Přednáška 1

Zkrácené psaní součtů a součinů

Symboly sumy a produktu, základní vlastnosti sum a produktů a příklady jejich použití, faktoriál, teleskopická suma, součet aritmetické a geometrické posloupnosti, vnořené sumy a produkty, záměna pořadí sum.

Během staletí se matematika stala jedním z hlavních a nejuniverzálnějších nástrojů přírodních věd a inženýrství, a to díky své přesnosti, jednoznačnosti a spolehlivosti. Aby si tyto vlastnosti zajistila, používá specifický jazyk – řekněme „matematičtinu“ – ve kterém mohou být myšlenky vhodně a jednoznačně formulovány. Než se pustíme do předmětů prvního ročníku, musíme se základy tohoto jazyka dobře naučit.

Příklad 1.1Motivační#

Upravte výraz ∑k=1nk!∏j=3k+1(j−2)\dst \sum_{k=1}^n \frac{k!}{\prod_{j=3}^{k+1} (j-2)}.

Při zápisu matematických výrazů a vzorců často vzniká potřeba vyjádřit je stručněji a přitom zachovat jednoznačnost a přehlednost. Tomu mimo jiné slouží velká řecká písmena sigma (Σ\Sigma) a pí (Π\Pi). Tato písmena pomáhají zkráceně zapisovat konečné (dokonce i nekonečné) součty, resp. součiny v případech, kdy sčítance nebo činitelé vykazují určitou zákonitost, tj. pokud lze jejich kk-tý člen aka_k vyjádřit nějakým předpisem.

V tomto případě lze místo zdlouhavého a někdy i potenciálně nejednoznačného výrazu

a1+a2+…+ana_1 + a_2 + \ldots + a_n

použít kratší a hezčí předpis

∑k=1nak(cˇteme naprˇ. „suma ak pro k jdoucıˊ od 1 do n“).\sum_{k=1}^n a_k \qquad \text{(čteme např.\ \uv{\textit{suma $a_k$ pro $k$ jdoucí od $1$ do $n$}}).}

Písmeno Σ\Sigma pro součet bylo zvoleno podle anglického sum či latinského summa. Obdobně se pro zkrácený zápis součinu používá Π\Pi – podle slova produkt.

Příklad 1.2#

V součtu

1+2+…+1001 + 2 + \ldots + 100

pro kk-tý člen platí ak=ka_k = k, a to pro všechna k∈{1,2,…,100}k \in \set{1, 2, \ldots, 100}. Proto lze jej zapsat jako

∑k=1100k.\sum_{k=1}^{100} k.

Následující příklad ukazuje, že zkrácený zápis součtu má i další výhody.

Příklad 1.3#

U výrazu

2+4+…+10242 + 4 + \ldots + 1024

nelze bez vhodného kontextu jednoznačně určit, co přesně se skrývá za výpustkou (trojtečkou). Možná jde o součet všech sudých čísel mezi 22 a 10241024? Nebo o součet mocnin dvojky, tedy geometrické posloupnosti s kvocientem q=2q = 2? Při takovém zápisu začíná výraz připomínat spíše IQ test či hru „Uhodni, co tím chtěl autor říct“. V matematice si takové situace dovolit nesmíme – vedou totiž k dalším a větším zmatkům i nesmyslům.

Kdyby se jednalo o součet sudých čísel, zapsali bychom jej ve tvaru

∑k=1512(2k).\sum_{k=1}^{512} (2k).

V případě sčítání členů geometrické posloupnosti by vhodným zkrácením byla suma

∑k=1102k.\sum_{k=1}^{10} 2^k.

Výraz popisující zákonitost u členů součtu nebo součinu může být v zásadě libovolnou funkcí. Nejčastěji se však setkáme se součty a součiny začínající hodnotou „parametru“ rovnou 11 nebo 00 – a případně se je budeme snažit takto konstruovat. Členy součtu (součinu) si proto můžeme představovat jako členy posloupnosti, tj. funkce a ⁣:N→Ra \colon \N \to \R, případně a ⁣:N0→Ra \colon \N_0 \to \R (zde i dále N0:=N∪{0}\N_0 := \N \cup \set{0}). Zvykem je stručně psát ak:=a(k)a_k := a(k). Tuto myšlenku lze zobecnit i na případ zobrazení z celých čísel – a ⁣:Z→Ra \colon \Z \to \R.

Příklad 1.4#

U součtu

17+13+9+5+117 + 13 + 9 + 5 + 1

asi prvním, co nás napadne, je předpis kk-tého členu v lineárním tvaru ak=17−4ka_k = 17 - 4k, kde k∈{0,1,…,4}k \in \set{0, 1, \ldots, 4}. Proměnná kk tak určuje, kolikrát máme od čísla 1717 odečíst číslo 44, abychom dostali příslušný člen součtu.

Pomocí sumy bychom pak tentýž výraz zapsali jako

∑k=04(17−4k).\sum_{k=0}^4 (17-4k).

Podíváme-li se však na tento součet jako na součet prvků aritmetické posloupnosti s prvním členem a1=17a_1 = 17 a diferencí d=−4d = -4, může být vhodné jej vyjádřit i ve tvaru

∑k=15(21−4k).\sum_{k=1}^5 (21-4k).

Z předchozího příkladu vidíme, že jeden součet (součin) lze vyjádřit několika ekvivalentními způsoby.

