Na této stránce

Cvičení 5

Základní typy obyčejných diferenciálních rovnic

Lineární rovnice prvního řádu a metoda integračního faktoru, Bernoulliho rovnice, rovnice se separovanými proměnnými, maximální řešení.

Stručná teorie

Tvrzení 5.1Metoda integračního faktoru pro řešení LDR prvního řádu#

Nechť p(x)p(x), q(x)q(x) jsou funkce spojité na intervalu II. Pak lineární diferenciální rovnici prvního řádu

y′+p(x) y=q(x)y'+p(x)\,y = q(x)

řešíme následujícím způsobem:

  • Najdeme primitivní funkci P(x)P(x) k funkci p(x)p(x) na intervalu II, tj. funkci, pro kterou tam platí P′(x)=p(x)P'(x)=p(x).

  • Vynásobíme obě strany rovnice integračním faktorem eP(x)\e^{P(x)}, dostaneme rovnici

    eP(x) y′+eP(x)p(x) y=eP(x)q(x).\e^{P(x)}\,y'+\e^{P(x)}p(x)\,y = \e^{P(x)}q(x).

  • Levá strana nyní představuje derivaci součinu eP(x)⋅y\e^{P(x)} \cdot y, tj.

    (eP(x)⋅y)′=eP(x)q(x).\left(\e^{P(x)} \cdot y\right)' = \e^{P(x)}q(x).

  • Pokračujeme integrováním obou stran rovnice. Primitivní funkci k eP(x)q(x)\e^{P(x)}q(x) na intervalu II označíme S(x)S(x). Rovnici pak můžeme zapsat ve tvaru

    eP(x)⋅y=S(x)+C,C∈R.\e^{P(x)} \cdot y = S(x) + C,\quad C \in \R.

  • Řešení rovnice mají tedy na intervalu II tvar

    y(x)=e−P(x)(S(x)+C),C∈R.y(x) = \e^{-P(x)}\left(S(x)+C\right),\quad C \in \R.

Úmluva 5.2#

Při hledání primitivní funkce nás aditivní konstanta nezajímá, protože se v dalším postupu buď vykrátí, nebo ji nahradí jediná konstanta CC, kterou připíšeme zvlášť. Rovnost, která platí až na aditivní konstantu, budeme značit =C\overset{C}{=}. Píšeme tedy například

∫2x dx=Cx2.\int 2x \,\dx \overset{C}{=} x^2.

Tvrzení 5.3Řešení Bernoulliho diferenciální rovnice#

Nechť p(x)p(x), q(x)q(x) jsou funkce spojité na intervalu II a nechť α∈R∖{0,1}\alpha \in \R \setminus \set{0,1}. Potom rovnici tvaru

y′+p(x) y=q(x) yαy'+p(x)\,y = q(x)\,y^\alpha

nazýváme Bernoulliho diferenciální rovnicí.

Řešení, která se na svém intervalu nenulují, hledáme takto:

  • Obě strany rovnice vynásobíme faktorem (1−α) y−α(1-\alpha)\,y^{-\alpha}. Tím dostáváme rovnici

    (1−α) y−α y′+p(x) (1−α)y1−α=(1−α) q(x).(1-\alpha)\,y^{-\alpha}\,y' + p(x)\,(1-\alpha)y^{1-\alpha} = (1-\alpha)\,q(x).

  • Poté zavedeme funkci z(x):=y1−α(x)z(x):=y^{1-\alpha}(x), čímž obdržíme lineární diferenciální rovnici

    z′+p(x)(1−α) z=(1−α)q(x),z'+p(x)(1-\alpha)\,z = (1-\alpha)q(x),

    neboť podle vzorce pro derivaci složené funkce z′(x)=(1−α) y−α(x) y′(x)z'(x)=(1-\alpha)\,y^{-\alpha}(x)\,y^{\prime}(x).

  • Tuto diferenciální rovnici dále řešíme standardně, tedy metodou integračního faktoru.

  • Nakonec se vrátíme k funkci yy a určíme intervaly, na kterých nalezený vzorec dává řešení.

Při návratu k funkci yy je třeba myslet na tyto případy:

  • Pro neceločíselné α\alpha je mocnina yαy^\alpha definovaná jen pro y≥0y \geq 0, a je-li navíc α<0\alpha < 0, jen pro y>0y > 0. Hledáme proto jen kladná řešení a nalezený vzorec používáme jen tam, kde je z>0z > 0.
  • Je-li 1−α1-\alpha sudé celé číslo, například pro z=y2z = y^2 nebo z=y−2z = y^{-2}, ztratí substituce znaménko funkce yy. Ze vzorce pro zz pak dostaneme dvě větve y=±z11−αy = \pm z^{\frac{1}{1-\alpha}}, obě jen tam, kde je z>0z > 0, a znaménko určíme například z počáteční podmínky. Na intervalu, na kterém se yy nenuluje, se totiž znaménko funkce yy nemění.
  • Pro α>0\alpha > 0 má rovnice navíc tzv. stacionární řešení y(x)=0y(x) = 0, které jsme násobením faktorem y−αy^{-\alpha} ztratili. Pro α<0\alpha < 0 naopak nulové hodnoty nenabývá žádné řešení, protože yαy^\alpha není pro y=0y = 0 definováno.
  • Pro 0<α<10 < \alpha < 1 může nenulové řešení v některém bodě dosáhnout nuly, a to tam, kde se nuluje zz. Hodnota i derivace řešení jsou v takovém bodě nulové, a řešení v něm proto lze hladce napojit na stacionární řešení y(x)=0y(x) = 0. Takovým bodem pak neprochází jediné řešení, viz úmluva 5.8. Pro α>1\alpha > 1 k tomu uvnitř intervalu II dojít nemůže. Funkce z=y1−αz = y^{1-\alpha} by se totiž v takovém bodě blížila k nekonečnu, kdežto řešení lineární rovnice pro zz je spojité, a tedy konečné, na celém intervalu II.

Všechna tato pozorování platí pro rovnici v Bernoulliho tvaru, a to na intervalu, na kterém jsou pp a qq spojité. Zadanou rovnici ale do tohoto tvaru často převádíme teprve dělením, typicky koeficientem u y′y'. Body, které jsme tím vyloučili, ověříme podle úmluvy 5.8 v zadaném tvaru. Řešení jimi může projít i pro α>1\alpha > 1 nebo α<0\alpha < 0 a může se v nich dokonce napojovat.

Definice 5.4Řešení rovnice f(x,y)+g(x,y) y′=0f(x,y)+g(x,y)\,y'=0#

Nechť f(x,y)f(x,y) a g(x,y)g(x,y) jsou funkce spojité na otevřené množině M⊂R2M \subset \R^2. Řešením rovnice

f(x,y)+g(x,y) y′=0f(x,y)+g(x,y)\,y' = 0

rozumíme každou funkci y=φ(x)y=\varphi(x), která má na otevřeném intervalu II vlastní derivaci, pro všechna x∈Ix \in I splňuje (x,φ(x))∈M(x,\varphi(x)) \in M a vyhovuje rovnosti

f(x,φ(x))+g(x,φ(x))φ′(x)=0,f\left(x,\varphi(x)\right)+g\left(x,\varphi(x)\right)\varphi'(x) = 0,

a také každou funkci x=ψ(y)x=\psi(y), která má na otevřeném intervalu JJ vlastní derivaci, pro všechna y∈Jy \in J splňuje (ψ(y),y)∈M(\psi(y),y) \in M a vyhovuje rovnosti

f(ψ(y),y)ψ′(y)+g(ψ(y),y)=0.f\left(\psi(y),y\right)\psi'(y)+g\left(\psi(y),y\right) = 0.

Řešení ve tvaru x=ψ(y)x=\psi(y) se vyplatí hledat tehdy, když se tím rovnice zjednoduší. Jinak hledáme jen řešení tvaru y=φ(x)y=\varphi(x). Podle definice jsou sice řešeními i svislé přímky x=x0x = x_0, na kterých se koeficient gg nuluje, uvádíme je ale jen tam, kde o ně výslovně jde.

Tvrzení 5.5Řešení diferenciální rovnice se separovanými proměnnými#

Nechť f(x)f(x), g(y)g(y) jsou funkce spojité na intervalech I1⊂RI_1 \subset \R, resp. I2⊂RI_2 \subset \R. Nechť F(x)F(x), G(y)G(y) jsou libovolné, ale pevně zvolené primitivní funkce k funkcím f(x)f(x) na I1I_1, resp. g(y)g(y) na I2I_2. Pak je-li y=φ(x)y=\varphi(x), resp. x=ψ(y)x=\psi(y), řešením rovnice se separovanými proměnnými

f(x)+g(y) y′=0,f(x)+g(y)\,y' = 0,

existuje jistě C∈RC \in \R takové, že pro všechny body z intervalu řešení této rovnice platí

F(x)+G(y)=C.F(x)+G(y) = C.

Jinými slovy, rovnost

H(x,y)=F(x)+G(y)=CH(x,y) = F(x)+G(y) = C

je formálním řešením (řešením v implicitním tvaru) diferenciální rovnice se separovanými proměnnými.

Poznámka 5.6#

Uvažme také, že diferenciální rovnice y′=f(x)⋅g(y)y' = f(x) \cdot g(y), kterou lze snadno převést na rovnici se separovanými proměnnými, má stacionární řešení y(x)=Cy(x)=C, kde pro CC platí g(C)=0g(C)=0. Při převodu na rovnici se separovanými proměnnými se ale dělí výrazem g(y)g(y), a tato řešení se proto ztrácejí. Je nutné je k výsledku doplnit zvlášť.

Poznámka 5.7#

Postup řešení rovnice se separovanými proměnnými se pro zjednodušení někdy zapisuje i takto:

f(x)+g(y)dydx=0,f(x)=−g(y)⋅dydx,f(x)⋅dx=−g(y)⋅dy,∫f(x) dx=−∫g(y) dy,F(x)=−G(y)+C,F(x)+G(y)=C.\begin{gathered} f(x) + g(y)\frac{\dy}{\dx} = 0,\\ f(x) = -g(y) \cdot \frac{\dy}{\dx},\\ f(x) \cdot \dx = -g(y) \cdot \dy,\\ \int f(x)\,\dx = -\int g(y)\,\dy,\\ F(x) = -G(y) + C,\\ F(x) + G(y) = C. \end{gathered}

Tento zápis je však pouze mnemotechnickou pomůckou. Výraz dydx\frac{\dy}{\dx} totiž ve skutečnosti zlomkem není.

Úmluva 5.8Maximální řešení#

Maximálním řešením rozumíme řešení, které nelze prodloužit na větší interval tak, aby zůstalo řešením. Při jeho hledání se řídíme těmito pravidly:

  • Rovnice prvního řádu řešíme v zadaném tvaru. Při úpravách často dělíme výrazem, který se v některých bodech nuluje, typicky koeficientem u y′y'. Takové body na konci ověříme dosazením do zadané rovnice. Vyhovuje-li jí nalezený vzorec i v nich, interval o ně rozšíříme. Prochází-li ale takovým bodem více řešení se stejnou derivací, lze je v něm napojovat a řešení se přes něj nedá prodloužit jednoznačně. To výslovně uvedeme.

  • Lineární rovnice řádu alespoň dva převádíme do normovaného tvaru, ve kterém před nejvyšší derivací stojí jednička. Nejprve je řešíme na intervalech, kde jsou jeho koeficienty spojité, protože jen tam platí věty o fundamentálním systému a wronskiánu. Body, ve kterých se nuluje koeficient zadané rovnice u nejvyšší derivace a ve kterých má zadaná rovnice smysl, na konci ověříme. Řešení zleva a zprava se v takovém bodě napojí, jestliže vzniklá funkce má v bodě derivace až do řádu rovnice a splňuje v něm zadanou rovnici.

    • Nenapojí-li se žádné řešení, intervaly zůstanou oddělené.
    • Napojí-li se jen řešení se stejnými konstantami, platí nalezený vzorec i na intervalu, který vznikne spojením obou intervalů a tohoto bodu.
    • Napojí-li se i řešení s různými konstantami, nedá se řešení přes bod prodloužit jednoznačně. To výslovně uvedeme a maximální řešení zapíšeme po částech.

    Fundamentální systém přitom i nadále přisuzujeme jen normovanému tvaru na intervalech, kde jsou jeho koeficienty spojité.

Úkoly k procvičení

Příklad 5.1#

Diskutujte základní pojmy teorie lineárních diferenciálních rovnic:

  • diferenciální operátor L^\operL a jeho vlastnosti,
  • množiny řešení Ω0\Omega_0 a Ωq\Omega_q.
Nápověda

Nejprve ověřte, že je operátor L^\operL lineární. Pak se zamyslete, jakému pojmu z lineární algebry odpovídá množina Ω0\Omega_0 a jak s ní souvisí množina Ωq\Omega_q.

Postup řešení

Nechť p0(x),p1(x),…,pn−1(x),q(x)p_0(x), p_1(x), \ldots, p_{n-1}(x), q(x) jsou funkce spojité na otevřeném intervalu I⊂RI \subset \R. Pro libovolnou funkci y∈Cn(I)y \in \CC^n(I) klademe

L^(y(x)):=y(n)(x)+pn−1(x)y(n−1)(x)+…+p1(x)y′(x)+p0(x)y(x),\Ly := y^{(n)}(x) + p_{n-1}(x)y^{(n-1)}(x) + \ldots + p_1(x) y'(x) + p_0(x) y(x),

neboli zkráceně

L^(y(x))=∑k=0npk(x)y(k)(x),kde pn(x)≡1.\Ly = \sum_{k=0}^n p_k(x) y^{(k)}(x), \quad \text{kde } p_n(x) \equiv 1.

Pak zobrazení L^ ⁣:Cn(I)→C(I)\operL \colon \CC^n(I) \to \CC(I) nazýváme (obyčejným) diferenciálním operátorem řádu n∈Nn \in \N.

Lineární diferenciální rovnici pak můžeme zapsat ve formalizovaném tvaru

L^(y(x))=q(x).\Ly = q(x).

