Cvičení 2
Funkční řady
Bodová, absolutní a stejnoměrná konvergence funkčních řad, Weierstrassovo, Abelovo, Dirichletovo a Leibnizovo kritérium, záměna limity s derivací a s integrálem.
Stručná teorie
Definice 2.1Funkční řada#
Nechť je dána posloupnost funkcí definovaná na neprázdné množině . Potom nekonečný součet
nazýváme řadou funkcí (nebo funkční řadou) na a značíme symbolem .
Definice 2.2Částečný součet#
Nechť je dána funkční řada definovaná na množině . Funkci
pro a budeme nazývat -tým částečným součtem řady a posloupnost pak posloupností částečných součtů dané řady.
Definice 2.3Konvergence funkční řady#
Nechť je dána funkční řada definovaná na množině . Nechť je příslušná posloupnost částečných součtů. Řekneme, že řada konverguje v bodě , jestliže konverguje číselná posloupnost . Řekneme, že řada konverguje (bodově) na množině , jestliže konverguje v každém bodě množiny . Vlastní limitu
posloupnosti částečných součtů pak nazýváme součtem řady a zapisujeme
Definiční obor , tj. množinu všech , pro něž posloupnost konverguje, budeme dále nazývat oborem konvergence řady a značit symbolem .
Věta 2.4Bolzanovo-Cauchyovo kritérium bodové konvergence#
Řada funkcí zadaná na množině konverguje v bodě právě tehdy, když splňuje tzv. Bolzanovu-Cauchyovu podmínku:
Věta 2.5Nutná podmínka bodové konvergence#
Nechť je konvergentní řada zadaná na množině . Pak funkční posloupnost konverguje na k nulové funkci.
Definice 2.6Majorantní řada#
Nechť jsou dány funkční řady a definované na množině . Nechť existuje tak, že pro všechna a všechna platí
Pak řadu nazýváme řadou majorantní k řadě .
Věta 2.7Srovnávací kritérium – obecnější#
Nechť je funkční řada majorantní k řadě na množině . Pak konverguje-li řada na , řady a na množině rovněž konvergují.
Důsledek 2.8#
Konverguje-li řada na množině , pak také řada na konverguje.
Definice 2.9Absolutní a relativní konvergence#
Řekneme, že řada konverguje absolutně na , pokud na konverguje řada . Řekneme, že řada konverguje relativně na , pokud na konverguje řada , ale je na divergentní.
Věta 2.10Integrální kritérium#
Nechť je na množině zadána řada s nezápornými členy. Nechť . Nechť je posloupnost nerostoucí. Nechť dále existuje spojitá nerostoucí funkce tak, že pro všechna . Pak právě tehdy, když existuje integrál a je vlastní.
Definice 2.11Stejnoměrná konvergence funkční řady#
Řekneme, že řada funkcí konverguje na množině stejnoměrně ke svému součtu a označíme
jestliže posloupnost jejích částečných součtů konverguje na stejnoměrně k funkci .
Úmluva 2.12#
Nezáleží-li nám na tom, k jaké funkci řada konverguje, a chceme-li vyjádřit pouze skutečnost, že konverguje na stejnoměrně, budeme téhož symbolu užívat i bez pravé strany a psát stručně
Poznámka 2.13Dědičnost stejnoměrné konvergence#
Konverguje-li řada stejnoměrně na jisté množině, konverguje stejnoměrně také na každé její neprázdné podmnožině. Stejnoměrná konvergence řady funkcí je tedy dědičná vlastnost.
Věta 2.14Vztah mezi bodovou a stejnoměrnou konvergencí#
Jestliže řada funkcí stejnoměrně konverguje na množině , konverguje na i bodově.
Definice 2.15Regulární konvergence#
Řekneme, že řada funkcí konverguje regulárně na množině , jestliže řada konverguje na stejnoměrně.
