Cvičení 5
Základní typy obyčejných diferenciálních rovnic
Lineární rovnice prvního řádu a metoda integračního faktoru, Bernoulliho rovnice, rovnice se separovanými proměnnými, maximální řešení.
Stručná teorie
Tvrzení 5.1Metoda integračního faktoru pro řešení LDR prvního řádu#
Nechť , jsou funkce spojité na intervalu . Pak lineární diferenciální rovnici prvního řádu
řešíme následujícím způsobem:
Najdeme primitivní funkci k funkci na intervalu , tj. funkci, pro kterou tam platí .
Vynásobíme obě strany rovnice integračním faktorem , dostaneme rovnici
Levá strana nyní představuje derivaci součinu , tj.
Pokračujeme integrováním obou stran rovnice. Primitivní funkci k na intervalu označíme . Rovnici pak můžeme zapsat ve tvaru
Řešení rovnice mají tedy na intervalu tvar
Úmluva 5.2#
Při hledání primitivní funkce nás aditivní konstanta nezajímá, protože se v dalším postupu buď vykrátí, nebo ji nahradí jediná konstanta , kterou připíšeme zvlášť. Rovnost, která platí až na aditivní konstantu, budeme značit . Píšeme tedy například
Tvrzení 5.3Řešení Bernoulliho diferenciální rovnice#
Nechť , jsou funkce spojité na intervalu a nechť . Potom rovnici tvaru
nazýváme Bernoulliho diferenciální rovnicí.
Řešení, která se na svém intervalu nenulují, hledáme takto:
Obě strany rovnice vynásobíme faktorem . Tím dostáváme rovnici
Poté zavedeme funkci , čímž obdržíme lineární diferenciální rovnici
neboť podle vzorce pro derivaci složené funkce .
Tuto diferenciální rovnici dále řešíme standardně, tedy metodou integračního faktoru.
Nakonec se vrátíme k funkci a určíme intervaly, na kterých nalezený vzorec dává řešení.
Při návratu k funkci je třeba myslet na tyto případy:
- Pro neceločíselné je mocnina definovaná jen pro , a je-li navíc , jen pro . Hledáme proto jen kladná řešení a nalezený vzorec používáme jen tam, kde je .
- Je-li sudé celé číslo, například pro nebo , ztratí substituce znaménko funkce . Ze vzorce pro pak dostaneme dvě větve , obě jen tam, kde je , a znaménko určíme například z počáteční podmínky. Na intervalu, na kterém se nenuluje, se totiž znaménko funkce nemění.
- Pro má rovnice navíc tzv. stacionární řešení , které jsme násobením faktorem ztratili. Pro naopak nulové hodnoty nenabývá žádné řešení, protože není pro definováno.
- Pro může nenulové řešení v některém bodě dosáhnout nuly, a to tam, kde se nuluje . Hodnota i derivace řešení jsou v takovém bodě nulové, a řešení v něm proto lze hladce napojit na stacionární řešení . Takovým bodem pak neprochází jediné řešení, viz úmluva 5.8. Pro k tomu uvnitř intervalu dojít nemůže. Funkce by se totiž v takovém bodě blížila k nekonečnu, kdežto řešení lineární rovnice pro je spojité, a tedy konečné, na celém intervalu .
Všechna tato pozorování platí pro rovnici v Bernoulliho tvaru, a to na intervalu, na kterém jsou a spojité. Zadanou rovnici ale do tohoto tvaru často převádíme teprve dělením, typicky koeficientem u . Body, které jsme tím vyloučili, ověříme podle úmluvy 5.8 v zadaném tvaru. Řešení jimi může projít i pro nebo a může se v nich dokonce napojovat.
Definice 5.4Řešení rovnice #
Nechť a jsou funkce spojité na otevřené množině . Řešením rovnice
rozumíme každou funkci , která má na otevřeném intervalu vlastní derivaci, pro všechna splňuje a vyhovuje rovnosti
a také každou funkci , která má na otevřeném intervalu vlastní derivaci, pro všechna splňuje a vyhovuje rovnosti
Řešení ve tvaru se vyplatí hledat tehdy, když se tím rovnice zjednoduší. Jinak hledáme jen řešení tvaru . Podle definice jsou sice řešeními i svislé přímky , na kterých se koeficient nuluje, uvádíme je ale jen tam, kde o ně výslovně jde.
Tvrzení 5.5Řešení diferenciální rovnice se separovanými proměnnými#
Nechť , jsou funkce spojité na intervalech , resp. . Nechť , jsou libovolné, ale pevně zvolené primitivní funkce k funkcím na , resp. na . Pak je-li , resp. , řešením rovnice se separovanými proměnnými
existuje jistě takové, že pro všechny body z intervalu řešení této rovnice platí
Jinými slovy, rovnost
je formálním řešením (řešením v implicitním tvaru) diferenciální rovnice se separovanými proměnnými.
Poznámka 5.6#
Uvažme také, že diferenciální rovnice , kterou lze snadno převést na rovnici se separovanými proměnnými, má stacionární řešení , kde pro platí . Při převodu na rovnici se separovanými proměnnými se ale dělí výrazem , a tato řešení se proto ztrácejí. Je nutné je k výsledku doplnit zvlášť.