Předchozí příklad nám navíc ukazuje další důležitou vlastnost – posouvání mezí nebo přečíslování prvků. Ukážeme to podrobněji v následujícím příkladu.

Příklad 1.5#

Provedeme formální přečíslování prvků sumy

∑k=04(17−4k)\sum_{k=0}^4 (17-4k)

tak, aby počáteční hodnota sčítacího parametru byla 11 místo 00. Zavedeme si tedy novou proměnnou ℓ:=k+1\ell := k + 1 – tím zajistíme, že tam, kde původní kk začínalo nulou, začne nové ℓ\ell jedničkou. Jelikož chceme sčítat tatáž čísla, počet členů v sumě se nesmí změnit. Pak ℓ\ell musí končit hodnotou o jedna větší, tj. 55. Dostáváme tedy sumu

∑ℓ=15? .\sum_{\ell=1}^5 \tred{?}\ .

Další otázkou je, jak bude vypadat předpis členů sumy. Stačí provést jednoduchou substituci:

ℓ=k+1  ⟹  k=ℓ−1.\ell = k + 1 \implies k = \ell - 1.

Potom

ak=a(k):=17−4k=17−4(ℓ−1)=21−4ℓ.a_k = a(k) := 17 - 4k = 17 - 4(\ell - 1) = 21 - 4\ell.

Výraz 21−4ℓ21 - 4\ell pak představuje obecný předpis členů sumy podle nového parametru ℓ\ell. Výsledný zápis je tedy

∑ℓ=15(21−4ℓ).\sum_{\ell=1}^5 (21-4\ell).

Všimněme si teď i toho, že proměnná, pomocí níž definujeme meze sumy i její prvky, hraje jen pomocnou roli: hodnota součtu na jejím názvu nezávisí. Proto lze místo ℓ\ell opět použít kk. Tak dostaneme ekvivalentní předpis původní sumy, který jsme již „intuitivně odvodili“ u předchozího příkladu.

Díky asociativnímu a komutativnímu zákonu, které platí pro operace sčítání a násobení u reálných (i komplexních) čísel, každý součet/součin můžeme zkráceně zapsat i v opačném pořadí.

Příklad 1.6#

∑k=04(17−4k)=17+13+9+5+1=1+5+9+13+17=∑k=04(1+4k).\sum_{k=0}^4 (17-4k) = 17 + 13 + 9 + 5 + 1 = 1 + 5 + 9 + 13 + 17 = \sum_{k=0}^4 (1+4k).

Teď již dobře vidíme, že k jednomu součtu skutečně můžeme vytvořit nekonečně mnoho zkrácených předpisů pomocí sum – samozřejmě se však budeme zpravidla snažit nalézt ten nejvhodnější a nejjednodušší tvar.

Shrňme vlastnosti sum, kterých jsme si v předchozích příkladech všimli. Stejné vlastnosti budou platit i pro produkty.

Poznámka 1.7#

  • Suma nezávisí na názvu „parametru“ – je to v podstatě jen pomocná „lokální“ proměnná, pomocí které zapisujeme meze i obecný člen:

    ∑k=1nak=∑j=1naj.\sum_{k=1}^n a_k = \sum_{\tblue{j}=1}^n a_{\tblue{j}}.

  • Umíme provést posun, jinými slovy přečíslování sumy:

    ∑k=1nak=∑k=0n−1ak+1,nebo obecneˇji∑k=1nak=∑k=mn+m−1ak−m+1.\sum_{k=1}^n a_k = \sum_{k=\tblue{0}}^{n\tblue{-1}} a_{k{\tblue{+1}}}, \quad \text{nebo obecněji} \quad \sum_{k=1}^n a_k = \sum_{k=\tblue{m}}^{n\tblue{+m-1}} a_{k{\tblue{-m+1}}}.

    Přitom pozorujeme v jistém smyslu jev „kompenzace“: to, co v mezích sumy přičítáme, u samotného jejího členu odčítáme (a naopak).

  • Sumu lze přepsat i na opačné pořadí:

    ∑k=1nak=∑k=1nan−k+1.\sum_{k=1}^n a_k = \sum_{\tblue{k}=\tgreen{1}}^{\tred{n}} a_{\tred{n}-\tblue{k}+\tgreen{1}}.

Dolní mez sumy ani produktu samozřejmě nemusí být rovna 11 ani 00. Nyní je nejvyšší čas si zavést všechna označení přesněji.

Označení 1.8Suma#

Nechť m,n∈Zm, n \in \Z. Potom symbolem Σ\Sigma zkracujeme součet reálných (komplexních) čísel:

∑k=mnak:={am+am+1+…+an,n≥m,0,n<m.\sum_{k=m}^n a_k := \begin{cases} a_m + a_{m+1} + \ldots + a_n, \quad & n \geq m,\\ 0, & n < m. \end{cases}

„Lokální“ proměnná kk se nazývá sčítací index (k jeho označení zpravidla volíme písmenka ii, jj, kk, ℓ\ell), číslo mm je dolní mez sumy, číslo nn je horní mez.

V případě n<mn < m jde o speciální případ – tzv. prázdnou sumu.

Příklad 1.9#

Které z následujících zápisů lze bez jakéhokoli upřesňujícího komentáře jednoznačně interpretovat, tedy jednoznačně mu přiřadit číselnou hodnotu?

