Na této stránce

Cvičení 2

Funkční řady

Bodová, absolutní a stejnoměrná konvergence funkčních řad, Weierstrassovo, Abelovo, Dirichletovo a Leibnizovo kritérium, záměna limity s derivací a s integrálem.

Stručná teorie

Definice 2.1Funkční řada#

Nechť je dána posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} definovaná na neprázdné množině M⊂RM \subset \R. Potom nekonečný součet

f1(x)+f2(x)+…+fn(x)+…f_1(x)+f_2(x)+\ldots+f_n(x)+\ldots

nazýváme řadou funkcí (nebo funkční řadou) na MM a značíme symbolem ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x).

Definice 2.2Částečný součet#

Nechť je dána funkční řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) definovaná na množině MM. Funkci

sn(x)=∑k=1nfk(x)s_n(x)=\sum_{k=1}^n f_k(x)

pro n∈Nn \in \N a x∈Mx \in M budeme nazývat nn-tým částečným součtem řady ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) a posloupnost (sn(x))n=1∞\left(s_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} pak posloupností částečných součtů dané řady.

Definice 2.3Konvergence funkční řady#

Nechť je dána funkční řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) definovaná na množině MM. Nechť (sn(x))n=1∞\left(s_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} je příslušná posloupnost částečných součtů. Řekneme, že řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje v bodě c∈Mc \in M, jestliže konverguje číselná posloupnost (sn(c))n=1∞\left(s_n(c)\right)_{n=1}^{\infty}. Řekneme, že řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje (bodově) na množině N⊂MN \subset M, jestliže konverguje v každém bodě množiny NN. Vlastní limitu

s(x):=lim⁡n→∞sn(x)s(x) := \limn s_n(x)

posloupnosti částečných součtů pak nazýváme součtem řady ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) a zapisujeme

s(x)=∑n=1∞fn(x).s(x) = \sumn f_n(x).

Definiční obor Dom(s)\Dom(s), tj. množinu všech c∈Mc \in M, pro něž posloupnost (sn(c))n=1∞\left(s_n(c)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje, budeme dále nazývat oborem konvergence řady ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) a značit symbolem O\OK.

Věta 2.4Bolzanovo-Cauchyovo kritérium bodové konvergence#

Řada funkcí ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) zadaná na množině MM konverguje v bodě c∈Mc \in M právě tehdy, když splňuje tzv. Bolzanovu-Cauchyovu podmínku:

(∀ε>0)(∃n0∈N)(∀m,n∈N,m≥n≥n0)(∣∑k=n+1mfk(c)∣<ε).(\forall \varepsilon>0) \left(\exists n_0 \in \N\right) \left(\forall m, n \in \N, m \geq n \geq n_0\right) \left(\left|\sum_{k=n+1}^m f_k(c)\right| < \varepsilon\right).

Věta 2.5Nutná podmínka bodové konvergence#

Nechť ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) je konvergentní řada zadaná na množině MM. Pak funkční posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje na MM k nulové funkci.

Definice 2.6Majorantní řada#

Nechť jsou dány funkční řady ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) a ∑n=1∞gn(x)\sumn g_n(x) definované na množině MM. Nechť existuje n0∈Nn_0 \in \N tak, že pro všechna n≥n0n \geq n_0 a všechna x∈Mx \in M platí

∣fn(x)∣≤gn(x).\left|f_n(x)\right| \leq g_n(x).

Pak řadu ∑n=1∞gn(x)\sumn g_n(x) nazýváme řadou majorantní k řadě ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x).

Věta 2.7Srovnávací kritérium – obecnější#

Nechť je funkční řada ∑n=1∞gn(x)\sumn g_n(x) majorantní k řadě ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) na množině MM. Pak konverguje-li řada ∑n=1∞gn(x)\sumn g_n(x) na MM, řady ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) a ∑n=1∞∣fn(x)∣\sumn \left|f_n(x)\right| na množině MM rovněž konvergují.

Důsledek 2.8#

Konverguje-li řada ∑n=1∞∣fn(x)∣\sumn \left|f_n(x)\right| na množině MM, pak také řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) na MM konverguje.

Definice 2.9Absolutní a relativní konvergence#

Řekneme, že řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje absolutně na MM, pokud na MM konverguje řada ∑n=1∞∣fn(x)∣\sumn\left|f_n(x)\right|. Řekneme, že řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje relativně na MM, pokud na MM konverguje řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x), ale ∑n=1∞∣fn(x)∣\sumn \left|f_n(x)\right| je na MM divergentní.

Věta 2.10Integrální kritérium#

Nechť je na množině MM zadána řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) s nezápornými členy. Nechť c∈Mc \in M. Nechť je posloupnost (fn(c))n=1∞\left(f_n(c)\right)_{n=1}^{\infty} nerostoucí. Nechť dále existuje spojitá nerostoucí funkce ℘ ⁣:⟨1,∞)→R\wp \colon \left\langle 1, \infty\right) \to \R tak, že ℘(n)=fn(c)\wp(n)=f_n(c) pro všechna n∈Nn \in \N. Pak c∈Oc \in \OK právě tehdy, když existuje integrál ∫1∞℘(x) dx\int_1^{\infty} \wp(x) \,\dx a je vlastní.

Definice 2.11Stejnoměrná konvergence funkční řady#

Řekneme, že řada funkcí konverguje na množině M⊂RM \subset \R stejnoměrně ke svému součtu s(x)s(x) a označíme

∑n=1∞fn(x)≡Ms(x),\sumn f_n(x) \overset{M}{\equiv} s(x),

jestliže posloupnost jejích částečných součtů konverguje na MM stejnoměrně k funkci s(x)s(x).

Úmluva 2.12#

Nezáleží-li nám na tom, k jaké funkci řada konverguje, a chceme-li vyjádřit pouze skutečnost, že ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje na MM stejnoměrně, budeme téhož symbolu užívat i bez pravé strany a psát stručně

∑n=1∞fn(x)≡M  .\sumn f_n(x) \overset{M}{\equiv}\; .

Poznámka 2.13Dědičnost stejnoměrné konvergence#

Konverguje-li řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) stejnoměrně na jisté množině, konverguje stejnoměrně také na každé její neprázdné podmnožině. Stejnoměrná konvergence řady funkcí je tedy dědičná vlastnost.

Věta 2.14Vztah mezi bodovou a stejnoměrnou konvergencí#

Jestliže řada funkcí ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) stejnoměrně konverguje na množině M⊂RM \subset \R, konverguje na MM i bodově.

Definice 2.15Regulární konvergence#

Řekneme, že řada funkcí ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje regulárně na množině M⊂RM \subset \R, jestliže řada ∑n=1∞∣fn(x)∣\sumn \left|f_n(x)\right| konverguje na MM stejnoměrně.

Věta 2.16Spojitost součtové funkce#

Nechť řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) spojitých funkcí stejnoměrně konverguje na množině M⊂RM \subset \R. Potom součtem této řady je funkce spojitá na MM.

Věta 2.17Bolzanovo-Cauchyovo kritérium stejnoměrné konvergence#

∑n=1∞fn(x)≡M  ⟺  (∀ε>0)(∃n0∈N)(∀m,n∈N,m≥n≥n0)(∀x∈M)(∣∑k=n+1mfk(x)∣<ε).\begin{gathered} \sumn f_n(x) \overset{M}{\equiv} \quad \iff \quad (\forall \varepsilon>0) \left(\exists n_0 \in \N\right) \left(\forall m, n \in \N, m \geq n \geq n_0\right)\\ (\forall x \in M) \left(\left|\sum_{k=n+1}^{m} f_k(x)\right| < \varepsilon\right). \end{gathered}

Stejnoměrná konvergence tedy opět (podobně jako tomu bylo u posloupnosti funkcí) požaduje existenci jistého indexu n0n_0, který je „univerzální“ pro všechna x∈Mx \in M.

Důsledek 2.18Vztah regulární a stejnoměrné konvergence#

Konverguje-li řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) na množině M⊂RM \subset \R regulárně, konverguje na MM také stejnoměrně. Plyne to ihned z Bolzanova-Cauchyova kritéria a z nerovnosti

∣∑k=n+1mfk(x)∣≤∑k=n+1m∣fk(x)∣.\left|\sum_{k=n+1}^{m} f_k(x)\right| \leq \sum_{k=n+1}^{m} \left|f_k(x)\right|.

Věta 2.19Nutná podmínka stejnoměrné konvergence#

∑n=1∞fn(x)≡M  ⟹fn(x)⇉M0\sumn f_n(x) \overset{M}{\equiv}\; \quad \Longrightarrow \quad f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows} 0.