Poznámka 5.7#
Postup řešení rovnice se separovanými proměnnými se pro zjednodušení někdy zapisuje i takto:
Tento zápis je však pouze mnemotechnickou pomůckou. Výraz totiž ve skutečnosti zlomkem není.
Úmluva 5.8Maximální řešení#
Maximálním řešením rozumíme řešení, které nelze prodloužit na větší interval tak, aby zůstalo řešením. Při jeho hledání se řídíme těmito pravidly:
Rovnice prvního řádu řešíme v zadaném tvaru. Při úpravách často dělíme výrazem, který se v některých bodech nuluje, typicky koeficientem u . Takové body na konci ověříme dosazením do zadané rovnice. Vyhovuje-li jí nalezený vzorec i v nich, interval o ně rozšíříme. Prochází-li ale takovým bodem více řešení se stejnou derivací, lze je v něm napojovat a řešení se přes něj nedá prodloužit jednoznačně. To výslovně uvedeme.
Lineární rovnice řádu alespoň dva převádíme do normovaného tvaru, ve kterém před nejvyšší derivací stojí jednička. Nejprve je řešíme na intervalech, kde jsou jeho koeficienty spojité, protože jen tam platí věty o fundamentálním systému a wronskiánu. Body, ve kterých se nuluje koeficient zadané rovnice u nejvyšší derivace a ve kterých má zadaná rovnice smysl, na konci ověříme. Řešení zleva a zprava se v takovém bodě napojí, jestliže vzniklá funkce má v bodě derivace až do řádu rovnice a splňuje v něm zadanou rovnici.
- Nenapojí-li se žádné řešení, intervaly zůstanou oddělené.
- Napojí-li se jen řešení se stejnými konstantami, platí nalezený vzorec i na intervalu, který vznikne spojením obou intervalů a tohoto bodu.
- Napojí-li se i řešení s různými konstantami, nedá se řešení přes bod prodloužit jednoznačně. To výslovně uvedeme a maximální řešení zapíšeme po částech.
Fundamentální systém přitom i nadále přisuzujeme jen normovanému tvaru na intervalech, kde jsou jeho koeficienty spojité.
Úkoly k procvičení
Příklad 5.1#
Diskutujte základní pojmy teorie lineárních diferenciálních rovnic:
- diferenciální operátor a jeho vlastnosti,
- množiny řešení a .
Nápověda
Nejprve ověřte, že je operátor lineární. Pak se zamyslete, jakému pojmu z lineární algebry odpovídá množina a jak s ní souvisí množina .
Postup řešení
Nechť jsou funkce spojité na otevřeném intervalu . Pro libovolnou funkci klademe
neboli zkráceně
Pak zobrazení nazýváme (obyčejným) diferenciálním operátorem řádu .
Lineární diferenciální rovnici pak můžeme zapsat ve formalizovaném tvaru
Diferenciální operátor je lineární operátor na množině . To lze dokázat následovně. Nechť , . S využitím vlastnosti linearity derivace pak máme:
Přitom , čímž je linearita operátoru dokázána.
Nechť je diferenciální operátor řádu působící na definičním oboru . Pak definujeme
Je-li libovolná funkce, definujeme
Množina pak představuje jádro operátoru . Z lineární algebry víme, že jádro lineárního operátoru je vektorový (pod)prostor. Podle základní věty teorie lineárních diferenciálních rovnic má navíc dimenzi . Každou jeho bázi nazýváme fundamentálním systémem rovnice a platí
Množina vznikne „posunutím“ prostoru o libovolné tzv. partikulární řešení , tedy
Je-li totiž , je díky linearitě , takže . Naopak pro je . Pro nenulovou funkci tedy neobsahuje nulovou funkci, vektorovým prostorem není a je lineární varietou.
Příklad 5.2#
Sestavte diferenciální rovnici, jejímž obecným řešením jsou právě funkce tvaru
Odpověď
na intervalu nebo , případně na .
Nápověda
Rozmyslete si, jakého řádu musí hledaná rovnice být a jakou má pravou stranu. Pak do ní dosaďte obě zadané funkce a dostanete soustavu pro neznámé koeficienty.
Postup řešení
Funkce a jsou lineárně nezávislé, žádná z nich totiž není násobkem druhé. Zadané funkce proto tvoří dvourozměrný vektorový prostor. Ten obsahuje nulovou funkci a s každými dvěma funkcemi i jejich lineární kombinace. Hledáme tedy lineární rovnici s nulovou pravou stranou, a to druhého řádu, protože prostor všech řešení lineární rovnice řádu má dimenzi . Rovnici hledáme v normovaném tvaru
Tuto rovnici mají řešit funkce a . Dosadíme-li je (a jejich derivace) do diferenciální rovnice výše a druhou z rovnic vydělíme nenulovým výrazem , získáme soustavu
kterou řeší funkce
Hledanou rovnicí je tudíž
Její koeficienty nejsou definované v bodě . Uvažujeme ji proto jen na intervalech a , na kterých jsou koeficienty spojité. Že bod není náhodný, ukazuje wronskián zadaných funkcí
který se nuluje právě v bodě . Wronskián dvou lineárně nezávislých řešení rovnice v normovaném tvaru se spojitými koeficienty přitom nemůže být nulový v žádném bodě (věta o wronskiánu v kapitole 7). Na intervalu, který obsahuje bod , proto taková rovnice v normovaném tvaru existovat nemůže.