  1. ∑k4k+1\dst \sum_k^4 k+1;
  2. j∑j=13030k\dst j \sum_{j=1}^{30} 30k;
  3. ∑j2j\dst \sum_j 2j;
  4. ∑j=12jsin⁡j\dst \sum_{j=1}^{2j} \sin j.
Odpověď

Ani jeden ze zápisů není korektní.

Označení 1.10Produkt#

Nechť m,n∈Zm, n \in \Z. Potom symbolem Π\Pi zkracujeme součin reálných (komplexních) čísel:

∏k=mnak:={am⋅am+1⋅…⋅an,n≥m,1,n<m.\prod_{k=m}^n a_k := \begin{cases} a_m \cdot a_{m+1} \cdot \ldots \cdot a_n, \quad & n \geq m,\\ 1, & n < m. \end{cases}

V případě n<mn < m se speciálně jedná o prázdný součin.

Poznámka 1.11#

Je-li n≥mn \geq m, je počet členů v sumě nebo produktu s dolní mezí mm a horní mezí nn vždy roven n−m+1n-m+1, jelikož obě meze bereme včetně. (V opačném případě jde o prázdnou sumu, resp. prázdný produkt, a členy tam žádné nejsou.)

Definice 1.12Faktoriál#

Faktoriál nezáporného celého čísla nn je definován předpisem

n!:=∏k=1nk.n! := \prod_{k=1}^n k.

Poznámka 1.13#

  • Faktoriál čísla nn má význam součinu všech přirozených čísel nepřesahujících nn.
  • 0!0! tuto myšlenku zachovává – odpovídá to případu prázdného součinu.
  • Faktoriál záporných celých čísel není definován. Lze jej však zobecnit například na všechna reálná (i komplexní) čísla vyjma záporných celých čísel – tímto rozšířením je tzv. gama funkce.

Příklad 1.14#

Vypočítejte:

  1. ∑i=−14i3\dst \sum_{i=-1}^4 i^3;
  2. ∏j=031j+1\dst \prod_{j=0}^3 \frac{1}{j+1};
  3. ∏k=1n5\dst \prod_{k=1}^n 5;
  4. ∑k=mn5\dst \sum_{k=m}^n 5;
  5. ∏l=−23(l−1)\dst \prod_{l=-2}^3 (l-1).
Odpověď

1) 9999;    2) 14!=124\frac{1}{4!} = \frac{1}{24};    3) 5n5^n;    4) 5(n−m+1)5(n-m+1);    5) 00.

Příklad 1.15#

Posuňte index tak, aby se rovnost zachovala. U každého příkladu uveďte dvě možnosti: v prvním případě zachovejte i pořadí členů, v druhém zajistěte sčítání, příp. násobení v opačném pořadí:

  1. ∑i=−14i3=∑i=2??\dst \sum_{i=-1}^4 i^3 = \sum_{i=2}^{\tred{?}} \tred{?};
  2. ∏j=031j+1=∏j=−21??\dst \prod_{j=0}^3 \frac{1}{j+1} = \prod_{j=-21}^{\tred{?}} \tred{?}.
Odpověď

1) ∑i=−14i3=∑i=27(i−3)3=∑i=27(6−i)3\dst \sum_{i=-1}^4 i^3 = \sum_{i=2}^7 (i-3)^3 = \sum_{i=2}^7 (6-i)^3;    2) ∏j=031j+1=∏j=−21−181j+22=∏j=−21−181−17−j\dst \prod_{j=0}^3 \frac{1}{j+1} = \prod_{j=-21}^{-18} \frac{1}{j+22} = \prod_{j=-21}^{-18} \frac{1}{-17-j}.

Uveďme několik základních pravidel pro sumy a produkty, které bezprostředně vyplývají z asociativního, komutativního a distributivního zákona v oboru reálných (komplexních) čísel.

Věta 1.16Asociativita sum a produktů#

∑k=mn+pak=∑k=mnak+∑k=n+1n+pak,∏k=mn+pak=∏k=mnak⋅∏k=n+1n+pak.\sum_{k=m}^{n+p} a_k = \sum_{k=m}^n a_k + \sum_{k=n+1}^{n+p} a_k, \qquad \prod_{k=m}^{n+p} a_k = \prod_{k=m}^n a_k \cdot \prod_{k=n+1}^{n+p} a_k.

Věta 1.17Linearita sum a produktů#

∑k=mn(ak+bk)=∑k=mnak+∑k=mnbk,∏k=mn(ak⋅bk)=∏k=mnak⋅∏k=mnbk,∑k=mn(c⋅ak)=c⋅∑k=mnak,∏k=mn(c⋅ak)=cn−m+1⋅∏k=mnak.\begin{aligned} \sum_{k=m}^n (a_k + b_k) = \sum_{k=m}^n a_k + \sum_{k=m}^n b_k, \qquad & \prod_{k=m}^n (a_k \cdot b_k) = \prod_{k=m}^n a_k \cdot \prod_{k=m}^n b_k,\\ \sum_{k=m}^n (c \cdot a_k) = c \cdot \sum_{k=m}^n a_k, \qquad & \prod_{k=m}^n (c \cdot a_k) = c^{n-m+1} \cdot \prod_{k=m}^n a_k. \end{aligned}

Dále uveďme několik základních příkladů na použití zmíněných vlastností.

