nalezněte největší řešení rovnice .
Odpověď
.
Nápověda
V obou závorkách se opakuje týž trojčlen . Zavedením substituce se rovnice změní na kvadratickou – a dokonce na úplný čtverec.
Postup řešení
Položme . Pak , a levá strana rovnice přejde na tvar
Z takto získané rovnice pak máme . Vrátíme se k původní neznámé :
Řešeními jsou tedy čísla a ; větší z nich je .
Příklad 2.8#
Jaký je součin všech kořenů rovnice ?
Odpověď
.
Nápověda
Oba členy lze vyjádřit pomocí téhož výrazu: platí . Zaveďte proto substituci a nezapomeňte na podmínku , která jeden z kořenů vyloučí.
Postup řešení
Doplněním na čtverec dostaneme . Položíme-li , přejde rovnice na tvar
Diskriminant je , tedy a
Protože , hodnota nepřipadá v úvahu. Zbývá
Součin obou kořenů je .
Příklad 2.9#
Řešte rovnici a určete její největší kořen.
Odpověď
.
Nápověda
Levá strana je souměrná kolem bodu (středu mezi a ). Substituce proto výraz výrazně zjednoduší: liché mocniny se odečtou a zbude bikvadratická rovnice.
Postup řešení
Položme ; pak a rovnice má tvar . Roznásobením podle binomické věty se liché mocniny odečtou:
Rovnice tedy zní
Levou stranu rozložíme (jde o kvadratickou rovnici pro ):
Protože pro každé reálné , zbývá , tedy . Návratem k původní neznámé dostáváme
Největším kořenem je tedy .
Goniometrické funkce
Základní příklady
Příklad 2.10#
Udělejte goniometrickou rozcvičku – zkuste doplnit zpaměti následující výrazy:
Odpověď
a) ; b) ; c) ; d) .
Nápověda
Hodnoty odečtěte z jednotkové kružnice: úhlu odpovídá bod o souřadnicích . Kosinus je tedy vodorovná a sinus svislá souřadnice tohoto bodu.
Postup řešení
Úhlu odpovídá na jednotkové kružnici bod ; stačí tedy určit polohu příslušného bodu:
- Úhlu odpovídá bod , takže .
- Úhlu odpovídá bod (jedna celá otáčka), takže .
- Úhlu odpovídá bod , takže .
- Pro tentýž bod jako v části b) je .
Příklad 2.11#
S využitím jednotkové kružnice zjistěte, zda existuje , pro něž platí:
- a zároveň ;
- a zároveň .
Odpověď
a) ano, například ; b) neexistuje.
Nápověda
Dvojice je souřadnicí bodu na jednotkové kružnici, musí tedy splňovat . Podle toho hned poznáte, která dvojice hodnot je vůbec možná.
Postup řešení
Bod na jednotkové kružnici leží, neboť . Je to nejnižší bod kružnice, který odpovídá úhlu (a obecně , ). Takové tedy existuje.
Bod na jednotkové kružnici neleží, neboť
Hledané proto neexistuje.
Poznámka
Rovnost je jen Pythagorova věta pro pravoúhlý trojúhelník s přeponou délky . Vyplatí se ji používat jako rychlou kontrolu: nikdy nemohou být obě hodnoty současně v absolutní hodnotě velké.
Příklad 2.12#
Vypočítejte:
- ;
- ;
- .
Odpověď
a) ; b) ; c) .
Nápověda
Všechny argumenty nejprve převeďte do základního intervalu . Použijte přitom periodicitu ( i mají hlavní periodu ) a to, že je funkce sudá a lichá, tedy a . Pak už jen dosaďte tabulkové hodnoty.
Postup řešení
Přímo dosadíme tabulkové hodnoty , a :
Protože , první dva členy se odečtou. Dále a , takže
Každý argument převedeme do základního intervalu:
Po dosazení dostaneme
Příklad 2.13#
Ve kterých intervalech jsou funkce a zároveň:
- rostoucí;
- klesající?
Odpověď
a) ve všech intervalech , kde ; b) ve všech intervalech , kde .
Nápověda
Sledujte pohyb bodu po jednotkové kružnici proti směru hodinových ručiček a všímejte si obou souřadnic zároveň: je vodorovná, svislá. Hledáte kvadranty, v nichž obě souřadnice současně rostou (resp. klesají).
Postup řešení
Připomeňme si intervaly monotonie obou funkcí (pro každé ):
Interval růstu sinu můžeme posunutím o celou periodu zapsat též jako
Jeho průnikem s intervalem růstu kosinu je
tedy čtvrtý kvadrant. Skutečně: bod se přitom po kružnici pohybuje z do , takže obě jeho souřadnice rostou.
Průnikem intervalů klesání je
tedy druhý kvadrant: bod se pohybuje z do a obě souřadnice klesají.
Poznámka
Ke stejnému závěru lze dospět i schematickým zakreslováním grafů funkcí a .
Příklad 2.14#
Určete všechna , pro která platí:
- ;
- .
Odpověď
a) , ; b) , .
Nápověda
Rovnici lze vydělit výrazem – rozmyslete si nejprve, proč v žádném řešení nemůže být . Dostanete jednoduchou rovnici pro . Geometricky hledáte průsečíky přímky (resp. ) s jednotkovou kružnicí.
Postup řešení
Nejprve si všimněme, že pro každé řešení obou rovnic: kdyby totiž , plynulo by z rovnice i , a to je spolu nemožné, neboť . Obě rovnice proto smíme vydělit výrazem .
