Na této stránce

Cvičení 8

Infimum a supremum, minimum a maximum množiny

Minimum a maximum, infimum a supremum množiny, jejich ověření z definice.

Stručná teorie

Definice 7.1Minimum a maximum množiny#

  • Číslo m∈Am \in A je minimem (nejmenším prvkem) množiny A⊂RA \subset \R a označujeme jej jako min⁡A\min A, pokud

    (∀x∈A) (x≥m).(\forall x \in A)\,(x \geq m).

  • Číslo M∈AM \in A je maximem (největším prvkem) množiny A⊂RA \subset \R a označujeme jej jako max⁡A\max A, pokud

    (∀x∈A) (x≤M).(\forall x \in A)\,(x \leq M).

Poznámka 7.2#

Ne každá množina má minimum a maximum, např. M=⟨1,2)M = \langle1, 2) má minimum, ale nemá maximum. Proto zavádíme pojmy supremum a infimum.

Věta 7.3O infimu#

Nechť A⊂RA \subset \R. Pak ∃! α∈R‾\exists!\,\alpha \in \overline{\R} tak, že

  1. (∀x∈A) (x≥α)(\forall x \in A)\,(x \geq \alpha), tj. α\alpha je dolní závora množiny AA,
  2. (∀α′∈R,α′>α)(∃x∈A) (x<α′)(\forall \alpha' \in \R, \alpha' > \alpha)(\exists x \in A)\,(x < \alpha'), tj. α\alpha je největší ze všech dolních závor.

Číslo α\alpha nazýváme infimem množiny AA a označujeme jej jako inf⁡A\inf A.

Věta 7.4O supremu#

Nechť A⊂RA \subset \R. Pak ∃! β∈R‾\exists!\,\beta \in \overline{\R} tak, že

  1. (∀x∈A) (x≤β)(\forall x \in A)\,(x \leq \beta), tj. β\beta je horní závora množiny AA,
  2. (∀β′∈R,β′<β)(∃x∈A) (x>β′)(\forall \beta' \in \R, \beta' < \beta)(\exists x \in A)\,(x > \beta'), tj. β\beta je nejmenší ze všech horních závor.

Číslo β\beta nazýváme supremem množiny AA a označujeme jej jako sup⁡A\sup A.

Poznámka 7.5#

  • Pokud u vět 7.3, 7.4 v 1. bodě pro některé x∈Ax \in A platí rovnost, 2. bod ani nemusíme ověřovat – α\alpha, resp. β\beta, je totiž prvkem množiny AA, a je tedy i minimem, resp. maximem, což je jistě největší dolní, resp. nejmenší horní závora této množiny.

  • Má-li A⊂RA \subset \R maximum, pak sup⁡A=max⁡A\sup A = \max A, obdobně pro minimum.

  • Je-li infimum, resp. supremum, konečné, tj. α∈R\alpha \in \R, resp. β∈R\beta \in \R, lze 2. bod vět v příkladech výhodně přepsat pomocí ε\varepsilon:

    ověření inf⁡A=α∈R\inf A = \alpha \in \R: (∀ε>0)(∃x∈A) (x<α+ε)(\forall \varepsilon > 0)(\exists x \in A)\,(x < \alpha + \varepsilon),
    ověření sup⁡A=β∈R\sup A = \beta \in \R: (∀ε>0)(∃x∈A) (x>β−ε)(\forall \varepsilon > 0)(\exists x \in A)\,(x > \beta - \varepsilon).
  • Nekonečné infimum, resp. supremum, neprázdné množiny znamená neomezenost:

    inf⁡A=−∞\inf A = -\infty: AA není omezená zdola, tj. (∀D∈R)(∃x∈A) (x<D)(\forall D \in \R)(\exists x \in A)\,(x < D),
    sup⁡A=+∞\sup A = +\infty: AA není omezená shora, tj. (∀H∈R)(∃x∈A) (x>H)(\forall H \in \R)(\exists x \in A)\,(x > H).
  • Pro prázdnou množinu platí, že sup⁡∅=−∞\sup \emptyset = -\infty a inf⁡∅=+∞\inf \emptyset = + \infty.

Úkoly k procvičení

U příkladů 7.1–7.7 zkuste uhádnout inf⁡M\inf M, sup⁡M\sup M, min⁡M\min M, max⁡M\max M a následně své tipy dokažte.

Příklad 7.1#

M={2n3n+1 ∣ n∈N}\dst M = \set{\frac{2n}{3n+1} \,\Big|\, n \in \N}.

Odpověď

min⁡M=inf⁡M=12\min M = \inf M = \frac{1}{2}, sup⁡M=23\sup M = \frac{2}{3}, maximum neexistuje.

Nápověda

Prvky tvoří rostoucí posloupnost, minimum tedy hledejte hned pro n=1n = 1. Supremum si tipněte podle chování pro velká nn a potom ověřte obě podmínky z definice.

Postup řešení

Tuto množinu známe z př. 6.3, kde jsme určili množinu všech jejích horních závor Mh=⟨23,+∞)M_h = \left\langle \frac{2}{3}, +\infty \right) a dolních závor Md=(−∞,12⟩M_d = \left( -\infty, \frac{1}{2} \right\rangle. Supremum je nejmenší horní závora a infimum největší dolní závora, hned tedy vidíme, že sup⁡M=min⁡Mh=23\sup M = \min M_h = \frac{2}{3} a inf⁡M=max⁡Md=12\inf M = \max M_d = \frac{1}{2}. Ukážeme ale i přímý postup podle vět 7.3 a 7.4.

Tipneme si, že minimum nastává pro n=1n = 1, a tento tip ověříme. Nerovnost vynásobíme kladným číslem 2(3n+1)2(3n+1), úpravy jsou tedy ekvivalentní:

2n3n+1≥12,4n≥3n+1,n≥1.\begin{aligned} \frac{2n}{3n+1} & \geq \frac{1}{2}, \\ 4n & \geq 3n+1, \\ n & \geq 1. \end{aligned}

Poslední nerovnost platí pro všechna n∈Nn \in \N, a tedy i první. Minimum je proto opravdu 12\frac{1}{2} a nastává pro n=1n=1. Protože minimum MM existuje, je inf⁡M=min⁡M=12\inf M = \min M = \frac{1}{2}.

Pro velká nn se zlomek blíží 23\frac{2}{3}, to je náš tip na supremum. Ověříme ho, v obou podmínkách přitom nerovnost násobíme kladným číslem 3(3n+1)3(3n+1).