Diferenciální operátor L^\operL je lineární operátor na množině Dom(L^)=Cn(I)\Dom(\operL) = \CC^n(I). To lze dokázat následovně. Nechť f(x),g(x)∈Cn(I)f(x), g(x) \in \CC^n(I), α,β∈R\alpha, \beta \in \R. S využitím vlastnosti linearity derivace pak máme:

L^(αf(x)+βg(x))=∑k=0npk(x)(αf+βg)(k)(x)=∑k=0npk(x)(αf(k)+βg(k))(x)==∑k=0npk(x)[(αf(k))(x)+(βg(k))(x)]=∑k=0npk(x)(αf(k))(x)+∑k=0npk(x)(βg(k))(x)==α∑k=0npk(x)f(k)(x)+β∑k=0npk(x)g(k)(x)=αL^(f(x))+βL^(g(x)).\begin{aligned} & \operL(\alpha f(x) + \beta g(x)) = \sum_{k=0}^n p_k(x) (\alpha f + \beta g)^{(k)}(x) = \sum_{k=0}^n p_k(x) \left(\alpha f^{(k)} + \beta g^{(k)}\right) (x) =\\ &= \sum_{k=0}^n p_k(x) \left[\left(\alpha f^{(k)} \right) (x) + \left(\beta g^{(k)}\right)(x)\right] = \sum_{k=0}^n p_k(x) \left(\alpha f^{(k)}\right)(x) + \sum_{k=0}^n p_k(x) \left(\beta g^{(k)}\right)(x) =\\ &= \alpha \sum_{k=0}^n p_k(x) f^{(k)}(x) + \beta \sum_{k=0}^n p_k(x) g^{(k)}(x) = \alpha\operL(f(x)) + \beta\operL(g(x)). \end{aligned}

Přitom αf(x)+βg(x)∈Cn(I)\alpha f(x) + \beta g(x) \in \CC^n(I), čímž je linearita operátoru L^\operL dokázána.

Nechť L^\operL je diferenciální operátor řádu n∈Nn \in \N působící na definičním oboru Cn(I)\CC^n(I). Pak definujeme

Ω0:={y(x)∈Dom(L^)∣L^(y(x))=0}.\Omega_0 := \set{y(x) \in \Dom(\operL) \mid \operL(y(x)) = 0}.

Je-li q(x)∈C(I)q(x) \in \CC(I) libovolná funkce, definujeme

Ωq:={y(x)∈Dom(L^)∣L^(y(x))=q(x)}.\Omega_q := \set{y(x) \in \Dom(\operL) \mid \operL(y(x)) = q(x)}.

Množina Ω0\Omega_0 pak představuje jádro operátoru L^\operL. Z lineární algebry víme, že jádro lineárního operátoru je vektorový (pod)prostor. Podle základní věty teorie lineárních diferenciálních rovnic má navíc dimenzi nn. Každou jeho bázi {y1(x),…,yn(x)}\set{y_1(x), \ldots, y_n(x)} nazýváme fundamentálním systémem rovnice L^(y(x))=0\Ly = 0 a platí

Ω0=[y1,…,yn]λ={C1y1(x)+…+Cnyn(x)∣C1,…,Cn∈R}.\Omega_0 = [y_1, \ldots, y_n]_\lambda = \set{C_1y_1(x) + \ldots + C_ny_n(x) \mid C_1, \ldots, C_n \in \R}.

Množina Ωq\Omega_q vznikne „posunutím“ prostoru Ω0\Omega_0 o libovolné tzv. partikulární řešení yp(x)∈Ωqy_p(x) \in \Omega_q, tedy

Ωq=yp+Ω0={yp(x)+y(x)∣y(x)∈Ω0}.\Omega_q = y_p + \Omega_0 = \set{y_p(x) + y(x) \mid y(x) \in \Omega_0}.

Je-li totiž y∈Ωqy \in \Omega_q, je díky linearitě L^(y−yp)=q−q=0\operL(y - y_p) = q - q = 0, takže y−yp∈Ω0y - y_p \in \Omega_0. Naopak pro y∈Ω0y \in \Omega_0 je L^(yp+y)=q+0=q\operL(y_p + y) = q + 0 = q. Pro nenulovou funkci qq tedy Ωq\Omega_q neobsahuje nulovou funkci, vektorovým prostorem není a je lineární varietou.

Příklad 5.2#

Sestavte diferenciální rovnici, jejímž obecným řešením jsou právě funkce tvaru

y(x)=C1x+C2e2x.y(x) = C_1 x + C_2 \e^{2x}.

Odpověď

y′′−4x2x−1y′+42x−1y=0y'' - \frac{4x}{2x-1}y' + \frac{4}{2x-1}y = 0 na intervalu (−∞,12)\left(-\infty,\frac{1}{2}\right) nebo (12,∞)\left(\frac{1}{2},\infty\right), případně (2x−1) y′′−4x y′+4y=0(2x-1)\,y'' - 4x\,y' + 4y = 0 na R\R.

Nápověda

Rozmyslete si, jakého řádu musí hledaná rovnice být a jakou má pravou stranu. Pak do ní dosaďte obě zadané funkce a dostanete soustavu pro neznámé koeficienty.

Postup řešení

Funkce xx a e2x\e^{2x} jsou lineárně nezávislé, žádná z nich totiž není násobkem druhé. Zadané funkce C1x+C2e2xC_1x + C_2\e^{2x} proto tvoří dvourozměrný vektorový prostor. Ten obsahuje nulovou funkci a s každými dvěma funkcemi i jejich lineární kombinace. Hledáme tedy lineární rovnici s nulovou pravou stranou, a to druhého řádu, protože prostor všech řešení lineární rovnice řádu nn má dimenzi nn. Rovnici hledáme v normovaném tvaru

y′′+p1(x) y′+p0(x) y=0.y'' + p_1(x)\,y' + p_0(x)\,y = 0.

Tuto rovnici mají řešit funkce y1(x)=xy_1(x)=x a y2(x)=e2xy_2(x)=\e^{2x}. Dosadíme-li je (a jejich derivace) do diferenciální rovnice výše a druhou z rovnic vydělíme nenulovým výrazem e2x\e^{2x}, získáme soustavu

{p1(x)+x p0(x)=0,4+2p1(x)+p0(x)=0,\begin{cases} p_1(x) + x\,p_0(x) = 0,\\ 4 + 2p_1(x) + p_0(x) = 0, \end{cases}

kterou řeší funkce

p0(x)=42x−1,p1(x)=−4x2x−1.p_0(x) = \frac{4}{2x-1}, \qquad p_1(x) = -\frac{4x}{2x-1}.

Hledanou rovnicí je tudíž

y′′−4x2x−1y′+42x−1y=0.y'' - \frac{4x}{2x-1}y' + \frac{4}{2x-1}y = 0.

Její koeficienty nejsou definované v bodě x=12x = \frac{1}{2}. Uvažujeme ji proto jen na intervalech (−∞,12)\left(-\infty,\frac{1}{2}\right) a (12,∞)\left(\frac{1}{2},\infty\right), na kterých jsou koeficienty spojité. Že bod 12\frac{1}{2} není náhodný, ukazuje wronskián zadaných funkcí

Wx, e2x(x)=∣xe2x12e2x∣=(2x−1) e2x,W_{x,\,\e^{2x}}(x) = \left|\begin{array}{cc} x & \e^{2x} \\ 1 & 2\e^{2x} \end{array}\right| = (2x-1)\,\e^{2x},

který se nuluje právě v bodě 12\frac{1}{2}. Wronskián dvou lineárně nezávislých řešení rovnice v normovaném tvaru se spojitými koeficienty přitom nemůže být nulový v žádném bodě (věta o wronskiánu v kapitole 7). Na intervalu, který obsahuje bod 12\frac{1}{2}, proto taková rovnice v normovaném tvaru existovat nemůže.

Na každém z obou intervalů jsou funkce xx a e2x\e^{2x} lineárně nezávislá řešení, a množina FS={x,e2x}{F_S = \set{x, \e^{2x}}} je tedy fundamentálním systémem. Prostor všech řešení je tam proto

Ω0={C1x+C2e2x∣C1,C2∈R}=[x,e2x]λ.\Omega_0 = \set{C_1 x + C_2 \e^{2x} \mid C_1, C_2 \in \R} = [x, \e^{2x}]_\lambda.

Po vynásobení výrazem 2x−12x-1 ale dostaneme rovnici

(2x−1) y′′−4x y′+4y=0,(2x-1)\,y'' - 4x\,y' + 4y = 0,

která má smysl na celém R\R. Funkce C1x+C2e2xC_1x + C_2\e^{2x} ji splňují všude a jiná řešení tato rovnice na R\R nemá. Řešení zleva a zprava se totiž v bodě 12\frac{1}{2} napojí jen se stejnými konstantami, protože shoda druhých derivací 4C2e2x4C_2\e^{2x} vynutí stejné C2C_2 a shoda hodnot pak stejné C1C_1. I tato rovnice tedy zadání vyhovuje, a to na celém R\R.

Příklad 5.3#

Nalezněte řešení Cauchyovy úlohy

L^(y(x))=q(x),(y(0), y′(0), y′′(0))=(−5,−3,5),\Ly=q(x),\qquad (y(0),\,y'(0),\,y''(0)) = (-5, -3, 5),

víte-li, že

  • [x2,ex]λ⊂Ω0[x^2, \e^x]_\lambda \subset \Omega_0,
  • [ex,xe−2x]λ⊂Ω0[\e^x,x\e^{-2x}]_\lambda \subset \Omega_0,
  • 3x∈Ωq3x \in \Omega_q.
Odpověď

y(x)=3x2−5ex−xe−2x+3xy(x) = 3x^2 - 5\e^x - x\e^{-2x} + 3x.

Nápověda

Počet počátečních podmínek prozradí řád operátoru, a tím i to, kolik funkcí má fundamentální systém. Pak porovnejte oba zadané lineární obaly.

Postup řešení

Jelikož má Cauchyova úloha tři počáteční podmínky, je operátor L^\operL třetího řádu. Prostor Ω0\Omega_0 všech řešení rovnice L^(y(x))=0\Ly = 0 má tedy dimenzi 33 a jeho bázi, tedy fundamentální systém, tvoří tři lineárně nezávislé funkce.

Z prvních dvou bodů zadání víme, že funkce x2x^2, ex\e^x a xe−2xx\e^{-2x} leží v Ω0\Omega_0. Tyto tři funkce jsou lineárně nezávislé. Kdyby totiž platilo Ax2+Bex+Cxe−2x=0Ax^2 + B\e^x + Cx\e^{-2x} = 0 pro všechna xx z intervalu II, na kterém je operátor L^\operL definován, platila by tato rovnost i po jednom a po dvou zderivováních. Interval II přitom obsahuje bod 00 z počátečních podmínek. Dosazením x=0x = 0 bychom tedy dostali B=0B = 0, B+C=0B + C = 0 a 2A+B−4C=02A + B - 4C = 0, odkud A=B=C=0A = B = C = 0. Tytéž výrazy v AA, BB, CC se objeví i v soustavě pro konstanty z počátečních podmínek níže. Tři lineárně nezávislé funkce v trojrozměrném prostoru tvoří jeho bázi, a proto

Ω0=[x2,ex,xe−2x]λ.\Omega_0 = [x^2, \e^x, x\e^{-2x}]_\lambda.

Třetí bod zadání nám prozrazuje partikulární řešení yp(x)=3xy_p(x) = 3x. Pro množinu všech řešení rovnice L^(y(x))=q(x)\Ly = q(x) tedy platí

Ωq=yp+Ω0={Ax2+Bex+Cxe−2x+3x∣A,B,C∈R}.\Omega_q = y_p + \Omega_0 = \set{Ax^2 + B\e^x + Cx\e^{-2x} + 3x \mid A, B, C \in \R}.

Zbývá z počátečních podmínek určit konstanty AA, BB, CC. Jelikož

y′(x)=2Ax+Bex+C(1−2x) e−2x+3,y′′(x)=2A+Bex+C(4x−4) e−2x,\begin{aligned} y'(x) &= 2Ax + B\e^x + C(1-2x)\,\e^{-2x} + 3,\\ y''(x) &= 2A + B\e^x + C(4x-4)\,\e^{-2x}, \end{aligned}

dostáváme soustavu

{B=−5,B+C+3=−3,2A+B−4C=5,\begin{cases} B = -5,\\ B + C + 3 = -3,\\ 2A + B - 4C = 5, \end{cases}

odkud B=−5B = -5, C=−1C = -1 a A=3A = 3. Hledaným řešením Cauchyovy úlohy je tedy

y(x)=3x2−5ex−xe−2x+3x.y(x) = 3x^2 - 5\e^x - x\e^{-2x} + 3x.

Poznámka

Podobně jako v příkladu 5.2 se vyplatí spočítat wronskián zadaných funkcí:

Wx2, ex, xe−2x(x)=∣x2exxe−2x2xex(1−2x) e−2x2ex(4x−4) e−2x∣=(6x3−11x2+2x+2)e−x.W_{x^2,\,\e^x,\,x\e^{-2x}}(x) = \left|\begin{array}{ccc} x^2 & \e^x & x\e^{-2x} \\ 2x & \e^x & (1-2x)\,\e^{-2x} \\ 2 & \e^x & (4x-4)\,\e^{-2x} \end{array}\right| = \left(6x^3-11x^2+2x+2\right)\e^{-x}.

Nuluje se v bodech x1≐−0,32x_1 \doteq -0{,}32, x2≐0,71x_2 \doteq 0{,}71 a x3≐1,44x_3 \doteq 1{,}44. Wronskián tří lineárně nezávislých řešení rovnice třetího řádu se spojitými koeficienty přitom nemůže být nulový v žádném bodě (věta o wronskiánu v kapitole 7). Operátor L^\operL proto může mít spojité koeficienty nejvýše na intervalu (x1,x2)(x_1,x_2), který obsahuje bod 00 z počátečních podmínek. Nalezená funkce je tedy řešením Cauchyovy úlohy jen na intervalu I⊂(x1,x2)I \subset (x_1,x_2), na kterém je operátor L^\operL definován, přestože vzorec má smysl na celém R\R.

Příklad 5.4#

Řešte diferenciální rovnici

y′+2xy=x.y'+2xy = x.