Věta 2.20Weierstrassovo kritérium#

Nechť ∑n=1∞an\sumn a_n je konvergentní číselná řada, fn(x)f_n(x) jsou funkce zadané na množině M⊂RM \subset \R a pro všechna x∈Mx \in M a všechna n∈Nn \in \N je

∣fn(x)∣≤an.\left|f_n(x)\right| \leq a_n.

Pak řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje na MM regulárně.

Věta 2.21Záměna pořadí limit#

Nechť je pevně zvoleno c∈Rc \in \R. Nechť řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) stejnoměrně konverguje pro jisté δ>0\delta>0 na intervalu (c,c+δ)(c, c+\delta) ke svému součtu s(x)s(x). Nechť každá z funkcí fn(x)f_n(x) má vlastní limitu

lim⁡x→c+fn(x)=bn.\lim_{x \to c_+} f_n(x) = b_n.

Pak číselná řada ∑n=1∞bn\sumn b_n konverguje, existuje vlastní limita lim⁡x→c+s(x)\lim_{x \to c_+} s(x) a součet řady ∑n=1∞bn\sumn b_n je roven této limitě, tj.

∑n=1∞lim⁡x→c+fn(x)=lim⁡x→c+∑n=1∞fn(x).\sumn \lim_{x \to c_+} f_n(x) = \lim_{x \to c_+} \sumn f_n(x).

Poznámka 2.22#

Obdobné věty o záměně pořadí limit lze vyslovit i pro intervaly (c−δ,c)(c-\delta, c), (c−δ,c+δ)(c-\delta, c+\delta), (K,∞)(K, \infty), (−∞,−K)(-\infty, -K) pro K>0K > 0 a příslušné limity podle xx.

Věta 2.23Integrace funkční řady#

Předpokládejme, že řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) spojitých funkcí stejnoměrně konverguje na intervalu ⟨a,b⟩\left\langle a, b \right\rangle a že jejím součtem na ⟨a,b⟩\left\langle a, b \right\rangle je funkce s(x)s(x). Potom číselná řada ∑n=1∞∫abfn(x) dx\sumn \int_a^b f_n(x) \,\dx konverguje a pro její součet platí

∑n=1∞∫abfn(x) dx=∫abs(x) dx=∫ab∑n=1∞fn(x) dx.\sumn \int_a^b f_n(x) \,\dx = \int_a^b s(x) \,\dx = \int_a^b \sumn f_n(x) \,\dx.

Heslovitě: „Stejnoměrně konvergentní řadu spojitých funkcí lze na uzavřeném intervalu integrovat člen po členu.“

Věta 2.24Derivování funkční řady#

Nechť je dána řada funkcí ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) taková, že:

  • ∀n∈N\forall n \in \N je fn(x)f_n(x) diferencovatelná na omezeném otevřeném intervalu (a,b)(a, b);
  • ∃c∈(a,b)\exists c \in (a,b) tak, že číselná řada ∑n=1∞fn(c)\sumn f_n(c) konverguje;
  • řada ∑n=1∞fn′(x)\sumn f_n^{\prime}(x) stejnoměrně konverguje na (a,b)(a, b) a jejím součtem je funkce σ(x)\sigma(x).

Potom také řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) stejnoměrně konverguje na (a,b)(a, b). Navíc, označíme-li její součet s(x)s(x), je tento součet diferencovatelný na (a,b)(a, b) a pro každé x∈(a,b)x \in (a, b) platí

s′(x)=σ(x).s^{\prime}(x) = \sigma(x).

Heslovitě: „Řadu diferencovatelných funkcí lze na omezeném otevřeném intervalu derivovat člen po členu, pokud konverguje alespoň v jednom jeho bodě a řada sestavená z derivací jejích členů stejnoměrně konverguje.“

(∑n=1∞fn(x))′=∑n=1∞fn′(x).\left(\sumn f_n(x)\right)^{\prime} = \sumn f_n^{\prime}(x).

Věta 2.25Abelovo kritérium stejnoměrné konvergence#

Nechť (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} a (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} jsou posloupnosti funkcí na množině M⊂RM \subset \R, přičemž pro každé x∈Mx \in M je posloupnost reálných čísel (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} monotónní. Nechť dále

  • (silnější) řada ∑n=1∞fn(x)≡M\sumn f_n(x) \overset{M}{\equiv} ;

  • (slabší) posloupnost (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} je stejnoměrně omezená na MM, tj.

    (∃K>0)(∀n∈N)(∀x∈M)(∣gn(x)∣≤K).(\exists K > 0)(\forall n \in \N)(\forall x \in M)(|g_n(x)| \leq K).

Potom řada ∑n=1∞fn(x)gn(x)≡M\sumn f_n(x) g_n(x) \overset{M}{\equiv} .

Věta 2.26Dirichletovo kritérium stejnoměrné konvergence#

Nechť (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} a (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} jsou posloupnosti funkcí na množině M⊂RM \subset \R, přičemž pro každé x∈Mx \in M je posloupnost reálných čísel (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} monotónní. Nechť dále

  • (slabší) řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) má na MM stejnoměrně omezenou posloupnost částečných součtů, tj.

    (∃K>0)(∀n∈N)(∀x∈M)(∣∑k=1nfk(x)∣≤K);(\exists K > 0)(\forall n \in \N)(\forall x \in M)\left(\left|\sum_{k=1}^n f_k(x)\right| \leq K\right);

  • (silnější) posloupnost gn(x)⇉M0g_n (x) \overset{M}{\rightrightarrows} 0.

Potom řada ∑n=1∞fn(x)gn(x)≡M\sumn f_n(x) g_n(x) \overset{M}{\equiv} .

Věta 2.27Leibnizovo kritérium stejnoměrné konvergence#

Nechť (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} je posloupnost funkcí zadaných na množině M⊂RM \subset \R, přičemž pro každé x∈Mx \in M je číselná posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} monotónní. Nechť dále fn(x)⇉M0f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows} 0. Potom řada ∑n=1∞(−1)nfn(x)≡M\sumn(-1)^n f_n(x) \overset{M}{\equiv} .

Úkoly k procvičení

U příkladů 2.1–2.3 nalezněte obor konvergence funkční řady:

Příklad 2.1#

∑n=1∞(x−1)2n(n+1)!\dst \sumn \frac{(x-1)^{2n}}{(n+1)!}.

Odpověď

O=R\OK = \R.

Nápověda

Dívejte se na xx jako na parametr. Členy jsou nezáporné, nabízí se proto podílové kritérium.

Postup řešení

Vyšetřování oboru konvergence řady funkcí fakticky znamená řešit konvergenci bodovou, tedy pohlížet na xx jako na parametr. Obor konvergence je totiž množina všech x∈Rx \in \R, pro něž ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje.

Jedná se o řadu s kladnými členy, užijeme proto např. podílového kritéria (v případě x=1x = 1 řada triviálně konverguje):

lim⁡n→∞an+1an=lim⁡n→∞(x−1)2n+2(n+2)!(n+1)!(x−1)2n=lim⁡n→∞(x−1)2n+2=0<1.\limn \frac{a_{n+1}}{a_n} = \limn \frac{(x-1)^{2n+2}}{(n+2)!}\frac{(n+1)!}{(x-1)^{2n}} = \limn \frac{(x-1)^2}{n+2}=0 < 1.

Protože je tato hodnota menší než jedna, konverguje zadaná řada (absolutně) pro každé x∈Rx \in \R, tj. O=R\OK = \R.

Příklad 2.2#

∑n=1∞(x2+2x−2)nn+1\dst \sumn \frac{(x^2+2x-2)^n}{n+1}.

Odpověď

O=(−3,−1−2⟩∪⟨−1+2,1)\OK = \left( -3,-1-\sqrt{2} \right\rangle \cup \left\langle -1+\sqrt{2},1 \right).

Nápověda

Tvar (… )n(\dots)^n přímo volá po odmocninovém kritériu. Krajní body pak dosaďte zvlášť.

Postup řešení

Užijeme s výhodou odmocninového kritéria:

lim⁡n→∞∣an∣n=lim⁡n→∞∣(x2+2x−2)nn+1∣n=∣x2+2x−2∣⋅lim⁡n→∞n+1n==∣x2+2x−2∣⋅lim⁡n→∞e1nln⁡(n+1)=∣x2+2x−2∣⋅elim⁡n→∞ln⁡(n+1)n=l’H=∣x2+2x−2∣⋅elim⁡n→∞1n+1=∣x2+2x−2∣<!1,\begin{aligned} \limn \sqrt[n]{|a_n|} &= \limn \sqrt[n]{\left|\frac{(x^2+2x-2)^n}{n+1}\right|} = \left|x^2+2x-2\right| \cdot \limn \sqrt[n]{n+1} =\\ &= \left|x^2+2x-2\right| \cdot \limn \e^{\frac{1}{n}\ln(n+1)} = \left|x^2+2x-2\right| \cdot \e^{\limn \frac{\ln(n+1)}{n}} \overset{\text{l'H}}{=}\\ &= \left|x^2+2x-2\right| \cdot \e^{\limn \frac{1}{n+1}} = \left|x^2+2x-2\right| \overset{!}{<} 1, \end{aligned}

řešíme proto nerovnici ∣x2+2x−2∣<1\left|x^2+2x-2\right| < 1.