  1. Nejdříve ukážeme, že číslo 23\frac{2}{3} je horní závora:

    (∀n∈N) (2n3n+1≤23),6n≤2(3n+1),6n≤6n+2,0≤2.\begin{aligned} \left(\forall n \in \N\right) & \,\left(\frac{2n}{3n+1} \leq \frac{2}{3}\right), \\ 6n & \leq 2(3n+1), \\ 6n & \leq 6n + 2, \\ 0 & \leq 2. \end{aligned}

  2. Nyní ukážeme, že je to nejmenší horní závora:

    (∀ε>0)(∃n∈N) (2n3n+1>23−ε),2n3n+1>2−3ε3,6n>(3n+1)(2−3ε),6n>6n+2−3ε(3n+1),3ε(3n+1)>2,3n+1>23ε,n>13(23ε−1)=2−3ε9ε.\begin{aligned} (\forall \varepsilon > 0)(\exists n \in \N) & \,\left(\frac{2n}{3n+1} > \frac{2}{3} - \varepsilon\right), \\ \frac{2n}{3n+1} & > \frac{2-3\varepsilon}{3}, \\ 6n & > (3n+1)(2-3\varepsilon), \\ 6n & > 6n+2 - 3\varepsilon(3n+1), \\ 3\varepsilon(3n+1) & > 2, \\ 3n+1 & > \frac{2}{3\varepsilon}, \\ n & > \frac{1}{3}\left(\frac{2}{3\varepsilon}-1\right) = \frac{2-3\varepsilon}{9\varepsilon}. \end{aligned}

    Můžeme volit n=⌊∣2−3ε9ε∣⌋+1n = \floor{|\frac{2-3\varepsilon}{9\varepsilon}|} + 1.

Příklad 7.2#

M={x3x2+10 ∣ x∈R}\dst M = \set{\frac{x^3}{x^2+10} \,\Big|\, x \in \R}.

Odpověď

inf⁡M=−∞\inf M = -\infty, sup⁡M=+∞\sup M = +\infty, minimum ani maximum neexistuje.

Nápověda

Pro velká ∣x∣|x| se zlomek chová jako xx, což napovídá, že množina bude neomezená. Pro důkaz se hodí odhad x2+10<2x2x^2 + 10 < 2x^2, který platí pro x2>10x^2 > 10.

Postup řešení

Neomezenost této množiny zdola i shora jsme dokázali už v př. 6.3. Podle poznámky 7.5 to znamená, že inf⁡M=−∞\inf M = -\infty a sup⁡M=+∞\sup M = +\infty. Postup si pro úplnost zopakujme.

  • inf⁡M=−∞\inf M = -\infty:

    Ukážeme, že množina je neomezená zdola:

    inf⁡M=−∞  ⟺  (∀D∈R)(∃x∈R) (x3x2+10<D).\inf M = -\infty \iff (\forall D \in \R)(\exists x \in \R)\,\left(\frac{x^3}{x^2+10} < D\right).

    Předpokládejme, že xx je záporné. Pomocí odhadu shora dostaneme

    x3x2+10<x3x2+x2=x2<D\frac{x^3}{x^2+10} < \frac{x^3}{x^2+x^2} = \frac{x}{2} < D

    pro x2>10x^2>10. Stačí tedy volit například x=−2∣D∣−10x=-2|D|-10.

  • sup⁡M=+∞\sup M = +\infty:

    Ukážeme, že množina je neomezená shora:

    sup⁡M=+∞  ⟺  (∀H∈R)(∃x∈R) (x3x2+10>H).\sup M = +\infty \iff (\forall H \in \R)(\exists x \in \R)\,\left(\frac{x^3}{x^2+10} > H\right).

    Opět využijeme vhodného odhadu. Pro x>0x>0, kde x2>10x^2>10, platí

    x3x2+10>x3x2+x2=x2>H.\frac{x^3}{x^2+10} > \frac{x^3}{x^2+x^2} = \frac{x}{2} > H.

    Stačí tedy volit například x=max⁡{2H+1,100}x = \max\set{2H+1,100}.

Minimum ani maximum množiny MM tedy zjevně neexistuje.

Příklad 7.3#

M={2x−3x+2 ∣ x∈R+}\dst M = \set{\frac{2\sqrt{x}-3}{\sqrt{x}+2} \,\Big|\, x \in \R^+}.

Odpověď

inf⁡M=−32\inf M = -\frac{3}{2}, sup⁡M=2\sup M = 2, minimum ani maximum neexistuje.

Nápověda

Zaveďte si t=xt = \sqrt{x}, dostanete lineární lomenou funkci proměnné t∈(0,+∞)t \in (0, +\infty). Krajní hodnoty odhadnete z chování pro tt blízko nuly a pro tt veliké, pozor ale na to, že t=0t = 0 přípustné není.

Postup řešení
  • inf⁡M=−32\inf M = -\frac{3}{2}:

    1. Nejdříve ukážeme, že −32-\frac{3}{2} je dolní závora. Nerovnost násobíme kladným číslem 2(x+2)2(\sqrt{x}+2), úpravy jsou tedy ekvivalentní:

      (∀x∈(0,+∞)) (2x−3x+2≥−32),2(2x−3)≥−3(x+2),4x−6≥−3x−6,7x≥0,x≥0.\begin{aligned} \left(\forall x \in (0,+\infty)\right) & \,\left(\frac{2\sqrt{x}-3}{\sqrt{x}+2} \geq -\frac{3}{2}\right), \\ 2(2\sqrt{x}-3) & \geq -3(\sqrt{x}+2), \\ 4\sqrt{x}-6 & \geq -3\sqrt{x}-6, \\ 7\sqrt{x} & \geq 0, \\ \sqrt{x} & \geq 0. \end{aligned}

    2. Nyní ukážeme, že je to největší dolní závora. Opět násobíme kladným číslem 2(x+2)2(\sqrt{x}+2):

      (∀ε>0)(∃x∈(0,+∞)) (2x−3x+2<−32+ε),2x−3x+2<−3+2ε2,4x−6<−3x−6+2ε(x+2),(7−2ε)x<4ε.\begin{aligned} \left(\forall \varepsilon > 0\right)\left(\exists x \in (0,+\infty)\right) & \,\left(\frac{2\sqrt{x}-3}{\sqrt{x}+2} < -\frac{3}{2} + \varepsilon\right), \\ \frac{2\sqrt{x}-3}{\sqrt{x}+2} & < \frac{-3+2\varepsilon}{2}, \\ 4\sqrt{x}-6 & < -3\sqrt{x}-6+2\varepsilon(\sqrt{x}+2), \\ (7-2\varepsilon)\sqrt{x} & < 4\varepsilon . \end{aligned}

      Pro ε≥72\varepsilon \geq \frac{7}{2} nerovnice platí pro libovolné xx, volíme tedy například x=1000x=1000. V opačném případě stačí volit např. x=ε7−2ε\sqrt{x} = \frac{\varepsilon}{7-2\varepsilon}, tedy x=(ε7−2ε)2x = \left(\frac{\varepsilon}{7-2\varepsilon}\right)^2, pak je totiž (7−2ε)x=ε<4ε(7-2\varepsilon)\sqrt{x} = \varepsilon < 4\varepsilon. Infimum není nabýváno, tedy minimum neexistuje.