Odpověď

y(x)=Ce−x2+12y(x) = C\e^{-x^2}+\frac{1}{2},   I=RI=\R.

Nápověda

Rovnice už je přesně ve tvaru, na který se integrační faktor používá. Určete p(x)p(x) a postupujte podle návodu z teorie.

Postup řešení

Daná rovnice již je ve tvaru, který je vhodný pro použití integračního faktoru: p(x)=2xp(x)=2x, q(x)=xq(x)=x.

Najdeme integrační faktor

P(x)=∫2x dx=Cx2  ⟹  eP(x)=ex2.P(x) = \int 2x\,\dx \overset{C}{=} x^2 \quad\implies\quad \e^{P(x)} = \e^{x^2}.

Po vynásobení integračním faktorem dostáváme rovnici

ex2⋅y′+ex2⋅2xy=xex2.\e^{x^2} \cdot y' + \e^{x^2} \cdot 2xy = x\e^{x^2}.

Užitím vzorce pro derivaci součinu obdržíme

(ex2⋅y)′=xex2.\left(\e^{x^2} \cdot y\right)' = x\e^{x^2}.

Zintegrujeme obě strany – na levé straně odstraňujeme derivaci, na pravé straně vzniká funkce S(x)S(x).

S(x)=∫xex2 dx=Cex22.S(x) = \int x\e^{x^2}\,\dx \overset{C}{=} \frac{\e^{x^2}}{2}.

Pak

ex2⋅y=ex22+C.\e^{x^2} \cdot y = \frac{\e^{x^2}}{2} + C.

Zbývá jenom vydělit funkcí ex2\e^{x^2}:

y(x)=(ex22+C)⋅e−x2=Ce−x2+12.y(x) = \left(\frac{\e^{x^2}}{2}+C\right) \cdot \e^{-x^2} = C\e^{-x^2}+\frac{1}{2}.

Člen Ce−x2C\e^{-x^2} je řešením příslušné rovnice s nulovou pravou stranou a konstanta 12\frac{1}{2} je partikulárním řešením (konkrétně stacionárním řešením) rovnice s pravou stranou. Dostali jsme tedy přesně rozklad Ωq=yp+Ω0\Omega_q = y_p + \Omega_0 z příkladu 5.1 pro n=1n = 1, kde Ω0=[e−x2]λ\Omega_0 = \left[\e^{-x^2}\right]_\lambda a yp(x)=12y_p(x) = \frac{1}{2}.

Nakonec je nutné dodat, na jakém intervalu jsou řešení definovaná – I=RI=\R.

Příklad 5.5#

Řešte diferenciální rovnici

y′−2y=e2x.y'-2y = \e^{2x}.

Poté najděte řešení procházející bodem (x0,y0)=(0,5)(x_0,y_0)=(0,5).

Odpověď

y(x)=Ce2x+xe2xy(x) = C\e^{2x}+x\e^{2x}, I=RI=\R;   y(x)=(x+5)e2xy(x) = (x+5)\e^{2x}, I=RI=\R.

Nápověda

Určete integrační faktor a rovnici jím vynásobte. Pravá strana se pak výrazně zjednoduší.

Postup řešení

y′−2y=e2x,∣ ⋅eP(x)=e−2xy′e−2x−2ye−2x=1,(ye−2x)′=(x+C)′,y(x)=Ce2x+xe2x,I=R.\begin{aligned} y'-2y &= \e^{2x}, \qquad \Big|\,\cdot \e^{P(x)}= \e^{-2x} \\ y'\e^{-2x}-2y\e^{-2x} &= 1,\\ \left(y\e^{-2x}\right)' &= \left(x+C\right)',\\ y(x) &= C\e^{2x} + x\e^{2x},\qquad I=\R. \end{aligned}

Člen Ce2xC\e^{2x} je řešením příslušné rovnice s nulovou pravou stranou a člen xe2xx\e^{2x} je partikulárním řešením rovnice s pravou stranou.

Pro řešení procházející bodem (x0,y0)=(0,5)(x_0,y_0) = (0,5) volíme C=5C=5. Tedy

y(x)=(x+5)e2x,I=R.y(x) = (x+5)\e^{2x},\qquad I=\R.

Příklad 5.6#

Nalezněte maximální řešení rovnice

1x−1 y′−y=0\frac{1}{x-1} \,y'-y = 0

vyhovující podmínce y(0)=3y(0)=3.

Odpověď

y(x)=3ex22−xy(x)=3\e^{\frac{x^2}{2}-x},   I=(−∞,1)I=(-\infty,1).

Nápověda

Nejdříve se podívejte, kde je rovnice vůbec definovaná – to omezí interval ještě před výpočtem. Teprve pak rovnici vynásobte (x−1)(x-1).

Postup řešení

Zadaná rovnice obsahuje zlomek 1x−1\frac{1}{x-1}, a v bodě x=1x=1 proto není definovaná. Interval řešení tedy bod 11 obsahovat nesmí. Zároveň je to otevřený interval, který obsahuje bod x0=0x_0=0 z počáteční podmínky. Maximální řešení proto budeme hledat na intervalu (−∞,1)(-\infty,1).

Vynásobením (x−1)(x-1) převedeme rovnici na vhodný tvar:

y′−(x−1) y=0.y'-(x-1)\,y = 0.

Najdeme integrační faktor:

P(x)=−∫(x−1) dx=C−(x22−x)  ⟹  eP(x)=e−(x22−x).P(x) = -\int (x-1)\,\dx \overset{C}{=} -\left(\frac{x^2}{2}-x\right) \quad\implies\quad \e^{P(x)} = \e^{-\left(\frac{x^2}{2}-x\right)}.

Po vynásobení máme

e−(x22−x)⋅y′−e−(x22−x)(x−1)⋅y=0,\e^{-\left(\frac{x^2}{2}-x\right)} \cdot y'-\e^{-\left(\frac{x^2}{2}-x\right)}(x-1) \cdot y = 0,

což, jak již víme, lze zapsat jako

(e−(x22−x)⋅y)′=0.\left(\e^{-\left(\frac{x^2}{2}-x\right)} \cdot y\right)' = 0.

Dále zintegrujeme:

e−(x22−x)⋅y=C,y(x)=C⋅ex22−x.\begin{gathered} \e^{-\left(\frac{x^2}{2}-x\right)} \cdot y = C,\\ y(x) = C \cdot \e^{\frac{x^2}{2}-x}. \end{gathered}

Zbývá zohlednit počáteční podmínku a tím dopočítat konstantu CC:

y(0)=!3  ⟺  C⋅e0=C⋅1=!3  ⟺  C=3.y(0) \overset{!}{=} 3 \quad \iff \quad C \cdot \e^0 = C \cdot 1 \overset{!}{=} 3 \quad \iff \quad C = 3.

Nalezená funkce je definovaná na celém intervalu (−∞,1)(-\infty,1), hledaným řešením je tedy

y(x)=3ex22−x,I=(−∞,1).y(x)=3\e^{\frac{x^2}{2}-x},\qquad I=(-\infty,1).

Příklad 5.7#

Nalezněte maximální obecné řešení rovnice

x y′+2y=4x2.x\,y'+2y = 4x^2.

Poté hledejte maximální řešení, jež prochází bodem:

  1. (x0,y0)=(2,5)(x_0,y_0) = (2,5);
  2. (x0,y0)=(0,0)(x_0,y_0) = (0,0);
  3. (x0,y0)=(0,8)(x_0,y_0) = (0,8).
Odpověď

y(x)=Cx2+x2y(x) = \frac{C}{x^2}+x^2, I=(0,∞)I = (0,\infty) nebo I=(−∞,0)I = (-\infty,0) pro C≠0C \neq 0; y(x)=x2y(x)=x^2, I=RI=\R.

1) y(x)=4x2+x2y(x) = \frac{4}{x^2}+x^2, I=(0,∞)I=(0,\infty);   2) y(x)=x2y(x) = x^2, I=RI=\R;   3) řešení neexistuje.

Nápověda

Rovnice je lineární, koeficient u y′y' se ale nuluje v bodě x=0x=0. Při výpočtu sledujte, které vztahy platí i v tomto bodě.

Postup řešení

Rovnici nebudeme dělit xx, ale vynásobíme ji xx. Levá strana je pak derivací součinu:

x2 y′+2xy=4x3,(x2y)′=(x4)′.\begin{aligned} x^2\,y'+2xy &= 4x^3,\\ \left(x^2y\right)' &= \left(x^4\right)'. \end{aligned}

Tato rovnost platí na celém intervalu řešení, a to i tehdy, když interval obsahuje nulu. Funkce x2y−x4x^2y - x^4 má tedy na celém intervalu nulovou derivaci, je proto konstantní a platí

x2y=x4+C.x^2y = x^4 + C.

Leží-li nula v intervalu řešení, dosazením x=0x = 0 dostaneme C=0C = 0. Pak y(x)=x2y(x) = x^2 pro x≠0x \neq 0 a ze spojitosti i v nule. Funkce x2x^2 přitom rovnici splňuje na celém R\R:

y(x)=x2,I=R.y(x)=x^2,\qquad I=\R.

Neleží-li nula v intervalu řešení, můžeme vydělit x2x^2. Pro C≠0C \neq 0 tak dostáváme řešení

y(x)=Cx2+x2,I=(0,∞) nebo I=(−∞,0),y(x) = \frac{C}{x^2}+x^2,\qquad I=(0,\infty) \text{ nebo } I=(-\infty,0),

která přes nulu prodloužit nelze, protože jsou v okolí nuly neomezená. Pro C=0C = 0 dostaneme opět funkci x2x^2.

Přejdeme nyní k hledání maximálních řešení, která prochází uvedenými body:

  1. (x0,y0)=(2,5)(x_0,y_0) = (2,5): z rovnosti 4⋅5=16+C4 \cdot 5 = 16 + C plyne C=4C=4, a tedy

    y(x)=4x2+x2,I=(0,∞).y(x) = \frac{4}{x^2}+x^2,\qquad I=(0,\infty).

  2. (x0,y0)=(0,0)(x_0,y_0) = (0,0): nula leží v intervalu řešení, takže C=0C=0 a bodem prochází jediné maximální řešení

    y(x)=x2,I=R.y(x) = x^2,\qquad I=\R.

  3. (x0,y0)=(0,8)(x_0,y_0) = (0,8): každé řešení, jehož interval obsahuje nulu, má C=0C = 0, a tedy y(0)=0y(0) = 0. Bodem (0,8)(0,8) proto žádné řešení neprochází.

Příklad 5.8#

Kolik maximálních řešení rovnice

x y′=2yx\,y' = 2y

prochází bodem (x0,y0)=(0,0)(x_0,y_0) = (0,0) a kolik bodem (x0,y0)=(0,1)(x_0,y_0) = (0,1)?

Odpověď

Bodem (0,0)(0,0) prochází nekonečně mnoho maximálních řešení, a to y(x)=C1x2y(x) = C_1x^2 pro x<0x<0 a y(x)=C2x2y(x) = C_2x^2 pro x≥0x \geq 0, kde C1,C2∈RC_1, C_2 \in \R, vždy s I=RI = \R.

Bodem (0,1)(0,1) neprochází žádné řešení.

Nápověda

Rovnici nejdříve vyřešte zvlášť pro x>0x>0 a pro x<0x<0. Pak rozmyslete, co v nule říká zadaná rovnice a zda lze řešení z obou polovin v nule spojit.

Postup řešení

Pro x≠0x \neq 0 rovnici vydělíme xx a dostaneme lineární rovnici

y′−2x y=0.y' - \frac{2}{x}\,y = 0.

Integračním faktorem je e−2ln⁡∣x∣=1x2\e^{-2\ln|x|} = \frac{1}{x^2}, takže

(yx2)′=0  ⟹  y(x)=Cx2.\left(\frac{y}{x^2}\right)' = 0 \quad\implies\quad y(x) = Cx^2.

Tento výpočet ale platí jen na intervalu, který nulu neobsahuje. Na (−∞,0)(-\infty,0) i na (0,∞)(0,\infty) tak dostáváme řešení y=Cx2y = Cx^2, každé se svou konstantou.

Bod x=0x=0 jsme vyloučili dělením, ověříme ho tedy dosazením do zadané rovnice. V nule z ní plyne 0=2y(0)0 = 2y(0), tedy y(0)=0y(0) = 0. Bodem (0,1)(0,1) proto žádné řešení neprochází.

Všechny funkce Cx2Cx^2 mají v nule hodnotu i derivaci rovnou nule. Vezmeme-li pro x<0x<0 funkci C1x2C_1x^2 a pro x≥0x \geq 0 funkci C2x2C_2x^2, dostaneme funkci s derivací na celém R\R, která rovnici splňuje všude, i v nule. Konstanty C1C_1 a C2C_2 přitom mohou být libovolné, například

y(x)={−x2,x<0,3x2,x≥0.y(x) = \begin{cases} -x^2, & x < 0,\\ 3x^2, & x \geq 0. \end{cases}

Bodem (0,0)(0,0) tedy prochází nekonečně mnoho maximálních řešení, všechna definovaná na celém R\R (obr. 5.1).

Obrázek 5.1: Paraboly y=Cx2y = Cx^2 (šedě) se v počátku dotýkají osy xx, a proto je tam lze napojovat. Zvýrazněné řešení vzniklo napojením paraboly y=−x2y = -x^2 vlevo a y=3x2y = 3x^2 vpravo. Bodem (0,1)(0,1) žádné řešení neprochází.

Srovnejme to s příkladem 5.7. Tam rovnost (x2y)′=4x3(x^2y)' = 4x^3 vznikne z původní rovnice vynásobením xx, platí tedy i v nule, a s ní i vztah x2y=x4+Cx^2y = x^4+C. Dosazení x=0x=0 pak dá C=0C=0 na obou stranách od nuly, a bodem (0,0)(0,0) proto prochází jediné řešení. Zde vztah yx2=C\frac{y}{x^2} = C vznikl dělením x3x^3 a v nule neplatí. Konstanty vlevo a vpravo od nuly proto na sobě nezávisí.

Příklad 5.9#

Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice

y′sin⁡x−ycos⁡x=−sin⁡2xx2.y'\sin x - y\cos x = -\frac{\sin^2 x}{x^2}.