Příklad 1.18#

Dokážeme vzorec pro součet prvních nn po sobě jdoucích přirozených čísel:

∑k=1nk=1. cˇlen+poslednıˊ cˇlen2⋅pocˇet cˇlenu˚=n(n+1)2.\sum_{k=1}^n k = \frac{\text{1. člen} + \text{poslední člen}}{2}\cdot \text{počet členů} = \frac{n(n+1)}{2}.

Traduje se, že mladý Carl Friedrich Gauss dostal ve škole za úkol sečíst všechna přirozená čísla od 11 do 100100. Učitel pravděpodobně předpokládal, že je žáci budou sčítat přímo, tedy postupně. Avšak Gauss jako jediný ve třídě dospěl ke správnému výsledku, neboť nesčítal čísla od nejmenšího k největšímu, ale všiml si, že pokud sečte první (tj. 11) s posledním (tj. 100100), dostane součet 101101, pokud sečte druhé (tj. 22) a předposlední (tj. 9999), dostane opět 101101. Takto může postupovat až k 50+51=10150 + 51 = 101. Dostane tak 50 párů se součtem 101101, tj. součet bude 50⋅101=505050 \cdot 101 = 5050.

My nyní můžeme postupovat několika formálně různými způsoby, i když se první dva liší pouze formou zápisu:

  1. Použijeme Gaussův způsob, tedy rozepíšeme hledaný součet dvakrát pod sebou, ve druhém řádku však v opačném pořadí:

    1+2+3+…+n ++ n+(n−1)+…+1\begin{aligned} &1 + 2 + 3 + \ldots + n\ \tblue{+} \\ \tblue{+}\ &n + (n-1) + \ldots + 1 \end{aligned}

    Nejprve vždy sečteme dvě čísla ve stejném sloupci. Každý z nn takových párů má součet n+1n+1, proto

    2∑k=1nk=n(n+1)  ⟹  ∑k=1nk=n(n+1)2.2\sum_{k=1}^n k = n(n+1) \quad \implies \quad \sum_{k=1}^n k = \frac{n(n+1)}{2}.

  2. Využijeme zkráceného zápisu součtu a jeho vlastností:

    ∑k=1nk=12(∑k=1nk+∑k=1nk)=12(∑k=1nk+∑k=1n(n+1−k))==12(∑k=1n(k+n+1−k))=12(∑k=1n(n+1))=12n(n+1).\begin{aligned} \sum_{k=1}^{n} k &= \frac{1}{2} \left(\sum_{k=1}^{n} k + \sum_{k=1}^{n} k\right) = \frac{1}{2} \left(\sum_{k=1}^{n} k + \sum_{k=1}^{n} (n+1-k)\right) =\\ &= \frac{1}{2} \left(\sum_{k=1}^{n} (k+n+1-k)\right) = \frac{1}{2} \left(\sum_{k=1}^{n} (n+1)\right) = \frac{1}{2} n(n+1). \end{aligned}

  3. Výsledek lze také získat oklikou – úpravou výrazu s druhými mocninami:

    ∑k=1nk2−∑k=1n(k−1)2=(12+22+…+n2)−(02+12+…+(n−1)2)=n2.\sum_{k=1}^n k^2 - \sum_{k=1}^n (k-1)^2 = \left(\cancel{1^2} + \cancel{2^2} + \ldots + n^2\right) - \left(0^2 + \cancel{1^2} + \ldots + \cancel{(n-1)^2}\right) = n^2.

    V této úpravě jsme použili tzv. teleskopickou sumu, ke které se ještě podrobněji vrátíme.

    Tentýž výraz zároveň upravíme podle vlastností sumy:

    ∑k=1nk2−∑k=1n(k−1)2=∑k=1n(k2−(k−1)2)=∑k=1n(2k−1)==2∑k=1nk−∑k=1n1=2∑k=1nk−n.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n k^2 - \sum_{k=1}^n (k-1)^2 &= \sum_{k=1}^n \left(k^2 - (k-1)^2\right) = \sum_{k=1}^n (2k-1) =\\ &= 2 \sum_{k=1}^n k - \sum_{k=1}^n 1 = 2 \sum_{k=1}^n k - n. \end{aligned}

    Z rovnosti

    n2=2∑k=1nk−nn^2 = 2 \sum_{k=1}^n k - n

    pak již snadno získáme kýžený vzorec.

  4. Úlohu lze také ilustrovat tabulkou zápasů n+1n+1 týmů, kdy hraje každý s každým.

Příklad 1.19#

Sečtěte ∑i=1100(3i−10)\dst \sum_{i=1}^{100} (3i-10).

Odpověď

1415014150.

Postup řešení

Použijeme vlastnosti linearity sum a výsledek příkladu 1.18:

∑i=1100(3i−10)=∑i=1100(3i+(−10))=∑i=1100(3i)+∑i=1100(−10)=3∑i=1100i−∑i=110010==3⋅100⋅(100+1)2−100⋅10=14150.\begin{aligned} \sum_{i=1}^{100} (3i-10) &= \sum_{i=1}^{100} (3i + (-10)) = \sum_{i=1}^{100} (3i) + \sum_{i=1}^{100} (-10) = 3 \sum_{i=1}^{100} i - \sum_{i=1}^{100} 10 =\\ &= 3 \cdot \frac{100 \cdot (100 + 1)}{2} - 100 \cdot 10 = 14150. \end{aligned}

Jak jsme již letmo viděli u příkladu 1.18 (způsob c), jedním z nejefektivnějších triků pro zjednodušení a výpočet sum může být využití tzv. teleskopické sumy:

Věta 1.20Teleskopická suma#

Pokud se pro členy sumy ∑k=1nak\sum_{k=1}^n a_k podaří najít posloupnost (bk)k=1n+1(b_k)_{k=1}^{n+1} tak, aby pro všechna k∈{1,2,…,n}k \in \set{1, 2, \ldots, n} platilo

ak=bk+1−bk,a_k = b_{k+1} - b_k,

pak

∑k=1nak=bn+1−b1.\sum_{k=1}^n a_k = b_{n+1} - b_1.