Dostaneme , tedy , . V intervalu leží
Dostaneme , tedy , . V intervalu leží
Poznámka
Geometricky jde o body jednotkové kružnice, jejichž souřadnice jsou stejné (a), resp. opačné (b). To jsou právě průsečíky kružnice s osami kvadrantů, tedy body . Perioda je zde , nikoli – protilehlé body osy kvadrantu vyhovují rovněž.
Příklad 2.15#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
E.
Nápověda
Ve všech třech členech se vyskytuje – vytkněte jej. V závorce pak zůstane výraz, který upravíte základní goniometrickou identitou .
Postup řešení
Vytkneme a použijeme identitu :
Výraz je tedy roven nule pro každé .
Příklad 2.16#
Řešte rovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Nejprve rovnici upravte na tvar . Množina všech řešení rovnice (pro ) se v obecném případě zapisuje jako , (připomeňte si, proč). Pozor: v tomto zápisu je krok , nikoli .
Postup řešení
Rovnici vydělíme dvěma: . Protože , je množina všech řešení
Poznámka
Zápis pomocí jen elegantně shrnuje dvě rodiny řešení, které vidíme na jednotkové kružnici: body s -ovou souřadnicí jsou dva, a to
Dosazením sudého dostaneme první rodinu, dosazením lichého druhou. Zkouškou snadno ověříme, že například pro vyjde a opravdu .
Příklad 2.17#
Zapište množinu všech , pro která platí:
- a zároveň ;
- a zároveň .
Odpověď
a) ; b) .
Nápověda
Podmínky si přeložte do jazyka jednotkové kružnice: znamená horní polorovinu, levou polorovinu (včetně svislé osy). Hledáte tedy určitý kvadrant – a pak už jen pečlivě rozhodnete o krajních bodech a vyberete ta řešení, která leží v zadaném intervalu.
Postup řešení
Podmínka vymezuje horní polorovinu (bez vodorovné osy), podmínka levou polorovinu včetně svislé osy. Jde tedy o druhý kvadrant včetně jeho „horního“ krajního bodu a bez bodu (kde je ), tj. o intervaly
V intervalu z nich leží dva ( a ):
Zde jde o třetí kvadrant, a to bez obou krajních bodů (v nich by byla jedna ze souřadnic nulová):
V zadaném intervalu leží
Příklad 2.18#
Pro uvedené výrazy zjistěte, jestli jde o číslo kladné, záporné nebo rovné nule:
- ;
- .
Odpověď
a) kladné číslo; b) nula.
Nápověda
Nemusíte nic přesně počítat – u každého činitele stačí určit znaménko, tedy kvadrant, do kterého příslušný úhel padne. A pokud je některý činitel nulový, je nulový celý součin; toho si všimněte hned na začátku.
Postup řešení
Úhel leží v prvním kvadrantu, takže . Úhel leží ve druhém kvadrantu, takže . Konečně , neboť kosinus je sudá funkce.
Součin obsahuje dva záporné činitele, je proto kladný. (Konkrétně .)
Poslední činitel je , takže celý součin je roven nule bez ohledu na hodnoty zbývajících činitelů.
Příklad 2.19#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Nerovnici nejprve upravte na a vyřešte ji pro argument ; teprve nakonec vydělte . Pozor na to, že se tím perioda změní z na – to samo o sobě vyloučí možnosti A a D.
Postup řešení
Nerovnici vydělíme dvěma: . Označme .
Na jednotkové kružnici odpovídá podmínka bodům napravo od svislé přímky ; hraniční úhly jsou . Platí tedy
Dosadíme a celou nerovnost vydělíme kladným číslem :
Poznámka
Perioda funkce je , nikoli ; obecně má funkce periodu . Rychlá zkouška: pro dostaneme , a nula do nalezené množiny opravdu patří.
Doplňující příklady
Příklad 2.20#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
E.
Nápověda
Použijte redukční vzorce, které převedou argumenty na samotné :
Na závěr se bude hodit .
Postup řešení
Postupně upravíme jednotlivé členy pomocí redukčních vzorců (odvodit je lze ze součtových vzorců nebo odečíst z jednotkové kružnice):
Dosazením a použitím vzorce pro sinus dvojnásobného argumentu dostaneme
Příklad 2.21#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
B.
Nápověda
Rozdíl čtvrtých mocnin je zároveň rozdílem druhých mocnin:
Pak už jen použijte a .
Postup řešení
Označme pro přehlednost . Podle vzorce pro rozdíl druhých mocnin (aplikovaného na , ) platí
Protože , je hledaným výsledkem .
Příklad 2.22#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
B.
Nápověda
Rozepište i pomocí součtových vzorců. V čitateli i ve jmenovateli se pak vždy jeden ze součinů odečte.
Postup řešení
Použijeme součtové vzorce
Pro čitatel dostáváme
a pro jmenovatel
Celkem tedy
Poznámka
Výsledek má smysl jen tam, kde je definován původní výraz, tedy pro a .
Příklad 2.23#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
C.
Nápověda
Argumenty se postupně zdvojnásobují, což přímo vybízí k použití vzorce . Vynásobte a vydělte celý výraz číslem (které je nenulové) – součin se pak krok za krokem „sbalí“.
Postup řešení
Protože , můžeme výraz rozšířit tímto číslem a opakovaně použít vzorec :
Dále , takže celý výraz je roven .
Příklad 2.24#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
A.
Nápověda
Všimněte si, že argumenty sinů tvoří aritmetickou posloupnost s diferencí . Proto je výhodné rozšířit celý výraz kladným číslem a na každý ze tří vzniklých součinů použít vzorec
Většina vzniklých kosinů se odečte. Pomůže i to, že .