Na každém z obou intervalů jsou funkce a lineárně nezávislá řešení, a množina je tedy fundamentálním systémem. Prostor všech řešení je tam proto
Po vynásobení výrazem ale dostaneme rovnici
která má smysl na celém . Funkce ji splňují všude a jiná řešení tato rovnice na nemá. Řešení zleva a zprava se totiž v bodě napojí jen se stejnými konstantami, protože shoda druhých derivací vynutí stejné a shoda hodnot pak stejné . I tato rovnice tedy zadání vyhovuje, a to na celém .
Příklad 5.3#
Nalezněte řešení Cauchyovy úlohy
víte-li, že
- ,
- ,
- .
Odpověď
.
Nápověda
Počet počátečních podmínek prozradí řád operátoru, a tím i to, kolik funkcí má fundamentální systém. Pak porovnejte oba zadané lineární obaly.
Postup řešení
Jelikož má Cauchyova úloha tři počáteční podmínky, je operátor třetího řádu. Prostor všech řešení rovnice má tedy dimenzi a jeho bázi, tedy fundamentální systém, tvoří tři lineárně nezávislé funkce.
Z prvních dvou bodů zadání víme, že funkce , a leží v . Tyto tři funkce jsou lineárně nezávislé. Kdyby totiž platilo pro všechna z intervalu , na kterém je operátor definován, platila by tato rovnost i po jednom a po dvou zderivováních. Interval přitom obsahuje bod z počátečních podmínek. Dosazením bychom tedy dostali , a , odkud . Tytéž výrazy v , , se objeví i v soustavě pro konstanty z počátečních podmínek níže. Tři lineárně nezávislé funkce v trojrozměrném prostoru tvoří jeho bázi, a proto
Třetí bod zadání nám prozrazuje partikulární řešení . Pro množinu všech řešení rovnice tedy platí
Zbývá z počátečních podmínek určit konstanty , , . Jelikož
dostáváme soustavu
odkud , a . Hledaným řešením Cauchyovy úlohy je tedy
Poznámka
Podobně jako v příkladu 5.2 se vyplatí spočítat wronskián zadaných funkcí:
Nuluje se v bodech , a . Wronskián tří lineárně nezávislých řešení rovnice třetího řádu se spojitými koeficienty přitom nemůže být nulový v žádném bodě (věta o wronskiánu v kapitole 7). Operátor proto může mít spojité koeficienty nejvýše na intervalu , který obsahuje bod z počátečních podmínek. Nalezená funkce je tedy řešením Cauchyovy úlohy jen na intervalu , na kterém je operátor definován, přestože vzorec má smysl na celém .
Příklad 5.4#
Řešte diferenciální rovnici
Odpověď
, .
Nápověda
Rovnice už je přesně ve tvaru, na který se integrační faktor používá. Určete a postupujte podle návodu z teorie.
Postup řešení
Daná rovnice již je ve tvaru, který je vhodný pro použití integračního faktoru: , .
Najdeme integrační faktor
Po vynásobení integračním faktorem dostáváme rovnici
Užitím vzorce pro derivaci součinu obdržíme
Zintegrujeme obě strany – na levé straně odstraňujeme derivaci, na pravé straně vzniká funkce .
Pak
Zbývá jenom vydělit funkcí :
Člen je řešením příslušné rovnice s nulovou pravou stranou a konstanta je partikulárním řešením (konkrétně stacionárním řešením) rovnice s pravou stranou. Dostali jsme tedy přesně rozklad z příkladu 5.1 pro , kde a .
Nakonec je nutné dodat, na jakém intervalu jsou řešení definovaná – .
Příklad 5.5#
Řešte diferenciální rovnici
Poté najděte řešení procházející bodem .
Odpověď
, ; , .
Nápověda
Určete integrační faktor a rovnici jím vynásobte. Pravá strana se pak výrazně zjednoduší.
Postup řešení
Člen je řešením příslušné rovnice s nulovou pravou stranou a člen je partikulárním řešením rovnice s pravou stranou.
Pro řešení procházející bodem volíme . Tedy
Příklad 5.6#
Nalezněte maximální řešení rovnice
vyhovující podmínce .
Odpověď
, .
Nápověda
Nejdříve se podívejte, kde je rovnice vůbec definovaná – to omezí interval ještě před výpočtem. Teprve pak rovnici vynásobte .
Postup řešení
Zadaná rovnice obsahuje zlomek , a v bodě proto není definovaná. Interval řešení tedy bod obsahovat nesmí. Zároveň je to otevřený interval, který obsahuje bod z počáteční podmínky. Maximální řešení proto budeme hledat na intervalu .
Vynásobením převedeme rovnici na vhodný tvar:
Najdeme integrační faktor:
Po vynásobení máme
což, jak již víme, lze zapsat jako
Dále zintegrujeme:
Zbývá zohlednit počáteční podmínku a tím dopočítat konstantu :
Nalezená funkce je definovaná na celém intervalu , hledaným řešením je tedy
Příklad 5.7#
Nalezněte maximální obecné řešení rovnice
Poté hledejte maximální řešení, jež prochází bodem:
- ;
- ;
- .
Odpověď
, nebo pro ; , .
1) , ; 2) , ; 3) řešení neexistuje.
Nápověda
Rovnice je lineární, koeficient u se ale nuluje v bodě . Při výpočtu sledujte, které vztahy platí i v tomto bodě.