Důkaz

Použijeme vlastnosti linearity a přečíslování sum:

∑k=1nak=∑k=1n(bk+1−bk)=∑k=1nbk+1−∑k=1nbk=∑k=2n+1bk−∑k=1nbk==∑k=2nbk+bn+1−b1−∑k=2nbk=bn+1−b1.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n a_k &= \sum_{k=1}^n (b_{k+1} - b_k) = \sum_{k=1}^n b_{k+1} - \sum_{k=1}^n b_k = \sum_{k=2}^{n+1} b_k - \sum_{k=1}^n b_k =\\ &= \cancel{\sum_{k=2}^n b_k} + b_{n+1} - b_1 - \cancel{\sum_{k=2}^n b_k} = b_{n+1} - b_1. \end{aligned}

Poznámka 1.21#

  • Obdobně lze princip teleskopické sumy použít i tehdy, když

    ak=bk−bk+1.a_k = b_k - b_{k+1}.

    V takovém případě se otočí i výsledek:

    ∑k=1nak=b1−bn+1.\sum_{k=1}^n a_k = b_1 - b_{n+1}.

  • V případě, že dolní mez sumy není jednička, pravidlo teleskopické sumy se v podstatě nezmění, musíme jenom upravit příslušné indexy.

    Platí-li totiž ak=bk+1−bka_k = b_{k+1}-b_k pro všechna k∈{m,m+1,…,n}k \in \set{m, m+1, \ldots, n}, je

    ∑k=mnak=bn+1−bm.\sum_{k=m}^n a_k = b_{n+1} - b_m.

Princip použití teleskopické sumy si dále ukážeme podrobněji.

Příklad 1.22#

Sečteme ∑k=1n2k\dst \sum_{k=1}^n 2^k.

Protože 2k=2k⋅(2−1)=2k+1−2k2^k = 2^k \cdot (2-1) = 2^{k+1} - 2^k, máme

∑k=1n2k=2n+1−21=2n+1−2.\sum_{k=1}^n 2^k = 2^{n+1} - 2^1 = 2^{n+1} - 2.

V označeních předchozí věty zde ak=bk=2ka_k = b_k = 2^k.

Nyní si použití teleskopické sumy ukážeme na obecnějším příkladu.

Příklad 1.23Součet geometrické posloupnosti#

Odvodíme vzorec pro součet prvních n+1n+1 členů geometrické posloupnosti s prvním členem rovným 11 a kvocientem q≠1q \neq 1:

∑k=0nqk=1. cˇlen⋅1−qpocˇet cˇlenu˚1−q=1−qn+11−q.\sum_{k=0}^n q^k = \text{1. člen} \cdot \frac{1-q^{\text{počet členů}}}{1-q} = \frac{1-q^{n+1}}{1-q}.

Abychom znovu mohli užít krácení pomocí teleskopické sumy, provedeme nejprve rozšíření obecného členu dané sumy chytrou jedničkou:

qk⏟ak=qk⋅q−1q−1⏟=1=qk+1−qkq−1=qk+1q−1⏟bk+1−qkq−1⏟bk.\underbrace{q^k}_{a_k} = q^k \cdot \underbrace{\frac{q-1}{q-1}}_{\tblue{=1}} = \frac{q^{k+1}-q^k}{q-1} = \underbrace{\frac{q^{k+1}}{q-1}}_{b_{k+1}} - \underbrace{\frac{q^k}{q-1}}_{b_k}.

Pak z věty 1.20 plyne

∑k=0nqk=qn+1q−1⏟bn+1−q0q−1⏟b0=qn+1−1q−1=1−qn+11−q.\sum_{k=0}^n q^k = \underbrace{\frac{q^{n+1}}{q-1}}_{b_{n+1}} - \underbrace{\frac{q^0}{q-1}}_{b_0} = \frac{q^{n+1} - 1}{q-1} = \frac{1-q^{n+1}}{1-q}.

Poznámka 1.24#

  • Tento postup lze zobecnit i na případ, kdy první člen geometrické posloupnosti není roven 11, ale libovolnému číslu cc – pomůže vytknutí tohoto členu před sumu:

    ∑k=0n(c⋅qk)=c⋅∑k=0nqk.\sum_{k=0}^n (c \cdot q^k) = c \cdot \sum_{k=0}^n q^k.

  • Obdobně lze odvodit vzorec pro případ, když suma má v dolní mezi jedničku:

    ∑k=1nqk=q⋅1−qn1−q.\sum_{k=1}^n q^k = q \cdot \frac{1-q^n}{1-q}.

