Symboly sumy a produktu, základní vlastnosti sum a produktů a příklady jejich použití, faktoriál, teleskopická suma, součet aritmetické a geometrické posloupnosti, vnořené sumy a produkty, záměna pořadí sum.
Během staletí se matematika stala jedním z hlavních a nejuniverzálnějších nástrojů přírodních věd a inženýrství, a to díky své přesnosti, jednoznačnosti a spolehlivosti. Aby si tyto vlastnosti zajistila, používá specifický jazyk – řekněme „matematičtinu“ – ve kterém mohou být myšlenky vhodně a jednoznačně formulovány. Než se pustíme do předmětů prvního ročníku, musíme se základy tohoto jazyka dobře naučit.
Při zápisu matematických výrazů a vzorců často vzniká potřeba vyjádřit je stručněji a přitom zachovat jednoznačnost a přehlednost. Tomu mimo jiné slouží velká řecká písmena sigma (Σ) a pí (Π). Tato písmena pomáhají zkráceně zapisovat konečné (dokonce i nekonečné) součty, resp. součiny v případech, kdy sčítance nebo činitelé vykazují určitou zákonitost, tj. pokud lze jejich k-tý člen ak vyjádřit nějakým předpisem.
V tomto případě lze místo zdlouhavého a někdy i potenciálně nejednoznačného výrazu
a1+a2+…+an
použít kratší a hezčí předpis
k=1∑nak(cˇteme naprˇ. „suma ak pro k jdoucıˊ od 1 do n“).
Písmeno Σ pro součet bylo zvoleno podle anglického sum či latinského summa. Obdobně se pro zkrácený zápis součinu používá Π – podle slova produkt.
nelze bez vhodného kontextu jednoznačně určit, co přesně se skrývá za výpustkou (trojtečkou). Možná jde o součet všech sudých čísel mezi 2 a 1024? Nebo o součet mocnin dvojky, tedy geometrické posloupnosti s kvocientem q=2? Při takovém zápisu začíná výraz připomínat spíše IQ test či hru „Uhodni, co tím chtěl autor říct“. V matematice si takové situace dovolit nesmíme – vedou totiž k dalším a větším zmatkům i nesmyslům.
Kdyby se jednalo o součet sudých čísel, zapsali bychom jej ve tvaru
k=1∑512(2k).
V případě sčítání členů geometrické posloupnosti by vhodným zkrácením byla suma
k=1∑102k.
Výraz popisující zákonitost u členů součtu nebo součinu může být v zásadě libovolnou funkcí. Nejčastěji se však setkáme se součty a součiny začínající hodnotou „parametru“ rovnou 1 nebo 0 – a případně se je budeme snažit takto konstruovat. Členy součtu (součinu) si proto můžeme představovat jako členy posloupnosti, tj. funkce a:N→R, případně a:N0→R (zde i dále N0:=N∪{0}). Zvykem je stručně psát ak:=a(k). Tuto myšlenku lze zobecnit i na případ zobrazení z celých čísel – a:Z→R.
asi prvním, co nás napadne, je předpis k-tého členu v lineárním tvaru ak=17−4k, kde k∈{0,1,…,4}. Proměnná k tak určuje, kolikrát máme od čísla 17 odečíst číslo 4, abychom dostali příslušný člen součtu.
Pomocí sumy bychom pak tentýž výraz zapsali jako
k=0∑4(17−4k).
Podíváme-li se však na tento součet jako na součet prvků aritmetické posloupnosti s prvním členem a1=17 a diferencí d=−4, může být vhodné jej vyjádřit i ve tvaru
k=1∑5(21−4k).
Z předchozího příkladu vidíme, že jeden součet (součin) lze vyjádřit několika ekvivalentními způsoby.
Předchozí příklad nám navíc ukazuje další důležitou vlastnost – posouvání mezí nebo přečíslování prvků. Ukážeme to podrobněji v následujícím příkladu.
tak, aby počáteční hodnota sčítacího parametru byla 1 místo 0. Zavedeme si tedy novou proměnnou ℓ:=k+1 – tím zajistíme, že tam, kde původní k začínalo nulou, začne nové ℓ jedničkou. Jelikož chceme sčítat tatáž čísla, počet členů v sumě se nesmí změnit. Pak ℓ musí končit hodnotou o jedna větší, tj. 5. Dostáváme tedy sumu
ℓ=1∑5?.
Další otázkou je, jak bude vypadat předpis členů sumy. Stačí provést jednoduchou substituci:
ℓ=k+1⟹k=ℓ−1.
Potom
ak=a(k):=17−4k=17−4(ℓ−1)=21−4ℓ.
Výraz 21−4ℓ pak představuje obecný předpis členů sumy podle nového parametru ℓ. Výsledný zápis je tedy
ℓ=1∑5(21−4ℓ).
Všimněme si teď i toho, že proměnná, pomocí níž definujeme meze sumy i její prvky, hraje jen pomocnou roli: hodnota součtu na jejím názvu nezávisí. Proto lze místo ℓ opět použít k. Tak dostaneme ekvivalentní předpis původní sumy, který jsme již „intuitivně odvodili“ u předchozího příkladu.
Díky asociativnímu a komutativnímu zákonu, které platí pro operace sčítání a násobení u reálných (i komplexních) čísel, každý součet/součin můžeme zkráceně zapsat i v opačném pořadí.