Postup řešení
Rovnici nebudeme dělit , ale vynásobíme ji . Levá strana je pak derivací součinu:
Tato rovnost platí na celém intervalu řešení, a to i tehdy, když interval obsahuje nulu. Funkce má tedy na celém intervalu nulovou derivaci, je proto konstantní a platí
Leží-li nula v intervalu řešení, dosazením dostaneme . Pak pro a ze spojitosti i v nule. Funkce přitom rovnici splňuje na celém :
Neleží-li nula v intervalu řešení, můžeme vydělit . Pro tak dostáváme řešení
která přes nulu prodloužit nelze, protože jsou v okolí nuly neomezená. Pro dostaneme opět funkci .
Přejdeme nyní k hledání maximálních řešení, která prochází uvedenými body:
: z rovnosti plyne , a tedy
: nula leží v intervalu řešení, takže a bodem prochází jediné maximální řešení
: každé řešení, jehož interval obsahuje nulu, má , a tedy . Bodem proto žádné řešení neprochází.
Příklad 5.8#
Kolik maximálních řešení rovnice
prochází bodem a kolik bodem ?
Odpověď
Bodem prochází nekonečně mnoho maximálních řešení, a to pro a pro , kde , vždy s .
Bodem neprochází žádné řešení.
Nápověda
Rovnici nejdříve vyřešte zvlášť pro a pro . Pak rozmyslete, co v nule říká zadaná rovnice a zda lze řešení z obou polovin v nule spojit.
Postup řešení
Pro rovnici vydělíme a dostaneme lineární rovnici
Integračním faktorem je , takže
Tento výpočet ale platí jen na intervalu, který nulu neobsahuje. Na i na tak dostáváme řešení , každé se svou konstantou.
Bod jsme vyloučili dělením, ověříme ho tedy dosazením do zadané rovnice. V nule z ní plyne , tedy . Bodem proto žádné řešení neprochází.
Všechny funkce mají v nule hodnotu i derivaci rovnou nule. Vezmeme-li pro funkci a pro funkci , dostaneme funkci s derivací na celém , která rovnici splňuje všude, i v nule. Konstanty a přitom mohou být libovolné, například
Bodem tedy prochází nekonečně mnoho maximálních řešení, všechna definovaná na celém (obr. 5.1).

Srovnejme to s příkladem 5.7. Tam rovnost vznikne z původní rovnice vynásobením , platí tedy i v nule, a s ní i vztah . Dosazení pak dá na obou stranách od nuly, a bodem proto prochází jediné řešení. Zde vztah vznikl dělením a v nule neplatí. Konstanty vlevo a vpravo od nuly proto na sobě nezávisí.
Příklad 5.9#
Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice
Odpověď
, nebo .
Nápověda
Po vydělení dostanete lineární rovnici. Body, které jste tím vyloučili, pak ověřte dosazením do zadané rovnice.
Postup řešení
Zadaná rovnice není definovaná v nule, takže řešení budeme hledat na , resp. na . Pro , tedy pro , ji vydělíme :
Primitivní funkcí k je , takže integrační faktor je . Na každém intervalu mezi sousedními násobky má stálé znaménko, a absolutní hodnotu proto můžeme vynechat. Po vynásobení dostaneme
odkud
Body , , jsme vyloučili jen dělením, ověříme je proto dosazením do zadané rovnice. Protože , je a obě strany rovnice jsou v bodě nulové. Nalezená funkce tedy rovnici splňuje i v bodech .
Zbývá rozhodnout, zda se v bodech dají napojovat různá řešení. Těmito body sice procházejí všechna řešení, jejich derivace
ale závisí na konstantě , takže každé řešení prochází bodem s jinou směrnicí (obr. 5.2). Napojit lze tedy jen řešení, která mají vlevo i vpravo od stejnou konstantu. Maximální řešení proto žijí na celé polopřímce:

Příklad 5.10#
Řešte diferenciální rovnici
Odpověď
nebo .
Nápověda
Upravte rovnici na tvar . Bod, který jste přitom vyloučili, ověřte v zadané rovnici a u integrálu vpravo si pohlídejte, kde má výsledek smysl.
Postup řešení
Pro rovnici vydělíme a vzniklou lineární rovnici vynásobíme integračním faktorem :
V bodě , který jsme vyloučili dělením, by zadaná rovnice dávala , což neplatí. Tímto bodem tedy žádné řešení neprochází a podle znaménka dostáváme
nebo
Příklad 5.11#
Nalezněte maximální řešení rovnice
procházející bodem .
Odpověď
, .
Nápověda
Rovnice je lineární, jen ji tak musíte napsat. Ještě než začnete počítat, rozmyslete si, kde je vůbec definovaná.
Postup řešení
Rovnici nejdříve přepíšeme do tvaru, ve kterém poznáme lineární rovnici:
Oba koeficienty jsou spojité všude kromě bodu . Počáteční podmínka je zadaná v bodě , takže hledané maximální řešení bude žít na intervalu . Na něm je , což nám zjednoduší integrační faktor:
Po vynásobení dostáváme
Z podmínky plyne , tedy . Pak
Řešením je tedy konstantní funkce, tzv. stacionární řešení . Mohli jsme ho uhodnout hned ze zadání, protože pro je čitatel zlomku nulový. Interval přesto nelze rozšířit na celé , protože v bodě není zadaná rovnice definovaná.