Umocněním obou stran nerovnice na druhou získáme

(x2+2x−2)2<1,(x2+2x−3)(x2+2x−1)<0,(x−1)(x+3)(x+1−2)(x+1+2)<0.\begin{gathered} \left(x^2+2x-2\right)^2 < 1,\\ (x^2+2x-3)(x^2+2x-1) < 0,\\ (x-1)(x+3)(x+1-\sqrt{2})(x+1+\sqrt{2}) < 0. \end{gathered}

Snadno zjistíme řešení

x∈(−3,−1−2)∪(−1+2,1).x \in (-3,-1-\sqrt{2}) \cup (-1+\sqrt{2},1).

Dosazením bodů x=1x = 1 a x=−3x = -3 dostáváme divergentní řadu ∑n=1∞1n+1\sumn \frac{1}{n+1}. V bodech x=−1±2x = -1\pm\sqrt{2} máme alternující řadu ∑n=1∞(−1)nn+1\sumn \frac{(-1)^n}{n+1}, která konverguje.

Oborem konvergence tedy bude množina

O=(−3,−1−2⟩∪⟨−1+2,1).\OK = \left( -3,-1-\sqrt{2} \right\rangle \cup \left\langle -1+\sqrt{2},1 \right).

Příklad 2.3#

∑n=1∞(2n)!!(2n+1)!!x2nn\dst \sumn \frac{(2n)!!}{(2n+1)!!}\frac{x^{2n}}{n}.

Odpověď

O=⟨−1,1⟩\OK = \left\langle -1,1 \right\rangle.

Nápověda

Podílové kritérium v bodech ∣x∣=1|x| = 1 nerozhodne. Na ty si budete muset vzít jemnější kritérium.

Postup řešení

Jedná se o řadu s kladnými členy. Užijeme podílového kritéria:

lim⁡n→∞an+1an=lim⁡n→∞(2n+2)!!(2n+3)!!x2n+2n+1(2n+1)!!(2n)!!nx2n=lim⁡n→∞nn+12n+22n+3 x2=x2.\limn \frac{a_{n+1}}{a_n} = \limn \frac{(2n+2)!!}{(2n+3)!!} \frac{x^{2n+2}}{n+1} \frac{(2n+1)!!}{(2n)!!} \frac{n}{x^{2n}} = \limn \frac{n}{n+1}\frac{2n+2}{2n+3}\,x^2 = x^2.

Pro x∈(−1,1)x \in (-1,1) tedy řada jistě konverguje a pro x∉⟨−1,1⟩x \notin \left\langle -1,1 \right\rangle jistě diverguje. Zbývá rozhodnout, jak se bude řada chovat, bude-li ∣x∣=1|x| = 1. Užijeme Raabeova kritéria. Podle něho

lim⁡n→∞n(1−an+1an)=lim⁡n→∞n(1−nn+12n+22n+3)==lim⁡n→∞n⋅2n2+5n+3−2n2−2n2n2+5n+3=32>1.\begin{aligned} \limn n\left(1-\frac{a_{n+1}}{a_n}\right) &= \limn n\left(1-\frac{n}{n+1}\frac{2n+2}{2n+3}\right) =\\ &= \limn n \cdot \frac{2n^2+5n+3-2n^2-2n}{2n^2+5n+3} = \frac{3}{2} > 1. \end{aligned}

Závěr:

O=⟨−1,1⟩.\OK = \left\langle -1,1 \right\rangle.

Následující příklad připomíná funkční nerovnosti, které budeme v dalších úlohách opakovaně potřebovat:

Příklad 2.4#

Připomeňte známé základní funkční nerovnosti a jednu vybranou dokažte:

  1. ∀x∈R+:sin⁡x<x\forall x \in \R^+: \quad \sin x < x;
  2. ∀x∈(0,π2):x<tg⁡x\forall x \in \left(0, \frac{\pi}{2}\right): \quad x < \tg x;
  3. ∀x∈(−1,∞):ln⁡(1+x)≤x\forall x \in (-1, \infty): \quad \ln(1+x) \leq x;
  4. ∀x∈R+:arctg⁡x<x\forall x \in \R^+: \quad \arctg x < x.
Nápověda

Převeďte nerovnost na tvar „něco ≥0\geq 0“ a vyšetřete průběh té funkce.

Postup řešení

Ukážeme třetí nerovnost, ostatní se dokazují úplně stejně.

Položme f(x)=x−ln⁡(1+x)f(x) = x - \ln(1+x) na intervalu (−1,∞)(-1,\infty). Pak

f′(x)=1−11+x=x1+x.f'(x) = 1 - \frac{1}{1+x} = \frac{x}{1+x}.

Jmenovatel je na (−1,∞)(-1,\infty) kladný, znaménko derivace tedy určuje čitatel. Na (−1,0)(-1,0) je f′(x)<0f'(x) < 0 a funkce klesá, na (0,∞)(0,\infty) je f′(x)>0f'(x) > 0 a funkce roste. V bodě x=0x = 0 proto nastává globální minimum a

f(x)≥f(0)=0pro vsˇechna x∈(−1,∞),f(x) \geq f(0) = 0 \quad \text{pro všechna } x \in (-1,\infty),

což není nic jiného než dokazovaná nerovnost ln⁡(1+x)≤x\ln(1+x) \leq x. Rovnost přitom nastává jedině pro x=0x = 0.

U příkladů 2.5–2.19 rozhodněte o stejnoměrné konvergenci řady funkcí na zadané množině:

Příklad 2.5#

∑n=1∞cos⁡(nx2)n5+x54\dst \sumn \frac{\cos(nx^2)}{\sqrt[4]{n^5+x^5}} na R0+\R^+_0.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Čitatel je omezený. Jmenovatel odhadnete zdola tím, že vynecháte člen s xx.

Postup řešení

∀n∈N, ∀x∈R0+:∣cos⁡(nx2)n5+x54∣≤1n5+x54≤1n5/4.\forall n \in \N,\, \forall x \in \R^+_0: \quad \left|\frac{\cos(nx^2)}{\sqrt[4]{n^5+x^5}}\right| \leq \frac{1}{\sqrt[4]{n^5+x^5}} \leq \frac{1}{n^{5/4}}.

Číselná řada ∑n=1∞1n5/4\sumn \frac{1}{n^{5/4}} konverguje (z integrálního kritéria), a tedy podle Weierstrassova kritéria zadaná řada funkcí konverguje na R0+\R^+_0 stejnoměrně (samozřejmě též bodově).

Příklad 2.6#

∑n=1∞sin⁡(nx)(2+cos⁡(nx))n2\dst \sumn \frac{\sin(nx)}{\left(2 + \cos(nx)\right) n^2} na R\R.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Odhadněte zvlášť čitatel a zvlášť jmenovatel, obojí nezávisle na xx.

Postup řešení

Sinus je omezený jedničkou a kosinus se pohybuje mezi −1-1 a 11, takže 2+cos⁡(nx)≥12+\cos(nx) \geq 1. Pro všechna x∈Rx \in \R a všechna n∈Nn \in \N proto platí

∣sin⁡(nx)(2+cos⁡(nx))n2∣≤1n2.\left|\frac{\sin(nx)}{\left(2+\cos(nx)\right)n^2}\right| \leq \frac{1}{n^2}.

Číselná majoranta ∑n=1∞1n2\sumn \frac{1}{n^2} konverguje, a tak podle Weierstrassova kritéria zadaná řada konverguje na R\R regulárně, a tedy i stejnoměrně.

Příklad 2.7#

∑n=1∞arctg⁡xx2n6+xn3\dst \sumn \frac{\arctg x}{\sqrt{x^2n^6 + xn^3}} na R+\R^+.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Odmocninu ve jmenovateli odhadněte zdola tak, že vynecháte sčítanec xn3xn^3. Na čitatel se pak hodí jedna z nerovností z příkladu 2.4 a xx se vykrátí.

Postup řešení

Na R+\R^+ jsou oba sčítance pod odmocninou kladné, můžeme proto ten druhý vynechat a odhadnout

x2n6+xn3≥x2n6=xn3.\sqrt{x^2n^6+xn^3} \geq \sqrt{x^2n^6} = xn^3.