    Pro odvození jiným způsobem by pomohlo odčítání „zbytečného“ členu:

    ∑k=1nqk=∑k=0nqk−q0=1−qn+11−q−1=q−qn+11−q=q⋅1−qn1−q.\sum_{k=1}^n q^k = \sum_{k=0}^n q^k - q^0 = \frac{1-q^{n+1}}{1-q} -1 = \frac{q - q^{n+1}}{1-q} = q \cdot \frac{1-q^n}{1-q}.

U dvou dalších příkladů vznik teleskopického efektu už nebude ze začátku vůbec zřejmý.

Příklad 1.25#

Odvodíme vzorec pro součet druhých mocnin prvních nn po sobě jdoucích přirozených čísel:

∑k=1nk2=n(n+1)(2n+1)6=n(n+12)(n+1)3.\sum_{k=1}^n k^2 = \frac{n(n+1)(2n+1)}{6} = \frac{n\left(n+\frac{1}{2}\right)(n+1)}{3}.

Druhý tvar může být jednodušší k zapamatování – je podobný vzorci z příkladu 1.18.

Tipneme, že druhé mocniny nám mohou zůstat po krácení některých původně kubických výrazů. Zapíšeme tedy teleskopickou sumu pro třetí mocniny:

∑k=1n((k+1)3⏟bk+1−k3⏟bk)=(n+1)3⏟bn+1−13⏟b1.\sum_{k=1}^n \left(\underbrace{(k+1)^3}_{\tred{b_{k+1}}} - \underbrace{k^3}_{\tred{b_k}}\right) = \underbrace{(n+1)^3}_{\tred{b_{n+1}}} - \underbrace{1^3}_{\tred{b_1}}.

Jak uvidíme dále, výhodnější však bude úprava v mírně odlišném tvaru:

∑k=1n(k3⏟bk+1−(k−1)3⏟bk)=n3⏟bn+1−03⏟b1=n3.\sum_{k=1}^n \left(\underbrace{k^3}_{\tgreen{b_{k+1}}} - \underbrace{(k-1)^3}_{\tgreen{b_k}}\right) = \underbrace{n^3}_{\tgreen{b_{n+1}}} - \underbrace{0^3}_{\tgreen{b_1}} = n^3.

Nyní upravíme obecný člen – měli jsme v plánu, aby v něm zůstal nejvýše kvadratický výraz:

k3−(k−1)3=k3−(k3−3k2+3k−1)=3k2−3k+1.k^3 - (k-1)^3 = k^3 - (k^3 - 3k^2 + 3k - 1) = 3k^2 - 3k + 1.

S využitím již dobře známých vlastností sum a vzorce pro součet prvních mocnin z příkladu 1.18 získáme:

∑k=1n(k3−(k−1)3)=∑k=1n(3k2−3k+1)=3∑k=1nk2−3∑k=1nk+∑k=1n1==3∑k=1nk2−3⋅n(n+1)2+n.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n \left(k^3 - (k-1)^3\right) &= \sum_{k=1}^n \left(3k^2 - 3k + 1\right) = 3\sum_{k=1}^n k^2 - 3\sum_{k=1}^n k + \sum_{k=1}^n 1 =\\ &= 3\sum_{k=1}^n k^2 - 3 \cdot \frac{n(n+1)}{2} + n. \end{aligned}

Z rovnosti

n3=3∑k=1nk2−3⋅n(n+1)2+nn^3 = 3\sum_{k=1}^n k^2 - 3 \cdot \frac{n(n+1)}{2} + n

pak jednoduše dostaneme

∑k=1nk2=13(n3+3⋅n(n+1)2−n)=16n(2n2+3(n+1)−2)==16n(2n2+3n+1)=n(n+1)(2n+1)6=n(n+12)(n+1)3.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n k^2 &= \frac{1}{3} \left(n^3 + 3 \cdot \frac{n(n+1)}{2} -n\right) = \frac{1}{6} n \left(2n^2 + 3(n + 1) - 2\right) =\\ &= \frac{1}{6} n(2n^2 + 3n + 1) = \frac{n(n+1)(2n+1)}{6} = \frac{n\left(n+\frac{1}{2}\right)(n+1)}{3}. \end{aligned}

Příklad 1.26#

Zjednodušme sumu ∑k=1n1k+k+1\dst \sum_{k=1}^n \frac{1}{\sqrt{k} + \sqrt{k+1}}.

Opět pomůže rozšíření chytrou jedničkou:

∑k=1n1k+k+1=∑k=1n(1k+1+k⋅k+1−kk+1−k)=∑k=1nk+1−k(k+1)−k==∑k=1n(k+1⏟bk+1−k⏟bk)=n+1⏟bn+1−1⏟b1.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n \frac{1}{\sqrt{k} + \sqrt{k+1}} &= \sum_{k=1}^n \left(\frac{1}{\sqrt{k+1} + \sqrt{k}} \cdot \frac{\sqrt{k+1} - \sqrt{k}}{\sqrt{k+1} - \sqrt{k}}\right) = \sum_{k=1}^n \frac{\sqrt{k+1} - \sqrt{k}}{(k+1) - k} =\\ &= \sum_{k=1}^n \left(\underbrace{\sqrt{k+1}}_{b_{k+1}} - \underbrace{\sqrt{k}}_{b_k}\right) = \underbrace{\sqrt{n+1}}_{b_{n+1}} - \underbrace{1}_{b_1}. \end{aligned}

Nyní probereme příklad znázorňující ještě jednu užitečnou vlastnost sum.