Postup řešení
Jelikož argumenty sinů tvoří aritmetickou posloupnost s diferencí , celý výraz rozšíříme kladnou hodnotou a na každý ze tří vzniklých součinů použijeme vzorec
Dostaneme
kde jsme v posledním řádku využili . Odtud
Konečně , takže hledaná hodnota výrazu je
Příklad 2.25#
Která z následujících funkcí není sudá ani lichá?
Odpověď
D.
Nápověda
Vyplatí se pamatovat si pravidla o součinech: součin dvou sudých i součin dvou lichých funkcí je sudý, součin sudé a liché je lichý. Podle nich čtyři z nabízených funkcí zařadíte během chvíle; u zbývající je pak třeba porovnat s i s a ukázat, že nenastane ani jedna rovnost.
Postup řešení
Připomeňme, že je sudá, , i liché funkce a že mocnina je sudá pro sudé a lichá pro liché .
je sudá, lichá, součin je tedy lichá funkce.
Čitatel je sudý (druhá mocnina liché funkce je sudá), jmenovatel lichý; podíl je proto lichá funkce.
je sudá, tedy i je sudá; spolu s jde o sudou funkci. (Definiční obor, kde , je souměrný podle nuly.)
Zde platí
Rovnost by po porovnání čitatelů znamenala , což neplatí pro všechna ; funkce tedy není lichá. Rovnost by po roznásobení dala , tj. , což opět neplatí obecně; funkce není ani sudá.
i jsou liché, jejich součin je tedy sudý; spolu s jde o sudou funkci.
Hledanou funkcí je proto ta z možnosti D.
Příklad 2.26#
Řešte rovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Upravte na a řešte nejprve pro argument : rovnice má pro řešení , . Teprve pak celou rovnost vydělte dvěma – perioda se přitom zkrátí na polovinu.
Postup řešení
Rovnici vydělíme dvěma:
Protože , je
Vydělením dvěma dostaneme
Poznámka
Zkouška pro : . Možnost E je typickou pastí – odpovídá záměně za , tedy zapomenutí na to, že argument je záporný.
Příklad 2.27#
Najděte kořen rovnice , který patří do intervalu .
Odpověď
B.
Nápověda
Použijte a vytkněte . Vzniklou součinovou rovnici pak řešte tak, že položíte každý činitel roven nule – u jednoho z nich zjistíte, že řešení vůbec nemá.
Postup řešení
Pomocí vzorce upravíme rovnici na součinový tvar:
Součin je nulový, právě když je nulový některý z činitelů. Rovnice však řešení nemá, neboť . Zbývá tedy
V intervalu leží z těchto čísel jediné, a to (odpovídá ).
Poznámka
Pozor na časté pokušení rovnici vydělit výrazem : tím bychom ztratili právě všechna její řešení. Dělit lze jen výrazem, o kterém víme, že je nenulový.
Příklad 2.28#
Řešte rovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Označte a vyřešte nejprve „vnější“ rovnici . Pak využijte, že je hodnota kosinu, takže nutně – kolik z nalezených hodnot do tohoto intervalu padne?
Postup řešení
Označme . Vnější rovnice má řešení
Číslo je však hodnotou kosinu, platí tedy . Protože , je jediným vyhovujícím číslem tvaru nula (pro ). Zbývá proto vyřešit
Příklad 2.29#
Řešte rovnici .
Odpověď
C.
Nápověda
Vysoký exponent nemusí být překážkou: pro reálné platí právě tehdy, když nebo (mocnitel je sudý). Zbývají tedy dvě jednoduché rovnice.
Postup řešení
Označme . Protože je exponent sudý, platí pro reálná
Zbývá tedy vyřešit dvě rovnice:
Obě rodiny řešení lze shrnout do zápisu
Příklad 2.30#
Určete množinu řešení rovnice .
Odpověď
A.
Nápověda
Upravte na a vyřešte nejprve pro složený argument. Nezapomeňte, že hlavní perioda funkce tangens je , nikoli – to samo vyloučí možnost D.
Postup řešení
Rovnici vydělíme číslem :
Protože a hlavní perioda funkce tangens je , dostáváme pro argument
odkud
Příklad 2.31#
Řešte rovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Absolutní hodnotu odstraníme rozborem dvou případů podle znaménka . V každém z nich pak nezapomeňte ověřit, zda nalezená řešení příslušnou podmínku na znaménko opravdu splňují – právě tady se „ztratí“ polovina kandidátů.
Postup řešení
Případ . Pak a rovnice se zjednoduší na
Podmínku splňují z těchto čísel jen ta se sudým , neboť . Dostáváme tedy , .
Případ . Pak a rovnice zní
kde jsme mohli dělit výrazem , protože je podle předpokladu nenulový. Odtud , . Podmínku splňují jen ta řešení, která leží ve druhém či třetím kvadrantu, tedy
Množinou všech řešení je proto
Příklad 2.32#
Řešte rovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Absolutní hodnotu odstraňte rozborem případů a . V jednom z nich se rovnice zredukuje na , ve druhém je splněna identicky pro každé – to bývá překvapení.
Postup řešení
Případ . Pak a rovnice zní
Vzhledem k podmínce vyhovují právě čísla
Případ . Pak a s využitím lichosti sinu dostaneme
Rovnice je tedy splněna pro každé záporné .
Sjednocením obou případů je množinou řešení
(číslo je již obsaženo v prvním intervalu).
Příklad 2.33#
Najděte délku každé z úseček číselné osy, které zobrazují řešení nerovnice .
Odpověď
C.
Nápověda
Množinou řešení je sjednocení shodných uzavřených intervalů, které se opakují s periodou . Vydělte nejprve celou nerovnost dvojkou a poté použijte jednotkovou kružnici nebo graf funkce .