Podle příkladu 2.4 je navíc arctg⁡x<x\arctg x < x pro každé x∈R+x \in \R^+. Dohromady tedy pro všechna x∈R+x \in \R^+ a všechna n∈Nn \in \N dostáváme

∣arctg⁡xx2n6+xn3∣≤xxn3=1n3.\left|\frac{\arctg x}{\sqrt{x^2n^6+xn^3}}\right| \leq \frac{x}{xn^3} = \frac{1}{n^3}.

Číselná řada ∑n=1∞1n3\sumn \frac{1}{n^3} konverguje, takže podle Weierstrassova kritéria zadaná řada konverguje na R+\R^+ regulárně, a tedy i stejnoměrně.

Příklad 2.8#

∑n=1∞ln⁡n2+x2+1n2+x2\dst \sumn \ln \frac{n^2+x^2+1}{n^2+x^2} na R\R.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Zlomek pod logaritmem upravte na tvar 1+t1+t. Pak se hodí nerovnost z příkladu 2.4.

Postup řešení

Pro jakékoli x∈Rx \in \R platí řetězec nerovností

ln⁡(n2+x2+1n2+x2)=ln⁡(1+1n2+x2)≤1n2+x2≤1n2,\ln\left(\frac{n^2+x^2+1}{n^2+x^2}\right) = \ln\left(1+\frac{1}{n^2+x^2}\right) \leq \frac{1}{n^2+x^2} \leq \frac{1}{n^2},

kde jsme užili nerovnosti ln⁡(1+t)≤t\ln(1+t) \leq t z příkladu 2.4. Protože číselná majoranta ∑n=1∞1n2\sumn \frac{1}{n^2} konverguje, konverguje zadaná řada podle Weierstrassova kritéria na R\R stejnoměrně.

Příklad 2.9#

∑n=1∞xn1+x2n\dst \sumn \frac{x^n}{1+x^{2n}} na (−1,1)(-1,1).

Odpověď

Nekonverguje stejnoměrně.

Nápověda

Než začnete hledat majorantu, ověřte nutnou podmínku stejnoměrné konvergence.

Postup řešení

Konverguje-li zadaná řada na I=(−1,1)I = (-1,1) stejnoměrně, musí na II nutně platit

xn1+x2n⇉0.\frac{x^n}{1+x^{2n}} \rightrightarrows 0.

Snadno nahlédneme, že ∀x∈(−1,1)\forall x \in (-1,1)

lim⁡n→∞xn1+x2n=0.\limn \frac{x^n}{1+x^{2n}} = 0.

Hledáme

σn:=sup⁡x∈I∣xn1+x2n∣.\sigma_n := \sup_{x \in I} \left|\frac{x^n}{1+x^{2n}}\right|.

Označíme-li t=∣x∣nt = |x|^n, je

∣xn1+x2n∣=t1+t2,\left|\frac{x^n}{1+x^{2n}}\right| = \frac{t}{1+t^2},

přičemž pro x∈Ix \in I nabývá tt všech hodnot z intervalu ⟨0,1)\left\langle 0, 1 \right). Funkce h(t)=t1+t2h(t) = \frac{t}{1+t^2} má derivaci

h′(t)=1−t2(1+t2)2,h'(t) = \frac{1-t^2}{\left(1+t^2\right)^2},

která je na ⟨0,1)\left\langle 0, 1 \right) kladná. Funkce hh je tedy na tomto intervalu rostoucí, maxima nenabývá a její supremum je

σn=lim⁡t→1−t1+t2=12.\sigma_n = \lim_{t \to 1_-} \frac{t}{1+t^2} = \frac{1}{2}.

Pak ale lim⁡n→∞σn=12≠0\limn \sigma_n = \frac{1}{2} \neq 0 a zkoumaná posloupnost sice konverguje k nulové funkci, ale ne stejnoměrně.

Uzavíráme, že zadaná řada nemůže konvergovat na II stejnoměrně.

Příklad 2.10#

∑n=1∞nx1+n5x2\dst \sumn \frac{nx}{1+n^5x^2} na R\R.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Najděte maximum nn-tého členu přes xx. To už bude hledaná číselná majoranta.

Postup řešení

Snahou je nalézt supremum funkce fn(x)=nx1+n5x2f_n(x) = \frac{nx}{1+n^5x^2}, ukázat, že číselná řada ∑n=1∞sup⁡x∈R∣fn(x)∣\sumn \sup_{x \in \R} \left|f_n(x)\right| konverguje a poté užít Weierstrassova kritéria.

(nx1+n5x2)′=n 1−n5x2(1+n5x2)2=!0.\left(\frac{nx}{1+n^5x^2}\right)' = n\,\frac{1-n^5x^2}{(1+n^5x^2)^2} \overset{!}{=} 0.

Odtud x1,2=±n−5/2x_{1,2} = \pm n^{-5/2} a fn(x1,2)=±12n3/2f_n(x_{1,2}) = \pm \frac{1}{2n^{3/2}}.

∀n∈N, ∀x∈R:∣nx1+n5x2∣≤121n3/2<1n3/2.\forall n \in \N,\, \forall x \in \R: \quad \left|\frac{nx}{1+n^5x^2}\right| \leq \frac{1}{2} \frac{1}{n^{3/2}} < \frac{1}{n^{3/2}}.

Číselná řada ∑n=1∞1n3/2\sumn \frac{1}{n^{3/2}} konverguje, tedy zadaná řada konverguje na R\R stejnoměrně.

Příklad 2.11#

∑n=1∞(−1)nnn2+x2\dst \sumn (-1)^n\frac{n}{n^2+x^2} na R\R.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Majoranta tu nepomůže, řada totiž nekonverguje absolutně. Zkuste člen rozepsat jako součin dvou vhodných činitelů.

Postup řešení

Jak je zřejmé, řada regulárně nekonverguje, neboť je absolutně divergentní. Užijeme tedy Abelova kritéria pro řady tvaru ∑n=1∞fn(x)⋅gn(x)\sumn f_n(x) \cdot g_n(x), kde

fn(x)=(−1)nn,gn(x)=n2n2+x2.f_n(x) = \frac{(-1)^n}{n},\quad g_n(x) = \frac{n^2}{n^2+x^2}.

Řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) stejnoměrně konverguje (jde o konvergentní řadu konstantních funkcí, kde splývá bodová konvergence se stejnoměrnou). Dále ukážeme, že posloupnost (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^\infty je pro každé xx neklesající. Dokazovanou nerovnost postupně upravíme na tvar, o kterém už není pochyb. Pro x=0x = 0 v ní nastává rovnost, pro x≠0x \neq 0 jsou všechny úpravy ekvivalentní:

n2n2+x2≤(n+1)2(n+1)2+x2,n2(n+1)2+n2x2≤n2(n+1)2+(n+1)2x2,n≤n+1.\begin{aligned} \frac{n^2}{n^2+x^2} &\leq \frac{(n+1)^2}{(n+1)^2+x^2},\\ n^2(n+1)^2+n^2x^2 &\leq n^2(n+1)^2+(n+1)^2x^2,\\ n &\leq n+1. \end{aligned}

Poslední nerovnost platí, a tím je monotonie dokázána.

Posloupnost (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^\infty je navíc na R\R stejnoměrně omezená, neboť s konstantou K=1K = 1 platí

∀x∈R, ∀n∈N:∣n2n2+x2∣≤K.\forall x \in \R,\,\forall n \in \N: \quad \left|\frac{n^2}{n^2+x^2}\right| \leq K.

Tím jsou splněny všechny předpoklady Abelova kritéria a zadaná řada tudíž konverguje na R\R stejnoměrně.

Příklad 2.12#

∑n=2∞(−1)nn+sin⁡x\dst \sum_{n=2}^\infty \frac{(-1)^n}{n + \sin x} na R\R.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Řada je alternující. Ověřte předpoklady Leibnizova kritéria stejnoměrné konvergence.

Postup řešení

Položme fn(x)=1n+sin⁡x\dst f_n(x) = \frac{1}{n+\sin x}. Protože sin⁡x∈⟨−1,1⟩\sin x \in \left\langle -1,1 \right\rangle a sčítáme od n=2n = 2, je jmenovatel vždy alespoň roven jedné a funkce fnf_n jsou na R\R dobře definované a kladné.

Pro pevné xx jmenovatel s rostoucím nn roste, takže posloupnost (fn(x))n=2∞\left(f_n(x)\right)_{n=2}^\infty je klesající. Navíc pro všechna x∈Rx \in \R platí

0<1n+sin⁡x≤1n−1,0 < \frac{1}{n+\sin x} \leq \frac{1}{n-1},

a protože pravá strana na xx nezávisí a jde k nule, je fn(x)⇉R0f_n(x) \overset{\R}{\rightrightarrows} 0.

Tím jsou splněny oba předpoklady Leibnizova kritéria a zadaná řada konverguje na R\R stejnoměrně.