Věta 2.16Spojitost součtové funkce#
Nechť řada spojitých funkcí stejnoměrně konverguje na množině . Potom součtem této řady je funkce spojitá na .
Věta 2.17Bolzanovo-Cauchyovo kritérium stejnoměrné konvergence#
Stejnoměrná konvergence tedy opět (podobně jako tomu bylo u posloupnosti funkcí) požaduje existenci jistého indexu , který je „univerzální“ pro všechna .
Důsledek 2.18Vztah regulární a stejnoměrné konvergence#
Konverguje-li řada na množině regulárně, konverguje na také stejnoměrně. Plyne to ihned z Bolzanova-Cauchyova kritéria a z nerovnosti
Věta 2.19Nutná podmínka stejnoměrné konvergence#
.
Věta 2.20Weierstrassovo kritérium#
Nechť je konvergentní číselná řada, jsou funkce zadané na množině a pro všechna a všechna je
Pak řada konverguje na regulárně.
Věta 2.21Záměna pořadí limit#
Nechť je pevně zvoleno . Nechť řada stejnoměrně konverguje pro jisté na intervalu ke svému součtu . Nechť každá z funkcí má vlastní limitu
Pak číselná řada konverguje, existuje vlastní limita a součet řady je roven této limitě, tj.
Poznámka 2.22#
Obdobné věty o záměně pořadí limit lze vyslovit i pro intervaly , , , pro a příslušné limity podle .
Věta 2.23Integrace funkční řady#
Předpokládejme, že řada spojitých funkcí stejnoměrně konverguje na intervalu a že jejím součtem na je funkce . Potom číselná řada konverguje a pro její součet platí
Heslovitě: „Stejnoměrně konvergentní řadu spojitých funkcí lze na uzavřeném intervalu integrovat člen po členu.“
Věta 2.24Derivování funkční řady#
Nechť je dána řada funkcí taková, že:
- je diferencovatelná na omezeném otevřeném intervalu ;
- tak, že číselná řada konverguje;
- řada stejnoměrně konverguje na a jejím součtem je funkce .
Potom také řada stejnoměrně konverguje na . Navíc, označíme-li její součet , je tento součet diferencovatelný na a pro každé platí
Heslovitě: „Řadu diferencovatelných funkcí lze na omezeném otevřeném intervalu derivovat člen po členu, pokud konverguje alespoň v jednom jeho bodě a řada sestavená z derivací jejích členů stejnoměrně konverguje.“
Věta 2.25Abelovo kritérium stejnoměrné konvergence#
Nechť a jsou posloupnosti funkcí na množině , přičemž pro každé je posloupnost reálných čísel monotónní. Nechť dále
(silnější) řada ;
(slabší) posloupnost je stejnoměrně omezená na , tj.
Potom řada .
Věta 2.26Dirichletovo kritérium stejnoměrné konvergence#
Nechť a jsou posloupnosti funkcí na množině , přičemž pro každé je posloupnost reálných čísel monotónní. Nechť dále
(slabší) řada má na stejnoměrně omezenou posloupnost částečných součtů, tj.
(silnější) posloupnost .
Potom řada .
Věta 2.27Leibnizovo kritérium stejnoměrné konvergence#
Nechť je posloupnost funkcí zadaných na množině , přičemž pro každé je číselná posloupnost monotónní. Nechť dále . Potom řada .
Úkoly k procvičení
U příkladů 2.1–2.3 nalezněte obor konvergence funkční řady:
Příklad 2.1#
.
Odpověď
.
Nápověda
Dívejte se na jako na parametr. Členy jsou nezáporné, nabízí se proto podílové kritérium.
Postup řešení
Vyšetřování oboru konvergence řady funkcí fakticky znamená řešit konvergenci bodovou, tedy pohlížet na jako na parametr. Obor konvergence je totiž množina všech , pro něž konverguje.