Postup řešení
Nerovnici upravíme na . Tato nerovnost platí pro část jednotkové kružnice, která se nachází bezprostředně na i pod vodorovnou přímkou , tedy právě pro
Délka každého z těchto intervalů je
Příklad 2.34#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Nejprve vydělte číslem a nezapomeňte obrátit znaménko nerovnosti; dostanete . Nerovnost pak vyřešte pro argument pomocí jednotkové kružnice a teprve nakonec vydělte dvěma.
Postup řešení
Obě strany vydělíme číslem a obrátíme znaménko nerovnosti:
Označme . Rovnost nastává v jedné periodě pro a ; mezi těmito hodnotami je sinus větší. Platí tedy
Dosazením a vydělením dvěma dostaneme
Příklad 2.35#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Navazuje na příklad 2.30. Funkce je rostoucí na každém z intervalů
ale ne na celém . Nerovnost proto řešte právě na jednom takovém intervalu a výsledek pak posuňte o .
Postup řešení
Nerovnici vydělíme číslem :
Označme . Na intervalu je funkce tangens rostoucí a nabývá hodnoty v bodě ; nerovnost tam tedy platí právě pro . Vzhledem k hlavní periodě dostáváme
Odečtením získáme
Poznámka
Pravý krajní bod odpovídá bodu, v němž tangens není definován; proto výsledný interval nikdy nepřekročí délku . Kdo by nerovnost „vyřešil“ jako bez ohledu na periodicitu, dostal by nesmyslnou polopřímku.
Exponenciální a logaritmická funkce
Základní příklady
Příklad 2.36#
Načrtněte graf exponenciální funkce . Pak z něho určete všechna , pro která platí:
- ;
- ;
- ;
- .
Odpověď
a) ; b) ; c) ; d) .
Nápověda
Graf prochází bodem a celý leží nad osou . Protože je základ , je funkce rostoucí – porovnávat hodnoty s jedničkou tedy znamená porovnávat s nulou.
Postup řešení
Funkce je definovaná na celém , nabývá pouze kladných hodnot (obor hodnot je ), prochází bodem a protože je základ , je rostoucí.
- ; z prostoty (funkce je rostoucí, tedy prostá) plyne .
- znamená pro rostoucí funkci , tedy .
- Analogicky dává , tedy .
- Hodnoty exponenciální funkce jsou vždy kladné, nerovnost tedy platí pro každé .
Příklad 2.37#
Načrtněte graf exponenciální funkce . Pak z něho určete všechna , pro která platí:
- ;
- ;
- ;
- .
Odpověď
a) ; b) ; c) ; d) .
Nápověda
Srovnejte s příkladem 2.36: základ je nyní menší než , takže funkce je klesající. Při přechodu od nerovnosti mezi funkčními hodnotami k nerovnosti mezi exponenty se proto znaménko obrací.
Postup řešení
Funkce je opět definovaná na celém , nabývá jen kladných hodnot a prochází bodem . Protože je základ , je však klesající.
- , tedy .
- znamená pro klesající funkci , tedy .
- dává , tedy .
- Hodnoty jsou opět vždy kladné, tedy .
Příklad 2.38#
Řešte rovnice s neznámou :
- ;
- ;
- ;
- ;
- ;
- .
Odpověď
a) ; b) ; c) ; d) ; e) ; f) .
Nápověda
Obě strany vždy zapište jako mocninu téhož základu, nejlépe desítky: , , , . Protože je exponenciální funkce prostá, stačí pak porovnat exponenty.
Postup řešení
Ve všech případech převedeme obě strany na mocninu základu a porovnáme exponenty (jelikož exponenciální funkce je prostá).
- .
- .
- a , tedy a .
- Podobně , tedy a .
- (odmocnina z kladného čísla), tedy a .
- .
Příklad 2.39#
Řešte rovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Základy a nejsou stejné, ale . Přepište proto pravou stranu jako mocninu trojky a porovnejte exponenty.
Postup řešení
Pravou stranu převedeme na mocninu základu :
Rovnice tedy zní a protože je exponenciální funkce prostá, stačí porovnat exponenty:
Příklad 2.40#
Určete počet kořenů rovnice .
Odpověď
E.
Nápověda
Zaveďte substituci a všimněte si, že . Vznikne kvadratická rovnice. Na závěr nezapomeňte, že z každé nalezené hodnoty je ještě potřeba dopočítat – a rovnice tvaru má pro dva kořeny.
Postup řešení
Položme , pak a rovnice přejde na kvadratickou
Diskriminant je , tedy
Vrátíme se k původní neznámé:
Rovnice má tedy celkem kořeny.
Poznámka
Všimněte si, že ; obě nalezené hodnoty tuto podmínku splňují. Kdyby některý kořen kvadratické rovnice vyšel menší než , žádné reálné by mu neodpovídalo.
Příklad 2.41#
Vypočítejte:
- ;
- ;
- ;
- ;
- ;
- .
Odpověď
a) ; b) ; c) ; d) ; e) ; f) .
Nápověda
Vraťte se k definici: je ten exponent, na který musíme umocnit trojku, abychom dostali . Stačí tedy každý z argumentů logaritmů zapsat jako mocninu trojky (pomohou vztahy a ).
Postup řešení
Podle definice je ten exponent , pro který . Každý argument proto zapíšeme jako mocninu trojky:
- , tedy .
- , tedy .
- , tedy .
- , tedy .
- , tedy .
- , tedy .
Příklad 2.42#
Která z následujících rovností není pravdivá?
Odpověď
D.
Nápověda
Každou rovnost ověřte přímo z definice, tj. umocněním základu na nabízenou hodnotu logaritmu. Pomůže si uvědomit, že pro základ menší než je logaritmus čísla většího než vždy záporný – to okamžitě prozradí, kde je chyba.