Poznámka

Regulárně řada nekonverguje. Pro každé xx je totiž 1n+sin⁡x≥1n+1\frac{1}{n+\sin x} \geq \frac{1}{n+1}, a řada ∑n=2∞1n+sin⁡x\sum_{n=2}^\infty \frac{1}{n+\sin x} proto podle srovnávacího kritéria diverguje. Bez alternující struktury bychom si tedy nevystačili.

Příklad 2.13#

∑n=1∞(−1)nn e−nx\dst \sumn \frac{(-1)^n}{n}\, \e^{-\frac{n}{x}} na R+\R^+.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Člen je už rozepsaný jako součin. Zbývá u každého činitele ověřit, co po něm Abelovo kritérium chce.

Postup řešení

K důkazu stejnoměrné konvergence užijeme Abelova kritéria. Položíme

fn(x)=(−1)nn,gn(x)=e−nx.f_n(x) = \frac{(-1)^n}{n},\quad g_n(x) = \e^{-\frac{n}{x}}.

Jelikož je řada ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konvergentní řadou konstantních funkcí, konverguje na R+\R^+ stejnoměrně. Víme totiž, že u řad konstantních funkcí splývají pojmy bodové a stejnoměrné konvergence.

Pro každé x∈R+x \in \R^+ je −1x<0-\frac{1}{x} < 0, a tedy 0<e−1x<10 < \e^{-\frac{1}{x}} < 1, jak ukazuje i graf funkce g1g_1.

Odsud pro všechna x∈R+x \in \R^+ a všechna n∈Nn \in \N plyne monotonie

gn+1(x)=e−1x gn(x)≤gn(x).g_{n+1}(x) = \e^{-\frac{1}{x}}\,g_n(x) \leq g_n(x).

Posloupnost (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^\infty je tedy pro každé x∈R+x \in \R^+ nerostoucí, a proto 0<gn(x)≤g1(x)<10 < g_n(x) \leq g_1(x) < 1. Z monotonie a omezenosti funkce g1g_1 tak plyne stejnoměrná omezenost celé posloupnosti s konstantou K=1K = 1. Podle Abelova kritéria proto zadaná řada konverguje na množině R+\R^+ stejnoměrně.

Příklad 2.14#

∑n=1∞xx2+n2\dst \sumn \frac{x}{x^2+n^2} na R+\R^+, víte-li, že součtem řady je funkce

s(x)=πx cotgh⁡(πx)−12x.s(x) = \frac{\pi x\,\cotgh(\pi x)-1}{2x}.

Odpověď

Nekonverguje stejnoměrně.

Nápověda

Součet znáte, tak ho využijte. Porovnejte limitu součtu v nekonečnu se součtem limit jednotlivých členů.

Postup řešení

Kdyby řada konvergovala stejnoměrně na R+\R^+, konvergovala by stejnoměrně i na každém okolí plus nekonečna, neboť stejnoměrná konvergence je dědičná. Podle věty o záměně pořadí limit by si pak musely být rovny hodnoty ∑n=1∞lim⁡x→∞fn(x)\sumn \limx f_n(x) a lim⁡x→∞∑n=1∞fn(x)\limx \sumn f_n(x). Spočítáme je tedy obě a porovnáme.

Každý jednotlivý člen jde v nekonečnu k nule, a proto

∑n=1∞lim⁡x→∞xx2+n2=∑n=1∞0=0.\sumn \limx \frac{x}{x^2+n^2} = \sumn 0 = 0.

U druhé hodnoty využijeme zadaný součet. Rozdělíme jej na dva sčítance

πx cotgh⁡(πx)−12x=π2 cotgh⁡(πx)−12x,\frac{\pi x\,\cotgh(\pi x)-1}{2x} = \frac{\pi}{2}\,\cotgh(\pi x) - \frac{1}{2x},

z nichž druhý jde k nule. Pro první dostáváme

lim⁡x→∞π2 cotgh⁡(πx)=lim⁡x→∞π2 eπx+e−πxeπx−e−πx=π2,\limx \frac{\pi}{2}\,\cotgh(\pi x) = \limx \frac{\pi}{2}\,\frac{\e^{\pi x} + \e^{-\pi x}}{\e^{\pi x}-\e^{-\pi x}} = \frac{\pi}{2},

a tedy

lim⁡x→∞∑n=1∞xx2+n2=π2≠0.\limx \sumn \frac{x}{x^2+n^2} = \frac{\pi}{2} \neq 0.

Obě hodnoty se liší, zkoumaná řada proto na R+\R^+ stejnoměrně nekonverguje.

Příklad 2.15#

∑n=1∞(−1)n+1xnn\dst \sumn (-1)^{n+1} \frac{x^n}{n} na ⟨0,1⟩\left\langle 0, 1 \right\rangle.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Rozdělte člen na součin číselné části (−1)n+1n\frac{(-1)^{n+1}}{n} a mocniny xnx^n, která závisí na xx i na nn. Pak se hodí Abelovo kritérium.

Postup řešení

Užijeme Abelova kritéria, kde položíme:

fn(x)=(−1)n+1n,gn(x)=xn,I=⟨0,1⟩.f_n(x) = \frac{(-1)^{n+1}}{n}, \quad g_n(x) = x^n, \quad I = \left\langle 0, 1 \right\rangle.

Pak platí:

  • ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje na II stejnoměrně;
  • pro všechna n∈Nn \in \N a všechna x∈Ix \in I platí gn(x)≥gn+1(x)g_n(x) \geq g_{n+1}(x), tj. xn≥xn+1x^n \geq x^{n+1};
  • funkce g1(x)=xg_1(x) = x je na II omezená, a proto je – stejně jako v příkladu 2.13 – posloupnost (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^\infty na II stejnoměrně omezená.

Zadaná řada tedy na II konverguje stejnoměrně.

Příklad 2.16#

∑n=1∞n3n(1−e−xn2x2+n2)\dst \sumn \frac{\sqrt{n}}{3^n} \left(1-\e^{-\frac{xn^2}{x^2+n^2}}\right) na R0+\R^+_0.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Rozmyslete si, v jakých mezích se pohybuje závorka. Zbytek je už číselná řada.

Postup řešení

Pro každé x∈R0+x \in \R^+_0 je xn2x2+n2≥0\frac{xn^2}{x^2+n^2} \geq 0, a tedy 0≤1−e−xn2x2+n2<10 \leq 1-\e^{-\frac{xn^2}{x^2+n^2}} < 1. Odsud

∣n3n(1−e−xn2x2+n2)∣≤n3n.\left|\frac{\sqrt{n}}{3^n}\left(1-\e^{-\frac{xn^2}{x^2+n^2}}\right)\right| \leq \frac{\sqrt{n}}{3^n}.

Číselná řada ∑n=1∞n3n\sumn \frac{\sqrt{n}}{3^n} konverguje z limitního podílového kritéria:

lim⁡n→∞∣an+1∣∣an∣=lim⁡n→∞∣n+13n+13nn∣=lim⁡n→∞13n+1n=13<1.\limn \frac{|a_{n+1}|}{|a_n|} = \limn \left|\frac{\sqrt{n+1}}{3^{n+1}}\frac{3^n}{\sqrt{n}}\right| = \limn \frac{1}{3}\sqrt{\frac{n+1}{n}} = \frac{1}{3} < 1.

Původní řada konverguje stejnoměrně na R0+\R^+_0 podle Weierstrassova kritéria.

Příklad 2.17#

∑n=1∞(−1)nn(4xx2+4)n\dst \sumn \frac{(-1)^n}{n} \left(\frac{4x}{x^2+4}\right)^n na R0+\R^+_0.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Člen je zase součin dvou činitelů. Klíčové je ukázat, že zlomek 4xx2+4\frac{4x}{x^2+4} nepřeroste jedničku.

Postup řešení

Užijeme Abelova kritéria, kde položíme:

fn(x)=(−1)nn,gn(x)=(4xx2+4)n.f_n(x) = \frac{(-1)^n}{n},\quad g_n(x) = \left(\frac{4x}{x^2+4}\right)^n.

Pak platí:

  • ∑n=1∞fn(x)\sumn f_n(x) konverguje na R0+\R^+_0 stejnoměrně;

  • pro všechna n∈Nn \in \N a všechna x∈R0+x \in \R^+_0 platí gn(x)≥gn+1(x)g_n(x) \geq g_{n+1}(x), neboť z nerovnosti (x−2)2≥0(x-2)^2 \geq 0 plyne x2+4≥4xx^2+4 \geq 4x, a tedy 0≤4xx2+4≤10 \leq \frac{4x}{x^2+4} \leq 1;

  • funkce g1(x)=4xx2+4g_1(x) = \frac{4x}{x^2+4} je na R0+\R^+_0 omezená, neboť po výpočtu derivace

    g1′(x)=4(x2+4)−8x2(x2+4)2=16−4x2(x2+4)2=!0g_1'(x) = \frac{4(x^2+4)-8x^2}{(x^2+4)^2} = \frac{16-4x^2}{(x^2+4)^2} \overset{!}{=} 0

    zjistíme, že maximum nastává v bodě x0=2x_0 = 2, kde g1(2)=1g_1(2) = 1. Stejně jako v příkladu 2.13 odsud spolu s monotonií plyne stejnoměrná omezenost posloupnosti (gn(x))n=1∞\left(g_n(x)\right)_{n=1}^\infty.