Jedná se o řadu s kladnými členy, užijeme proto např. podílového kritéria (v případě řada triviálně konverguje):
Protože je tato hodnota menší než jedna, konverguje zadaná řada (absolutně) pro každé , tj. .
Příklad 2.2#
.
Odpověď
.
Nápověda
Tvar přímo volá po odmocninovém kritériu. Krajní body pak dosaďte zvlášť.
Postup řešení
Užijeme s výhodou odmocninového kritéria:
řešíme proto nerovnici .
Umocněním obou stran nerovnice na druhou získáme
Snadno zjistíme řešení
Dosazením bodů a dostáváme divergentní řadu . V bodech máme alternující řadu , která konverguje.
Oborem konvergence tedy bude množina
Příklad 2.3#
.
Odpověď
.
Nápověda
Podílové kritérium v bodech nerozhodne. Na ty si budete muset vzít jemnější kritérium.
Postup řešení
Jedná se o řadu s kladnými členy. Užijeme podílového kritéria:
Pro tedy řada jistě konverguje a pro jistě diverguje. Zbývá rozhodnout, jak se bude řada chovat, bude-li . Užijeme Raabeova kritéria. Podle něho
Závěr:
Následující příklad připomíná funkční nerovnosti, které budeme v dalších úlohách opakovaně potřebovat:
Příklad 2.4#
Připomeňte známé základní funkční nerovnosti a jednu vybranou dokažte:
- ;
- ;
- ;
- .
Nápověda
Převeďte nerovnost na tvar „něco “ a vyšetřete průběh té funkce.
Postup řešení
Ukážeme třetí nerovnost, ostatní se dokazují úplně stejně.
Položme na intervalu . Pak
Jmenovatel je na kladný, znaménko derivace tedy určuje čitatel. Na je a funkce klesá, na je a funkce roste. V bodě proto nastává globální minimum a
což není nic jiného než dokazovaná nerovnost . Rovnost přitom nastává jedině pro .
U příkladů 2.5–2.19 rozhodněte o stejnoměrné konvergenci řady funkcí na zadané množině:
Příklad 2.5#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Čitatel je omezený. Jmenovatel odhadnete zdola tím, že vynecháte člen s .
Postup řešení
Číselná řada konverguje (z integrálního kritéria), a tedy podle Weierstrassova kritéria zadaná řada funkcí konverguje na stejnoměrně (samozřejmě též bodově).
Příklad 2.6#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Odhadněte zvlášť čitatel a zvlášť jmenovatel, obojí nezávisle na .
Postup řešení
Sinus je omezený jedničkou a kosinus se pohybuje mezi a , takže . Pro všechna a všechna proto platí
Číselná majoranta konverguje, a tak podle Weierstrassova kritéria zadaná řada konverguje na regulárně, a tedy i stejnoměrně.
Příklad 2.7#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Odmocninu ve jmenovateli odhadněte zdola tak, že vynecháte sčítanec . Na čitatel se pak hodí jedna z nerovností z příkladu 2.4 a se vykrátí.
Postup řešení
Na jsou oba sčítance pod odmocninou kladné, můžeme proto ten druhý vynechat a odhadnout
Podle příkladu 2.4 je navíc pro každé . Dohromady tedy pro všechna a všechna dostáváme
Číselná řada konverguje, takže podle Weierstrassova kritéria zadaná řada konverguje na regulárně, a tedy i stejnoměrně.
Příklad 2.8#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Zlomek pod logaritmem upravte na tvar . Pak se hodí nerovnost z příkladu 2.4.
Postup řešení
Pro jakékoli platí řetězec nerovností
kde jsme užili nerovnosti z příkladu 2.4. Protože číselná majoranta konverguje, konverguje zadaná řada podle Weierstrassova kritéria na stejnoměrně.
Příklad 2.9#
na .
Odpověď
Nekonverguje stejnoměrně.