Postup řešení
Postupně ověříme jednotlivé rovnosti:
- , rovnost platí.
- , rovnost platí.
- , rovnost platí.
- , rovnost neplatí.
- , rovnost platí.
Nepravdivá je tedy rovnost z možnosti D.
Poznámka
Chybu lze odhalit i bez počítání: základ je menší než , takže funkce je klesající a záporných hodnot nabývá právě pro argumenty větší než . Hodnota tedy musí být záporná, a proto rozhodně není rovna .
Příklad 2.43#
Vypočítejte .
Odpověď
C.
Nápověda
Použijte tři základní vlastnosti, které plynou přímo z definice logaritmu:
Postup řešení
Každý ze tří členů určíme přímo z vlastností logaritmu:
Celkem tedy .
Příklad 2.44#
Vypočítejte .
Odpověď
A.
Nápověda
, proto lze na první logaritmus použít vlastnost . Pak vytkněte dvojku před závorku a logaritmy sečtěte podle vzorce . Sedmičky se přitom vykrátí.
Postup řešení
Nejprve použijeme vztah :
Součet logaritmů o stejném základu je logaritmem součinu:
Příklad 2.45#
Řešte rovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Rovnici přepište podle definice logaritmu do tvaru . Pozor na znaménko exponentu – záporný exponent u základu menšího než dává číslo větší než .
Postup řešení
Podle definice logaritmu je rovnice ekvivalentní zápisu
Poznámka
Argument logaritmu musí být vždy kladný, takže možnost B () lze vyloučit okamžitě, bez jakéhokoli počítání.
Příklad 2.46#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Obě strany zapište jako mocninu téhož základu . Ten je menší než , funkce je tedy klesající – při přechodu k nerovnosti mezi exponenty se proto obrací znaménko.
Postup řešení
Pravou stranu zapíšeme jako mocninu téhož základu: . Nerovnice tedy zní
Základ je menší než , příslušná exponenciální funkce je proto klesající a při porovnání exponentů se znaménko nerovnosti obrací:
Množinou řešení je interval .
Příklad 2.47#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Nejprve zapište podmínku pro argument logaritmu: musí být kladný. Teprve pak nerovnici „odlogaritmujte“ – základ je větší než , takže znaménko zůstává. Hodí se pamatovat si, že .
Postup řešení
Pravou stranu zapíšeme jako logaritmus: . Základ je větší než , funkce je tedy rostoucí a znaménko nerovnosti se zachovává. Nesmíme však zapomenout, že argument logaritmu musí být za každých okolností kladný:
Tedy
Poznámka
Možnost D je klasickou pastí – vznikne, pokud se zapomene na podmínku pro argument logaritmu. Vyplatí se ji zapsat ještě předtím, než začneme nerovnici upravovat.
Poznámka
Standardní exponenciální a logaritmické nerovnice lze řešit i „automatičtějším“ způsobem, bez předběžné úpravy pravé strany – totiž přímým odlogaritmováním podle pravidla
Jen je třeba vždy kontrolovat základ („otočí se znaménko nerovnosti?“) a nezapomínat na kladnost argumentu logaritmu – právě na těchto dvou věcech se chybuje nejčastěji.
Doplňující příklady
Příklad 2.48#
Řešte rovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Obě strany zapište jako mocninu pětky: a .
Postup řešení
Obě strany převedeme na mocninu základu :
Porovnáním exponentů dostaneme
Příklad 2.49#
Řešte rovnice i a zapište množinu jejich společných řešení.
Odpověď
E.
Nápověda
Mocnina s pevným základem , , je rovna jedné právě tehdy, když . Obě rovnice se tak redukují na podmínku „exponent je nulový“. U první z nich ovšem nezapomeňte na definiční obor – jmenovatel ve zlomku nesmí být nulový.
Postup řešení
Pro základ , , platí . Obě rovnice proto řešíme jako podmínku na nulovost exponentu.
Množinou řešení první rovnice je tedy .
Tedy pro druhou rovnici .
Množinou společných kořenů je průnik
Poznámka
Čísla a vyhovují druhé rovnici, ale v první rovnici není příslušný výraz vůbec definován – proto do průniku patřit nemohou.
Příklad 2.50#
Určete množinu řešení rovnice .
Odpověď
C.
Nápověda
Zde se mění základ i exponent, nelze tedy použít prosté porovnání exponentů. Mocnina je rovna jedné ve třech situacích: když je (a základ nenulový), když je , a případně když je a je sudé celé číslo. Prověřte všechny tři. Jiný způsob řešení spočívá ve zlogaritmování obou částí rovnice.
Postup řešení
Protože se mění základ i exponent, rozebereme všechny možnosti, kdy může být mocnina rovna jedné.
- Nulový exponent. , tedy . Základ je pak , takže a číslo je řešením.
- Základ roven jedné. , tedy , odkud nebo . V obou případech je , obě čísla jsou tedy řešením.
- Základ roven a sudý celočíselný exponent. Rovnice , tj. , má diskriminant , reálné řešení tedy nemá.
Množinou řešení je proto .
Jiný postup: U této úlohy se vyplatí ještě jeden typický způsob řešení podobných úloh – pomocí logaritmování. Základ mocniny je vždy kladný, neboť jde o tzv. neúplný čtverec součtu:
Obě strany rovnice jsou tedy kladné a můžeme je zlogaritmovat (základ logaritmu je přitom v podstatě libovolný):
Podle vlastnosti tak dostáváme součinový tvar
který je splněn právě tehdy, je-li nulový některý z činitelů. První možnost dává
argument logaritmu je pro toto rovný , takže opravdu je řešením. Druhá možnost dává
odkud a .