Teď již dobře vidíme, že k jednomu součtu skutečně můžeme vytvořit nekonečně mnoho zkrácených předpisů pomocí sum – samozřejmě se však budeme zpravidla snažit nalézt ten nejvhodnější a nejjednodušší tvar.
Shrňme vlastnosti sum, kterých jsme si v předchozích příkladech všimli. Stejné vlastnosti budou platit i pro produkty.
Je-li n≥m, je počet členů v sumě nebo produktu s dolní mezí m a horní mezí n vždy roven n−m+1, jelikož obě meze bereme včetně. (V opačném případě jde o prázdnou sumu, resp. prázdný produkt, a členy tam žádné nejsou.)
Faktoriál čísla n má význam součinu všech přirozených čísel nepřesahujících n.
0! tuto myšlenku zachovává – odpovídá to případu prázdného součinu.
Faktoriál záporných celých čísel není definován. Lze jej však zobecnit například na všechna reálná (i komplexní) čísla vyjma záporných celých čísel – tímto rozšířením je tzv. gama funkce.
Posuňte index tak, aby se rovnost zachovala. U každého příkladu uveďte dvě možnosti: v prvním případě zachovejte i pořadí členů, v druhém zajistěte sčítání, příp. násobení v opačném pořadí:
Uveďme několik základních pravidel pro sumy a produkty, které bezprostředně vyplývají z asociativního, komutativního a distributivního zákona v oboru reálných (komplexních) čísel.
Traduje se, že mladý Carl Friedrich Gauss dostal ve škole za úkol sečíst všechna přirozená čísla od 1 do 100. Učitel pravděpodobně předpokládal, že je žáci budou sčítat přímo, tedy postupně. Avšak Gauss jako jediný ve třídě dospěl ke správnému výsledku, neboť nesčítal čísla od nejmenšího k největšímu, ale všiml si, že pokud sečte první (tj. 1) s posledním (tj. 100), dostane součet 101, pokud sečte druhé (tj. 2) a předposlední (tj. 99), dostane opět 101. Takto může postupovat až k 50+51=101. Dostane tak 50 párů se součtem 101, tj. součet bude 50⋅101=5050.
My nyní můžeme postupovat několika formálně různými způsoby, i když se první dva liší pouze formou zápisu:
Použijeme Gaussův způsob, tedy rozepíšeme hledaný součet dvakrát pod sebou, ve druhém řádku však v opačném pořadí:
+1+2+3+…+n+n+(n−1)+…+1
Nejprve vždy sečteme dvě čísla ve stejném sloupci. Každý z n takových párů má součet n+1, proto
2k=1∑nk=n(n+1)⟹k=1∑nk=2n(n+1).
Využijeme zkráceného zápisu součtu a jeho vlastností:
Jak jsme již letmo viděli u příkladu 1.18 (způsob c), jedním z nejefektivnějších triků pro zjednodušení a výpočet sum může být využití tzv. teleskopické sumy:
Tento postup lze zobecnit i na případ, kdy první člen geometrické posloupnosti není roven 1, ale libovolnému číslu c – pomůže vytknutí tohoto členu před sumu:
k=0∑n(c⋅qk)=c⋅k=0∑nqk.
Obdobně lze odvodit vzorec pro případ, když suma má v dolní mezi jedničku:
k=1∑nqk=q⋅1−q1−qn.
Pro odvození jiným způsobem by pomohlo odčítání „zbytečného“ členu:
Protože se výsledky obou případů liší pouze znaménkem, konečný tvar můžeme zapsat pomocí mocniny −1:
k=1∑n(−1)kk2=(−1)n2n(n+1).
Tuto přednášku zakončíme krátkým seznámením s vnořenými sumami a produkty – sice se s nimi budeme setkávat spíše řidčeji, ale je dobré si uvědomit, jak fungují.
Jak bychom mohli zapsat pomocí sum součet všech dělitelů čísla 5000000?
Prvočíselný rozklad daného čísla vytvoříme snadno:
5000000=5⋅106=5⋅26⋅56=26⋅57.
Každý jeho dělitel tedy lze zapsat jako
2i⋅5j,kde i∈{0,1,…,6},j∈{0,1,…,7}.
Náš úkol proto spočívá v sečtení všech čísel takového tvaru, neformálně zapsáno, potřebujeme zjistit hodnotu ∑i,j2i5j. Přesnější zápis této sumy můžeme provést nejméně dvěma způsoby:
i=0∑6j=0∑72i5j=j=0∑7i=0∑62i5j.
Liší se tím, že v prvním předpisu nejprve upevníme i, tedy mocninu dvojky, a projdeme všechny možné jí příslušné mocniny pětky j. V druhém případě ke každému fixovanému j procházíme všechny přípustné možnosti i.
Vhodnou ilustrací k tomu je obrázek 1. V prvním případě nejdříve najdeme součty čísel v jednotlivých sloupečcích, poté tyto součty sečteme. Ve druhém případě nejprve hledáme součty v jednotlivých řádcích. V programování by takové postupy mohly odpovídat dvěma vnořeným cyklům.
Obrázek 1: Různá pořadí sčítání dělitelů čísla 5000000.