Nápověda
Než začnete hledat majorantu, ověřte nutnou podmínku stejnoměrné konvergence.
Postup řešení
Konverguje-li zadaná řada na stejnoměrně, musí na nutně platit
Snadno nahlédneme, že
Hledáme
Označíme-li , je
přičemž pro nabývá všech hodnot z intervalu . Funkce má derivaci
která je na kladná. Funkce je tedy na tomto intervalu rostoucí, maxima nenabývá a její supremum je
Pak ale a zkoumaná posloupnost sice konverguje k nulové funkci, ale ne stejnoměrně.
Uzavíráme, že zadaná řada nemůže konvergovat na stejnoměrně.
Příklad 2.10#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Najděte maximum -tého členu přes . To už bude hledaná číselná majoranta.
Postup řešení
Snahou je nalézt supremum funkce , ukázat, že číselná řada konverguje a poté užít Weierstrassova kritéria.
Odtud a .

Číselná řada konverguje, tedy zadaná řada konverguje na stejnoměrně.
Příklad 2.11#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Majoranta tu nepomůže, řada totiž nekonverguje absolutně. Zkuste člen rozepsat jako součin dvou vhodných činitelů.
Postup řešení
Jak je zřejmé, řada regulárně nekonverguje, neboť je absolutně divergentní. Užijeme tedy Abelova kritéria pro řady tvaru , kde
Řada stejnoměrně konverguje (jde o konvergentní řadu konstantních funkcí, kde splývá bodová konvergence se stejnoměrnou). Dále ukážeme, že posloupnost je pro každé neklesající. Dokazovanou nerovnost postupně upravíme na tvar, o kterém už není pochyb. Pro v ní nastává rovnost, pro jsou všechny úpravy ekvivalentní:
Poslední nerovnost platí, a tím je monotonie dokázána.
Posloupnost je navíc na stejnoměrně omezená, neboť s konstantou platí
Tím jsou splněny všechny předpoklady Abelova kritéria a zadaná řada tudíž konverguje na stejnoměrně.
Příklad 2.12#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Řada je alternující. Ověřte předpoklady Leibnizova kritéria stejnoměrné konvergence.
Postup řešení
Položme . Protože a sčítáme od , je jmenovatel vždy alespoň roven jedné a funkce jsou na dobře definované a kladné.
Pro pevné jmenovatel s rostoucím roste, takže posloupnost je klesající. Navíc pro všechna platí
a protože pravá strana na nezávisí a jde k nule, je .
Tím jsou splněny oba předpoklady Leibnizova kritéria a zadaná řada konverguje na stejnoměrně.
Poznámka
Regulárně řada nekonverguje. Pro každé je totiž , a řada proto podle srovnávacího kritéria diverguje. Bez alternující struktury bychom si tedy nevystačili.
Příklad 2.13#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Člen je už rozepsaný jako součin. Zbývá u každého činitele ověřit, co po něm Abelovo kritérium chce.
Postup řešení
K důkazu stejnoměrné konvergence užijeme Abelova kritéria. Položíme
Jelikož je řada konvergentní řadou konstantních funkcí, konverguje na stejnoměrně. Víme totiž, že u řad konstantních funkcí splývají pojmy bodové a stejnoměrné konvergence.
Pro každé je , a tedy , jak ukazuje i graf funkce .

Odsud pro všechna a všechna plyne monotonie
Posloupnost je tedy pro každé nerostoucí, a proto . Z monotonie a omezenosti funkce tak plyne stejnoměrná omezenost celé posloupnosti s konstantou . Podle Abelova kritéria proto zadaná řada konverguje na množině stejnoměrně.
Příklad 2.14#
na , víte-li, že součtem řady je funkce
Odpověď
Nekonverguje stejnoměrně.
Nápověda
Součet znáte, tak ho využijte. Porovnejte limitu součtu v nekonečnu se součtem limit jednotlivých členů.