Celkově pak množinou řešení je .
Poznámka
Trojčlen má záporný diskriminant a kladný vedoucí koeficient, je tedy pro každé reálné kladný – základ je proto vždy přípustný a mocnina má vždy smysl.
Příklad 2.51#
Řešte rovnice i a určete součet jejich kořenů.
Odpověď
A.
Nápověda
Obě rovnice mají stejný tvar s různými základy. Vydělte je proto stranou po straně: dostanete , což už umíte snadno vyřešit.
Postup řešení
U první rovnice vydělíme obě strany kladným výrazem :
Ve druhé rovnici obdobně vydělíme obě strany kladným výrazem :
Součet kořenů je .
Příklad 2.52#
Řešte rovnice i a určete součet jejich kořenů.
Odpověď
B.
Nápověda
V obou rovnicích mají mocniny (až na konstantu) stejný exponent – lze je proto spojit podle vztahu . V první rovnici nejprve osamostatněte : . Napravo pak stačí rozpoznat mocninu vzniklého základu: a .
Postup řešení
V první rovnici vytkneme z druhého činitele a mocniny spojíme podle vlastnosti :
Ve druhé rovnici spojíme odmocniny do jedné:
Součet kořenů je .
Příklad 2.53#
Řešte rovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Všechny tři členy jsou násobky téhož výrazu , neboť a . Vytkněte jej.
Postup řešení
Podle vztahu platí a . Vytknutím dostaneme
Podle definice logaritmu je tedy .
Příklad 2.54#
Rozhodněte, které tvrzení o řešeních rovnice je pravdivé.
Odpověď
C.
Nápověda
Exponenty jsou navzájem opačné, takže druhá mocnina je převrácenou hodnotou první. Substituce rovnici převede na tvar .
Postup řešení
Protože , položíme . Rovnice pak zní
Vynásobením kladným číslem dostaneme kvadratickou rovnici
jejíž diskriminant je , takže
Vrátíme se k původní neznámé; přitom :
Rovnice má tedy dvě řešení, a , a obě jsou nezáporná.
Poznámka
Zbylá tvrzení ověříme snadno: součet řešení je (nikoli ) a jejich součin je (nikoli ).
Příklad 2.55#
Vypočítejte .
Odpověď
D.
Nápověda
Základy mocnin převeďte na základy logaritmů: a . Pak použijte .
Postup řešení
Oba členy upravíme tak, aby základ mocniny odpovídal základu logaritmu:
Součet je tedy .
Příklad 2.56#
Zjednodušte výraz .
Odpověď
E.
Nápověda
Součet logaritmů je logaritmem součinu. V součinu pak sdružte členy do dvojic tak, aby se úhly doplňovaly do , a využijte goniometrické identity . Prostřední člen zůstane osamocený – který to je?
Postup řešení
Součet logaritmů o stejném základu je logaritmem součinu, takže hledaná hodnota je
V součinu sdružíme členy do dvojic, jejichž úhly se doplňují do . Protože
je součin každé takové dvojice roven jedné:
Osamocen zůstane prostřední člen . Celý součin je tedy roven a hledaná hodnota je
Příklad 2.57#
Vypočítejte .
Odpověď
A.
Nápověda
Oba členy vypadají podezřele podobně. Zkuste zlogaritmovat každý z nich (třeba při základu ) a porovnat výsledky – zjistíte, že jsou stejné. Jiným způsobem lze postupovat pomocí vzorce pro přechod na nový základ logaritmu a vlastnosti .
Postup řešení
Ukážeme, že oba členy jsou si rovny. Zlogaritmujeme je při základu a použijeme vztah :
Výsledky jsou stejné, a protože je funkce prostá, platí . Rozdíl obou čísel je tedy
Jiný postup: Použijeme vzorec pro převod logaritmu na nový základ a vlastnost :
tedy
Poznámka
Stejnými postupy lze dokázat obecnou identitu , která platí pro všechny přípustné hodnoty . Vyplatí se ji znát – v úlohách tohoto typu se objevuje často.
Příklad 2.58#
Vypočítejte .
Odpověď
E.
Nápověda
Protože , , zkuste aplikovat na druhý logaritmus vzorce a . Pak pomůže „otočení“ logaritmu .
Postup řešení
Z vlastností logaritmu a máme
Poté díky vzorci :
Příklad 2.59#
Vypočítejte .
Odpověď
B.
Nápověda
Každá -tá odmocnina znamená umocnění na . Postupným aplikováním odmocnin proto dostaneme umocněné na . Pak už jen dvakrát zlogaritmujeme.
Postup řešení
Vnitřní výraz upravíme. Jedna -tá odmocnina znamená umocnění na , po odmocninách tedy dostaneme
První logaritmus „sundá“ vnější mocninu:
Druhý logaritmus pak dává
Příklad 2.60#
Řešte rovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Pravou stranu převeďte na jediný logaritmus: , takže . Nezapomeňte také na podmínku .
Postup řešení
Pravou stranu upravíme na jediný logaritmus (uvažujeme dekadický logaritmus, tedy ):
Rovnice tedy zní a z prostoty logaritmu plyne
Řešení jsou tedy čísla a .
Poznámka
Kontrolovat podmínku kladnosti argumentu logaritmu v tomto případě není nutné, jelikož byly všechny naše úpravy ekvivalentní: z rovnosti totiž kladnost argumentu plyne automaticky. Ověření definičního oboru hned na začátku je ale velmi dobrý zvyk.
Příklad 2.61#
Řešte rovnici .
Odpověď
A.
Nápověda
Rovnici „rozbalujte“ zvenku dovnitř. Z plyne (bez ohledu na základ ); pokračujte stejným způsobem o úroveň níž.
