Na této stránce

Cvičení 1

Funkční posloupnosti

Bodová a stejnoměrná konvergence funkčních posloupností, supremální kritérium, záměna limity s derivací a s integrálem.

Stručná teorie

Definice 1.1Funkční posloupnost#

Nechť ∅≠M⊂R\emptyset \neq M \subset \R. Potom každé zobrazení množiny N\N do množiny všech funkcí definovaných na MM nazýváme posloupností funkcí (nebo funkční posloupností) na MM. Je-li číslu n∈Nn \in \N tímto způsobem přiřazena funkce fn(x)f_{n}(x), zapisujeme funkční posloupnost

f1(x),f2(x),… nebo (fn(x))n=1∞.f_1(x), f_2(x), \ldots \quad \text { nebo } \quad \left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty}.

Přirozené číslo nn přitom nazýváme indexem a funkci fn(x)f_n(x) nn-tým členem funkční posloupnosti (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty}.

Definice 1.2Bodová konvergence#

Nechť je dána posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} definovaná na neprázdné množině M⊂RM \subset \R. Řekneme, že posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje v bodě c∈Mc \in M, jestliže konverguje číselná posloupnost (fn(c))n=1∞\left(f_{n}(c)\right)_{n=1}^{\infty}, tj.

(∃γ∈R)(∀ε>0)(∃n0∈N)(∀n∈N,n≥n0)(∣fn(c)−γ∣<ε).(\exists \gamma \in \R)(\forall \varepsilon>0)\left(\exists n_0 \in \N\right)\left(\forall n \in \N, n \geq n_0\right)\left(\left|f_n(c)-\gamma\right|<\varepsilon\right).

Řekneme, že posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje (bodově) na množině N⊂MN \subset M, jestliže konverguje v každém bodě množiny NN.

Definice 1.3Limitní funkce#

Nechť je dána posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} definovaná na neprázdné množině M⊂RM \subset \R. Nechť pro každé c∈Nc \in N, kde N⊂MN \subset M, posloupnost (fn(c))n=1∞\left(f_n(c)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje. Označme f(c)f(c) hodnotu limity posloupnosti (fn(c))n=1∞\left(f_n(c)\right)_{n=1}^{\infty}. Tímto způsobem je na množině NN definována funkce x↦f(x)x \mapsto f(x), kterou nazýváme limitou posloupnosti funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} a značíme

f(x)=lim⁡n→∞fn(x).f(x)=\limn f_n(x).

Oborem konvergence O\OK posloupnosti (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} nazýváme množinu všech bodů c∈Mc \in M, ve kterých tato posloupnost konverguje.

Poznámka 1.4#

Definičním oborem limitní funkce f(x)f(x) je tedy obor konvergence O⊂R\OK \subset \R.

Definice 1.5Stejnoměrná konvergence#

Nechť (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} je posloupnost funkcí definovaných na množině M⊂RM \subset \R. Řekneme, že tato posloupnost stejnoměrně konverguje na MM k funkci f(x)f(x), jestliže pro všechna ε>0\varepsilon>0 existuje n0n_0 tak, že pro všechna n≥n0n \geq n_0 a pro všechna x∈Mx \in M platí nerovnost

∣fn(x)−f(x)∣<ε.\left|f_{n}(x)-f(x)\right|<\varepsilon.

Poznámka 1.6#

Rozdíl mezi bodovou a stejnoměrnou konvergencí je dobře patrný ze zápisu definic obou pojmů pomocí kvantifikátorů:

  • bodová konvergence, značíme fn(x)→Mf(x)f_n(x) \overset{M}{\to} f(x):

    (∀x∈M)(∀ε>0)(∃n0∈N)(∀n∈N,n≥n0)(∣fn(x)−f(x)∣<ε);\tblue{(\forall x \in M)}(\forall \varepsilon>0)\tgreen{\left(\exists n_0 \in \N\right)}\left(\forall n \in \N, n \geq n_0\right)\left(\left|f_n(x)-f(x)\right|<\varepsilon\right);

  • stejnoměrná konvergence, značíme fn(x)⇉Mf(x)f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows} f(x):

    (∀ε>0)(∃n0∈N)(∀n∈N,n≥n0)(∀x∈M)(∣fn(x)−f(x)∣<ε).(\forall \varepsilon>0)\tgreen{\left(\exists n_0 \in \N\right)}\left(\forall n \in \N, n \geq n_0\right)\tblue{(\forall x \in M)}\left(\left|f_n(x)-f(x)\right|<\varepsilon\right).