Postup řešení
Kdyby řada konvergovala stejnoměrně na , konvergovala by stejnoměrně i na každém okolí plus nekonečna, neboť stejnoměrná konvergence je dědičná. Podle věty o záměně pořadí limit by si pak musely být rovny hodnoty a . Spočítáme je tedy obě a porovnáme.
Každý jednotlivý člen jde v nekonečnu k nule, a proto
U druhé hodnoty využijeme zadaný součet. Rozdělíme jej na dva sčítance
z nichž druhý jde k nule. Pro první dostáváme
a tedy
Obě hodnoty se liší, zkoumaná řada proto na stejnoměrně nekonverguje.
Příklad 2.15#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Rozdělte člen na součin číselné části a mocniny , která závisí na i na . Pak se hodí Abelovo kritérium.
Postup řešení
Užijeme Abelova kritéria, kde položíme:
Pak platí:
- konverguje na stejnoměrně;
- pro všechna a všechna platí , tj. ;
- funkce je na omezená, a proto je – stejně jako v příkladu 2.13 – posloupnost na stejnoměrně omezená.
Zadaná řada tedy na konverguje stejnoměrně.
Příklad 2.16#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Rozmyslete si, v jakých mezích se pohybuje závorka. Zbytek je už číselná řada.
Postup řešení
Pro každé je , a tedy . Odsud
Číselná řada konverguje z limitního podílového kritéria:
Původní řada konverguje stejnoměrně na podle Weierstrassova kritéria.
Příklad 2.17#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Člen je zase součin dvou činitelů. Klíčové je ukázat, že zlomek nepřeroste jedničku.
Postup řešení
Užijeme Abelova kritéria, kde položíme:
Pak platí:
konverguje na stejnoměrně;
pro všechna a všechna platí , neboť z nerovnosti plyne , a tedy ;
funkce je na omezená, neboť po výpočtu derivace
zjistíme, že maximum nastává v bodě , kde . Stejně jako v příkladu 2.13 odsud spolu s monotonií plyne stejnoměrná omezenost posloupnosti .
Zadaná řada tedy na konverguje stejnoměrně.
Příklad 2.18#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Opět alternující řada. Aby šlo použít Leibnizovo kritérium, potřebujete najít maximum -tého členu přes .
Postup řešení
Položme . Na jsou tyto funkce nezáporné a pro pevné s rostoucím klesají, protože roste jmenovatel.
Zbývá ukázat, že . K tomu najdeme maximum:
V tomto bodě je
takže
Oba předpoklady Leibnizova kritéria jsou splněny a zadaná řada konverguje na stejnoměrně.
Příklad 2.19#
na .
Odpověď
Konverguje stejnoměrně, dokonce regulárně.
Nápověda
Nenechte se zmást znaménky. Zkuste rovnou najít číselnou majorantu.
Postup řešení
Alternující struktury tu vůbec není potřeba. Zlomek nabývá na maxima v bodě , kde je roven . Proto
Číselná řada konverguje, neboť pro dostatečně velká je a řada konverguje.
Podle Weierstrassova kritéria tedy zadaná řada konverguje na regulárně, a tím spíše stejnoměrně.
Příklad 2.20#
Rozhodněte o stejnoměrné konvergenci řady funkcí na intervalu a na tomto intervalu určete její součet.
Odpověď
, konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Všimněte si, že jde o geometrickou řadu. Ke stejnoměrné konvergenci pak vede Dirichletovo kritérium.
Postup řešení
Součtem řady na celém je funkce

neboť uvedená řada je geometrickou řadou s kvocientem . Na množině je , a tedy . Součet je na spojitý, větu o spojitosti součtu proto k vyvrácení stejnoměrné konvergence použít nelze. Pokusme se nyní stejnoměrnou konvergenci dokázat pomocí Dirichletova kritéria.