Postup řešení
Postupujeme od vnějšího logaritmu dovnitř. Pro libovolný přípustný základ platí , tedy
Odtud podle definice logaritmu
a v posledním kroku
Poznámka
Mlčky přitom předpokládáme, že všechny základy jsou přípustné, tj. kladné a různé od , a že argumenty vycházejí kladné (například je potřeba , aby mělo smysl ).
Příklad 2.62#
Řešte rovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Logaritmujte postupně, zvenku dovnitř. Nejprve při základu – tím se zbavíte vnější mocniny a zůstane ; pak logaritmujte při základu .
Postup řešení
Rovnici zlogaritmujeme při základu . Podle definice logaritmu:
Pravá strana je kladná (neboť ), takže můžeme logaritmovat znovu, tentokrát při základu :
Poznámka
Pořadí základů je zásadní: vnější mocnina má základ , takže první logaritmus musí být při základu . Zaměnit pořadí (možnost A) je častá chyba.
Příklad 2.63#
Rozhodněte, které tvrzení o řešeních rovnice je pravdivé.
Odpověď
C.
Nápověda
Podmínky jsou zde klíčové: oba argumenty musí být kladné a jmenovatel navíc nenulový, tedy . Teprve pak rovnici vynásobte jmenovatelem a použijte .
Postup řešení
Podmínky. Argumenty obou logaritmů musí být kladné a jmenovatel nenulový:
Odtud (což už zahrnuje ) a , tj. .
Řešení. Rovnici vynásobíme jmenovatelem a použijeme :
Z prostoty logaritmu plyne
Kandidáty jsou čísla a . Číslo podmínku nesplňuje, číslo ano (a je různé od ). Rovnice má tedy právě jedno řešení, .
Příklad 2.64#
Vypočítejte .
Odpověď
E.
Nápověda
Obě čísla jsou mocniny dvojky: a . Použijte vzorec pro změnu základu s .
Postup řešení
Hledáme exponent , pro který . Obě čísla zapíšeme jako mocniny dvojky:
Jiný postup: Totéž lze úsporněji zapsat vzorcem pro změnu základu:
Poznámka
Rychlý odhad: protože , musí být výsledek mezi a – to samo vyloučí všechny ostatní možnosti.
Příklad 2.65#
Řešte nerovnici .
Odpověď
A.
Nápověda
Pravou stranu zapište jako mocninu dvojky: . Základ je větší než , funkce je tedy rostoucí a znaménko nerovnosti se zachovává.
Postup řešení
Pravou stranu zapíšeme jako mocninu dvojky: . Nerovnice tedy zní
Základ je větší než , exponenciální funkce je proto rostoucí a znaménko nerovnosti se při porovnání exponentů zachovává:
Množinou řešení je .
Příklad 2.66#
Která z následujících nerovnic má řešení?
Odpověď
D.
Nápověda
Klíčem je obor hodnot: mocnina s kladným základem je vždy kladná. Dále si všimněte, že a , takže a . Většinu možností tak vyloučíte bez jediného výpočtu.
Postup řešení
Postupně projdeme všechny možnosti. Využijeme, že a pro každé reálné .
- pro každé ; nerovnice tedy nemá řešení.
- Protože a základ , je ; nerovnice nemá řešení.
- Podobně , takže ostrá nerovnost nemůže nastat.
- Základ je menší než , takže . Nerovnice tedy platí dokonce pro každé reálné – řešení má.
- Podle předchozího bodu je , nerovnice proto řešení nemá.
Řešení má tedy jediná nerovnice, a to ta z možnosti D.
Příklad 2.67#
Řešte nerovnici .
Odpověď
C.
Nápověda
Obě strany převeďte na mocninu trojky (, ). Základ je větší než , znaménko nerovnosti se tedy při porovnání exponentů nemění.
Postup řešení
Obě strany zapíšeme jako mocninu trojky:
Základ je větší než , exponenciální funkce je rostoucí, a proto
Množinou řešení je .
Příklad 2.68#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Nerovnici přepište jako . Základ je větší než , takže je ekvivalentní nerovnosti . Tu už řešte standardně: převeďte vše na jednu stranu, upravte na jeden zlomek a sestavte tabulku znamének. Nezapomeňte na podmínku .
Postup řešení
Nerovnici přepíšeme jako . Protože je základ , je exponenciální funkce rostoucí a nerovnost mezi mocninami je ekvivalentní téže nerovnosti mezi exponenty:
Převedeme vše na jednu stranu a upravíme na jediný zlomek:
Nulové body jsou , a , přičemž je nulovým bodem jmenovatele (a už v původní nerovnici je ve výrazu potřeba ), takže do množiny řešení patřit nemůže. Sestavíme tabulku znamének:
| podíl |
Nerovnost je ostrá, nulové body tedy do řešení nepatří. Množinou řešení je
Příklad 2.69#
Řešte nerovnici .
Odpověď
A.
Nápověda
Základy jsou různé, ale exponenty stejné – vydělte proto obě strany kladným výrazem . Dostanete , kde je základ menší než .
Postup řešení
Obě strany vydělíme kladným výrazem (znaménko nerovnosti se tím nemění):
Základ je menší než , příslušná exponenciální funkce je proto klesající a při porovnání exponentů se znaménko obrací:
Množinou řešení je .
Poznámka
Výsledek dává dobrý smysl i názorně: grafy funkcí a se protínají v bodě ; napravo od něj roste rychleji mocnina s větším základem, nalevo je tomu naopak.
Příklad 2.70#
Řešte nerovnici .
Odpověď
E.
Nápověda
Vytkněte ; platí totiž .