Příklad 5.12#
Řešte diferenciální rovnici
metodou integračního faktoru.
Odpověď
, .
Nápověda
Určete integrační faktor. Integrál, který pak vznikne vpravo, zvládnete metodou per partes.
Postup řešení
Provedeme pomocný výpočet:
Nyní se vrátíme k řešení diferenciální rovnice:
Závěr:
Příklad 5.13#
Nalezněte řešení diferenciální rovnice
procházející bodem .
Odpověď
Bodem procházejí dvě řešení: , , a , .
Nápověda
Jako rovnice pro funkci nepatří k žádnému typu z teorie. Podívejte se znovu, jaká řešení připouští definice 5.4, a nezapomeňte, že v bodě se nuluje koeficient u .
Postup řešení
Řešení hledáme ve tvaru , který připouští definice 5.4. Rovnici zapíšeme jako , tedy a . Podle definice je funkce řešením, právě když platí , kde .
Pro funkci je to lineární rovnice a vyřešíme ji metodou integračního faktoru. Ten je roven , na intervalu, na kterém se nenuluje, se ale od liší jen znaménkem. Stačí proto násobit :
Tento výpočet platí na intervalech, na kterých je . Pro je v okolí neomezené, takže křivka prochází počátkem jen pro . Funkce splňuje rovnici i pro , a je tedy řešením na celém :
Počátkem ale prochází i stacionární řešení , , protože pro ně jsou obě strany zadané rovnice nulové. Bodem tedy procházejí dvě řešení, jedno ve tvaru a druhé ve tvaru , takže jím řešení neprochází jednoznačně. Napojovat je na sebe ale nelze, parabola má totiž v počátku svislou tečnu, kdežto osa je vodorovná (obr. 5.3).
Pozor: Funkce sice rovnici řeší na intervalu , bodem ale jako řešení neprocházejí. V nule totiž nemají derivaci. Proto parabolu zapisujeme jako funkci .

Příklad 5.14#
Na najděte řešení diferenciální rovnice
Odpověď
,
Dále stacionární řešení na .
Nápověda
Porovnejte rovnici s typy z teorie. Ještě než začnete substituovat, zkuste, jestli rovnici neřeší nulová funkce.
Postup řešení
Jde o Bernoulliho rovnici s . Ihned si povšimneme, že nulová funkce rovnici řeší, takže na je stacionární řešení. Dále již hledáme řešení nenulová.
Podle návodu vynásobíme rovnici faktorem a zavedeme , pro kterou platí :
Vznikla lineární rovnice, jejíž integrační faktor je :
Návratem k dostáváme:
Zbývá určit definiční obor. Na je , takže jmenovatel se nuluje pouze v bodě . Pro tento bod v neleží a řešení je definované na celém . Pro se interval rozdělí na dva:
Příklad 5.15#
Řešte diferenciální rovnici
Odpověď
,
kde . Dále stacionární řešení na . Řešení s lze v bodech, kde se nulují, napojit na nulové řešení, všechna maximální řešení jsou proto definovaná na .
Nápověda
Porovnejte rovnici s typy z teorie, exponent u napoví substituci. Při návratu k pak hlídejte, kde má výsledek smysl. Odtud vyjde definiční obor.
Postup řešení
Jde o Bernoulliho diferenciální rovnici typu
Začneme tedy vynásobením faktorem :
Pokračujeme podle návodu na řešení Bernoulliho rovnice zavedením nové funkce , pro jejíž derivaci platí . Obdržíme lineární diferenciální rovnici, kterou řešíme metodou integračního faktoru:
K se vrátíme umocněním. Pozor ale na to, že postup předpokládal , a tedy i . Vzorec proto dává řešení tam, kde . Funkce je největší v nule, takže pro je nejmenší hodnotou právě . Odtud:
- Pro je všude, a tedy . Pro je , vzorec ale rovnici splňuje i v nule, kde je . I zde je tedy .
- Pro je podmínka ekvivalentní s , tedy s , kde . Interval se tak rozpadne na dva.
Uzavíráme, že řešením je
Kromě toho má rovnice, jako každá Bernoulliho rovnice s , na celém stacionární řešení .
Podle tvrzení 5.3 se pro mohou nenulová řešení napojovat na stacionární řešení. Pro je , a řešení má proto v bodech nulovou hodnotu i nulovou derivaci . Řešení z intervalu tedy můžeme v bodě hladce napojit na nulové řešení a funkce
řeší rovnici na celém . Stejně lze v bodě napojit levou větev a pro obě poloviny řešení v bodě . Řešení na intervalech a proto nejsou maximální a všechna maximální řešení jsou definovaná na .
Nulové řešení lze opustit doprava v kterémkoli bodě , a to s konstantou , a doleva v kterémkoli bodě . Každým bodem osy tedy prochází nekonečně mnoho řešení (obr. 5.4). To je přesně nejednoznačnost, o které mluví úmluva 5.8.

Příklad 5.16#
Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice
Odpověď
,
kde . Dále stacionární řešení na . Stejně jako v předchozím příkladu lze řešení s v bodech, kde se nulují, napojit na nulové řešení. Řešení na intervalech a proto maximální nejsou a všechna maximální řešení jsou definovaná na . Kromě a řešení s jsou to funkce složené z levé větve s konstantou , nulové funkce a pravé větve s konstantou , napojených v bodech, kde se větve nulují. Kteroukoli z obou větví lze nahradit nulovou funkcí.