  • sup⁡M=2\sup M = 2:

    1. Nejdříve ukážeme, že 22 je horní závora. Nerovnost násobíme kladným číslem x+2\sqrt{x}+2:

      (∀x∈(0,+∞)) (2x−3x+2≤2),2x−3≤2(x+2),2x−3≤2x+4,0≤7.\begin{aligned} \left(\forall x \in (0,+\infty)\right) & \,\left(\frac{2\sqrt{x}-3}{\sqrt{x}+2} \leq 2 \right), \\ 2\sqrt{x}-3 & \leq 2(\sqrt{x}+2), \\ 2\sqrt{x}-3 & \leq 2\sqrt{x} +4, \\ 0 & \leq 7. \end{aligned}

    2. Nyní ukážeme, že je to nejmenší horní závora. Opět násobíme kladným číslem x+2\sqrt{x}+2:

      (∀ε>0)(∃x∈(0,+∞)) (2x−3x+2>2−ε),2x−3>2x+4−εx−2ε,εx>7−2ε,x>7ε−2.\begin{aligned} \left(\forall \varepsilon >0 \right)\left( \exists x \in (0,+\infty) \right) & \,\left(\frac{2\sqrt{x}-3}{\sqrt{x}+2} > 2 - \varepsilon \right), \\ 2\sqrt{x}-3 & > 2\sqrt{x} + 4 - \varepsilon \sqrt{x} - 2 \varepsilon, \\ \varepsilon \sqrt{x} & > 7 - 2 \varepsilon, \\ \sqrt{x} & > \frac{7}{\varepsilon} - 2. \end{aligned}

      Pak stačí volit například x=7ε\sqrt{x} = \frac{7}{\varepsilon}, tedy x=49ε2x=\frac{49}{\varepsilon^2}. Supremum není nabýváno, maximum tedy neexistuje.

Příklad 7.4#

M=⋂n∈N(1−1n,2)\dst M = \bigcap_{n \in \N} \left(1-\frac{1}{n},2\right).

Odpověď

min⁡M=inf⁡M=1\min M = \inf M = 1, sup⁡M=2\sup M = 2, maximum neexistuje.

Nápověda

Nejdřív množinu zjednodušte – rozmyslete si, která xx leží ve všech intervalech současně. Pak už je úloha snadná.

Postup řešení

Dokážeme, že M=⟨1,2)M = \langle 1,2). Podobné průniky intervalů jsme zjednodušovali už v př. 5.4.

Inkluze ⟨1,2)⊂M\langle 1,2) \subset M je jednoduchá. Nechť x∈⟨1,2)x \in \langle 1,2), pak 1≤x<21 \leq x < 2, a tedy jistě pro každé n∈Nn \in \N platí, že

1−1n<x<2,1 - \frac{1}{n} < x < 2,

a celkem tedy x∈Mx \in M.

Dokážeme druhou inkluzi M⊂⟨1,2)M \subset \langle 1,2). Nechť x∈Mx \in M, pak xx musí splňovat nerovnosti

1−1n<x<2pro vsˇechna n∈N.1 - \frac{1}{n} < x < 2 \qquad \text{pro všechna } n \in \N.

Z druhé nerovnosti máme x<2x < 2. Kdyby bylo x<1x < 1, stačilo by zvolit n∈Nn \in \N tak, aby 1n<1−x\frac{1}{n} < 1 - x (např. n=⌊11−x⌋+1n = \floor{\frac{1}{1-x}} + 1), a pro toto nn by bylo 1−1n>x1 - \frac{1}{n} > x, což nelze. Proto x≥1x \geq 1 a celkem x∈⟨1,2)x \in \langle 1,2).

Dokázali jsme tedy, že M=⟨1,2)M = \langle 1,2), a nyní je již úloha jednoduchá: min⁡M=inf⁡M=1\min M = \inf M = 1 a sup⁡M=2\sup M = 2, maximum neexistuje.

Příklad 7.5#

M=⋃n∈N(0,2−1n⟩\dst M = \bigcup_{n \in \N} \left(0,2-\frac{1}{n}\right\rangle.

Odpověď

inf⁡M=0\inf M = 0, sup⁡M=2\sup M = 2, minimum ani maximum neexistuje.

Nápověda

Stejně jako v předchozím příkladu množinu nejprve zjednodušte. U sjednocení ale stačí, aby xx leželo aspoň v jednom z intervalů.

Postup řešení

Obdobně jako u minulého příkladu ukážeme, že M=(0,2)M = (0,2). Každý z intervalů (0,2−1n⟩\left(0, 2 - \frac{1}{n}\right\rangle leží v (0,2)(0, 2), a proto M⊂(0,2)M \subset (0, 2). Naopak pro x∈(0,2)x \in (0, 2) zvolíme n∈Nn \in \N tak, aby 1n<2−x\frac{1}{n} < 2 - x (např. n=⌊12−x⌋+1n = \floor{\frac{1}{2-x}} + 1). Pak x<2−1nx < 2 - \frac{1}{n}, tedy x∈(0,2−1n⟩⊂Mx \in \left(0, 2 - \frac{1}{n}\right\rangle \subset M.

Z rovnosti M=(0,2)M = (0, 2) již plyne, že minimum ani maximum neexistuje, inf⁡M=0\inf M = 0 a sup⁡M=2\sup M = 2.

Příklad 7.6#

M={1(13)n+2 ∣ n∈N}\dst M = \set{\frac{1}{\left(\frac{1}{3}\right)^n+2} \,\Big|\, n \in \N}.

Odpověď

min⁡M=inf⁡M=37\min M = \inf M = \frac{3}{7}, sup⁡M=12\sup M = \frac{1}{2}, maximum neexistuje.

Nápověda

Jmenovatel s rostoucím nn klesá, celý zlomek tedy roste. Odtud je vidět, kde hledat minimum, i k jaké hodnotě se prvky blíží.

Postup řešení

Tipneme si, že prvky množiny tvoří ostře rostoucí posloupnost, a minimum nastane pro n=1n=1. Pro velká nn se jmenovatel blíží 22, tipneme tedy sup⁡M=12\sup M = \frac{1}{2}. Teď to dokážeme, nerovnosti přitom vždy násobíme kladným jmenovatelem (13)n+2\left(\frac{1}{3}\right)^n+2.

  • min⁡M=37\min M = \frac{3}{7}:

    (∀n∈N) (1(13)n+2≥37),7≥3(13)n+6,1≥3(13)n,3n≥3,n≥1.\begin{aligned} \left(\forall n \in \N\right) & \,\left(\frac{1}{\left(\frac{1}{3}\right)^n+2} \geq \frac{3}{7}\right), \\ 7 & \geq 3\left(\frac{1}{3}\right)^n+6, \\ 1 & \geq 3\left(\frac{1}{3}\right)^n, \\ 3^n & \geq 3, \\ n & \geq 1. \end{aligned}

    Minimum je tedy skutečně nabýváno pro n=1n=1 a má hodnotu 37\frac{3}{7}.