Odpověď

y(x)=Csin⁡x+sin⁡xxy(x) = C\sin x + \frac{\sin x}{x},   I=(−∞,0)I = (-\infty,0) nebo I=(0,∞)I = (0,\infty).

Nápověda

Po vydělení sin⁡x\sin x dostanete lineární rovnici. Body, které jste tím vyloučili, pak ověřte dosazením do zadané rovnice.

Postup řešení

Zadaná rovnice není definovaná v nule, takže řešení budeme hledat na (−∞,0)(-\infty,0), resp. na (0,∞)(0,\infty). Pro sin⁡x≠0\sin x \neq 0, tedy pro x≠kπx \neq k\pi, ji vydělíme sin⁡x\sin x:

y′−cotg⁡x⋅y=−sin⁡xx2.y' - \cotg x \cdot y = -\frac{\sin x}{x^2}.

Primitivní funkcí k −cotg⁡x-\cotg x je −ln⁡∣sin⁡x∣-\ln|\sin x|, takže integrační faktor je 1∣sin⁡x∣\frac{1}{|\sin x|}. Na každém intervalu mezi sousedními násobky π\pi má sin⁡x\sin x stálé znaménko, a absolutní hodnotu proto můžeme vynechat. Po vynásobení 1sin⁡x\frac{1}{\sin x} dostaneme

(ysin⁡x)′=−1x2=(1x+C)′,\left(\frac{y}{\sin x}\right)' = -\frac{1}{x^2} = \left(\frac{1}{x}+C\right)',

odkud

y(x)=Csin⁡x+sin⁡xx.y(x) = C\sin x + \frac{\sin x}{x}.

Body x=kπx = k\pi, k≠0k \neq 0, jsme vyloučili jen dělením, ověříme je proto dosazením do zadané rovnice. Protože sin⁡(kπ)=0\sin(k\pi) = 0, je y(kπ)=0y(k\pi) = 0 a obě strany rovnice jsou v bodě kπk\pi nulové. Nalezená funkce tedy rovnici splňuje i v bodech kπk\pi.

Zbývá rozhodnout, zda se v bodech kπk\pi dají napojovat různá řešení. Těmito body sice procházejí všechna řešení, jejich derivace

y′(kπ)=(C+1kπ)cos⁡(kπ)=(−1)k(C+1kπ)y'(k\pi) = \left(C + \frac{1}{k\pi}\right)\cos(k\pi) = (-1)^k\left(C + \frac{1}{k\pi}\right)

ale závisí na konstantě CC, takže každé řešení prochází bodem (kπ,0)(k\pi,0) s jinou směrnicí (obr. 5.2). Napojit lze tedy jen řešení, která mají vlevo i vpravo od kπk\pi stejnou konstantu. Maximální řešení proto žijí na celé polopřímce:

y(x)=Csin⁡x+sin⁡xx,I=(−∞,0) nebo I=(0,∞).y(x) = C\sin x + \frac{\sin x}{x},\qquad I = (-\infty,0) \text{ nebo } I = (0,\infty).

Obrázek 5.2: Řešení y=Csin⁡x+sin⁡xxy = C\sin x + \frac{\sin x}{x} na (0,∞)(0,\infty) pro C=−1,−12,0,1C = -1, -\frac{1}{2}, 0, 1 (šedě) a C=12C = \frac{1}{2} (modře). Všechna procházejí body (kπ,0)(k\pi,0), každé ale s jinou směrnicí. Na rozdíl od obr. 5.1 je proto v těchto bodech nelze napojovat. Pro x→0+x \to 0^+ se všechna blíží k hodnotě 11, bod x=0x = 0 ale do intervalu řešení nepatří.

Příklad 5.10#

Řešte diferenciální rovnici

xy+ex−x y′=0.xy+\e^x-x\,y' = 0.

Odpověď

y(x)=Cex+exln⁡x, I=(0,∞)y(x) = C\e^{x} + \e^{x} \ln x,\, I=(0,\infty)    nebo    y(x)=Cex+exln⁡(−x), I=(−∞,0)y(x) = C\e^{x} + \e^{x}\ln(-x),\, I=(-\infty,0).

Nápověda

Upravte rovnici na tvar y′+p(x) y=q(x)y'+p(x)\,y = q(x). Bod, který jste přitom vyloučili, ověřte v zadané rovnici a u integrálu vpravo si pohlídejte, kde má výsledek smysl.

Postup řešení

Pro x≠0x \neq 0 rovnici vydělíme −x-x a vzniklou lineární rovnici vynásobíme integračním faktorem e−x\e^{-x}:

y′−y=exx,∣ ⋅e−x(ye−x)′=(ln⁡∣x∣+C)′.\begin{aligned} y'-y &= \frac{\e^x}{x}, \qquad \Big|\, \cdot \e^{-x} \\ (y\e^{-x})' &= (\ln|x|+C)'. \end{aligned}

V bodě x=0x=0, který jsme vyloučili dělením, by zadaná rovnice dávala e0=0\e^0 = 0, což neplatí. Tímto bodem tedy žádné řešení neprochází a podle znaménka xx dostáváme

y(x)=Cex+exln⁡x,I=(0,∞)y(x) = C\e^{x} + \e^{x} \ln x,\qquad I=(0,\infty)

nebo

y(x)=Cex+exln⁡(−x),I=(−∞,0).y(x) = C\e^{x} + \e^{x}\ln(-x),\qquad I=(-\infty,0).

Příklad 5.11#

Nalezněte maximální řešení rovnice

y′+y+1x+1=0y'+\frac{y+1}{x+1} = 0

procházející bodem (x0,y0)=(1,−1)(x_0,y_0)=(1,-1).

Odpověď

y(x)=−1y(x) = -1,   I=(−1,∞)I = (-1,\infty).

Nápověda

Rovnice je lineární, jen ji tak musíte napsat. Ještě než začnete počítat, rozmyslete si, kde je vůbec definovaná.

Postup řešení

Rovnici nejdříve přepíšeme do tvaru, ve kterém poznáme lineární rovnici:

y′+1x+1 y=−1x+1.y' + \frac{1}{x+1}\,y = -\frac{1}{x+1}.

Oba koeficienty jsou spojité všude kromě bodu x=−1x=-1. Počáteční podmínka je zadaná v bodě x0=1x_0=1, takže hledané maximální řešení bude žít na intervalu I=(−1,∞)I=(-1,\infty). Na něm je x+1>0x+1>0, což nám zjednoduší integrační faktor:

P(x)=∫dxx+1=Cln⁡(x+1)  ⟹  eP(x)=x+1.P(x) = \int \frac{\dx}{x+1} \overset{C}{=} \ln(x+1) \quad\implies\quad \e^{P(x)} = x+1.

Po vynásobení dostáváme

((x+1) y)′=−1,(x+1) y=−x+C,y(x)=C−xx+1.\begin{aligned} \left((x+1)\,y\right)' &= -1,\\ (x+1)\,y &= -x+C,\\ y(x) &= \frac{C-x}{x+1}. \end{aligned}

Z podmínky y(1)=−1y(1)=-1 plyne C−12=−1\frac{C-1}{2} = -1, tedy C=−1C=-1. Pak

y(x)=−1−xx+1=−1,I=(−1,∞).y(x) = \frac{-1-x}{x+1} = -1,\qquad I=(-1,\infty).

Řešením je tedy konstantní funkce, tzv. stacionární řešení y(x)=−1y(x) = -1. Mohli jsme ho uhodnout hned ze zadání, protože pro y=−1y = -1 je čitatel zlomku nulový. Interval přesto nelze rozšířit na celé R\R, protože v bodě x=−1x=-1 není zadaná rovnice definovaná.

Příklad 5.12#

Řešte diferenciální rovnici

y′+ycos⁡x=sin⁡xcos⁡xy'+y\cos x = \sin x \cos x

metodou integračního faktoru.

Odpověď

y(x)=Ce−sin⁡x+sin⁡x−1y(x) = C\e^{-\sin x} + \sin x - 1,   I=RI=\R.

Nápověda

Určete integrační faktor. Integrál, který pak vznikne vpravo, zvládnete metodou per partes.

Postup řešení

Provedeme pomocný výpočet:

∫sin⁡xcos⁡x esin⁡x dx=∣u=sin⁡xdv=cos⁡x esin⁡x dxdu=cos⁡x dxv=esin⁡x∣==sin⁡x esin⁡x−∫esin⁡xcos⁡x dx=sin⁡x esin⁡x−esin⁡x+C.\begin{aligned} \int \sin x \cos x\,\e^{\sin x}\,\dx &= \left|\begin{array}{cc} u = \sin x & \dv = \cos x\,\e^{\sin x}\,\dx \\ \du = \cos x\,\dx & v = \e^{\sin x} \end{array}\right| =\\ &= \sin x\,\e^{\sin x} - \int \e^{\sin x} \cos x\,\dx = \sin x\,\e^{\sin x} - \e^{\sin x} + C. \end{aligned}

Nyní se vrátíme k řešení diferenciální rovnice:

y′+ycos⁡x=sin⁡xcos⁡x,∣ ⋅esin⁡x(y esin⁡x)′=(sin⁡x esin⁡x−esin⁡x+C)′.\begin{aligned} y'+y\cos x &= \sin x \cos x, \quad \Big|\, \cdot \e^{\sin x} \\ \left(y\,\e^{\sin x}\right)' &= \left(\sin x\,\e^{\sin x} - \e^{\sin x} + C\right)'. \end{aligned}

Závěr:

y(x)=Ce−sin⁡x+sin⁡x−1,I=R.y(x) = C\e^{-\sin x} + \sin x - 1,\qquad I=\R.

Příklad 5.13#

Nalezněte řešení diferenciální rovnice

y′(3x+y2)=−yy'\left(3x+y^2\right) = -y

procházející bodem (x0,y0)=(0,0)(x_0,y_0)=(0,0).

Odpověď

Bodem (0,0)(0,0) procházejí dvě řešení: x(y)=−15y2x(y) = -\frac{1}{5}y^2, J=RJ=\R, a y(x)=0y(x) = 0, I=RI=\R.

Nápověda

Jako rovnice pro funkci y(x)y(x) nepatří k žádnému typu z teorie. Podívejte se znovu, jaká řešení připouští definice 5.4, a nezapomeňte, že v bodě (0,0)(0,0) se nuluje koeficient u y′y'.

Postup řešení

Řešení hledáme ve tvaru x=x(y)x=x(y), který připouští definice 5.4. Rovnici zapíšeme jako y+(3x+y2)y′=0y + \left(3x+y^2\right)y' = 0, tedy f(x,y)=yf(x,y) = y a g(x,y)=3x+y2g(x,y) = 3x+y^2. Podle definice je funkce x(y)x(y) řešením, právě když platí y x′+3x+y2=0y\,x' + 3x + y^2 = 0, kde x′:=dxdyx' := \frac{\dx}{\dy}.

Pro funkci x(y)x(y) je to lineární rovnice a vyřešíme ji metodou integračního faktoru. Ten je roven e3ln⁡∣y∣=∣y∣3\e^{3\ln|y|} = |y|^3, na intervalu, na kterém se yy nenuluje, se ale od y3y^3 liší jen znaménkem. Stačí proto násobit y3y^3:

y x′+3x=−y2,x′+3yx=−y,∣ ⋅y3y3 x′+3y2 x=−y4,(y3⋅x)′=(−15y5+C)′,x(y)=Cy3−15y2.\begin{aligned} y\,x' + 3x &= -y^2,\\ x' + \frac{3}{y}x &= -y, \quad \Big|\, \cdot y^3 \\ y^3\,x' + 3y^2\,x &= -y^4,\\ \left(y^3 \cdot x\right)' &= \left(-\frac{1}{5}y^5+C\right)',\\ x(y) &= \frac{C}{y^3}-\frac{1}{5}y^2. \end{aligned}

Tento výpočet platí na intervalech, na kterých je y≠0y \neq 0. Pro C≠0C \neq 0 je x(y)x(y) v okolí y=0y = 0 neomezené, takže křivka prochází počátkem jen pro C=0C = 0. Funkce x(y)=−15y2x(y) = -\frac{1}{5}y^2 splňuje rovnici y x′+3x=−y2y\,x' + 3x = -y^2 i pro y=0y = 0, a je tedy řešením na celém R\R:

x(y)=−15y2,J=R.x(y) = -\frac{1}{5}y^2,\qquad J=\R.

Počátkem ale prochází i stacionární řešení y(x)=0y(x) = 0, I=RI = \R, protože pro ně jsou obě strany zadané rovnice nulové. Bodem (0,0)(0,0) tedy procházejí dvě řešení, jedno ve tvaru x(y)x(y) a druhé ve tvaru y(x)y(x), takže jím řešení neprochází jednoznačně. Napojovat je na sebe ale nelze, parabola má totiž v počátku svislou tečnu, kdežto osa xx je vodorovná (obr. 5.3).

Pozor: Funkce y1,2(x)=±−5xy_{1,2}(x) = \pm \sqrt{-5x} sice rovnici řeší na intervalu (−∞,0)(-\infty,0), bodem (0,0)(0,0) ale jako řešení neprocházejí. V nule totiž nemají derivaci. Proto parabolu x=−15y2x = -\frac{1}{5}y^2 zapisujeme jako funkci x(y)x(y).

Obrázek 5.3: Parabola x=−y25x = -\frac{y^2}{5} (modře) je grafem řešení x(y)x(y) na J=RJ = \R, osa xx (červeně) grafem stacionárního řešení y(x)=0y(x) = 0 na I=RI = \R. Obě procházejí počátkem, parabola tam má svislou tečnu, kdežto osa xx je vodorovná, takže je napojit nelze. Ostatní křivky x=Cy3−y25x = \frac{C}{y^3}-\frac{y^2}{5} (šedě, C=±15,±32C = \pm\frac{1}{5}, \pm\frac{3}{2}) se k ose xx jen blíží a počátkem neprocházejí.

Příklad 5.14#

Na R+\R^+ najděte řešení diferenciální rovnice

y′+1x⋅y=2xy2.y'+\frac{1}{x} \cdot y = 2xy^2.