Nápověda
Stejný typ jako v předchozím příkladu. Po substituci vyjde lineární rovnice, u které si dejte pozor na exponent v integračním faktoru.
Postup řešení
Jde o Bernoulliho rovnici s , tedy o stejný typ jako v předchozím příkladu. Nulová funkce rovnici opět řeší, takže na je stacionární řešení.
Vynásobíme faktorem a zavedeme :
Integrační faktor je , takže
Umocněním dostaneme , postup ale platí jen tam, kde . Tuto podmínku přepíšeme vynásobením na tvar
Pro je pravá strana menší než jedna, takže nerovnost platí pro všechna . Pro platí pro všechna a v nule vzorec rovnici splňuje také, je tam totiž . I tehdy je tedy . Pro dostáváme , tedy , kde , a interval se tak rozpadne na dva.
Stejně jako v předchozím příkladu mají řešení s v bodech nulovou hodnotu i derivaci a lze je tam hladce napojit na nulové řešení. Pro to platí v bodě . Řešení na intervalech a tedy maximální nejsou. Všechna maximální řešení jsou definovaná na . Kromě nulového řešení a řešení s vzniknou napojením a mají tvar
kde a . Kteroukoli z obou větví přitom můžeme nahradit nulovou funkcí.
Příklad 5.17#
Diskutujte množiny všech řešení diferenciálních rovnic
Odpověď
První rovnice: vektorový prostor . Druhá rovnice: množina všech řešení vektorovým prostorem není.
Nápověda
Vektorový prostor musí být uzavřený na násobení konstantou i na sčítání. U každé rovnice to vyzkoušejte, u druhé k tomu ani nemusíte znát všechna řešení.
Postup řešení
První rovnice je lineární a má řešení
Řešení tedy tvoří vektorový prostor s bází , protože každé z nich je násobkem této funkce. Jsou-li navíc a dvě řešení první rovnice, pak i jejich součet je jejím řešením.
U druhé rovnice řešení vůbec hledat nemusíme. Je-li jejím řešením, které není nulové, pak funkce jejím řešením není, protože
Například funkce rovnici řeší, ale už ne. Množina všech řešení tedy není uzavřená na násobení konstantou, a vektorový prostor proto netvoří. Nepomůže ani sčítání, funkce a rovnici řeší, ale jejich součet už ne. To je zásadní rozdíl mezi množinami řešení lineární a nelineární rovnice.
Příklad 5.18#
Nalezněte řešení diferenciální rovnice
procházející bodem .
Odpověď
, .
Nápověda
Po vydělení porovnejte rovnici s typy z teorie. Exponent u napoví substituci. Nakonec ověřte bod, který jste dělením vyloučili.
Postup řešení
Rovnici vydělíme a přeskupíme, aby byl Bernoulliho tvar vidět:
Jde tedy o Bernoulliho rovnici s .
Vynásobíme faktorem a zavedeme , pro kterou platí :
Integrační faktor je :
Vrátíme se k . Z rovnosti plyne
Podmínka dává , tedy . Hodnota je kladná, takže bereme větev se znaménkem , tedy funkci . Výraz je vždy kladný, takže vzorec má smysl na celém . Odvodili jsme ho ale jen pro , bod jsme totiž vyloučili dělením. Ověříme ho proto v zadané rovnici. Pro jsou obě její strany nulové, vzorec ji tedy splňuje i v nule. Napojovat různá řešení se tu ale nedá. Řešení s totiž procházejí počátkem s derivací a nulové řešení s derivací , každé s jinou směrnicí (obr. 5.5). Derivace proto určuje pokračování řešení přes nulu jednoznačně a hledaným řešením je
Hledané řešení tedy prochází i bodem , přestože substituce nulovou hodnotu nepřipouštěla. Tvrzení 5.3 tomu neodporuje, koeficienty totiž v nule spojité nejsou.

Příklad 5.19#
Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice
Odpověď
, nebo pro .
Pro je na . Dále stacionární řešení na . Řešení, jejichž interval obsahuje nulu, mají kromě v počátku nulovou hodnotu i derivaci a lze je tam vzájemně napojovat. Maximálními řešeními, jejichž interval obsahuje nulu, jsou proto kromě funkce složené vlevo od nuly z větve nebo nulové funkce a vpravo od nuly z větve nebo nulové funkce, kde .
Nápověda
Po vydělení porovnejte rovnici s typy z teorie a prověřte i nulovou funkci.
Postup řešení
Pro rovnici vydělíme :
Jde tedy o Bernoulliho rovnici s a nulová funkce je jejím stacionárním řešením.
Vynásobíme faktorem a zavedeme :
Integrační faktor je :
Odtud
Pro je jediným problémovým bodem , který rozdělí na intervaly a . Pro se zlomek zkrátí na , což je řešení na celém .