  • sup⁡M=12\sup M = \frac{1}{2}:

    1. Nejprve ověříme, zda je 12\frac{1}{2} horní závorou:

      (∀n∈N) (1(13)n+2≤12),2≤(13)n+2,0≤(13)n.\begin{aligned} \left(\forall n \in \N\right) & \,\left(\frac{1}{\left(\frac{1}{3}\right)^n+2} \leq \frac{1}{2}\right), \\ 2 & \leq \left(\frac{1}{3}\right)^n+2, \\ 0 & \leq \left(\frac{1}{3}\right)^n. \end{aligned}

      Číslo 12\frac{1}{2} je tedy skutečně horní závorou.

    2. Druhá podmínka suprema:

      (∀ε>0)(∃n∈N) (1(13)n+2>12−ε),2(13)n+2>1−2ε,2>(1−2ε)(2+(13)n),3n>1−2ε4ε.\begin{aligned} (\forall \varepsilon > 0)\left(\exists n \in \N\right) & \,\left(\frac{1}{\left(\frac{1}{3}\right)^n+2} > \frac{1}{2}-\varepsilon\right), \\ \frac{2}{\left(\frac{1}{3}\right)^n+2} & > 1-2\varepsilon, \\ 2 & > (1-2\varepsilon)\left(2+\left(\frac{1}{3}\right)^n\right), \\ 3^n & > \frac{1-2\varepsilon}{4\varepsilon}. \end{aligned}

      Abychom mohli nerovnici zlogaritmovat, odhadneme výraz jeho absolutní hodnotou a současně v odhadu přičteme jedničku, abychom se vyvarovali logaritmování nuly (pro hodnotu ε=12\varepsilon=\frac{1}{2}). Platí

      3n>∣1−2ε4ε∣+1>1−2ε4ε,n>log⁡3(∣1−2ε4ε∣+1).\begin{gathered} 3^n > \left|\frac{1-2\varepsilon}{4\varepsilon}\right|+1 > \frac{1-2\varepsilon}{4\varepsilon}, \\ n > \log_{3}\left(\left|\frac{1-2\varepsilon}{4\varepsilon}\right|+1\right). \end{gathered}

      Vhodné nn můžeme volit například takto:

      n=⌊∣log⁡3(∣1−2ε4ε∣+1)∣⌋+1.n = \floor{\left|\log_{3}\left(\left|\frac{1-2\varepsilon}{4\varepsilon}\right|+1\right)\right|}+1.

Příklad 7.7#

M={a+1a ∣ a∈(0,1)}\dst M = \set{a+\frac{1}{a} \,\Big|\, a \in (0,1)}.

Odpověď

inf⁡M=2\inf M = 2, sup⁡M=+∞\sup M = +\infty, minimum ani maximum neexistuje.

Nápověda

Nerovnost a+1a≥2a + \frac{1}{a} \geq 2 je pro kladná aa jen přepisem nerovnosti (a−1)2≥0(a-1)^2 \geq 0. Rozmyslete si, jestli může nastat rovnost, když a=1a = 1 do intervalu nepatří.

Postup řešení

Hypotéza: na intervalu (0,1)(0,1) by mohla být funkce monotónní. Jdeme-li s aa k nule (zprava), výraz jde k +∞+\infty (tip na supremum), jdeme-li k jedničce, výraz jde k 22 (tip na infimum).

  • inf⁡M=2\inf M = 2:

    1. Nejprve ověříme, zda je 22 dolní závorou. Nerovnost násobíme kladným číslem aa, úpravy jsou tedy ekvivalentní:

      (∀a∈(0,1)) (a+1a≥2),a2−2a+1≥0,(a−1)2≥0.\begin{aligned} \left(\forall a \in (0,1)\right) & \,\left(a+\frac{1}{a} \geq 2\right), \\ a^2-2a+1 & \geq 0, \\ (a-1)^2 & \geq 0. \end{aligned}

      Nerovnost platí, první podmínka infima je splněna.

    2. Druhá podmínka má tvar

      (∀ε>0)(∃a∈(0,1)) (a+1a<2+ε),a2+1a−2<ε,a2−2a+1a<ε.\begin{aligned} \left(\forall \varepsilon > 0\right)\left(\exists a \in (0,1)\right) & \,\left(a+\frac{1}{a} < 2+\varepsilon\right), \\ \frac{a^2+1}{a}-2 & < \varepsilon, \\ \frac{a^2-2a+1}{a} & < \varepsilon. \end{aligned}

      Nyní využijeme toho, že a∈(0,1)a \in (0,1), platí tedy, že a2<1a^2<1:

      a2−2a+1a<1−2a+1a<ε,2−2aa<ε,22+ε<a.\begin{aligned} \frac{a^2-2a+1}{a} < \frac{1-2a+1}{a} & < \varepsilon, \\ \frac{2-2a}{a} & <\varepsilon, \\ \frac{2}{2+\varepsilon} & <a. \end{aligned}

      Pro splnění nerovnosti a současně zachování a∈(0,1)a \in (0,1) stačí volit aa jako průměr mezi spodní hranicí a jedničkou, tedy

      a=1+22+ε2=4+ε2(2+ε).a = \frac{1+\frac{2}{2+\varepsilon}}{2} = \frac{4+\varepsilon}{2(2+\varepsilon)}.

  • sup⁡M=+∞\sup M = +\infty: Chceme ukázat, že množina není omezená shora, tj.

    (∀H∈R)(∃a∈(0,1)) (a+1a>H).(\forall H \in \R)(\exists a \in (0,1))\,\left(a+\frac{1}{a} > H\right).

    Platí

    a+1a>H  ⟺  a2+1a>H.a+\frac{1}{a} > H \quad\iff\quad \frac{a^2+1}{a} > H.

    Dále využijeme odhadu a2>0a^2>0:

    a2+1a>1a>H.\frac{a^2+1}{a} > \frac{1}{a} > H.

    Stačí tedy volit a<1Ha<\frac{1}{H}, pamatujme však na to, že nepřítel může být hloupý a předhodit nám malé (nebo dokonce záporné) HH. Korektní je tedy volba např. a=12∣H∣+2a = \frac{1}{2|H| + 2}, pro kterou je a∈(0,1)a \in (0,1) a 1a=2∣H∣+2>H\frac{1}{a} = 2|H| + 2 > H.

Příklad 7.8#

Zkuste uhádnout supremum množiny

M={n2+3n+51−2n ∣ n∈N},M = \set{\frac{n^2+3n+5}{1-2n} \,\Big|\, n \in \N},

platnost své domněnky dokažte a rozhodněte, zda je supremum nabýváno.

Odpověď

−235-\frac{23}{5}, nabýváno pro n=3n = 3.

Nápověda

Jmenovatel je pro n∈Nn \in \N záporný, prvky množiny jsou tedy také záporné. Při násobení nerovnosti jmenovatelem se proto smysl nerovnosti obrátí a zbude kvadratická nerovnice.

Postup řešení

Ukážeme, že sup⁡M=−235\sup M = -\frac{23}{5}. Tuto hodnotu můžeme získat vyšetřováním monotonie posloupnosti tvořené prvky MM. První podmínka má tvar

(∀n∈N) (n2+3n+51−2n≤−235).(\forall n \in \N)\,\left(\frac{n^2+3n+5}{1-2n} \leq - \frac{23}{5}\right).