Zadaná řada tedy na R0+\R^+_0 konverguje stejnoměrně.

Příklad 2.18#

∑n=1∞(−1)n+1x3n+x4\dst \sumn (-1)^{n+1} \frac{x}{3n+x^4} na R0+\R^+_0.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Opět alternující řada. Aby šlo použít Leibnizovo kritérium, potřebujete najít maximum nn-tého členu přes xx.

Postup řešení

Položme fn(x)=x3n+x4\dst f_n(x) = \frac{x}{3n+x^4}. Na R0+\R^+_0 jsou tyto funkce nezáporné a pro pevné xx s rostoucím nn klesají, protože roste jmenovatel.

Zbývá ukázat, že fn(x)⇉R0+0f_n(x) \overset{\R^+_0}{\rightrightarrows} 0. K tomu najdeme maximum:

fn′(x)=3n+x4−4x4(3n+x4)2=3n−3x4(3n+x4)2=!0  ⟺  x=n4.f_n'(x) = \frac{3n+x^4-4x^4}{\left(3n+x^4\right)^2} = \frac{3n-3x^4}{\left(3n+x^4\right)^2} \overset{!}{=} 0 \quad \iff \quad x = \sqrt[4]{n}.

V tomto bodě je

fn ⁣(n4)=n43n+n=14n34,f_n\!\left(\sqrt[4]{n}\right) = \frac{\sqrt[4]{n}}{3n+n} = \frac{1}{4n^{\frac{3}{4}}},

takže

∀n∈N, ∀x∈R0+:0≤fn(x)≤14n34⟶n→+∞0.\forall n \in \N,\,\forall x \in \R^+_0: \quad 0 \leq f_n(x) \leq \frac{1}{4n^{\frac{3}{4}}} \lto 0.

Oba předpoklady Leibnizova kritéria jsou splněny a zadaná řada konverguje na R0+\R^+_0 stejnoměrně.

Příklad 2.19#

∑n=1∞(−1)nxln⁡nn(x2+n2)\dst \sumn (-1)^n \frac{x\ln n}{n\left(x^2+n^2\right)} na R0+\R^+_0.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně, dokonce regulárně.

Nápověda

Nenechte se zmást znaménky. Zkuste rovnou najít číselnou majorantu.

Postup řešení

Alternující struktury tu vůbec není potřeba. Zlomek xx2+n2\dst \frac{x}{x^2+n^2} nabývá na R0+\R^+_0 maxima v bodě x=nx = n, kde je roven 12n\dst \frac{1}{2n}. Proto

∀n∈N, ∀x∈R0+:∣(−1)nxln⁡nn(x2+n2)∣≤ln⁡n2n2.\forall n \in \N,\,\forall x \in \R^+_0: \quad \left|(-1)^n \frac{x\ln n}{n\left(x^2+n^2\right)}\right| \leq \frac{\ln n}{2n^2}.

Číselná řada ∑n=1∞ln⁡n2n2\dst \sumn \frac{\ln n}{2n^2} konverguje, neboť pro dostatečně velká nn je ln⁡n≤n\ln n \leq \sqrt{n} a řada ∑n=1∞n−32\sumn n^{-\frac{3}{2}} konverguje.

Podle Weierstrassova kritéria tedy zadaná řada konverguje na R0+\R^+_0 regulárně, a tím spíše stejnoměrně.

Příklad 2.20#

Rozhodněte o stejnoměrné konvergenci řady funkcí ∑n=0∞(−1)nxn(1−x)n\dst \sumno (-1)^n x^n(1-x)^n na intervalu ⟨0,1⟩\left\langle 0, 1 \right\rangle a na tomto intervalu určete její součet.

Odpověď

s(x)=11+x−x2\dst s(x) = \frac{1}{1+x-x^2}, konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Všimněte si, že jde o geometrickou řadu. Ke stejnoměrné konvergenci pak vede Dirichletovo kritérium.

Postup řešení

Součtem řady na celém I=⟨0,1⟩I = \left\langle 0, 1 \right\rangle je funkce

s(x)=11+x(1−x)=11+x−x2,s(x) = \frac{1}{1+x(1-x)} = \frac{1}{1+x-x^2},

neboť uvedená řada je geometrickou řadou s kvocientem q(x)=−x(1−x)q(x) = -x(1-x). Na množině II je 0≤x(1−x)≤140 \leq x(1-x) \leq \frac{1}{4}, a tedy ∣q(x)∣<1|q(x)| < 1. Součet je na II spojitý, větu o spojitosti součtu proto k vyvrácení stejnoměrné konvergence použít nelze. Pokusme se nyní stejnoměrnou konvergenci dokázat pomocí Dirichletova kritéria.

Zvolme

fn(x)=(−1)n,gn(x)=xn(1−x)n.f_n(x) = (-1)^n,\quad g_n(x) = x^n(1-x)^n.

Částečné součty řady ∑n=0∞fn(x)\sumno f_n(x) nabývají jen hodnot 11 a 00, jejich posloupnost je tedy omezená. Dále pro všechna celá n≥0n \geq 0 a všechna x∈Ix \in I platí

gn(x)−gn+1(x)=xn(1−x)n(1−x+x2)≥0,g_n(x) - g_{n+1}(x) = x^n(1-x)^n\left(1-x+x^2\right) \geq 0,

neboť kvadratický trojčlen x2−x+1x^2-x+1 má záporný diskriminant, a je proto kladný pro každé x∈Rx \in \R. Posloupnost (gn(x))n=0∞\left(g_n(x)\right)_{n=0}^\infty je tedy pro každé x∈Ix \in I nerostoucí.

Zbývá ukázat, že posloupnost (xn(1−x)n)n=0∞\left(x^n(1-x)^n\right)_{n=0}^\infty konverguje stejnoměrně k nule. Snadno se přesvědčíme, že limitní funkcí je nula, a to i v krajních bodech intervalu II. Funkce x↦xn(1−x)nx \mapsto x^n(1-x)^n má na II bod lokálního maxima nezávislý na nn, a to x0=12x_0 = \frac{1}{2}. Odsud

σn=sup⁡x∈I∣xn(1−x)n∣=14n\sigma_n = \sup_{x \in I} \left|x^n(1-x)^n\right| = \frac{1}{4^n}

a následně

lim⁡n→∞σn=0,\limn \sigma_n = 0,

což je postačující podmínkou pro tvrzení, že posloupnost (xn(1−x)n)n=0∞\left(x^n(1-x)^n\right)_{n=0}^\infty konverguje na II stejnoměrně k nulové funkci. Podle Dirichletova kritéria tedy zadaná řada konverguje stejnoměrně na II.

Jiný postup: Stejnoměrnou konvergenci dává přímo i Weierstrassovo kritérium. Pro všechna celá n≥0n \geq 0 a všechna x∈Ix \in I totiž platí

∣(−1)nxn(1−x)n∣=(x(1−x))n≤14n\left|(-1)^n x^n(1-x)^n\right| = \left(x(1-x)\right)^n \leq \frac{1}{4^n}

a číselná geometrická řada ∑n=0∞14n\sumno \frac{1}{4^n} konverguje. Zadaná řada tedy na II konverguje dokonce regulárně.

Příklad 2.21#

Rozhodněte o stejnoměrné konvergenci funkční řady

∑n=1∞(3n)n(2n)!! xn(1−2x)n\sumn \frac{(3n)^n}{(2n)!!}\,x^n(1-2x)^n

na množině M=⟨0,12⟩M = \left\langle 0, \frac{1}{2} \right\rangle. Své rozhodnutí důkladně zdůvodněte.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Najděte maximum součinu xn(1−2x)nx^n(1-2x)^n na MM. Dostanete tak majorantu, která už na xx nezávisí.

Postup řešení

Pro každé x∈Mx \in M je x≥0x \geq 0 i 1−2x≥01-2x \geq 0, zadaná řada má tedy na MM nezáporné členy. Pokusíme se najít konvergentní číselnou majorantu a užít Weierstrassova kritéria.