Odpověď

y(x)=1−2x2+Cxy(x) = \frac{1}{-2x^2+Cx},   I={R+,C≤0,(0,C2) nebo (C2,∞),C>0.I = \begin{cases} \R^+, & C \leq 0,\\ \left(0,\frac{C}{2}\right) \text{ nebo } \left(\frac{C}{2},\infty\right), & C > 0. \end{cases}

Dále stacionární řešení y(x)=0y(x) = 0 na R+\R^+.

Nápověda

Porovnejte rovnici s typy z teorie. Ještě než začnete substituovat, zkuste, jestli rovnici neřeší nulová funkce.

Postup řešení

Jde o Bernoulliho rovnici s α=2\alpha = 2. Ihned si povšimneme, že nulová funkce rovnici řeší, takže y(x)=0y(x) = 0 na R+\R^+ je stacionární řešení. Dále již hledáme řešení nenulová.

Podle návodu vynásobíme rovnici faktorem (1−α) y−α=−y−2(1-\alpha)\,y^{-\alpha} = -y^{-2} a zavedeme z(x):=y1−α(x)=y−1(x)z(x) := y^{1-\alpha}(x) = y^{-1}(x), pro kterou platí z′=−y−2 y′z' = -y^{-2}\,y':

−y−2 y′−1x y−1=−2x,z′−1x z=−2x.\begin{aligned} -y^{-2}\,y' - \frac{1}{x}\,y^{-1} &= -2x,\\ z' - \frac{1}{x}\,z &= -2x. \end{aligned}

Vznikla lineární rovnice, jejíž integrační faktor je e−ln⁡x=1x\e^{-\ln x} = \frac{1}{x}:

(zx)′=(−2x+C)′,z(x)=−2x2+Cx.\begin{aligned} \left(\frac{z}{x}\right)' &= \left(-2x+C\right)',\\ z(x) &= -2x^2+Cx. \end{aligned}

Návratem k yy dostáváme:

y(x)=1z(x)=1−2x2+Cx=1x(C−2x).y(x) = \frac{1}{z(x)} = \frac{1}{-2x^2+Cx} = \frac{1}{x(C-2x)}.

Zbývá určit definiční obor. Na R+\R^+ je x>0x>0, takže jmenovatel se nuluje pouze v bodě x=C2x = \frac{C}{2}. Pro C≤0C \leq 0 tento bod v R+\R^+ neleží a řešení je definované na celém R+\R^+. Pro C>0C>0 se interval rozdělí na dva:

I={R+,C≤0,(0,C2) nebo (C2,∞),C>0.I = \begin{cases} \R^+, & C \leq 0,\\ \left(0,\frac{C}{2}\right) \text{ nebo } \left(\frac{C}{2},\infty\right), & C > 0. \end{cases}

Příklad 5.15#

Řešte diferenciální rovnici

y′+4xy=4xy.y'+4xy = 4x\sqrt{y}.

Odpověď

y(x)=(Ce−x2+1)2y(x) = \left(C\e^{-x^2}+1\right)^2,   I={R,C≥−1,(b,∞) nebo (−∞,−b),C<−1,I = \begin{cases} \R, & C \geq -1,\\ (b,\infty) \text{ nebo } (-\infty,-b), & C < -1, \end{cases}

kde b:=ln⁡(−C)b := \sqrt{\ln(-C)}. Dále stacionární řešení y(x)=0y(x) = 0 na R\R. Řešení s C≤−1C \leq -1 lze v bodech, kde se nulují, napojit na nulové řešení, všechna maximální řešení jsou proto definovaná na R\R.

Nápověda

Porovnejte rovnici s typy z teorie, exponent u yy napoví substituci. Při návratu k yy pak hlídejte, kde má výsledek smysl. Odtud vyjde definiční obor.

Postup řešení

Jde o Bernoulliho diferenciální rovnici typu

y′(x)+p(x)y(x)=q(x)yα(x).y'(x) + p(x)y(x) = q(x)y^{\alpha}(x).

Začneme tedy vynásobením faktorem (1−α)y−α(x)=(1−12) y−12=12 y−12(1-\alpha)y^{-\alpha}(x) = (1-\frac{1}{2})\,y^{-\frac{1}{2}} = \frac{1}{2}\,y^{-\frac{1}{2}}:

y′+4xy=4xy,∣ ⋅12 y−1212 y−12 y′+2xy12=2x.\begin{aligned} y'+4xy &= 4x\sqrt{y}, \quad \Big|\, \cdot \frac{1}{2}\,y^{-\frac{1}{2}} \\ \frac{1}{2}\,y^{-\frac{1}{2}}\,y'+2xy^{\frac{1}{2}} &= 2x. \end{aligned}

Pokračujeme podle návodu na řešení Bernoulliho rovnice zavedením nové funkce z(x):=y12z(x) := y^{\frac{1}{2}}, pro jejíž derivaci platí z′(x)=12 y−12 y′z'(x) = \frac{1}{2}\,y^{-\frac{1}{2}}\,y'. Obdržíme lineární diferenciální rovnici, kterou řešíme metodou integračního faktoru:

z′+2xz=2x,∣ ⋅ex2(z⋅ex2)′=(ex2+C)′,z(x)=Ce−x2+1.\begin{aligned} z'+2xz &= 2x, \quad \Big|\, \cdot \e^{x^2} \\ (z \cdot \e^{x^2})' &= (\e^{x^2}+C)',\\ z(x) &= C\e^{-x^2}+1. \end{aligned}

K yy se vrátíme umocněním. Pozor ale na to, že postup předpokládal y>0y>0, a tedy i z>0z>0. Vzorec proto dává řešení tam, kde Ce−x2+1>0C\e^{-x^2}+1 > 0. Funkce e−x2\e^{-x^2} je největší v nule, takže pro C<0C<0 je nejmenší hodnotou zz právě C+1C+1. Odtud:

  • Pro C>−1C > -1 je z>0z > 0 všude, a tedy I=RI=\R. Pro C=−1C = -1 je z(0)=0z(0) = 0, vzorec ale rovnici splňuje i v nule, kde je y=y′=0y = y' = 0. I zde je tedy I=RI = \R.
  • Pro C<−1C < -1 je podmínka Ce−x2>−1C\e^{-x^2} > -1 ekvivalentní s x2>ln⁡(−C)x^2 > \ln(-C), tedy s ∣x∣>b|x| > b, kde b:=ln⁡(−C)b := \sqrt{\ln(-C)}. Interval se tak rozpadne na dva.

Uzavíráme, že řešením je

y(x)=(Ce−x2+1)2,I={R,C≥−1,(b,∞) nebo (−∞,−b),C<−1.y(x) = \left(C\e^{-x^2}+1\right)^2,\qquad I = \begin{cases} \R, & C \geq -1,\\ (b,\infty) \text{ nebo } (-\infty,-b), & C < -1. \end{cases}

Kromě toho má rovnice, jako každá Bernoulliho rovnice s α>0\alpha>0, na celém R\R stacionární řešení y(x)=0y(x)=0.

Podle tvrzení 5.3 se pro α=12\alpha = \frac{1}{2} mohou nenulová řešení napojovat na stacionární řešení. Pro C<−1C<-1 je z(±b)=0z(\pm b) = 0, a řešení y=z2y = z^2 má proto v bodech ±b\pm b nulovou hodnotu i nulovou derivaci y′=2zz′y' = 2zz'. Řešení z intervalu (b,∞)(b,\infty) tedy můžeme v bodě bb hladce napojit na nulové řešení a funkce

y(x)={0,x<b,(Ce−x2+1)2,x≥b,y(x) = \begin{cases} 0, & x < b,\\ \left(C\e^{-x^2}+1\right)^2, & x \geq b, \end{cases}

řeší rovnici na celém R\R. Stejně lze v bodě −b-b napojit levou větev a pro C=−1C=-1 obě poloviny řešení v bodě 00. Řešení na intervalech (b,∞)(b,\infty) a (−∞,−b)(-\infty,-b) proto nejsou maximální a všechna maximální řešení jsou definovaná na R\R.

Nulové řešení lze opustit doprava v kterémkoli bodě b≥0b \geq 0, a to s konstantou C=−eb2C = -\e^{b^2}, a doleva v kterémkoli bodě −b≤0-b \leq 0. Každým bodem osy xx tedy prochází nekonečně mnoho řešení (obr. 5.4). To je přesně nejednoznačnost, o které mluví úmluva 5.8.

Obrázek 5.4: Řešení y=(Ce−x2+1)2y = \left(C\e^{-x^2}+1\right)^2 pro C=12,0,−12,−1,−2,−3C = \frac{1}{2}, 0, -\frac{1}{2}, -1, -2, -3 (šedě). Pro C≤−1C \leq -1 se graf dotkne osy xx s nulovou derivací a dá se tam napojit na nulové řešení. Zvýrazněné řešení je složené z levé větve pro C=−2C=-2, nulové funkce a pravé větve pro C=−3C=-3.

Příklad 5.16#

Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice

y′+xy=xex2y.y'+xy = x\e^{x^2}\sqrt{y}.

Odpověď

y(x)=(15ex2+Ce−x24)2y(x) = \left(\frac{1}{5}\e^{x^2}+C\e^{-\frac{x^2}{4}}\right)^2,   I={R,C≥−15,(a,∞) nebo (−∞,−a),C<−15,I = \begin{cases} \R, & C \geq -\frac{1}{5},\\ (a,\infty) \text{ nebo } (-\infty,-a), & C < -\frac{1}{5}, \end{cases}

kde a:=45ln⁡(−5C)a := \sqrt{\frac{4}{5}\ln(-5C)}. Dále stacionární řešení y(x)=0y(x)=0 na R\R. Stejně jako v předchozím příkladu lze řešení s C≤−15C \leq -\frac{1}{5} v bodech, kde se nulují, napojit na nulové řešení. Řešení na intervalech (a,∞)(a,\infty) a (−∞,−a)(-\infty,-a) proto maximální nejsou a všechna maximální řešení jsou definovaná na R\R. Kromě y=0y = 0 a řešení s C>−15C > -\frac{1}{5} jsou to funkce složené z levé větve s konstantou C1≤−15C_1 \leq -\frac{1}{5}, nulové funkce a pravé větve s konstantou C2≤−15C_2 \leq -\frac{1}{5}, napojených v bodech, kde se větve nulují. Kteroukoli z obou větví lze nahradit nulovou funkcí.

Nápověda

Stejný typ jako v předchozím příkladu. Po substituci z:=yz := \sqrt{y} vyjde lineární rovnice, u které si dejte pozor na exponent v integračním faktoru.

Postup řešení

Jde o Bernoulliho rovnici s α=12\alpha = \frac{1}{2}, tedy o stejný typ jako v předchozím příkladu. Nulová funkce rovnici opět řeší, takže y(x)=0y(x)=0 na R\R je stacionární řešení.

Vynásobíme faktorem (1−α) y−α=12 y−12(1-\alpha)\,y^{-\alpha} = \frac{1}{2}\,y^{-\frac{1}{2}} a zavedeme z(x):=y(x)z(x) := \sqrt{y(x)}:

12 y−12 y′+x2 y12=x2ex2,z′+x2 z=x2ex2.\begin{aligned} \frac{1}{2}\,y^{-\frac{1}{2}}\,y' + \frac{x}{2}\,y^{\frac{1}{2}} &= \frac{x}{2}\e^{x^2},\\ z' + \frac{x}{2}\,z &= \frac{x}{2}\e^{x^2}. \end{aligned}

Integrační faktor je ex24\e^{\frac{x^2}{4}}, takže

(z ex24)′=x2e5x24=(15e5x24+C)′,z(x)=15ex2+Ce−x24.\begin{aligned} \left(z\,\e^{\frac{x^2}{4}}\right)' &= \frac{x}{2}\e^{\frac{5x^2}{4}} = \left(\frac{1}{5}\e^{\frac{5x^2}{4}}+C\right)',\\ z(x) &= \frac{1}{5}\e^{x^2}+C\e^{-\frac{x^2}{4}}. \end{aligned}

Umocněním dostaneme y=z2y = z^2, postup ale platí jen tam, kde z>0z > 0. Tuto podmínku přepíšeme vynásobením 5ex245\e^{\frac{x^2}{4}} na tvar

e5x24>−5C.\e^{\frac{5x^2}{4}} > -5C.

Pro C>−15C > -\frac{1}{5} je pravá strana menší než jedna, takže nerovnost platí pro všechna xx. Pro C=−15C = -\frac{1}{5} platí pro všechna x≠0x \neq 0 a v nule vzorec rovnici splňuje také, je tam totiž y=y′=0y = y' = 0. I tehdy je tedy I=RI = \R. Pro C<−15C < -\frac{1}{5} dostáváme x2>45ln⁡(−5C)x^2 > \frac{4}{5}\ln(-5C), tedy ∣x∣>a|x| > a, kde a:=45ln⁡(−5C)a := \sqrt{\frac{4}{5}\ln(-5C)}, a interval se tak rozpadne na dva.

Stejně jako v předchozím příkladu mají řešení s C<−15C < -\frac{1}{5} v bodech ±a\pm a nulovou hodnotu i derivaci a lze je tam hladce napojit na nulové řešení. Pro C=−15C = -\frac{1}{5} to platí v bodě 00. Řešení na intervalech (a,∞)(a,\infty) a (−∞,−a)(-\infty,-a) tedy maximální nejsou. Všechna maximální řešení jsou definovaná na R\R. Kromě nulového řešení a řešení s C>−15C > -\frac{1}{5} vzniknou napojením a mají tvar

y(x)={(15ex2+C1e−x24)2,x<−a1,0,−a1≤x≤a2,(15ex2+C2e−x24)2,x>a2,y(x) = \begin{cases} \left(\frac{1}{5}\e^{x^2}+C_1\e^{-\frac{x^2}{4}}\right)^2, & x < -a_1,\\ 0, & -a_1 \leq x \leq a_2,\\ \left(\frac{1}{5}\e^{x^2}+C_2\e^{-\frac{x^2}{4}}\right)^2, & x > a_2, \end{cases}

kde C1,C2≤−15C_1, C_2 \leq -\frac{1}{5} a ai:=45ln⁡(−5Ci)a_i := \sqrt{\frac{4}{5}\ln(-5C_i)}. Kteroukoli z obou větví přitom můžeme nahradit nulovou funkcí.