Ekvivalentními úpravami (násobíme záporným číslem 5(1−2n)5(1-2n), a smysl nerovnosti se proto obrátí) dostáváme

n2+3n+51−2n≤−235  ⟺  5(n2+3n+5)≥−23(1−2n)  ⟺  5n2−31n+48≥0.\frac{n^2+3n+5}{1-2n} \leq - \frac{23}{5} \iff 5(n^2 + 3n+5) \geq -23(1-2n) \iff 5n^2 - 31n + 48 \geq 0.

Kvadratický trojčlen má diskriminant D=961−5⋅4⋅48=961−960=1D = 961-5\cdot 4\cdot 48 = 961-960 = 1. Nulové body tedy jsou n1=3n_1 =3 a n2=165n_2 = \frac{16}{5}. Trojčlen je záporný jen mezi nimi, tj. pro n∈(3,165)n \in \left(3, \frac{16}{5}\right), a v tomto intervalu neleží žádné přirozené číslo. Výše uvedená nerovnost tedy platí pro všechna přirozená čísla a pro n=3n=3 dokonce nastává rovnost. Našli jsme tedy maximum dané množiny, které je současně supremem.

Příklad 7.9#

Dokažte, že

inf⁡{3x+1−2x2x2+5x ∣ x∈R+}=−2,\inf \set{\frac{3x+1-2x^2}{x^2+5x} \,\Big|\, x \in \R^+} = -2,

a rozhodněte, zda je infimum nabýváno.

Odpověď

Infimum není nabýváno.

Nápověda

První podmínku dostanete jednoduchou úpravou, protože jmenovatel je pro x>0x > 0 kladný. U druhé podmínky převeďte rozdíl od −2-2 na jeden zlomek a ten odhadněte shora.

Postup řešení

Nejprve ukažme, že −2-2 je dolní závorou, tj. (∀x>0) (3x+1−2x2x2+5x≥−2)(\forall x > 0)\,\left(\frac{3x+1-2x^2}{x^2+5x} \geq -2\right).

Jednoduchými úpravami dostáváme

3x+1−2x2≥−2x2−10x  ⟺  1≥−13x,3x + 1 - 2x^2 \geq -2x^2 - 10x \iff 1 \geq -13x,

výrok tedy platí. Rovnost nenastává pro žádná přípustná xx.

Dále ověřujme druhou podmínku, tj.

(∀ε>0)(∃x>0) (3x+1−2x2x2+5x<−2+ε).(\forall \varepsilon > 0)(\exists x > 0)\,\left(\frac{3x+1-2x^2}{x^2+5x} < -2+ \varepsilon\right).

Převedením −2-2 na levou stranu zjistíme, že máme za úkol nalézt x>0x > 0 tak, že

3x+1−2x2+2x2+10xx2+5x=13x+1x2+5x<ε.\frac{3x+1-2x^2+2x^2 + 10x}{x^2+5x} = \frac{13x+1}{x^2+5x} < \varepsilon.

S využitím odhadu dostáváme

13x+1x2+5x≤13x+13⋅5x2+5x=13(x+5)x(x+5)=13x<ε.\frac{13x+1}{x^2+5x} \leq \frac{13x+13\cdot 5}{x^2+5x} = \frac{13(x+5)}{x(x+5)} =\frac{13}{x} < \varepsilon.

Volíme tedy například x:=13ε+1x := \frac{13}{\varepsilon} + 1.

Příklad 7.10#

Zkuste uhádnout infimum a supremum množiny

M={(−1)n+(−1)n+1n ∣ n∈N},M = \set{(-1)^n+\frac{(-1)^{n+1}}{n} \,\Big|\, n \in \N},

platnost svých domněnek dokažte a rozhodněte, zda jsou infimum a supremum nabývána.

Odpověď

sup⁡M=1\sup M = 1, inf⁡M=−1\inf M = -1, nejsou nabývána.

Nápověda

Rozdělte si případy podle parity nn – dostanete dvě jednodušší posloupnosti, každá se blíží k jiné z hledaných hodnot.

Postup řešení
  • Tipneme, že inf⁡M=−1\inf M = -1. Musíme ověřit dvě podmínky:

    1. (∀n∈N) ((−1)n+(−1)n+1n≥−1)(\forall n \in \N)\,\left((-1)^n+\frac{(-1)^{n+1}}{n} \geq -1\right):

      Pro nn sudé dostáváme nerovnost 1−1n≥−11 - \frac{1}{n} \geq -1, která platí pro každé n∈Nn \in \N. Pokud je nn liché, pak dostáváme nerovnost −1+1n≥−1-1 + \frac{1}{n} \geq -1, která také platí pro každé nn.

    2. (∀ε>0)(∃n∈N) ((−1)n+(−1)n+1n<−1+ε)(\forall \varepsilon > 0)(\exists n \in \N)\,\left((-1)^n+\frac{(-1)^{n+1}}{n} < -1 + \varepsilon\right):

      Budeme hledat mezi lichými nn. Pak předcházející nerovnost přejde na tvar

      −1+1n<−1+ε  ⟺  n>1ε.-1 + \frac{1}{n} < -1 +\varepsilon \iff n > \frac{1}{\varepsilon}.

      Volme tedy n=2⌊1ε⌋+1n = 2\floor{\frac{1}{\varepsilon}} + 1.

  • Nyní ukážeme, že sup⁡M=1\sup M = 1. Opět musíme ukázat platnost dvou podmínek:

    1. (∀n∈N) ((−1)n+(−1)n+1n≤1)(\forall n \in \N)\,\left((-1)^n+\frac{(-1)^{n+1}}{n} \leq 1\right):

      Pokud bude nn sudé, pak předcházející nerovnost přejde na tvar 1−1n≤11 - \frac{1}{n} \leq 1, což jistě platí. Pro nn liché dostáváme nerovnost −1+1n≤1-1+\frac{1}{n} \leq 1, která opět platí.

    2. (∀ε>0)(∃n∈N) ((−1)n+(−1)n+1n>1−ε)(\forall \varepsilon > 0)(\exists n \in \N)\,\left((-1)^n+\frac{(-1)^{n+1}}{n} > 1 - \varepsilon\right):

      K danému ε\varepsilon budeme nn hledat mezi sudými čísly. Pro ně předcházející nerovnost přejde na tvar

      1−1n−1>−ε  ⟺  n>1ε.1 - \frac{1}{n} - 1 > - \varepsilon \iff n > \frac{1}{\varepsilon}.

      Volme tedy např. n=2⌊1ε⌋+2n = 2\floor{\frac{1}{\varepsilon}} + 2.

Příklad 7.11#

Dokažte, že pro množinu

M={x3−x2−x+2∣x∈⟨0,2⟩}M = \set{x^3-x^2-x+2 \mid x \in \langle 0,2\rangle}

platí, že inf⁡M=1\inf M = 1, sup⁡M=4\sup M = 4, a zjistěte, zda jsou infimum a supremum nabývána.