Stejnoměrná konvergence tedy požaduje existenci „univerzálního“ n0n_0, které plní svoji roli pro všechna x∈Mx \in M.

Úmluva 1.7#

Nezáleží-li nám na tom, k jaké funkci posloupnost konverguje, a chceme-li vyjádřit pouze skutečnost, že (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje na MM stejnoměrně, budeme téhož symbolu užívat i bez pravé strany a psát stručně

fn(x)⇉M  .f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows}\; .

Věta 1.8Vztah mezi bodovou a stejnoměrnou konvergencí#

Jestliže posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} stejnoměrně konverguje na množině M⊂RM \subset \R k funkci f(x)f(x), konverguje na MM k funkci f(x)f(x) také bodově:

fn(x)⇉Mf(x)  ⟹  fn(x)→Mf(x).f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows} f(x) \qquad \implies \qquad f_n(x) \overset{M}{\to} f(x).

Věta 1.9#

Nechť (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} je konvergentní posloupností konstantních funkcí definovaných na množině M⊂RM \subset \R. Potom tato posloupnost konverguje na MM stejnoměrně.

Poznámka 1.10#

Podle předešlé věty tedy pro číselné posloupnosti (které lze chápat jako funkční posloupnosti konstantních funkcí) pojmy bodové a stejnoměrné konvergence splývají.

Věta 1.11Dědičnost stejnoměrné konvergence#

Nechť posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje stejnoměrně na množině MM k funkci f(x)f(x). Potom k ní konverguje stejnoměrně také na každé neprázdné podmnožině množiny MM:

fn(x)⇉Mf(x)∧∅≠N⊂M  ⟹  fn(x)⇉Nf(x).f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows} f(x) \quad \wedge \quad \emptyset \neq N \subset M \qquad \implies \qquad f_n(x) \overset{N}{\rightrightarrows} f(x).

Důsledek 1.12#

Nekonverguje-li jistá posloupnost funkcí stejnoměrně na nějaké neprázdné podmnožině množiny MM, nemůže stejnoměrně konvergovat ani na množině MM.

Věta 1.13#

Nechť posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje k funkci f(x)f(x) stejnoměrně na množinách MM a NN. Pak konverguje k funkci f(x)f(x) stejnoměrně také na sjednocení M∪NM \cup N.

Věta 1.14#

Nechť posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_{n}(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje k funkci f(x)f(x) stejnoměrně na množině MM. Nechť posloupnost funkcí (gn(x))n=1∞\left(g_{n}(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje k funkci g(x)g(x) stejnoměrně na množině MM. Pak posloupnost funkcí

(fn(x)+gn(x))n=1∞\left(f_{n}(x)+g_{n}(x)\right)_{n=1}^{\infty}

konverguje k funkci f(x)+g(x)f(x)+g(x) stejnoměrně na množině MM.

Věta 1.15Supremální kritérium#

Nechť f(x)f(x) a fn(x)f_{n}(x) pro všechna n∈Nn \in \N jsou funkce definované na množině MM. Pro každé n∈Nn \in \N označme

σn:=sup⁡x∈M∣fn(x)−f(x)∣.\sigma_n := \sup_{x \in M} \left|f_n(x)-f(x)\right|.

Pak posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_{n}(x)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje na množině MM stejnoměrně k funkci f(x)f(x) právě tehdy, když je lim⁡n→∞σn=0\limn \sigma_n = 0, tj.

fn(x)⇉Mf(x)  ⟺  lim⁡n→∞σn=0.f_n(x) \overset{M}{\rightrightarrows} f(x) \qquad \iff \qquad \limn \sigma_n = 0.

Věta 1.16Spojitost limitní funkce#

Nechť posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} funkcí spojitých na množině MM stejnoměrně konverguje na MM k funkci f(x)f(x). Potom je funkce f(x)f(x) na MM spojitá.