Zvolme
Částečné součty řady nabývají jen hodnot a , jejich posloupnost je tedy omezená. Dále pro všechna celá a všechna platí
neboť kvadratický trojčlen má záporný diskriminant, a je proto kladný pro každé . Posloupnost je tedy pro každé nerostoucí.
Zbývá ukázat, že posloupnost konverguje stejnoměrně k nule. Snadno se přesvědčíme, že limitní funkcí je nula, a to i v krajních bodech intervalu . Funkce má na bod lokálního maxima nezávislý na , a to . Odsud
a následně
což je postačující podmínkou pro tvrzení, že posloupnost konverguje na stejnoměrně k nulové funkci. Podle Dirichletova kritéria tedy zadaná řada konverguje stejnoměrně na .
Jiný postup: Stejnoměrnou konvergenci dává přímo i Weierstrassovo kritérium. Pro všechna celá a všechna totiž platí
a číselná geometrická řada konverguje. Zadaná řada tedy na konverguje dokonce regulárně.
Příklad 2.21#
Rozhodněte o stejnoměrné konvergenci funkční řady
na množině . Své rozhodnutí důkladně zdůvodněte.
Odpověď
Konverguje stejnoměrně.
Nápověda
Najděte maximum součinu na . Dostanete tak majorantu, která už na nezávisí.
Postup řešení
Pro každé je i , zadaná řada má tedy na nezáporné členy. Pokusíme se najít konvergentní číselnou majorantu a užít Weierstrassova kritéria.
Označme (obdobnou funkci jsme vyšetřovali v první kapitole u posloupnosti ). Funkce je spojitá na kompaktní množině , nabývá zde tedy své největší hodnoty. V krajních bodech je , uvnitř hledáme stacionární body:
Jediným stacionárním bodem uvnitř je tak , a proto

Zdůrazněme, že tento odhad platí pro všechna současně a jeho pravá strana na nezávisí:
Zbývá rozhodnout o konvergenci číselné majoranty . Jde o řadu s kladnými členy, užijeme proto d'Alembertova podílového kritéria:
neboť . Číselná majoranta tedy konverguje.
Podle Weierstrassova kritéria zadaná řada konverguje na množině regulárně, a tedy i stejnoměrně.
Poznámka
Největší hodnotu funkce lze nalézt i bez derivování. Z nerovnosti mezi aritmetickým a geometrickým průměrem totiž pro každé plyne
přičemž rovnost nastává právě tehdy, když , tj. pro .
Příklad 2.22#
Vypočítejte .
Odpověď
.
Nápověda
Integrujte nejprve přes omezený interval a teprve nakonec pošlete do nekonečna.
Postup řešení
Řada konverguje na stejnoměrně podle Weierstrassova kritéria, a tedy také na každém uzavřeném intervalu , kde . Na intervalu lze tudíž zaměnit integrál a sumu:
Dále užijeme faktu, že
Věta o záměně pořadí limit je vyslovena pro proměnnou , přeznačíme proto . Zkoumáme tedy, zda je možno v limitě
zaměnit limitu a sumu. Podle věty o záměně pořadí limit (ve verzi pro okolí plus nekonečna, viz poznámku za ní) to smíme udělat, pokud má každý člen řady v nekonečnu vlastní limitu a řada na nějakém okolí plus nekonečna konverguje stejnoměrně. První předpoklad je splněn, neboť
Druhý ověříme Weierstrassovým kritériem. Pro všechna platí nerovnost
a číselná řada konverguje. Zkoumaná řada funkcí tedy konverguje stejnoměrně na celém , a tím spíše na každém okolí plus nekonečna. Uzavíráme, že
Podotýkáme, že zde bylo užito hodnoty součtu z předchozích cvičení.
Příklad 2.23#
Dokažte, že platí rovnost .
Nápověda
Nic se nepočítá. Stačí ověřit předpoklady věty o integraci funkční řady člen po členu.