Odpověď

Obě jsou nabývána.

Nápověda

Obě podmínky vedou na polynomiální nerovnice. U každé z nich zkuste uhádnout kořen a polynom rozložit na součin, pak už je znaménko vidět.

Postup řešení
  • První podmínka infima vyžaduje nerovnost

    x3−x2−x+2≥1  ⟺  x3−x2−x+1≥0.x^3-x^2-x+2 \geq 1 \quad\iff\quad x^3-x^2-x+1 \geq 0.

    Pozorujeme, že ±1\pm 1 jsou kořeny, po rozkladu (dělení polynomu polynomem) dostáváme nerovnost

    (x−1)2(x+1)≥0.(x-1)^2(x+1) \geq 0.

    Pro x∈⟨0,2⟩x \in \left\langle 0,2\right\rangle předcházející nerovnost platí, navíc pro x=1x=1 nastává rovnost. Našli jsme tedy minimum (a tedy i infimum).

  • První podmínka suprema vyžaduje nerovnost

    x3−x2−x+2≤4  ⟺  x3−x2−x−2≤0.x^3-x^2-x+2 \leq 4 \quad\iff\quad x^3-x^2-x-2 \leq 0.

    Opět se dá uhádnout kořen x=2x=2. Po rozkladu na součin dostáváme

    (x2+x+1)(x−2)≤0.(x^2+x+1)(x-2) \leq 0.

    Pro x∈⟨0,2⟩x \in \left\langle 0,2\right\rangle je první závorka vždy kladná, druhá vždy nekladná. Rovnost nastává pro x=2x=2, našli jsme tedy maximum (a tedy i supremum).

Příklad 7.12#

Zkuste uhádnout infimum a supremum množiny

M={2n2+n+11n2+5 ∣ n∈N},M = \set{\frac{2n^2+n+11}{n^2+5} \,\Big|\, n \in \N},

platnost svých domněnek dokažte a rozhodněte, zda jsou infimum a supremum nabývána.

Odpověď

inf⁡M=2\inf M = 2, sup⁡M=73\sup M = \frac{7}{3}, supremum je nabýváno, infimum ne.

Nápověda

Pro velká nn se zlomek blíží ke 22. Pro supremum spočítejte několik prvních členů, největší hodnota bude mezi nimi.

Postup řešení
  • Nejprve ukážeme, že inf⁡M=2\inf M = 2. Opět ověřujeme dvě podmínky:

    1. (∀n∈N) (2n2+n+11n2+5≥2)(\forall n \in \N)\,\left(\frac{2n^2+n+11}{n^2+5} \geq 2\right):

      Ekvivalentními úpravami (násobíme kladným jmenovatelem n2+5n^2+5) dostáváme nerovnost n≥−1n \geq -1, která platí pro každé n∈Nn \in \N. Rovnost nenastává pro žádné přirozené nn.

    2. (∀ε>0)(∃n∈N) (2n2+n+11n2+5<2+ε)(\forall \varepsilon > 0)(\exists n \in \N)\,\left(\frac{2n^2+n+11}{n^2+5} < 2 + \varepsilon \right):

      Nerovnost upravíme:

      2n2+n+11n2+5<2+ε  ⟺  n+1n2+5<ε.\frac{2n^2+n+11}{n^2 +5} < 2 + \varepsilon \quad\iff\quad \frac{n+1}{n^2+5} < \varepsilon.

      Potom pomocí jednoduchých odhadů dostáváme

      n+1n2+5<n+1n2≤2nn2=2n<ε.\frac{n+1}{n^2+5} < \frac{n+1}{n^2} \leq \frac{2n}{n^2} = \frac{2}{n} < \varepsilon.

      Stačí tedy volit n=⌊2ε⌋+1n = \floor{\frac{2}{\varepsilon}} + 1.

  • Nyní ukážeme, že sup⁡M=73\sup M = \frac{7}{3}. V tomto případě máme ukázat:

    1. (∀n∈N) (2n2+n+11n2+5≤73)(\forall n \in \N)\,\left(\frac{2n^2+n+11}{n^2+5} \leq \frac{7}{3} \right):

      Platí

      2n2+n+11n2+5≤73  ⟺  6n2+3n+33≤7n2+35  ⟺  0≤n2−3n+2.\frac{2n^2+n+11}{n^2+5} \leq \frac{7}{3} \iff 6n^2+3n+33 \leq 7n^2+35 \iff 0 \leq n^2-3n+2.

      Polynom na pravé straně má kořeny n1=1n_1 = 1 a n2=2n_2 = 2, záporný je tedy jen pro n∈(1,2)n \in (1, 2), kde žádné přirozené číslo neleží. Vidíme tedy, že výrok platí. Zároveň nastává rovnost pro n=1n = 1 či n=2n = 2, a tedy supremum je nabýváno a maximum existuje.

    2. Druhou podmínku suprema nemusíme ověřovat, protože supremum do množiny patří (viz poznámka 7.5).

Příklad 7.13#

Tipněte si infimum a supremum množiny

M={x∈R0+∣sin⁡xcos⁡x=0}.M = \set{x \in \R^+_0 \mid \sin x \cos x = 0}.

Správnost svých tipů dokažte.

Odpověď

inf⁡M=0\inf M = 0, sup⁡M=+∞\sup M = +\infty.

Nápověda

Nejdřív rovnici vyřešte – součin je nulový právě tehdy, když je nulový aspoň jeden činitel. Množina se tím promění na velmi jednoduchou.

Postup řešení

Najdeme řešení dané rovnice:

sin⁡xcos⁡x=0  ⟺  sin⁡x=0∨cos⁡x=0  ⟺  x=kπ2,k∈Z.\sin x \cos x = 0 \quad\iff\quad \sin x = 0 \lor \cos x = 0 \quad\iff\quad x = \frac{k\pi}{2}, k \in \Z.

Původní množina je pak množina bodů

M={kπ2 ∣ k∈N0}.M = \set{\frac{k\pi}{2} \,\Big|\, k \in \N_0}.

Minimum (a tedy i infimum množiny) je zjevně 00. Dokážeme nyní, že sup⁡M=+∞\sup M = +\infty. Chceme ukázat neomezenost shora:

(∀H∈R)(∃k∈N0) (kπ2>H).(\forall H \in \R)(\exists k \in \N_0)\,\left(\frac{k\pi}{2} > H\right).

V tomto případě stačí volit

k=⌊2∣H∣π⌋+1.k = \floor{\frac{2|H|}{\pi}} + 1.

Příklad 7.14#

Určete, čemu se rovná inf⁡M\inf M, kde

M={sin⁡1n ∣ n∈N},M = \set{\sin{\frac{1}{n}} \,\Big|\, n \in \N},

a svou hypotézu dokažte. Může se hodit nerovnost sin⁡x≤x\sin{x} \leq x platná pro x≥0x \geq 0.

Odpověď

inf⁡M=0\inf M = 0.