Příklad 5.17#

Diskutujte množiny všech řešení diferenciálních rovnic

y′−4xy=0 a y′−4xy=0.y'-4xy = 0\qquad \text{ a } \qquad y'-4x\sqrt{y} = 0.

Odpověď

První rovnice: vektorový prostor [e2x2]λ\left[\e^{2x^2}\right]_\lambda. Druhá rovnice: množina všech řešení vektorovým prostorem není.

Nápověda

Vektorový prostor musí být uzavřený na násobení konstantou i na sčítání. U každé rovnice to vyzkoušejte, u druhé k tomu ani nemusíte znát všechna řešení.

Postup řešení

První rovnice je lineární a má řešení

y(x)=Ce2x2,C∈R,I=R.y(x) = C\e^{2x^2},\qquad C \in \R,\quad I = \R.

Řešení tedy tvoří vektorový prostor [e2x2]λ\left[\e^{2x^2}\right]_\lambda s bází {e2x2}\set{\e^{2x^2}}, protože každé z nich je násobkem této funkce. Jsou-li navíc y1(x)y_1(x) a y2(x)y_2(x) dvě řešení první rovnice, pak i jejich součet je jejím řešením.

U druhé rovnice řešení vůbec hledat nemusíme. Je-li yy jejím řešením, které není nulové, pak funkce 4y4y jejím řešením není, protože

(4y)′=4y′=16xy,kdezˇto4x4y=8xy.(4y)' = 4y' = 16x\sqrt{y},\qquad\text{kdežto}\qquad 4x\sqrt{4y} = 8x\sqrt{y}.

Například funkce x4x^4 rovnici řeší, ale 4x44x^4 už ne. Množina všech řešení tedy není uzavřená na násobení konstantou, a vektorový prostor proto netvoří. Nepomůže ani sčítání, funkce x4x^4 a (1+x2)2(1+x^2)^2 rovnici řeší, ale jejich součet už ne. To je zásadní rozdíl mezi množinami řešení lineární a nelineární rovnice.

Příklad 5.18#

Nalezněte řešení diferenciální rovnice

xy′=y−y3xy' = y-y^3

procházející bodem (x0,y0)=(1,12)(x_0,y_0)=\left(1,\frac{1}{2}\right).

Odpověď

y(x)=xx2+3y(x) = \frac{x}{\sqrt{x^2+3}},   I=RI=\R.

Nápověda

Po vydělení xx porovnejte rovnici s typy z teorie. Exponent u yy napoví substituci. Nakonec ověřte bod, který jste dělením vyloučili.

Postup řešení

Rovnici vydělíme xx a přeskupíme, aby byl Bernoulliho tvar vidět:

y′−1x y=−1x y3.y' - \frac{1}{x}\,y = -\frac{1}{x}\,y^3.

Jde tedy o Bernoulliho rovnici s α=3\alpha = 3.

Vynásobíme faktorem (1−α) y−α=−2y−3(1-\alpha)\,y^{-\alpha} = -2y^{-3} a zavedeme z(x):=y1−α(x)=y−2(x)z(x) := y^{1-\alpha}(x) = y^{-2}(x), pro kterou platí z′=−2y−3 y′z' = -2y^{-3}\,y':

z′+2x z=2x.z' + \frac{2}{x}\,z = \frac{2}{x}.

Integrační faktor je x2x^2:

(z x2)′=2x=(x2+C)′,z(x)=1+Cx2.\begin{aligned} \left(z\,x^2\right)' &= 2x = \left(x^2+C\right)',\\ z(x) &= 1+\frac{C}{x^2}. \end{aligned}

Vrátíme se k yy. Z rovnosti y−2=1+Cx2y^{-2} = 1+\frac{C}{x^2} plyne

y2=x2x2+C  ⟹  y1,2(x)=±xx2+C.y^2 = \frac{x^2}{x^2+C} \quad\implies\quad y_{1,2}(x) = \pm\frac{x}{\sqrt{x^2+C}}.

Podmínka y(1)=12y(1) = \frac{1}{2} dává 14=11+C\frac{1}{4} = \frac{1}{1+C}, tedy C=3C=3. Hodnota je kladná, takže bereme větev se znaménkem ++, tedy funkci xx2+3\frac{x}{\sqrt{x^2+3}}. Výraz x2+3x^2+3 je vždy kladný, takže vzorec má smysl na celém R\R. Odvodili jsme ho ale jen pro x>0x > 0, bod x=0x = 0 jsme totiž vyloučili dělením. Ověříme ho proto v zadané rovnici. Pro x=0x = 0 jsou obě její strany nulové, vzorec ji tedy splňuje i v nule. Napojovat různá řešení se tu ale nedá. Řešení ±xx2+C\pm\frac{x}{\sqrt{x^2+C}} s C>0C > 0 totiž procházejí počátkem s derivací ±1C\pm\frac{1}{\sqrt{C}} a nulové řešení s derivací 00, každé s jinou směrnicí (obr. 5.5). Derivace 13\frac{1}{\sqrt{3}} proto určuje pokračování řešení přes nulu jednoznačně a hledaným řešením je

y(x)=xx2+3,I=R.y(x) = \frac{x}{\sqrt{x^2+3}},\qquad I=\R.

Hledané řešení tedy prochází i bodem (0,0)(0,0), přestože substituce z=y−2z = y^{-2} nulovou hodnotu yy nepřipouštěla. Tvrzení 5.3 tomu neodporuje, koeficienty p(x)=q(x)=−1xp(x) = q(x) = -\frac{1}{x} totiž v nule spojité nejsou.

Obrázek 5.5: Řešení y=±xx2+Cy = \pm\frac{x}{\sqrt{x^2+C}} pro C=14,1,3C = \frac{1}{4}, 1, 3 a stacionární řešení y=±1y = \pm 1 a y=0y = 0 (osa xx). Všechna řešení s C>0C > 0 procházejí počátkem, každé ale s jinou směrnicí ±1C\pm\frac{1}{\sqrt{C}}, a nulové řešení se směrnicí 00. Na rozdíl od obr. 5.6 je proto v počátku napojovat nelze. Zvýrazněné je hledané řešení pro C=3C = 3, které prochází bodem (1,12)\left(1,\frac{1}{2}\right).

Příklad 5.19#

Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice

x2 y′+5y2−2xy=0.x^2\,y'+5y^2-2xy = 0.

Odpověď

y(x)=x25x+Cy(x) = \frac{x^2}{5x+C},   I=(−∞,−C5)I = \left(-\infty,-\frac{C}{5}\right) nebo (−C5,∞)\left(-\frac{C}{5},\infty\right) pro C≠0C \neq 0.

Pro C=0C=0 je y(x)=x5y(x) = \frac{x}{5} na R\R. Dále stacionární řešení y(x)=0y(x)=0 na R\R. Řešení, jejichž interval obsahuje nulu, mají kromě y(x)=x5y(x) = \frac{x}{5} v počátku nulovou hodnotu i derivaci a lze je tam vzájemně napojovat. Maximálními řešeními, jejichž interval obsahuje nulu, jsou proto kromě y(x)=x5y(x) = \frac{x}{5} funkce složené vlevo od nuly z větve x25x+C1\frac{x^2}{5x+C_1} nebo nulové funkce a vpravo od nuly z větve x25x+C2\frac{x^2}{5x+C_2} nebo nulové funkce, kde C1,C2≠0C_1, C_2 \neq 0.

Nápověda

Po vydělení x2x^2 porovnejte rovnici s typy z teorie a prověřte i nulovou funkci.

Postup řešení

Pro x≠0x \neq 0 rovnici vydělíme x2x^2:

y′−2x y=−5x2 y2.y' - \frac{2}{x}\,y = -\frac{5}{x^2}\,y^2.

Jde tedy o Bernoulliho rovnici s α=2\alpha = 2 a nulová funkce je jejím stacionárním řešením.

Vynásobíme faktorem −y−2-y^{-2} a zavedeme z(x):=y−1(x)z(x) := y^{-1}(x):

z′+2x z=5x2.z' + \frac{2}{x}\,z = \frac{5}{x^2}.

Integrační faktor je x2x^2:

(z x2)′=5=(5x+C)′,z(x)=5x+Cx2.\begin{aligned} \left(z\,x^2\right)' &= 5 = \left(5x+C\right)',\\ z(x) &= \frac{5x+C}{x^2}. \end{aligned}

Odtud

y(x)=1z(x)=x25x+C.y(x) = \frac{1}{z(x)} = \frac{x^2}{5x+C}.

Pro C≠0C \neq 0 je jediným problémovým bodem x=−C5x = -\frac{C}{5}, který R\R rozdělí na intervaly (−∞,−C5)\left(-\infty,-\frac{C}{5}\right) a (−C5,∞)\left(-\frac{C}{5},\infty\right). Pro C=0C=0 se zlomek zkrátí na y(x)=x5y(x) = \frac{x}{5}, což je řešení na celém R\R.

Zbývá bod x=0x=0, který jsme vyloučili dělením. Ověříme ho dosazením do zadané rovnice. Pro x=0x=0 z ní plyne 5y(0)2=05y(0)^2 = 0, tedy y(0)=0y(0) = 0, a tuto podmínku všechna nalezená řešení, jejichž interval obsahuje nulu, splňují. Kromě y(x)=x5y(x) = \frac{x}{5} mají v nule i nulovou derivaci, neboť

y′(x)=5x2+2Cx(5x+C)2,tedyy′(0)=0pro C≠0.y'(x) = \frac{5x^2+2Cx}{(5x+C)^2}, \qquad\text{tedy}\qquad y'(0) = 0 \quad\text{pro } C \neq 0.

V bodě 00 je proto lze vzájemně napojovat. Například funkce

y(x)={x25x+5,x<0,0,x≥0,y(x) = \begin{cases} \frac{x^2}{5x+5}, & x < 0,\\ 0, & x \geq 0, \end{cases}

je řešením na intervalu (−1,∞)(-1,\infty). Bodem (0,0)(0,0) tedy prochází nekonečně mnoho řešení s nulovou derivací a navíc řešení y(x)=x5y(x) = \frac{x}{5} s derivací 15\frac{1}{5}, které napojit nelze. Tvrzení 5.3 přitom napojování v nule neodporuje. Pro α>1\alpha > 1 ho vylučuje jen uvnitř intervalu, na kterém jsou koeficienty p(x)=−2xp(x) = -\frac{2}{x} a q(x)=−5x2q(x) = -\frac{5}{x^2} spojité, a bod 00 do žádného takového intervalu nepatří. Situaci ukazuje obr. 5.6. V předchozím příkladu mají naopak všechna řešení v počátku různé derivace a napojovat se tam nedají (obr. 5.5).

Obrázek 5.6: Řešení y=x25x+Cy = \frac{x^2}{5x+C} pro C=±5,±10C = \pm5, \pm10 (šedě) procházejí počátkem s vodorovnou tečnou, stejně jako nulové řešení. Zvýrazněné řešení vzniklo napojením větve pro C=5C = 5 vlevo a C=−10C = -10 vpravo a žije na intervalu (−1,2)(-1,2), čárkovaně jsou jeho svislé asymptoty. Přímka y=x5y = \frac{x}{5} (červeně) má v počátku jinou směrnici a napojit ji nelze.

Příklad 5.20#

Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice

2y(x−1) y′+y2=4x(3x−2)2y(x-1)\,y'+y^2 = 4x(3x-2)

procházející bodem (x0,y0)=(1,2)(x_0,y_0)=(1,2).

Odpověď

y(x)=2xy(x)=2x,   I=RI=\R.

Nápověda

Po vydělení koeficientem u y′y' rovnici porovnejte s typy z teorie. Počítejte ale se zadaným tvarem, protože v počátečním bodě se tento koeficient nuluje. Na konci ověřte, že výsledek má derivaci na celém intervalu.

Postup řešení

Daná rovnice není lineární. Po vydělení výrazem 2y(x−1)2y(x-1) bychom dostali Bernoulliho rovnici s α=−1\alpha = -1, a z(x):=y2(x)z(x) := y^2(x) je tedy právě substituce z tvrzení 5.3. Dělit ale nebudeme a budeme pracovat se zadaným tvarem, ve kterém smí řešení projít i body, kde se koeficient 2y(x−1)2y(x-1) u y′y' nuluje. Výraz 2y y′2y\,y' na levé straně je přesně z′z', takže dostaneme lineární rovnici:

z′ (x−1)+z=4x(3x−2),(z⋅(x−1))′=(4x3−4x2)′,z⋅(x−1)=4x3−4x2+C.\begin{aligned} z'\,(x-1) + z &= 4x(3x-2),\\ (z \cdot (x-1))' &= \left(4x^3-4x^2\right)',\\ z \cdot (x-1) &= 4x^3-4x^2+C. \end{aligned}

Poslední rovnost platí na celém intervalu řešení, protože jsme při jejím odvození nedělili. Interval řešení, které vyhovuje podmínce y(1)=2y(1)=2, musí obsahovat bod x=1x=1. Dosazením x=1x=1 dostaneme C=0C=0, stejně jako v příkladu 5.7. Pak z(x)=4x2z(x) = 4x^2 pro x≠1x \neq 1 a ze spojitosti i pro x=1x = 1, a tedy y1,2(x)=±2∣x∣y_{1,2}(x) = \pm 2|x|. Tyto dvě funkce ale řešením na celém R\R nejsou, protože v nule nemají derivaci.

Absolutní hodnota se tu objevila jen proto, že substituce z=y2z=y^2 ztratila znaménko. Z rovnosti z(x)=4x2z(x)=4x^2 totiž stejně dobře plynou i funkce y(x)=2xy(x)=2x a y(x)=−2xy(x)=-2x, a ty derivaci v nule mají. Bodem (0,0)(0,0), ve kterém se koeficient 2y(x−1)2y(x-1) také nuluje, přitom procházejí jen tyto dvě přímky. Dosazení x=0x = 0 do rovnosti z⋅(x−1)=4x3−4x2+Cz \cdot (x-1) = 4x^3-4x^2+C totiž dává opět C=0C = 0. Jejich derivace v nule jsou různé, takže se tu napojovat nedá (obr. 5.7). Podmínce y(1)=2y(1)=2 vyhovuje první z nich:

y(x)=2x,I=R.y(x)=2x,\qquad I=\R.