Postup řešení
Věta o integraci funkční řady člen po členu žádá dvě věci: spojitost členů na uzavřeném intervalu a stejnoměrnou konvergenci řady na něm.
Funkce jsou na spojité, jmenovatel je totiž všude kladný.
Na intervalu je a , takže
Číselná majoranta konverguje, podle Weierstrassova kritéria tedy řada konverguje na stejnoměrně.
Oba předpoklady jsou splněny a dokazovaná rovnost platí.
Poznámka
Omezenost intervalu je tu podstatná, je ale třeba přesně říct, proč. Kdybychom integrovali přes , přestal by sice platit odhad , a tím i číselná majoranta , stejnoměrná konvergence by ale zůstala zachována. Pro každé pevné je totiž posloupnost nerostoucí a
takže řada na konverguje stejnoměrně podle Leibnizova kritéria. Regulárně na nekonverguje, jak ukazuje příklad 2.14.
Integrovat člen po členu přes přesto nelze. Věta o integraci funkční řady je vyslovena jen pro uzavřený omezený interval a stejnoměrná konvergence na neomezeném intervalu k záměně integrálu a sumy nestačí. Zde by navíc na pravé straně rovnosti stály samé divergentní integrály, neboť
Příklad 2.24#
Vypočítejte .
Odpověď
.
Nápověda
Abyste směli prohodit limitu se sumou, potřebujete stejnoměrnou konvergenci. Zkuste najít majorantu.
Postup řešení
Pro jsou všechny členy kladné a ve jmenovateli můžeme vynechat sčítance . Tím dostaneme
Číselná řada konverguje, podle Weierstrassova kritéria proto zadaná řada konverguje na stejnoměrně. Speciálně tedy konverguje stejnoměrně i na okolí plus nekonečna, což nám dovolí zaměnit limitu se sumou:
V posledním kroku jsme opět užili hodnoty .
Příklad 2.25#
Vypočítejte .
Odpověď
.
Nápověda
Součet řady se dá určit rovnou, jde totiž o geometrickou řadu. Teprve pak integrujte.
Postup řešení
Vytkneme-li , dostaneme geometrickou řadu s kvocientem :
Řada konverguje pro , na intervalu je tedy jejím součtem spojitá funkce . Integrujeme proto přímo tuto funkci, stejnoměrnou konvergenci k tomu nepotřebujeme:
Jiný postup: Řadu lze integrovat také člen po členu. K tomu už stejnoměrnou konvergenci potřebujeme, ověříme ji Weierstrassovým kritériem. Na je , tedy
a číselná geometrická řada s kvocientem konverguje. Členy řady jsou navíc spojité, podle věty o integraci funkční řady proto
Porovnáním s prvním postupem tak navíc dostáváme součet číselné řady
Na podobném principu stojí sčítání řad pomocí integrace a derivace, k němuž se vrátíme u mocninných a Taylorových řad.
Příklad 2.26#
Jak je možné, že funkční řada
konverguje v jedničce, řada vzniklá její derivací člen po členu konverguje na stejnoměrně, a přesto původní řada nekonverguje na stejnoměrně?
Nápověda
Přečtěte si pozorně předpoklady věty o derivování funkční řady.
Postup řešení
Projděme předpoklady věty o derivování funkční řady pro interval . Členy jsou diferencovatelné a řada konverguje v bodě , který v intervalu leží. Konverguje dokonce na celém , protože . Řada derivací konverguje stejnoměrně, neboť jde o konvergentní řadu konstantních funkcí.
Původní řada na přesto stejnoměrně nekonverguje, neboť není splněna ani nutná podmínka stejnoměrné konvergence:
Rozpor v tom ale není. Věta o derivování funkční řady člen po členu totiž požaduje stejnoměrnou konvergenci zderivované řady na omezeném otevřeném intervalu, kterým množina zcela jistě není. Je to přitom jediný předpoklad, který zde splněn není.