Nápověda

Argument sinu se s rostoucím nn blíží nule. Pro druhou podmínku využijte nabízenou nerovnost sin⁡x≤x\sin x \leq x.

Postup řešení

Jdeme-li n→+∞n \to +\infty, argument se blíží nule, tedy náš tip je inf⁡M=0\inf M = 0. Tuto hypotézu následně ověříme.

  1. První podmínka má tvar:

    (∀n∈N) (sin⁡1n≥0).(\forall n \in \N)\,\left(\sin\frac{1}{n} \geq 0\right).

    Podmínka je splněna, neboť sinus je funkce kladná na intervalu (0,π)(0, \pi), a tedy i na (0,1⟩\left(0, 1\right\rangle.

  2. Druhá podmínka má tvar

    (∀ε>0)(∃n∈N) (sin⁡1n<ε).(\forall \varepsilon > 0)(\exists n \in \N)\,\left(\sin\frac{1}{n} < \varepsilon\right).

    S využitím nerovnosti sin⁡x≤x\sin{x} \leq x dostáváme odhad

    sin⁡1n≤1n<ε.\sin \frac{1}{n} \leq \frac{1}{n} < \varepsilon.

    Stačí tedy volit n=⌊1ε⌋+1n = \floor{\frac{1}{\varepsilon}} + 1.

Příklad 7.15#

Buď

Ma={ax2+2x−3ax−6∣x∈R}.M_a = \set{ax^2+2x-3ax-6 \mid x \in \R}.

Určete, čemu se rovná inf⁡Ma\inf M_a a sup⁡Ma\sup M_a v závislosti na parametru a∈Ra \in \R, a svou hypotézu dokažte.

Odpověď
  • a=0a=0: sup⁡Ma=+∞\sup M_a=+\infty, inf⁡Ma=−∞\inf M_a=-\infty;
  • a>0a>0: sup⁡Ma=+∞\sup M_a=+\infty, inf⁡Ma=−(3a+2)24a\inf M_a=-\frac{(3a+2)^2}{4a};
  • a<0a<0: sup⁡Ma=−(3a+2)24a\sup M_a=-\frac{(3a+2)^2}{4a}, inf⁡Ma=−∞\inf M_a=-\infty.
Nápověda

Rozlište případy podle znaménka parametru aa. Pro a≠0a \neq 0 jde o parabolu a rozhoduje poloha jejího vrcholu – doplňte výraz na čtverec.

Postup řešení

Označme f(x):=ax2+2x−3ax−6=ax2+(2−3a)x−6f(x) := ax^2+2x-3ax-6 = ax^2 + (2-3a)x - 6, takže MaM_a je obor hodnot funkce ff.

  • a=0a=0:

    Pak f(x)=2x−6f(x) = 2x-6 a tato lineární funkce nabývá všech reálných hodnot: k libovolnému y∈Ry \in \R stačí vzít x=y+62x = \frac{y+6}{2}. Je tedy M0=RM_0 = \R, a proto inf⁡M0=−∞\inf M_0 = -\infty a sup⁡M0=+∞\sup M_0 = +\infty.

  • a≠0a \neq 0:

    Doplníme výraz na čtverec. Pro x0:=3a−22ax_0 := \frac{3a-2}{2a} je

    f(x)=a(x−x0)2−(3a+2)24a,f(x) = a\left(x - x_0\right)^2 - \frac{(3a+2)^2}{4a},

    grafem funkce ff je tedy parabola s vrcholem [x0,−(3a+2)24a]\left[x_0, -\frac{(3a+2)^2}{4a}\right].

  • a>0a>0:

    Parabola je otevřená nahoru. Protože a(x−x0)2≥0a(x - x_0)^2 \geq 0, je f(x)≥−(3a+2)24af(x) \geq -\frac{(3a+2)^2}{4a} pro všechna x∈Rx \in \R a rovnost nastává pro x=x0x = x_0. Číslo −(3a+2)24a-\frac{(3a+2)^2}{4a} je tedy minimem, a tedy i infimem množiny MaM_a. Množina naopak není omezená shora: k danému H∈RH \in \R zvolíme

    x:=x0+1a(∣H∣+(3a+2)24a)+1,x := x_0 + \sqrt{\frac{1}{a}\left(|H| + \frac{(3a+2)^2}{4a}\right)} + 1,

    pak je a(x−x0)2>∣H∣+(3a+2)24aa(x - x_0)^2 > |H| + \frac{(3a+2)^2}{4a}, a tedy f(x)>∣H∣≥Hf(x) > |H| \geq H. Je proto sup⁡Ma=+∞\sup M_a = +\infty.

  • a<0a<0:

    Parabola je otevřená dolů. Obdobně je f(x)≤−(3a+2)24af(x) \leq -\frac{(3a+2)^2}{4a} pro všechna x∈Rx \in \R s rovností pro x=x0x = x_0, toto číslo je tedy maximem, a tedy i supremem množiny MaM_a. Množina není omezená zdola, tj. inf⁡Ma=−∞\inf M_a = -\infty, formální důkaz proběhne analogicky jako v případě a>0a>0.

Příklad 7.16#

Mohou existovat dvě neprázdné podmnožiny A,B⊂RA, B \subset \R s vlastnostmi

sup⁡A=sup⁡B,inf⁡A=inf⁡B,A∩B=∅?\sup A = \sup B, \quad \inf A = \inf B, \quad A \cap B = \emptyset?

Odpověď

Ano, např. A=QA = \Q a B=R∖QB = \R \setminus \Q. Nebo množiny lichých a sudých celých čísel.

Nápověda

Rozmyslete si, jestli infimum a supremum musejí do množiny patřit. Pokud nemusejí, mohou o ně „soupeřit“ i dvě disjunktní množiny.

Postup řešení

Ano, takové množiny existují. Supremum ani infimum totiž nemusí do množiny patřit, takže o ně mohou „soupeřit“ i dvě množiny bez společného prvku.

Nejjednodušší volbou je A=QA = \Q a B=R∖QB = \R \setminus \Q. Obě jsou neprázdné a disjunktní a ani jedna není omezená, takže

sup⁡A=sup⁡B=+∞,inf⁡A=inf⁡B=−∞.\sup A = \sup B = +\infty, \qquad \inf A = \inf B = -\infty.

Chceme-li příklad s konečnými hodnotami, stačí se omezit na interval. Pro

A=Q∩(0,1),B=(0,1)∖QA = \Q \cap (0, 1), \qquad B = (0, 1) \setminus \Q

je A∩B=∅A \cap B = \emptyset a obě množiny leží hustě v (0,1)(0,1), takže inf⁡A=inf⁡B=0\inf A = \inf B = 0 a sup⁡A=sup⁡B=1\sup A = \sup B = 1. Ani jedna z těchto hodnot přitom není nabývána. Každou z nich smí nabývat nejvýš jedna z množin, jinak by byla jejich společným prvkem.

Příklad 7.17#

Buď A⊂RA \subset \R. Definujme −A:={−x∣x∈A}-A := \set{-x \mid x \in A}. Dokažte, že

sup⁡(−A)=−inf⁡A,inf⁡(−A)=−sup⁡A.\sup (-A) = -\inf A,\qquad \inf (-A) = -\sup A.