Zbývá bod , který jsme vyloučili dělením. Ověříme ho dosazením do zadané rovnice. Pro z ní plyne , tedy , a tuto podmínku všechna nalezená řešení, jejichž interval obsahuje nulu, splňují. Kromě mají v nule i nulovou derivaci, neboť
V bodě je proto lze vzájemně napojovat. Například funkce
je řešením na intervalu . Bodem tedy prochází nekonečně mnoho řešení s nulovou derivací a navíc řešení s derivací , které napojit nelze. Tvrzení 5.3 přitom napojování v nule neodporuje. Pro ho vylučuje jen uvnitř intervalu, na kterém jsou koeficienty a spojité, a bod do žádného takového intervalu nepatří. Situaci ukazuje obr. 5.6. V předchozím příkladu mají naopak všechna řešení v počátku různé derivace a napojovat se tam nedají (obr. 5.5).

Příklad 5.20#
Nalezněte maximální řešení diferenciální rovnice
procházející bodem .
Odpověď
, .
Nápověda
Po vydělení koeficientem u rovnici porovnejte s typy z teorie. Počítejte ale se zadaným tvarem, protože v počátečním bodě se tento koeficient nuluje. Na konci ověřte, že výsledek má derivaci na celém intervalu.
Postup řešení
Daná rovnice není lineární. Po vydělení výrazem bychom dostali Bernoulliho rovnici s , a je tedy právě substituce z tvrzení 5.3. Dělit ale nebudeme a budeme pracovat se zadaným tvarem, ve kterém smí řešení projít i body, kde se koeficient u nuluje. Výraz na levé straně je přesně , takže dostaneme lineární rovnici:
Poslední rovnost platí na celém intervalu řešení, protože jsme při jejím odvození nedělili. Interval řešení, které vyhovuje podmínce , musí obsahovat bod . Dosazením dostaneme , stejně jako v příkladu 5.7. Pak pro a ze spojitosti i pro , a tedy . Tyto dvě funkce ale řešením na celém nejsou, protože v nule nemají derivaci.
Absolutní hodnota se tu objevila jen proto, že substituce ztratila znaménko. Z rovnosti totiž stejně dobře plynou i funkce a , a ty derivaci v nule mají. Bodem , ve kterém se koeficient také nuluje, přitom procházejí jen tyto dvě přímky. Dosazení do rovnosti totiž dává opět . Jejich derivace v nule jsou různé, takže se tu napojovat nedá (obr. 5.7). Podmínce vyhovuje první z nich:

Příklad 5.21#
Řešte diferenciální rovnici
Odpověď
,
Pro neexistuje žádné řešení tvaru .
Nápověda
Znovu se nabízí , protože .
Postup řešení
Stejně jako u předešlého příkladu převedeme danou rovnici na lineární pomocí substituce :
Pak
Na řešení nesmí ležet bod s , protože v něm by zadaná rovnice dávala , ani bod s , který jsme vyloučili dělením a ve kterém by zadaná rovnice dávala . Výraz pod odmocninou tedy musí být kladný, , odkud
Pro je , a řešení tvaru proto neexistuje.
Příklad 5.22#
Nalezněte formální řešení diferenciální rovnice
Odpověď
.
Nápověda
Proměnné jsou skoro oddělené, stačí přenásobit. Vlevo pak oddělte jeden sinus, aby zbytek šel vyjádřit přes kosinus.
Postup řešení
Rovnice je v podstatě už separovaná, stačí ji přepsat:
Vlevo oddělíme jeden sinus a zbytek vyjádříme přes kosinus, abychom mohli substituovat :
Vpravo je to jednoduché, . Formálním řešením tedy je
Příklad 5.23#
Nalezněte obecné řešení obyčejné diferenciální rovnice
Odpověď
,
Nápověda
Odseparujte a zaveďte . Vpravo pak poznáte derivaci logaritmu.
Postup řešení
Rovnice je prvního řádu, ale druhého stupně, a tedy nelineární. Metodu integračního faktoru proto přímo použít nelze. Formálně odseparujeme a zavedeme substituci :
Dále řešíme otázku definičního oboru řešení. Na řešení nesmí ležet bod s , protože v něm by zadaná rovnice dávala . Výraz pod odmocninou proto musí být kladný:
Konstanta je z konstrukce kladná, takže můžeme obě strany vydělit :
Zde vidíme, že pro nerovnice platí pro všechna . Pro dostáváme
Závěr:
Příklad 5.24#
Nalezněte obecné řešení obyčejné diferenciální rovnice
Odpověď
, nebo pro .
Nápověda
Separujte proměnné, vpravo pomůže rozklad na parciální zlomky. Nakonec určete, na kterých intervalech má výsledek smysl.
Postup řešení
Využijeme substituce (při které platí ) a poté odseparujeme proměnné.
Pravou stranu rozložíme na parciální zlomky a následně zintegrujeme:
Dále řešíme otázku definičního oboru řešení. Na řešení opět nesmí ležet bod s ani bod s , který jsme vyloučili dělením. Zadaná rovnice by v nich dávala , resp. . Výraz pod odmocninou tedy musí být kladný:
Konstanta je z konstrukce kladná. Nerovnici vynásobíme kladným výrazem :
Nyní vidíme, že dává smysl pokračovat dále jenom pro .
Závěr:
Příklad 5.25#
Nalezněte maximální řešení obyčejné diferenciální rovnice
vyhovující podmínce .
Odpověď
, .
Nápověda
Vynásobte a uvidíte separovaný tvar. Definiční obor řešte až úplně nakonec, po dosazení počáteční podmínky.