Příklad 1.27Uzávorkování sumy#

Zjednodušme výraz ∑k=1n(−1)kk2\dst \sum_{k=1}^n (-1)^k k^2.

Především si všimněme, že se znaménka členů sumy střídají.

  1. Začneme případem sudé horní meze, označme ji n:=2mn := 2m (m∈Nm \in \N). Využijeme vlastnosti vyplývající z asociativního zákona:

    ∑k=12mak=∑k=1m(a2k−1+a2k),\sum_{k=1}^{2m} a_k = \sum_{k=1}^m \left(a_{2k-1} + a_{2k}\right),

    což je uzávorkování sumy po dvou členech.

    Dále pokračujeme v úpravách sum standardně:

    ∑k=1n(−1)kk2=∑k=12m(−1)kk2=∑k=1m((−1)2k−1(2k−1)2+(−1)2k(2k)2)==∑k=1m((2k)2−(2k−1)2)=∑k=1m((2k−(2k−1))⋅(2k+(2k−1)))==∑k=1m(4k−1)=4∑k=1mk−∑k=1m1=4⋅m(m+1)2−m==m(2m+1)=n2(n+1)=n(n+1)2.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n (-1)^k k^2 &= \sum_{k=1}^{2m} (-1)^k k^2 = \sum_{k=1}^m \left((-1)^{2k-1} (2k-1)^2 + (-1)^{2k} (2k)^2\right) =\\ &= \sum_{k=1}^m \left((2k)^2 - (2k-1)^2\right) = \sum_{k=1}^m \left(\bigl(2k - (2k-1)\bigr) \cdot \bigl(2k + (2k-1)\bigr)\right) =\\ &= \sum_{k=1}^m (4k-1) = 4\sum_{k=1}^m k - \sum_{k=1}^m 1 = 4 \cdot \frac{m(m+1)}{2} - m =\\ &= m(2m+1) = \frac{n}{2}(n+1) = \frac{n(n+1)}{2}. \end{aligned}

  2. V případě lichého nn, tj. n:=2m+1n := 2m+1 (m∈N0m \in \N_0), stačí zapsat poslední člen sumy zvlášť a využít již dokázaného vzorce pro sudý případ:

    ∑k=1n(−1)kk2=∑k=12m+1(−1)kk2=∑k=12m(−1)kk2+(−1)2m+1(2m+1)2==m(2m+1)−(2m+1)2=−(m+1)(2m+1)==−(n−12+1)n=−n(n+1)2.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n (-1)^k k^2 &=\sum_{k=1}^{2m+1} (-1)^k k^2 = \tblue{\sum_{k=1}^{2m} (-1)^k k^2} + (-1)^{2m+1} (2m+1)^2 =\\ &= \tblue{m(2m+1)} - (2m+1)^2 = -(m+1)(2m+1) =\\ &= -\left(\frac{n-1}{2} + 1\right)n = -\frac{n(n+1)}{2}. \end{aligned}

Protože se výsledky obou případů liší pouze znaménkem, konečný tvar můžeme zapsat pomocí mocniny −1-1:

∑k=1n(−1)kk2=(−1)nn(n+1)2.\sum_{k=1}^n (-1)^k k^2 = (-1)^n \frac{n(n+1)}{2}.

Tuto přednášku zakončíme krátkým seznámením s vnořenými sumami a produkty – sice se s nimi budeme setkávat spíše řidčeji, ale je dobré si uvědomit, jak fungují.

Příklad 1.28#

Jak bychom mohli zapsat pomocí sum součet všech dělitelů čísla 5 000 0005\,000\,000?

Prvočíselný rozklad daného čísla vytvoříme snadno:

5 000 000=5⋅106=5⋅26⋅56=26⋅57.5\,000\,000 = 5 \cdot 10^6 = 5 \cdot 2^6 \cdot 5^6 = 2^6 \cdot 5^7.

Každý jeho dělitel tedy lze zapsat jako

2i⋅5j,kde i∈{0,1,…,6}, j∈{0,1,…,7}.2^i \cdot 5^j,\quad \text{kde } i \in \set{0, 1, \ldots, 6},\ j \in \set{0, 1, \ldots, 7}.

Náš úkol proto spočívá v sečtení všech čísel takového tvaru, neformálně zapsáno, potřebujeme zjistit hodnotu ∑i,j2i5j\sum_{i,j} 2^i 5^j. Přesnější zápis této sumy můžeme provést nejméně dvěma způsoby:

∑i=06∑j=072i5j=∑j=07∑i=062i5j.\sum_{i=0}^6 \sum_{j=0}^7 2^i 5^j = \sum_{j=0}^7 \sum_{i=0}^6 2^i 5^j.

Liší se tím, že v prvním předpisu nejprve upevníme ii, tedy mocninu dvojky, a projdeme všechny možné jí příslušné mocniny pětky jj. V druhém případě ke každému fixovanému jj procházíme všechny přípustné možnosti ii.

Vhodnou ilustrací k tomu je obrázek 1. V prvním případě nejdříve najdeme součty čísel v jednotlivých sloupečcích, poté tyto součty sečteme. Ve druhém případě nejprve hledáme součty v jednotlivých řádcích. V programování by takové postupy mohly odpovídat dvěma vnořeným cyklům.

Obrázek 1: Různá pořadí sčítání dělitelů čísla 5 000 0005\,000\,000.