Postup řešení
Protože , můžeme na levé straně vytknout :
Základ je větší než , znaménko nerovnosti se tedy zachovává a dostáváme . Množinou řešení je .
Příklad 2.71#
Řešte nerovnici .
Odpověď
C.
Nápověda
Všimněte si, že . Substituce proto nerovnici převede na kvadratickou.
Postup řešení
Protože , položíme . Nerovnice přejde na tvar
Vrátíme se k původní neznámé. Podmínku zapíšeme jako ; základ je větší než , takže
Množinou řešení je interval .
Poznámka
Možnost B je pastí pro toho, kdo zapomene provést návrat od substituce – interval je totiž množinou řešení pro pomocnou neznámou , nikoli pro .
Příklad 2.72#
Řešte nerovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Zkoušet nerovnici řešit „poctivě“ nemá smysl – jde o funkce mající „různou přírodu“, jedna z nich je složením polynomiální a exponenciální funkce, druhá je goniometrická. Porovnejte místo toho obory hodnot obou stran: levá strana je vždy alespoň , pravá nejvýše . Zbývá jen prošetřit, zda mohou obě nabýt hodnoty současně.
Postup řešení
Odhadneme obě strany.
Levá strana. Pro každé reálné je , a protože je základ , platí
přičemž rovnost nastává právě pro .
Pravá strana. Pro každé reálné je , přičemž rovnost nastává právě pro , .
Proto pro všechna reálná
Rovnost by přitom vyžadovala současně (tj. ) a (tj. ). Protože , nastat nemůže, a nerovnost je tedy pro každé reálné dokonce ostrá. Množinou řešení je proto .
Příklad 2.73#
Najděte množinu řešení nerovnice .
Odpověď
B.
Nápověda
Nejdůležitější je určit, zda je základ větší, nebo menší než – pozor, jde o radián, nikoli o jeden stupeň. Podle toho poznáte, zda se při „odlogaritmování“ znaménko obrací.
Postup řešení
Argument sinu v základu logaritmů je dán v radiánech, platí , takže
Logaritmus o tomto základu je proto klesající funkce.
Pravou stranu upravíme na jediný logaritmus:
Protože je logaritmus klesající, obrací se při porovnání argumentů znaménko. Argument logaritmu přitom musí být kladný:
Množinou řešení tedy je otevřený interval .
Příklad 2.74#
Kolik celočíselných řešení má nerovnice ?
Odpověď
C.
Nápověda
Nejprve podmínka . Základ je menší než , logaritmus je tedy klesající a znaménko se při odlogaritmování obrací. Hodí se .
Postup řešení
Pravou stranu zapíšeme jako logaritmus: , neboť . Základ je menší než , logaritmus je klesající, a proto se znaménko obrací; argument logaritmu musí být kladný:
Celá čísla v intervalu jsou a , nerovnice má tedy pouze dvě celočíselná řešení.
Příklad 2.75#
Řešte nerovnici .
Odpověď
D.
Nápověda
Základ mocniny je stejný jako základ logaritmu, takže se navzájem „vyruší“: . Levá strana je tedy prostě – ale jen tam, kde je logaritmus definován, což dává nezbytnou podmínku.
Postup řešení
Mocnina a logaritmus o stejném základu se navzájem ruší, argument logaritmu však musí být kladný. Platí tedy za podmínky . Nerovnice pak zní
Poznámka
Bez podmínky kladnosti argumentu logaritmu bychom dostali chybnou odpověď C. Zde je obzvlášť dobře vidět, proč je důležité vždy pamatovat na definiční obor. Ten se dokonce často určuje ještě před jakýmkoli zjednodušením: po úpravě na tvar už z výrazu nijak nepoznáme, že muselo být menší než .
Příklad 2.76#
Řešte nerovnici .
Odpověď
B.
Nápověda
Postupujte zvenku dovnitř a označte si . Podmínkou je ; vnější logaritmus má základ , je tedy klesající. Teprve nakonec se vraťte k .
Postup řešení
Označme .
Vnější logaritmus má základ , je tedy klesající. Protože , platí
Základ je větší než , funkce je tedy rostoucí a
Množinou řešení je .
Příklad 2.77#
Najděte množinu řešení nerovnice .
Odpověď
B.
Nápověda
Neznámá je tentokrát v základu. Nejprve zapište podmínky, které musí základ splňovat, a pak rozlište dva případy: (logaritmus je kladný) a (záporný). Poté pomůže vzorec .
Postup řešení
Základ logaritmu musí být kladný a různý od jedné:
Dále rozlišíme dva případy.
Případ . Výraz je kladný, použitím vlastnosti a vynásobením obou stran nerovnosti (znaménko se zachovává) získáme
Spolu s předpokladem případu dostáváme .
Případ . Výraz je záporný, nerovnost tedy platí pro každé z tohoto intervalu.
Sjednocením obou případů je množina
Poznámka
Zkouška v obou částech: pro je a pro je . Naopak pro (které do řešení nepatří) je .
Příklad 2.78#
Řešte nerovnici pro .
Odpověď
C.
Nápověda
Nerovnici zlogaritmujte – například přirozeným logaritmem, který je rostoucí, takže znaménko zůstane. Dostanete a odtud už rozhodnete o znaménku snadno, neboť .
Postup řešení
Obě strany jsou kladné, můžeme je tedy zlogaritmovat. Přirozený logaritmus je rostoucí, znaménko nerovnosti se proto zachovává:
Podle předpokladu je , takže nerovnost platí právě tehdy, když , tj. když . Množinou řešení je proto .
Poznámka
Názorně: umocňujeme-li číslo mezi nulou a jedničkou na kladný exponent, výsledek zůstává menší než jedna (například ). Naopak pro je a pro je .