Obrázek 5.7: Rovnost y2=4x2y^2 = 4x^2 splňují právě body přímek y=2xy = 2x (modře) a y=−2xy = -2x. Obě přímky jsou řešeními na R\R a počátkem procházejí s různými směrnicemi, takže je tam napojit nelze. Funkce 2∣x∣2|x| v počátku přechází z jedné přímky na druhou (vlevo čárkovaně), a proto tam nemá derivaci. Bodem (1,2)(1,2) prochází jediné maximální řešení y=2xy = 2x.

Příklad 5.21#

Řešte diferenciální rovnici

2xyy′+1+y2=0.2xyy'+1+y^2 = 0.

Odpověď

y1,2(x)=±Cx−1y_{1,2}(x) = \pm \sqrt{\frac{C}{x}-1},   I={(0,C),C>0,(C,0),C<0.I = \begin{cases} (0, C), & C > 0,\\ (C, 0), & C < 0. \end{cases}

Pro C=0C = 0 neexistuje žádné řešení tvaru y(x)y(x).

Nápověda

Znovu se nabízí z:=y2z := y^2, protože 2yy′=z′2yy' = z'.

Postup řešení

Stejně jako u předešlého příkladu převedeme danou rovnici na lineární pomocí substituce z(x):=y2(x)z(x) := y^2(x):

z′⋅x+z=−1,(zx)′=(−x+C)′,z(x)=Cx−1.\begin{aligned} z' \cdot x + z &= -1,\\ (zx)' &= (-x+C)',\\ z(x) &= \frac{C}{x}-1. \end{aligned}

Pak

y1,2(x)=±Cx−1.y_{1,2}(x) = \pm \sqrt{\frac{C}{x}-1}.

Na řešení nesmí ležet bod s y=0y = 0, protože v něm by zadaná rovnice dávala 1=01 = 0, ani bod s x=0x = 0, který jsme vyloučili dělením a ve kterém by zadaná rovnice dávala 1+y2=01 + y^2 = 0. Výraz pod odmocninou tedy musí být kladný, Cx−1>0\frac{C}{x}-1 > 0, odkud

I={(0,C),C>0,(C,0),C<0.I = \begin{cases} (0, C), & C > 0,\\ (C, 0), & C < 0. \end{cases}

Pro C=0C = 0 je z=−1<0z = -1 < 0, a řešení tvaru y(x)y(x) proto neexistuje.

Příklad 5.22#

Nalezněte formální řešení diferenciální rovnice

y′=sin⁡x+1sin⁡3y⋅cos⁡4y.y' = \frac{\sin x + 1}{\sin^3 y \cdot \cos^4 y}.

Odpověď

17cos⁡7y−15cos⁡5y+cos⁡x−x=C\frac{1}{7}\cos^7 y - \frac{1}{5}\cos^5 y + \cos x - x = C.

Nápověda

Proměnné jsou skoro oddělené, stačí přenásobit. Vlevo pak oddělte jeden sinus, aby zbytek šel vyjádřit přes kosinus.

Postup řešení

Rovnice je v podstatě už separovaná, stačí ji přepsat:

sin⁡3ycos⁡4y⋅y′=sin⁡x+1.\sin^3 y \cos^4 y \cdot y' = \sin x + 1.

Vlevo oddělíme jeden sinus a zbytek vyjádříme přes kosinus, abychom mohli substituovat u:=cos⁡yu := \cos y:

∫sin⁡3ycos⁡4y dy=∫(1−cos⁡2y)cos⁡4ysin⁡y dy=∣ u:=cos⁡y, du=−sin⁡y dy ∣==−∫(1−u2)u4 du=∫(u6−u4) du=Ccos⁡7y7−cos⁡5y5.\begin{aligned} \int \sin^3 y \cos^4 y \,\dy &= \int \left(1-\cos^2 y\right)\cos^4 y \sin y \,\dy = \left|\, u := \cos y,\ \du = -\sin y \,\dy \,\right| =\\ &= -\int \left(1-u^2\right)u^4 \,\du = \int \left(u^6-u^4\right)\,\du \overset{C}{=} \frac{\cos^7 y}{7}-\frac{\cos^5 y}{5}. \end{aligned}

Vpravo je to jednoduché, ∫(sin⁡x+1) dx=C−cos⁡x+x\int \left(\sin x + 1\right)\,\dx \overset{C}{=} -\cos x + x. Formálním řešením tedy je

17cos⁡7y−15cos⁡5y+cos⁡x−x=C.\frac{1}{7}\cos^7 y - \frac{1}{5}\cos^5 y + \cos x - x = C.

Příklad 5.23#

Nalezněte obecné řešení obyčejné diferenciální rovnice

(1+ex)⋅y⋅y′=ex.(1+\e^x) \cdot y \cdot y' = \e^x.

Odpověď

y1,2(x)=±2ln⁡(C(ex+1))y_{1,2}(x) = \pm \sqrt{2\ln\left(C(\e^x+1)\right)},   I={R,C≥1,(ln⁡(C−1−1),∞),C∈(0,1).I = \begin{cases} \R, & C \geq 1,\\ \left(\ln(C^{-1}-1),\infty \right), & C \in (0,1). \end{cases}

Nápověda

Odseparujte a zaveďte z:=y2z := y^2. Vpravo pak poznáte derivaci logaritmu.

Postup řešení

Rovnice je prvního řádu, ale druhého stupně, a tedy nelineární. Metodu integračního faktoru proto přímo použít nelze. Formálně odseparujeme a zavedeme substituci z(x):=y2(x)z(x) := y^2(x):

y y′=exex+1,12z′=exex+1,12z=ln⁡(ex+1)+C~,y1,2(x)=±2ln⁡(C(ex+1)).\begin{aligned} y\,y' &= \frac{\e^x}{\e^x+1},\\ \frac{1}{2} z' &= \frac{\e^x}{\e^x+1},\\ \frac{1}{2} z &= \ln\left(\e^x+1\right) + \tilde{C},\\ y_{1,2}(x) &=\pm \sqrt{2\ln\left(C(\e^x+1)\right)}. \end{aligned}

Dále řešíme otázku definičního oboru řešení. Na řešení nesmí ležet bod s y=0y=0, protože v něm by zadaná rovnice dávala 0=ex0 = \e^x. Výraz pod odmocninou proto musí být kladný:

2ln⁡(C(ex+1))>0,C(ex+1)>1.\begin{aligned} 2\ln\left(C(\e^x+1)\right) & > 0,\\ C(\e^x+1) & > 1. \end{aligned}

Konstanta C:=eC~C := \e^{\tilde{C}} je z konstrukce kladná, takže můžeme obě strany vydělit CC:

ex+1>1C,ex>1C−1.\begin{aligned} \e^x+1 & > \frac{1}{C},\\ \e^x & > \frac{1}{C}-1. \end{aligned}

Zde vidíme, že pro C≥1C \geq 1 nerovnice platí pro všechna x∈Rx \in \R. Pro C∈(0,1)C \in (0,1) dostáváme

x>ln⁡(1C−1)=ln⁡(C−1−1).x > \ln\left(\frac{1}{C}-1\right) = \ln\left(C^{-1}-1\right).

Závěr:

y1,2(x)=±2ln⁡(C(ex+1)),I={R,C≥1,(ln⁡(C−1−1),∞),C∈(0,1).y_{1,2}(x) = \pm \sqrt{2\ln\left(C(\e^x+1)\right)},\qquad I = \begin{cases} \R, & C \geq 1,\\ \left(\ln(C^{-1}-1),\infty \right), & C \in (0,1). \end{cases}

Příklad 5.24#

Nalezněte obecné řešení obyčejné diferenciální rovnice

xy(1+x2)y′=1+y2.xy(1+x^2)y' = 1+y^2.

Odpověď

y1,2(x)=±Cx21+x2−1y_{1,2}(x) = \pm \sqrt{\frac{Cx^2}{1+x^2}-1},   I=(−∞,−1C−1)I=\left(-\infty, -\frac{1}{\sqrt{C-1}}\right) nebo I=(1C−1,∞)I=\left(\frac{1}{\sqrt{C-1}},\infty\right)    pro C>1C > 1.

Nápověda

Separujte proměnné, vpravo pomůže rozklad na parciální zlomky. Nakonec určete, na kterých intervalech má výsledek smysl.

Postup řešení

Využijeme substituce z(x):=y2(x)z(x) := y^2(x) (při které platí y y′=12z′y\,y' = \frac{1}{2}z') a poté odseparujeme proměnné.

12x(1+x2)z′=1+z,z′1+z=2x(1+x2).\begin{aligned} \frac{1}{2}x(1+x^2)z' &= 1+z,\\ \frac{z'}{1+z} &= \frac{2}{x(1+x^2)}. \end{aligned}

Pravou stranu rozložíme na parciální zlomky a následně zintegrujeme:

z′1+z=2(1x−x1+x2),∣ ∫(…)ln⁡∣1+z∣=2(ln⁡∣x∣−12ln⁡(1+x2))+C~,ln⁡(1+y2)=ln⁡x21+x2+ln⁡C,y1,2(x)=±Cx21+x2−1.\begin{aligned} \frac{z'}{1+z} &= 2\left(\frac{1}{x}-\frac{x}{1+x^2}\right), \qquad \Big|\,\int\left(\ldots\right) \\ \ln |1+z| &= 2\left(\ln|x| - \frac{1}{2}\ln(1+x^2)\right) + \tilde{C},\\ \ln (1+y^2) &= \ln\frac{x^2}{1+x^2} + \ln C,\\ y_{1,2}(x) &= \pm \sqrt{\frac{Cx^2}{1+x^2}-1}. \end{aligned}

Dále řešíme otázku definičního oboru řešení. Na řešení opět nesmí ležet bod s y=0y=0 ani bod s x=0x=0, který jsme vyloučili dělením. Zadaná rovnice by v nich dávala 0=10 = 1, resp. 0=1+y20 = 1+y^2. Výraz pod odmocninou tedy musí být kladný:

Cx21+x2>1.\frac{Cx^2}{1+x^2} > 1.

Konstanta C:=eC~C := \e^{\tilde{C}} je z konstrukce kladná. Nerovnici vynásobíme kladným výrazem 1+x21+x^2:

Cx2>1+x2,(C−1)x2>1.\begin{aligned} Cx^2 & > 1+x^2,\\ (C-1)x^2 & > 1. \end{aligned}

Nyní vidíme, že dává smysl pokračovat dále jenom pro C>1C>1.

x2>1C−1,x>1C−1nebox<−1C−1.\begin{gathered} x^2 > \frac{1}{C-1},\\ x > \frac{1}{\sqrt{C-1}} \quad \text{nebo} \quad x < -\frac{1}{\sqrt{C-1}}. \end{gathered}

Závěr:

y1,2(x)=±Cx21+x2−1,I=(−∞,−1C−1) nebo I=(1C−1,∞) pro C>1.\begin{gathered} y_{1,2}(x) = \pm \sqrt{\frac{Cx^2}{1+x^2}-1},\\ I=\left(-\infty, -\frac{1}{\sqrt{C-1}}\right) \text{ nebo } I=\left(\frac{1}{\sqrt{C-1}},\infty\right) \quad \text{ pro } C > 1. \end{gathered}

Příklad 5.25#

Nalezněte maximální řešení obyčejné diferenciální rovnice

y y′=e−y2sin⁡xy\,y' = \e^{-y^2} \sin x

vyhovující podmínce y(3π)=−ln⁡4y(3\pi) = -\sqrt{\ln 4}.

Odpověď

y(x)=−ln⁡(2−2cos⁡x)y(x) = -\sqrt{\ln(2-2\cos x)},   I=(7π3,11π3)I=\left(\frac{7\pi}{3},\frac{11\pi}{3}\right).

Nápověda

Vynásobte ey2\e^{y^2} a uvidíte separovaný tvar. Definiční obor řešte až úplně nakonec, po dosazení počáteční podmínky.

Postup řešení

U této rovnice lze využít substituci z(x):=y2(x)z(x) := y^2(x), zároveň ji lze snadno převést na separovaný tvar:

y y′ey2=sin⁡x,12z′ez=sin⁡x,∫12ez dz=∫sin⁡x dx,12ez=−cos⁡x+C~,z(x)=ln⁡(C−2cos⁡x),y1,2(x)=±ln⁡(C−2cos⁡x).\begin{aligned} y\,y'\e^{y^2} &= \sin x,\\ \frac{1}{2}z'\e^{z} &= \sin x,\\ \int \frac{1}{2}\e^{z}\,\dz &= \int \sin x\,\dx,\\ \frac{1}{2}\e^{z} &= -\cos x + \tilde{C},\\ z(x) &= \ln\left(C-2\cos x\right),\\ y_{1,2}(x) &= \pm\sqrt{\ln(C-2\cos x)}. \end{aligned}

Máme-li najít řešení vyhovující podmínce y(3π)=−ln⁡4y(3\pi) = -\sqrt{\ln 4}, musí být C=2C=2 (počáteční hodnota je záporná, takže dosazujeme do větve se znaménkem −-), zároveň pro definiční obor II musí být splněno 3π∈I3\pi \in I. Definiční obor tedy zjistíme řešením nerovnice

ln⁡(2−2cos⁡x)≥0,2−2cos⁡x≥1,cos⁡x≤12.\begin{aligned} \ln(2-2\cos x) & \geq 0,\\ 2-2\cos x & \geq 1,\\ \cos x & \leq \frac{1}{2}. \end{aligned}

Pak

x∈⟨π3+2kπ,5π3+2kπ⟩,k∈Z.x \in \left\langle\frac{\pi}{3}+2k\pi, \frac{5\pi}{3}+2k\pi \right\rangle, k \in \Z.

Ale 3π∈I  ⟹  k=13\pi \in I \implies k = 1.

Krajní body ještě musíme vyloučit. V nich totiž vychází y=0y=0 a zadaná rovnice y y′=e−y2sin⁡xy\,y' = \e^{-y^2}\sin x by tam dávala 0=sin⁡x0 = \sin x, což ani pro x=7π3x=\frac{7\pi}{3}, ani pro x=11π3x=\frac{11\pi}{3} neplatí. Na obr. 5.8 je vidět, že řešení v krajních bodech končí se svislou tečnou.