Věta 1.29Záměna pořadí sum 1#

Pokud meze vnitřní sumy nezávisí na sčítacím indexu sumy vnější, můžeme pořadí sum zaměnit:

∑i=0n∑j=0mai,j=∑j=0m∑i=0nai,j.\sum_{i=0}^n \sum_{j=0}^m a_{i,j} = \sum_{j=0}^m \sum_{i=0}^n a_{i,j}.

Důkaz

Bezprostředně plyne z asociativity a komutativity operace sčítání.

Často ale uvidíme, že meze vnitřní sumy na vnějším sčítacím indexu závislé jsou. Pak lze záměnu pořadí sum provést také, avšak o něco pozorněji.

Věta 1.30Záměna pořadí sum 2#

∑i=0n∑j=0iai,j=∑j=0n∑i=jnai,j.\sum_{i=0}^n \sum_{j=0}^{\tred{i}} a_{i,j} = \sum_{j=0}^n \sum_{i=\tgreen{j}}^n a_{i,j}.

Důkaz

∑i=0n∑j=0iai,j=(a0,0)⏟i=0+(a1,0+a1,1)⏟i=1+(a2,0+a2,1+a2,2)⏟i=2+…+(an,0+an,1+…+an,n)⏟i=n==(a0,0+a1,0+a2,0+…+an,0)⏟j=0+(a1,1+a2,1+…+an,1)⏟j=1+…+(an,n)⏟j=n=∑j=0n∑i=jnai,j.\begin{aligned} &\sum_{i=0}^n \sum_{j=0}^{\tred{i}} a_{i,j} = \underbrace{(\tblue{a_{0,0}})}_{i=0} + \underbrace{(\tblue{a_{1,0}} + \tgreen{a_{1,1}})}_{i=1} + \underbrace{(\tblue{a_{2,0}} + \tgreen{a_{2,1}} + a_{2,2})}_{i=2} + \ldots + \underbrace{(\tblue{a_{n,0}} + \tgreen{a_{n,1}} + \ldots + a_{n,n})}_{i=n} =\\ &= \underbrace{(\tblue{a_{0,0}} + \tblue{a_{1,0}} + \tblue{a_{2,0}} + \ldots + \tblue{a_{n,0}})}_{j=0} + \underbrace{(\tgreen{a_{1,1}} + \tgreen{a_{2,1}} + \ldots + \tgreen{a_{n,1}})}_{j=1} + \ldots + \underbrace{(a_{n,n})}_{j=n} = \sum_{j=0}^n \sum_{i=\tgreen{j}}^n a_{i,j}. \end{aligned}

Ilustrací obou pořadí sčítání je obrázek 2, opět se jedná o sčítání nejprve v jednotlivých sloupcích, resp. nejprve v každém řádku.

Obrázek 2: Záměna pořadí sčítání sum.

Ukážeme si pár příkladů na vnořené sumy.

Příklad 1.31#

∑j=0n∑i=jn(ij)=∑i=0n∑j=0i(ij)⏟=2i=∑i=0n2i=2n+1−1\dst \sum_{j=0}^n \sum_{i=j}^n \binom{i}{j} = \sum_{i=0}^n \underbrace{\sum_{j=0}^i \binom{i}{j}}_{=2^i} = \sum_{i=0}^n 2^i = 2^{n+1} - 1.

Využili jsme mimo jiné vlastnosti kombinačních čísel, kterou dokážeme v následující přednášce.

Příklad 1.32#

Někdy se může hodit i „umělé“ vytvoření vnitřní sumy. Poté použijeme vzorec teleskopické sumy:

∑k=1n(k⋅2k)=∑k=1n∑i=1k2k=∑i=1n∑k=in2k=∑i=1n∑k=in(2k+1−2k)==∑i=1n(2n+1−2i)=∑i=1n2n+1−∑i=1n2i=n⋅2n+1−2⋅2n−12−1==n⋅2n+1−2n+1+2=2n+1(n−1)+2.\begin{aligned} \sum_{k=1}^n (k \cdot 2^k) &= \sum_{k=1}^n \sum_{i=1}^k 2^k = \sum_{i=1}^n \sum_{k=i}^n 2^k = \sum_{i=1}^n \sum_{k=i}^n (2^{k+1} - 2^k) =\\ &= \sum_{i=1}^n (2^{n+1} - 2^i) = \sum_{i=1}^n 2^{n+1} - \sum_{i=1}^n 2^i = n \cdot 2^{n+1} - 2 \cdot \frac{2^n - 1}{2-1} =\\ &= n \cdot 2^{n+1} - 2^{n+1} + 2 = 2^{n+1} (n-1) + 2. \end{aligned}

A co motivační příklad ze začátku přednášky? Ten pro nás již nepředstavuje žádnou potíž.

Příklad 1.1#

∑k=1nk!∏j=3k+1(j−2)=∑k=1nk!∏j=1k−1j=∑k=1n∏j=1kj∏j=1k−1j=∑k=1nk=n(n+1)2\dst \sum_{k=1}^n \frac{k!}{\prod_{j=3}^{k+1} (j-2)} = \sum_{k=1}^n \frac{k!}{\prod_{j=1}^{k-1} j} = \sum_{k=1}^n \frac{\prod_{j=1}^k j}{\prod_{j=1}^{k-1} j} = \sum_{k=1}^n k = \frac{n(n+1)}{2}.

Potvrzení