Označme gn(x)=xn(1−2x)ng_n(x) = x^n(1-2x)^n (obdobnou funkci jsme vyšetřovali v první kapitole u posloupnosti xn(1−3x)narctg⁡(n2)x^n(1-3x)^n\arctg(n^2)). Funkce gng_n je spojitá na kompaktní množině MM, nabývá zde tedy své největší hodnoty. V krajních bodech je gn(0)=gn(12)=0g_n(0) = g_n\left(\frac{1}{2}\right) = 0, uvnitř hledáme stacionární body:

gn′(x)=nxn−1(1−2x)n−2nxn(1−2x)n−1=nxn−1(1−2x)n−1(1−4x)=!0.g_n'(x) = n x^{n-1}(1-2x)^n - 2n x^n(1-2x)^{n-1} = n x^{n-1}(1-2x)^{n-1}(1-4x) \overset{!}{=} 0.

Jediným stacionárním bodem uvnitř MM je tak x0=14x_0 = \frac{1}{4}, a proto

max⁡x∈M∣gn(x)∣=gn(14)=(14)n(12)n=18n.\max_{x \in M} \left|g_n(x)\right| = g_n\left(\frac{1}{4}\right) = \left(\frac{1}{4}\right)^n \left(\frac{1}{2}\right)^n = \frac{1}{8^n}.

Zdůrazněme, že tento odhad platí pro všechna x∈Mx \in M současně a jeho pravá strana na xx nezávisí:

∀n∈N, ∀x∈M:∣(3n)n(2n)!! xn(1−2x)n∣≤(3n)n(2n)!! 18n=:an.\forall n \in \N,\,\forall x \in M: \quad \left|\frac{(3n)^n}{(2n)!!}\,x^n(1-2x)^n\right| \leq \frac{(3n)^n}{(2n)!!}\,\frac{1}{8^n} =: a_n.

Zbývá rozhodnout o konvergenci číselné majoranty ∑n=1∞an\sumn a_n. Jde o řadu s kladnými členy, užijeme proto d'Alembertova podílového kritéria:

lim⁡n→∞an+1an=lim⁡n→∞3n+1(n+1)n+1(2n+2)!! 8n+1 (2n)!! 8n3nnn=lim⁡n→∞38 (n+1)n+1(2n+2) nn==lim⁡n→∞316 (n+1)nnn=316lim⁡n→∞(1+1n)n=3e16<916<1,\begin{aligned} \limn \frac{a_{n+1}}{a_n} &= \limn \frac{3^{n+1}(n+1)^{n+1}}{(2n+2)!!\,8^{n+1}}\,\frac{(2n)!!\,8^n}{3^n n^n} = \limn \frac{3}{8}\,\frac{(n+1)^{n+1}}{(2n+2)\,n^n} =\\ &= \limn \frac{3}{16}\,\frac{(n+1)^n}{n^n} = \frac{3}{16} \limn \left( 1+\frac{1}{n} \right)^n = \frac{3\e}{16} < \frac{9}{16} < 1, \end{aligned}

neboť e<3\e < 3. Číselná majoranta ∑n=1∞an\sumn a_n tedy konverguje.

Podle Weierstrassova kritéria zadaná řada konverguje na množině MM regulárně, a tedy i stejnoměrně.

Poznámka

Největší hodnotu funkce gng_n lze nalézt i bez derivování. Z nerovnosti mezi aritmetickým a geometrickým průměrem totiž pro každé x∈Mx \in M plyne

x(1−2x)=12 2x(1−2x)≤12(2x+(1−2x)2)2=18,x(1-2x) = \frac{1}{2}\,2x(1-2x) \leq \frac{1}{2} \left( \frac{2x+(1-2x)}{2} \right)^2 = \frac{1}{8},

přičemž rovnost nastává právě tehdy, když 2x=1−2x2x = 1-2x, tj. pro x=14x = \frac{1}{4}.

Příklad 2.22#

Vypočítejte ∫0∞∑n=1∞1n4+x2 dx\dst \int_0^\infty \sumn \frac{1}{n^4+x^2}\,\dx.

Odpověď

π312\dst \frac{\pi^3}{12}.

Nápověda

Integrujte nejprve přes omezený interval ⟨0,c⟩\left\langle 0,c \right\rangle a teprve nakonec pošlete cc do nekonečna.

Postup řešení

Řada ∑n=1∞1n4+x2\sumn \frac{1}{n^4+x^2} konverguje na ⟨0,∞)\left\langle 0,\infty\right) stejnoměrně podle Weierstrassova kritéria, a tedy také na každém uzavřeném intervalu ⟨0,c⟩\left\langle 0,c \right\rangle, kde c>0c > 0. Na intervalu ⟨0,c⟩\left\langle 0,c \right\rangle lze tudíž zaměnit integrál a sumu:

∫0c∑n=1∞1n4+x2 dx=∑n=1∞∫0cdxn4+x2=∑n=1∞1n2[arctg⁡xn2]0c=∑n=1∞1n2 arctg⁡cn2.\int_0^c \sumn \frac{1}{n^4+x^2}\,\dx = \sumn \int_0^c \frac{\dx}{n^4+x^2} = \sumn \frac{1}{n^2} \left[\arctg \frac{x}{n^2}\right]_0^c = \sumn \frac{1}{n^2}\,\arctg \frac{c}{n^2}.

Dále užijeme faktu, že

∫0∞∑n=1∞1n4+x2 dx=lim⁡c→∞∑n=1∞1n2 arctg⁡cn2.\int_0^\infty \sumn \frac{1}{n^4+x^2}\,\dx = \lim_{c \to \infty} \sumn \frac{1}{n^2} \,\arctg \frac{c}{n^2}.

Věta o záměně pořadí limit je vyslovena pro proměnnou xx, přeznačíme proto c⇆xc \leftrightarrows x. Zkoumáme tedy, zda je možno v limitě

lim⁡x→∞∑n=1∞1n2 arctg⁡xn2\limx \sumn \frac{1}{n^2}\,\arctg \frac{x}{n^2}

zaměnit limitu a sumu. Podle věty o záměně pořadí limit (ve verzi pro okolí plus nekonečna, viz poznámku za ní) to smíme udělat, pokud má každý člen řady v nekonečnu vlastní limitu a řada na nějakém okolí plus nekonečna konverguje stejnoměrně. První předpoklad je splněn, neboť

lim⁡x→∞1n2 arctg⁡xn2=π2n2.\limx \frac{1}{n^2}\,\arctg \frac{x}{n^2} = \frac{\pi}{2n^2}.

Druhý ověříme Weierstrassovým kritériem. Pro všechna x∈R+x \in \R^+ platí nerovnost

0<1n2 arctg⁡xn2≤π2n20 < \frac{1}{n^2}\,\arctg \frac{x}{n^2} \leq \frac{\pi}{2n^2}

a číselná řada ∑n=1∞π2n2\sumn \frac{\pi}{2n^2} konverguje. Zkoumaná řada funkcí tedy konverguje stejnoměrně na celém R+\R^+, a tím spíše na každém okolí plus nekonečna. Uzavíráme, že

∫0∞∑n=1∞1n4+x2 dx=∑n=1∞lim⁡x→∞1n2 arctg⁡xn2=π2∑n=1∞1n2=π2 π26=π312.\int_0^\infty \sumn \frac{1}{n^4+x^2}\,\dx = \sumn \limx \frac{1}{n^2}\,\arctg\frac{x}{n^2} = \frac{\pi}{2} \sumn \frac{1}{n^2} = \frac{\pi}{2}\,\frac{\pi^2}{6} = \frac{\pi^3}{12}.

Podotýkáme, že zde bylo užito hodnoty součtu ∑n=1∞1n2=π26\dst \sumn \frac{1}{n^2} = \frac{\pi^2}{6} z předchozích cvičení.

Příklad 2.23#

Dokažte, že platí rovnost ∫01∑n=1∞(−1)nxx2+n2 dx=∑n=1∞∫01(−1)nxx2+n2 dx\dst \int_0^1 \sumn (-1)^n \frac{x}{x^2+n^2} \,\dx = \sumn \int_0^1 (-1)^n \frac{x}{x^2+n^2} \,\dx.

Nápověda

Nic se nepočítá. Stačí ověřit předpoklady věty o integraci funkční řady člen po členu.

Postup řešení

Věta o integraci funkční řady člen po členu žádá dvě věci: spojitost členů na uzavřeném intervalu a stejnoměrnou konvergenci řady na něm.

Funkce (−1)nxx2+n2\dst (-1)^n \frac{x}{x^2+n^2} jsou na ⟨0,1⟩\left\langle 0,1 \right\rangle spojité, jmenovatel je totiž všude kladný.

Na intervalu ⟨0,1⟩\left\langle 0,1 \right\rangle je x≤1x \leq 1 a x2+n2≥n2x^2+n^2 \geq n^2, takže

∀n∈N, ∀x∈⟨0,1⟩:∣(−1)nxx2+n2∣≤1n2.\forall n \in \N,\,\forall x \in \left\langle 0,1 \right\rangle: \quad \left|(-1)^n \frac{x}{x^2+n^2}\right| \leq \frac{1}{n^2}.