Obrázek 5.8: Křivka y2=ln⁡(2−2cos⁡x)y^2 = \ln(2-2\cos x). Hledané řešení je její dolní polovina (plně), horní polovina (čárkovaně) je jiné řešení. V krajních bodech je y=0y = 0 a křivka tam má svislou tečnu, takže krajní body do intervalu řešení nepatří.

Uzavíráme tedy, že hledané řešení je tvaru

y(x)=−ln⁡(2−2cos⁡x),I=(7π3,11π3).y(x) = -\sqrt{\ln(2-2\cos x)},\qquad I=\left(\frac{7\pi}{3},\frac{11\pi}{3}\right).

Příklad 5.26#

Najděte řešení diferenciální rovnice

sin⁡y⋅x2=y′ xex.\sin y \cdot x^2 = y'\,x\e^x.

Odpověď

ln⁡∣tg⁡y2∣=−(x+1)e−x+C\ln\left|\tg\frac{y}{2}\right| = -(x+1)\e^{-x} + C. Dále stacionární řešení y(x)=kπy(x) = k\pi, k∈Zk \in \Z.

Nápověda

Separujte proměnné. Vlevo je integrál tabulkový, vpravo pomůže per partes.

Postup řešení

Nejdříve si povšimneme stacionárních řešení. Pro y(x)=kπy(x) = k\pi, kde k∈Zk \in \Z, je sin⁡y=0\sin y = 0 i y′=0y' = 0, takže rovnice platí. Dále předpokládáme sin⁡y≠0\sin y \neq 0 a x≠0x \neq 0.

Rovnici odseparujeme:

y′sin⁡y=x2xex=xe−x.\frac{y'}{\sin y} = \frac{x^2}{x\e^x} = x\e^{-x}.

Integrál vlevo je tabulkový, vpravo použijeme per partes:

∫dysin⁡y=Cln⁡∣tg⁡y2∣,∫xe−x dx=∣u=xdv=e−x dxdu=dxv=−e−x∣=−xe−x+∫e−x dx=C−(x+1)e−x.\begin{aligned} \int \frac{\dy}{\sin y} &\overset{C}{=} \ln\left|\tg\frac{y}{2}\right|,\\ \int x\e^{-x}\,\dx &= \left|\begin{array}{cc} u = x & \dv = \e^{-x}\,\dx \\ \du = \dx & v = -\e^{-x} \end{array}\right| = -x\e^{-x} + \int \e^{-x}\,\dx \overset{C}{=} -(x+1)\e^{-x}. \end{aligned}

Formálním řešením tedy je

ln⁡∣tg⁡y2∣=−(x+1)e−x+C.\ln\left|\tg\frac{y}{2}\right| = -(x+1)\e^{-x} + C.

Bod x=0x = 0 jsme vyloučili jen dělením. Zadaná rovnice v něm dává 0=00 = 0, takže řešení tímto bodem procházet mohou. Výraz ln⁡∣tg⁡y2∣+(x+1)e−x\ln\left|\tg\frac{y}{2}\right| + (x+1)\e^{-x} se přitom podél řešení mění spojitě, a protože je vlevo i vpravo od nuly konstantní, musí být konstanta CC na obou stranách stejná. Formální řešení tedy platí i pro x=0x = 0 a napojovat různá řešení se tu nedá.

Příklad 5.27#

Najděte řešení diferenciální rovnice

y′+3x2y=y⋅exsin⁡x+y32⋅y′.y'+3x^2y = y \cdot \e^x \sin x + y^{\frac{3}{2}} \cdot y'.

Odpověď

ln⁡y−23y32=ex2(sin⁡x−cos⁡x)−x3+C\ln y - \frac{2}{3}y^{\frac{3}{2}} = \frac{\e^x}{2}\left(\sin x - \cos x\right) - x^3 + C. Dále stacionární řešení y(x)=0y(x) = 0.

Nápověda

Dejte členy s y′y' na jednu stranu, vytkněte a porovnejte s typy z teorie.

Postup řešení

Rovnice vypadá složitě, ale stačí dát členy s y′y' na jednu stranu a vytknout:

y′(1−y32)=y exsin⁡x−3x2y=y(exsin⁡x−3x2).y'\left(1-y^{\frac{3}{2}}\right) = y\,\e^x \sin x - 3x^2 y = y\left(\e^x \sin x - 3x^2\right).

Kvůli mocnině y32y^{\frac{3}{2}} pracujeme s y≥0y \geq 0. Nulová funkce je zjevně řešením, takže dále předpokládáme y>0y > 0 a můžeme separovat:

(1y−y) dy=(exsin⁡x−3x2) dx.\left(\frac{1}{y}-\sqrt{y}\right)\,\dy = \left(\e^x \sin x - 3x^2\right)\,\dx.

Vlevo integrujeme přímo, vpravo využijeme známého výsledku

∫exsin⁡x dx=Cex2(sin⁡x−cos⁡x),\int \e^x \sin x \,\dx \overset{C}{=} \frac{\e^x}{2}\left(\sin x - \cos x\right),

který se získá dvojím použitím metody per partes. Formálním řešením je

ln⁡y−23y32=ex2(sin⁡x−cos⁡x)−x3+C.\ln y - \frac{2}{3}y^{\frac{3}{2}} = \frac{\e^x}{2}\left(\sin x - \cos x\right) - x^3 + C.

Příklad 5.28#

Nalezněte maximální řešení obyčejné diferenciální rovnice

x(1+x2)y′′=2y′−2.x(1+x^2)y'' = 2y'-2.

Odpověď

y(x)={C1(x−arctg⁡x)+D+x,x<0,C2(x−arctg⁡x)+D+x,x≥0,y(x) = \begin{cases} C_1(x-\arctg x) + D + x, & x < 0,\\ C_2(x-\arctg x) + D + x, & x \geq 0, \end{cases}   C1,C2,D∈RC_1, C_2, D \in \R,   I=RI = \R.

Nápověda

Rovnice neobsahuje samotné yy, takže stačí položit z:=y′z := y'. Na konci nezapomeňte na zpětnou integraci.

Postup řešení

Rovnice neobsahuje samotné yy, a proto pro z(x):=y′(x)z(x):=y'(x) dostaneme rovnici prvního řádu (tzv. triviální snížení řádu, podrobněji v kapitole 7):

x(1+x2)z′=2z−2.x(1+x^2)z' = 2z-2.

Pro z≠1z \neq 1 a x≠0x \neq 0 pokračujeme separací proměnných:

z′2z−2=1x(1+x2),12∫1z−1 dz=∫(1x−x1+x2) dx,12ln⁡∣z−1∣=ln⁡∣x∣−12ln⁡(1+x2)+C~,ln⁡∣z−1∣=ln⁡x21+x2+ln⁡C.\begin{aligned} \frac{z'}{2z-2} &= \frac{1}{x(1+x^2)},\\ \frac{1}{2} \int \frac{1}{z-1}\,\dz &= \int \left(\frac{1}{x}-\frac{x}{1+x^2}\right)\,\dx,\\ \frac{1}{2} \ln|z-1| &= \ln|x| - \frac{1}{2} \ln(1+x^2) + \tilde{C},\\ \ln|z-1| &= \ln\frac{x^2}{1+x^2} +\ln C. \end{aligned}

Absolutní hodnotu zahrneme do konstanty, která tak může být i záporná, a dostaneme

z(x)=1+Cx21+x2z(x) = 1 + \frac{Cx^2}{1+x^2}

pro C≠0C \neq 0. Funkce z(x)=1z(x) = 1, kterou jsme ztratili dělením výrazem 2z−22z-2, ale rovnici také řeší a odpovídá volbě C=0C=0. Můžeme tedy brát C∈RC \in \R a následně

y(x)=∫z(x) dx=x+∫C(1−11+x2) dx=C(x−arctg⁡x)+D+x,C,D∈R.y(x) = \int z(x)\,\dx = x + \int C\left(1-\frac{1}{1+x^2}\right)\,\dx = C(x-\arctg x) + D + x,\qquad C, D \in \R.

Zbývá určit interval. Zadaná rovnice je lineární rovnice druhého řádu, jejíž normovaný tvar

y′′−2x(1+x2) y′=−2x(1+x2)y'' - \frac{2}{x(1+x^2)}\,y' = -\frac{2}{x(1+x^2)}

má v bodě x=0x = 0 nespojité koeficienty. Nalezený vzorec je proto obecným řešením normovaného tvaru na R+\R^+ a na R−\R^-.

Nakonec ověříme bod 00. Zadaná rovnice v něm dává 0=2y′(0)−20 = 2y'(0) - 2, tedy y′(0)=1y'(0) = 1, a tuto podmínku splňují všechna nalezená řešení. Řešení se stejným DD mají navíc v nule stejnou hodnotu DD, derivaci 11 i druhou derivaci 00. Vlevo a vpravo od nuly se proto dají napojit i s různými hodnotami konstanty CC a přes nulu se řešení nedá prodloužit jednoznačně. Řešení s různými DD napojit nelze, protože vzniklá funkce by v nule nebyla spojitá. Maximální řešení jsou tedy definovaná na celém R\R:

y(x)={C1(x−arctg⁡x)+D+x,x<0,C2(x−arctg⁡x)+D+x,x≥0,C1,C2,D∈R.y(x) = \begin{cases} C_1(x-\arctg x) + D + x, & x < 0,\\ C_2(x-\arctg x) + D + x, & x \geq 0, \end{cases} \qquad C_1, C_2, D \in \R.

Příklad 5.29#

Při vykopávkách byla nalezena kost, u které se podařilo určit, že obsahuje už jen 10 %10\,\% hmotnosti uhlíku 14C^{14}\mathrm{C}, kterou obsahovala původně. Určete stáří nálezu, víte-li, že poločas rozpadu uhlíku 14C^{14}\mathrm{C} je 57305730 let.

Odpověď

Přibližně 19 00019\,000 let.

Nápověda

Rychlost rozpadu je úměrná množství, které ještě zbývá. Poločas rozpadu vám dá konstantu úměrnosti.

Postup řešení

Rychlost rozpadu je úměrná množství, které ještě zbývá. Označíme-li m(t)m(t) hmotnost uhlíku 14C^{14}\mathrm{C} v čase tt, dostáváme rovnici

m′(t)=−λ m(t),λ>0,m'(t) = -\lambda\,m(t),\qquad \lambda > 0,

což je lineární rovnice, ve které lze také separovat proměnné. Jejím řešením je

m(t)=m0 e−λt,m(t) = m_0\,\e^{-\lambda t},

kde m0:=m(0)m_0 := m(0) je původní množství.

Konstantu λ\lambda určíme z poločasu rozpadu. Za T=5730T = 5730 let klesne množství na polovinu:

12=e−λT  ⟹  λ=ln⁡2T.\frac{1}{2} = \e^{-\lambda T} \quad\implies\quad \lambda = \frac{\ln 2}{T}.

Nyní hledáme čas, kdy zbude desetina původního množství:

m(t)m0=110  ⟹  e−λt=110  ⟹  t=ln⁡10λ=T ln⁡10ln⁡2.\frac{m(t)}{m_0} = \frac{1}{10} \quad\implies\quad \e^{-\lambda t} = \frac{1}{10} \quad\implies\quad t = \frac{\ln 10}{\lambda} = T\,\frac{\ln 10}{\ln 2}.

Po dosazení

t=5730⋅ln⁡10ln⁡2≐5730⋅3,32≐19 000 let.t = 5730 \cdot \frac{\ln 10}{\ln 2} \doteq 5730 \cdot 3{,}32 \doteq 19\,000 \text{ let}.

Příklad 5.30#

Do uzavřeného školního kampusu o 10001000 studentech přijel jeden z nich s chřipkou. Předpokládejme, že rychlost šíření infekce závisí přímo úměrně jak na počtu již nakažených studentů, tak na počtu dosud zdravých. Určete počet studentů nakažených po šesti dnech, pokud víte, že po čtyřech dnech bylo nakaženo již 5050 studentů.

Odpověď

Přibližně 276276 studentů.

Nápověda

Rychlost šíření je úměrná součinu počtu nakažených a počtu zdravých. Při integraci se vyplatí rozklad na parciální zlomky.

Postup řešení

Označíme N(t)N(t) počet nakažených po tt dnech. Rychlost šíření je úměrná součinu počtu nakažených a počtu dosud zdravých, tedy

N′(t)=k N(t)(1000−N(t)),N(0)=1,N(4)=50.N'(t) = k\,N(t)\left(1000-N(t)\right),\qquad N(0) = 1,\quad N(4) = 50.

Jde o tzv. logistickou rovnici, ve které lze separovat proměnné:

N′N(1000−N)=k.\frac{N'}{N(1000-N)} = k.

Zlomek vlevo rozložíme na parciální zlomky:

1N(1000−N)=11000(1N+11000−N),\frac{1}{N(1000-N)} = \frac{1}{1000}\left(\frac{1}{N}+\frac{1}{1000-N}\right),

takže po integraci

11000ln⁡N1000−N=kt+C~  ⟹  N1000−N=A e1000kt.\frac{1}{1000}\ln\frac{N}{1000-N} = kt + \tilde{C} \quad\implies\quad \frac{N}{1000-N} = A\,\e^{1000kt}.

Z podmínky N(0)=1N(0)=1 plyne A=1999A = \frac{1}{999}. Z podmínky N(4)=50N(4)=50 pak

50950=119=1999 e4000k  ⟹  e1000k=(99919)14.\frac{50}{950} = \frac{1}{19} = \frac{1}{999}\,\e^{4000k} \quad\implies\quad \e^{1000k} = \left(\frac{999}{19}\right)^{\frac{1}{4}}.

Pro t=6t = 6 tedy

N(6)1000−N(6)=1999(99919)32≐0,382,\frac{N(6)}{1000-N(6)} = \frac{1}{999}\left(\frac{999}{19}\right)^{\frac{3}{2}} \doteq 0{,}382,

odkud N(6)≐276N(6) \doteq 276. Po šesti dnech je tedy nakaženo zhruba 276276 studentů.

Potvrzení