Nápověda

Obě podmínky z definice infima stačí vynásobit číslem −1-1. Nezapomeňte, že se tím obrátí nerovnosti.

Postup řešení

Dokážeme, že sup⁡(−A)=−inf⁡A\sup (-A) = -\inf A. Pro přehlednost označme α:=inf⁡A\alpha := \inf A. Pak z první podmínky infima máme

(∀x∈A) (x≥α).(\forall x \in A )\,(x \geq \alpha).

Vynásobením nerovnosti číslem −1-1 dostáváme výrok

(∀x∈A) (−x≤−α)  ⟺  (∀x∈−A) (x≤−α),(\forall x \in A )\,(-x \leq -\alpha) \iff (\forall x \in -A )\,(x \leq - \alpha),

a tedy −α-\alpha je horní závorou množiny −A-A. Nyní ukážeme, že tato závora je nejmenší. Druhá podmínka pro inf⁡A=α\inf A = \alpha říká, že

(∀α′∈R,α′>α)(∃x∈A) (x<α′).(\forall \alpha^\prime \in \R, \alpha^\prime > \alpha )(\exists x \in A)\,(x < \alpha^\prime).

Označíme-li β′:=−α′\beta' := -\alpha', je podmínka α′>α\alpha' > \alpha totéž co β′<−α\beta' < -\alpha a nerovnost x<α′x < \alpha' totéž co −x>β′-x > \beta'. Výrok tedy můžeme ekvivalentně přepsat jako

(∀β′∈R,β′<−α)(∃x∈−A) (x>β′),(\forall \beta' \in \R, \beta' < -\alpha)(\exists x \in -A)\,(x > \beta'),

a −α-\alpha je proto nejmenší horní závora množiny −A-A.

Druhou rovnost dostaneme z první, použijeme-li ji na množinu −A-A místo AA. Protože −(−A)=A-(-A) = A, je sup⁡A=−inf⁡(−A)\sup A = -\inf (-A), tj. inf⁡(−A)=−sup⁡A\inf (-A) = -\sup A.

Příklad 7.18#

Dokažte, že pro A,B⊂RA, B \subset \R platí

sup⁡(A∪B)=max⁡{sup⁡A,sup⁡B},inf⁡(A∪B)=min⁡{inf⁡A,inf⁡B}.\sup (A \cup B) = \max\set{\sup A, \sup B},\qquad \inf(A \cup B) = \min\set{\inf A, \inf B}.

Diskutujte zvlášť případy, kdy AA nebo BB jsou prázdné či shora/zdola neomezené množiny.

Nápověda

Nejdřív odbavte krajní případy, kdy je některá z množin prázdná nebo neomezená. V hlavní části pak ověřte, že číslo max⁡{sup⁡A,sup⁡B}\max \set{\sup A, \sup B} splňuje obě podmínky z definice suprema.

Postup řešení
  1. sup⁡(A∪B)=max⁡{sup⁡A, sup⁡B}\sup(A\cup B)=\max\set{\sup A,\, \sup B}:

    Nejprve diskutujme triviální případy. Je-li aspoň jedna z množin prázdná, např. A=∅A = \emptyset, pak A∪B=BA \cup B = B, sup⁡A=−∞\sup A = - \infty a max⁡{sup⁡A,sup⁡B}=sup⁡B\max\set{\sup A, \sup B} = \sup B. Rovnost tedy platí. Je-li jedna z množin neomezená shora, např. AA, pak sup⁡A=+∞\sup A = + \infty, množina A∪BA\cup B je také neomezená shora a tvrzení opět triviálně platí, protože max⁡{+∞,sup⁡B}=+∞\max\set{+\infty,\sup B} = +\infty.

    Nechť jsou tedy obě množiny neprázdné a shora omezené a pro přehlednost označme α:=sup⁡A\alpha := \sup A a β:=sup⁡B\beta := \sup B. Podle věty o supremu platí

    (∀x∈A) (x≤α),(∀α′∈R,α′<α)(∃x∈A) (x>α′),(∀x∈B) (x≤β),(∀β′∈R,β′<β)(∃x∈B) (x>β′).\begin{align} & (\forall x \in A)\,(x \leq \alpha), \tag{S1} \\ & (\forall \alpha^\prime \in \R, \alpha^\prime < \alpha)(\exists x \in A)\,(x > \alpha^\prime), \tag{S2} \\ & (\forall x \in B)\,(x \leq \beta), \tag{S3} \\ & (\forall \beta^\prime \in \R, \beta^\prime < \beta)(\exists x \in B)\,(x > \beta^\prime). \tag{S4} \end{align}

    Role množin AA a BB jsou symetrické, stačí tedy probrat případ α≥β\alpha \geq \beta, kdy max⁡{α,β}=α\max\set{\alpha, \beta}= \alpha, a ukázat, že sup⁡(A∪B)=α\sup(A\cup B) = \alpha. Z podmínek (S1) a (S3) plyne díky β≤α\beta \leq \alpha

    (∀x∈A∪B) (x≤α),(\forall x \in A \cup B)\,(x \leq \alpha),

    máme tedy dokázanou první podmínku suprema. Ve druhé podmínce máme ukázat, že

    (∀α′∈R,α′<α)(∃x∈A∪B) (x>α′).(\forall \alpha^\prime \in \R, \alpha^\prime < \alpha)(\exists x \in A\cup B)\,(x > \alpha^\prime).

    Ta je splněna díky podmínce (S2). Ať nám totiž nepřítel dá libovolné α′\alpha^\prime, hledané x∈A∪Bx\in A \cup B najdeme v množině AA podle podmínky (S2), o které víme, že platí. Dokázali jsme tedy, že sup⁡(A∪B)=α\sup(A\cup B) = \alpha, což jsme chtěli. Případ β>α\beta > \alpha je stejný, jen s prohozenými rolemi množin AA a BB (místo podmínky (S2) se využije (S4)).

  2. inf⁡(A∪B)=min⁡{inf⁡A, inf⁡B}\inf(A\cup B)=\min\set{\inf A,\, \inf B}:

    Podle př. 7.17 je inf⁡M=−sup⁡(−M)\inf M = -\sup(-M) pro každou množinu M⊂RM \subset \R. Protože −(A∪B)=(−A)∪(−B)-(A \cup B) = (-A) \cup (-B), dostaneme z prvního bodu

    inf⁡(A∪B)=−sup⁡((−A)∪(−B))=−max⁡{sup⁡(−A),sup⁡(−B)}==−max⁡{−inf⁡A,−inf⁡B}=min⁡{inf⁡A,inf⁡B}.\begin{aligned} \inf(A \cup B) & = -\sup\big((-A) \cup (-B)\big) = -\max\set{\sup(-A), \sup(-B)} = \\ & = -\max\set{-\inf A, -\inf B} = \min\set{\inf A, \inf B}. \end{aligned}

Potvrzení