Číselná majoranta ∑n=1∞1n2\sumn \frac{1}{n^2} konverguje, podle Weierstrassova kritéria tedy řada konverguje na ⟨0,1⟩\left\langle 0,1 \right\rangle stejnoměrně.

Oba předpoklady jsou splněny a dokazovaná rovnost platí.

Poznámka

Omezenost intervalu je tu podstatná, je ale třeba přesně říct, proč. Kdybychom integrovali přes R+\R^+, přestal by sice platit odhad x≤1x \leq 1, a tím i číselná majoranta 1n2\frac{1}{n^2}, stejnoměrná konvergence by ale zůstala zachována. Pro každé pevné x≥0x \geq 0 je totiž posloupnost (xx2+n2)n=1∞\left(\frac{x}{x^2+n^2}\right)_{n=1}^\infty nerostoucí a

sup⁡x∈R+xx2+n2=12n⟶n→+∞0,\sup_{x \in \R^+} \frac{x}{x^2+n^2} = \frac{1}{2n} \lto 0,

takže řada na R+\R^+ konverguje stejnoměrně podle Leibnizova kritéria. Regulárně na R+\R^+ nekonverguje, jak ukazuje příklad 2.14.

Integrovat člen po členu přes R+\R^+ přesto nelze. Věta o integraci funkční řady je vyslovena jen pro uzavřený omezený interval a stejnoměrná konvergence na neomezeném intervalu k záměně integrálu a sumy nestačí. Zde by navíc na pravé straně rovnosti stály samé divergentní integrály, neboť

∫0∞xx2+n2 dx=lim⁡c→∞12ln⁡c2+n2n2=∞.\int_0^\infty \frac{x}{x^2+n^2}\,\dx = \lim_{c \to \infty} \frac{1}{2} \ln \frac{c^2+n^2}{n^2} = \infty.

Příklad 2.24#

Vypočítejte lim⁡x→∞∑n=1∞x31+4n+4n2x3\dst \limx \sumn \frac{x^3}{1+4n+4n^2x^3}.

Odpověď

π224\dst \frac{\pi^2}{24}.

Nápověda

Abyste směli prohodit limitu se sumou, potřebujete stejnoměrnou konvergenci. Zkuste najít majorantu.

Postup řešení

Pro x>0x > 0 jsou všechny členy kladné a ve jmenovateli můžeme vynechat sčítance 1+4n1+4n. Tím dostaneme

∀n∈N, ∀x∈R+:∣x31+4n+4n2x3∣≤x34n2x3=14n2.\forall n \in \N,\,\forall x \in \R^+: \quad \left|\frac{x^3}{1+4n+4n^2x^3}\right| \leq \frac{x^3}{4n^2x^3} = \frac{1}{4n^2}.

Číselná řada ∑n=1∞14n2\dst \sumn \frac{1}{4n^2} konverguje, podle Weierstrassova kritéria proto zadaná řada konverguje na R+\R^+ stejnoměrně. Speciálně tedy konverguje stejnoměrně i na okolí plus nekonečna, což nám dovolí zaměnit limitu se sumou:

lim⁡x→∞∑n=1∞x31+4n+4n2x3=∑n=1∞lim⁡x→∞x31+4n+4n2x3=∑n=1∞14n2=14 π26=π224.\limx \sumn \frac{x^3}{1+4n+4n^2x^3} = \sumn \limx \frac{x^3}{1+4n+4n^2x^3} = \sumn \frac{1}{4n^2} = \frac{1}{4}\,\frac{\pi^2}{6} = \frac{\pi^2}{24}.

V posledním kroku jsme opět užili hodnoty ∑n=1∞1n2=π26\dst \sumn \frac{1}{n^2} = \frac{\pi^2}{6}.

Příklad 2.25#

Vypočítejte ∫02∑n=1∞xn−13n dx\dst \int_0^2 \sumn \frac{x^{n-1}}{3^n} \,\dx.

Odpověď

ln⁡3\ln 3.

Nápověda

Součet řady se dá určit rovnou, jde totiž o geometrickou řadu. Teprve pak integrujte.

Postup řešení

Vytkneme-li 13\frac{1}{3}, dostaneme geometrickou řadu s kvocientem x3\frac{x}{3}:

∑n=1∞xn−13n=13∑n=1∞(x3)n−1=13 11−x3=13−x.\sumn \frac{x^{n-1}}{3^n} = \frac{1}{3} \sumn \left(\frac{x}{3}\right)^{n-1} = \frac{1}{3}\,\frac{1}{1-\frac{x}{3}} = \frac{1}{3-x}.

Řada konverguje pro ∣x∣<3|x| < 3, na intervalu ⟨0,2⟩\left\langle 0,2 \right\rangle je tedy jejím součtem spojitá funkce 13−x\frac{1}{3-x}. Integrujeme proto přímo tuto funkci, stejnoměrnou konvergenci k tomu nepotřebujeme:

∫02∑n=1∞xn−13n dx=∫02dx3−x=[−ln⁡(3−x)]02=−ln⁡1+ln⁡3=ln⁡3.\int_0^2 \sumn \frac{x^{n-1}}{3^n} \,\dx = \int_0^2 \frac{\dx}{3-x} = \left[-\ln(3-x)\right]_0^2 = -\ln 1 + \ln 3 = \ln 3.

Jiný postup: Řadu lze integrovat také člen po členu. K tomu už stejnoměrnou konvergenci potřebujeme, ověříme ji Weierstrassovým kritériem. Na ⟨0,2⟩\left\langle 0,2 \right\rangle je x≤2x \leq 2, tedy

∀n∈N, ∀x∈⟨0,2⟩:∣xn−13n∣≤2n−13n=12(23)n,\forall n \in \N,\,\forall x \in \left\langle 0,2 \right\rangle: \quad \left|\frac{x^{n-1}}{3^n}\right| \leq \frac{2^{n-1}}{3^n} = \frac{1}{2}\left(\frac{2}{3}\right)^n,

a číselná geometrická řada s kvocientem 23\frac{2}{3} konverguje. Členy řady jsou navíc spojité, podle věty o integraci funkční řady proto

∫02∑n=1∞xn−13n dx=∑n=1∞∫02xn−13n dx=∑n=1∞13n[xnn]02=∑n=1∞1n(23)n.\int_0^2 \sumn \frac{x^{n-1}}{3^n} \,\dx = \sumn \int_0^2 \frac{x^{n-1}}{3^n} \,\dx = \sumn \frac{1}{3^n}\left[\frac{x^n}{n}\right]_0^2 = \sumn \frac{1}{n}\left(\frac{2}{3}\right)^n.

Porovnáním s prvním postupem tak navíc dostáváme součet číselné řady

∑n=1∞1n(23)n=ln⁡3.\sumn \frac{1}{n}\left(\frac{2}{3}\right)^n = \ln 3.

Na podobném principu stojí sčítání řad pomocí integrace a derivace, k němuž se vrátíme u mocninných a Taylorových řad.

Příklad 2.26#

Jak je možné, že funkční řada

∑n=1∞xn2\sumn \frac{x}{n^2}

konverguje v jedničce, řada vzniklá její derivací člen po členu konverguje na (0,∞)(0,\infty) stejnoměrně, a přesto původní řada nekonverguje na (0,∞)(0,\infty) stejnoměrně?

Nápověda

Přečtěte si pozorně předpoklady věty o derivování funkční řady.

Postup řešení

Projděme předpoklady věty o derivování funkční řady pro interval (0,∞)(0,\infty). Členy xn2\frac{x}{n^2} jsou diferencovatelné a řada konverguje v bodě x=1x = 1, který v intervalu leží. Konverguje dokonce na celém R\R, protože ∑n=1∞xn2=x∑n=1∞1n2\sumn \frac{x}{n^2} = x \sumn \frac{1}{n^2}. Řada derivací ∑n=1∞1n2\sumn \frac{1}{n^2} konverguje stejnoměrně, neboť jde o konvergentní řadu konstantních funkcí.

Původní řada na (0,∞)(0,\infty) přesto stejnoměrně nekonverguje, neboť není splněna ani nutná podmínka stejnoměrné konvergence:

sup⁡x∈(0,∞)xn2=∞.\sup_{x \in (0,\infty)} \frac{x}{n^2} = \infty.

Rozpor v tom ale není. Věta o derivování funkční řady člen po členu totiž požaduje stejnoměrnou konvergenci zderivované řady na omezeném otevřeném intervalu, kterým množina (0,∞)(0,\infty) zcela jistě není. Je to přitom jediný předpoklad, který zde splněn není.

Potvrzení