Postup řešení
U této rovnice lze využít substituci , zároveň ji lze snadno převést na separovaný tvar:
Máme-li najít řešení vyhovující podmínce , musí být (počáteční hodnota je záporná, takže dosazujeme do větve se znaménkem ), zároveň pro definiční obor musí být splněno . Definiční obor tedy zjistíme řešením nerovnice
Pak
Ale .
Krajní body ještě musíme vyloučit. V nich totiž vychází a zadaná rovnice by tam dávala , což ani pro , ani pro neplatí. Na obr. 5.8 je vidět, že řešení v krajních bodech končí se svislou tečnou.

Uzavíráme tedy, že hledané řešení je tvaru
Příklad 5.26#
Najděte řešení diferenciální rovnice
Odpověď
. Dále stacionární řešení , .
Nápověda
Separujte proměnné. Vlevo je integrál tabulkový, vpravo pomůže per partes.
Postup řešení
Nejdříve si povšimneme stacionárních řešení. Pro , kde , je i , takže rovnice platí. Dále předpokládáme a .
Rovnici odseparujeme:
Integrál vlevo je tabulkový, vpravo použijeme per partes:
Formálním řešením tedy je
Bod jsme vyloučili jen dělením. Zadaná rovnice v něm dává , takže řešení tímto bodem procházet mohou. Výraz se přitom podél řešení mění spojitě, a protože je vlevo i vpravo od nuly konstantní, musí být konstanta na obou stranách stejná. Formální řešení tedy platí i pro a napojovat různá řešení se tu nedá.
Příklad 5.27#
Najděte řešení diferenciální rovnice
Odpověď
. Dále stacionární řešení .
Nápověda
Dejte členy s na jednu stranu, vytkněte a porovnejte s typy z teorie.
Postup řešení
Rovnice vypadá složitě, ale stačí dát členy s na jednu stranu a vytknout:
Kvůli mocnině pracujeme s . Nulová funkce je zjevně řešením, takže dále předpokládáme a můžeme separovat:
Vlevo integrujeme přímo, vpravo využijeme známého výsledku
který se získá dvojím použitím metody per partes. Formálním řešením je
Příklad 5.28#
Nalezněte maximální řešení obyčejné diferenciální rovnice
Odpověď
, .
Nápověda
Rovnice neobsahuje samotné , takže stačí položit . Na konci nezapomeňte na zpětnou integraci.
Postup řešení
Rovnice neobsahuje samotné , a proto pro dostaneme rovnici prvního řádu (tzv. triviální snížení řádu, podrobněji v kapitole 7):
Pro a pokračujeme separací proměnných:
Absolutní hodnotu zahrneme do konstanty, která tak může být i záporná, a dostaneme
pro . Funkce , kterou jsme ztratili dělením výrazem , ale rovnici také řeší a odpovídá volbě . Můžeme tedy brát a následně
Zbývá určit interval. Zadaná rovnice je lineární rovnice druhého řádu, jejíž normovaný tvar
má v bodě nespojité koeficienty. Nalezený vzorec je proto obecným řešením normovaného tvaru na a na .
Nakonec ověříme bod . Zadaná rovnice v něm dává , tedy , a tuto podmínku splňují všechna nalezená řešení. Řešení se stejným mají navíc v nule stejnou hodnotu , derivaci i druhou derivaci . Vlevo a vpravo od nuly se proto dají napojit i s různými hodnotami konstanty a přes nulu se řešení nedá prodloužit jednoznačně. Řešení s různými napojit nelze, protože vzniklá funkce by v nule nebyla spojitá. Maximální řešení jsou tedy definovaná na celém :
Příklad 5.29#
Při vykopávkách byla nalezena kost, u které se podařilo určit, že obsahuje už jen hmotnosti uhlíku , kterou obsahovala původně. Určete stáří nálezu, víte-li, že poločas rozpadu uhlíku je let.
Odpověď
Přibližně let.
Nápověda
Rychlost rozpadu je úměrná množství, které ještě zbývá. Poločas rozpadu vám dá konstantu úměrnosti.
Postup řešení
Rychlost rozpadu je úměrná množství, které ještě zbývá. Označíme-li hmotnost uhlíku v čase , dostáváme rovnici
což je lineární rovnice, ve které lze také separovat proměnné. Jejím řešením je
kde je původní množství.
Konstantu určíme z poločasu rozpadu. Za let klesne množství na polovinu:
Nyní hledáme čas, kdy zbude desetina původního množství:
Po dosazení
Příklad 5.30#
Do uzavřeného školního kampusu o studentech přijel jeden z nich s chřipkou. Předpokládejme, že rychlost šíření infekce závisí přímo úměrně jak na počtu již nakažených studentů, tak na počtu dosud zdravých. Určete počet studentů nakažených po šesti dnech, pokud víte, že po čtyřech dnech bylo nakaženo již studentů.
Odpověď
Přibližně studentů.
Nápověda
Rychlost šíření je úměrná součinu počtu nakažených a počtu zdravých. Při integraci se vyplatí rozklad na parciální zlomky.
Postup řešení
Označíme počet nakažených po dnech. Rychlost šíření je úměrná součinu počtu nakažených a počtu dosud zdravých, tedy
Jde o tzv. logistickou rovnici, ve které lze separovat proměnné:
Zlomek vlevo rozložíme na parciální zlomky:
takže po integraci
Z podmínky plyne . Z podmínky pak
Pro tedy
odkud . Po šesti dnech je tedy nakaženo zhruba studentů.