Věta 1.17Záměna pořadí limit#

Nechť je pevně zvoleno c∈Rc \in \R. Nechť posloupnost funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^{\infty} stejnoměrně konverguje pro jisté δ>0\delta>0 na intervalu (c,c+δ)(c, c+\delta) k funkci f(x)f(x). Nechť každá z funkcí fn(x)f_n(x) má vlastní limitu

lim⁡x→c+fn(x)=bn.\lim_{x \to c_+} f_n(x) = b_n.

Pak existují vlastní limity lim⁡n→∞bn\limn b_n a lim⁡x→c+f(x)\lim_{x \to c_+} f(x) a jsou si rovny, tj.

lim⁡n→∞lim⁡x→c+fn(x)=lim⁡x→c+lim⁡n→∞fn(x).\limn \lim_{x \to c_+} f_n(x) = \lim_{x \to c_+} \limn f_n(x).

Poznámka 1.18#

Obdobné věty o záměně pořadí limit lze vyslovit i pro intervaly (c−δ,c)(c-\delta, c), (c−δ,c+δ)(c-\delta, c+\delta), (K,∞)(K, \infty), (−∞,−K)(-\infty, -K) pro K>0K>0 a příslušné limity podle xx.

Věta 1.19Integrace funkční posloupnosti#

Nechť je dána posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_{n}(x)\right)_{n=1}^\infty funkcí spojitých na uzavřeném intervalu ⟨a,b⟩\left\langle a, b \right\rangle. Nechť tato posloupnost stejnoměrně konverguje na intervalu ⟨a,b⟩\left\langle a, b \right\rangle k funkci f(x)f(x). Potom platí

∫abf(x)dx=lim⁡n→∞∫abfn(x)dx .\int_a^b f(x) \dx = \limn \int_a^b f_n(x) \dx\,.

Heslovitě: „Stejnoměrně konvergentní posloupnost spojitých funkcí lze na uzavřeném intervalu integrovat člen po členu“,

∫ablim⁡n→∞fn(x)dx=lim⁡n→∞∫abfn(x)dx .\int_a^b \limn f_n(x) \dx = \limn \int_a^b f_n(x) \dx\,.

Věta 1.20Derivování funkční posloupnosti#

Nechť je dána posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty funkcí taková, že:

  • ∀n∈N\forall n \in \N je fn(x)f_n(x) diferencovatelná na omezeném otevřeném intervalu (a,b)(a, b);
  • ∃c∈(a,b)\exists c \in (a,b) tak, že číselná posloupnost (fn(c))n=1∞\left(f_n(c)\right)_{n=1}^{\infty} konverguje;
  • fn′(x)⇉(a,b)f_n^{\prime}(x) \overset{(a,b)}{\rightrightarrows}.

Potom také posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty stejnoměrně konverguje na (a,b)(a, b). Navíc, označíme-li její limitu f(x)f(x), je tato funkce diferencovatelná na (a,b)(a, b) a pro každé x∈(a,b)x \in (a, b) platí rovnost

f′(x)=lim⁡n→∞fn′(x).f^{\prime}(x) = \limn f_n^{\prime}(x).

Heslovitě: „Posloupnost diferencovatelných funkcí, jež konverguje alespoň v jednom bodě, lze na omezeném otevřeném intervalu derivovat člen po členu, pokud je na něm posloupnost sestavená z derivací původních funkcí stejnoměrně konvergentní“,

(lim⁡n→∞fn(x))′=lim⁡n→∞fn′(x) .\left(\limn f_n(x)\right)^{\prime} = \limn f_n^{\prime}(x)\,.

Rozcvička

Příklad 1.1#

Vypočtěte lim⁡n→∞∫010exnexn+1 dx\dst \limn \int_0^{10} \frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}\,\dx.

Odpověď

55.

Nápověda

Limitu integrandu spočítáte snadno. Jestli se limita s integrálem smějí prohodit, si nechte až na konec.

Postup řešení

lim⁡n→∞∫010exnexn+1 dx=∫010lim⁡n→∞exnexn+1 dx=∫01012 dx=5.\limn \int_0^{10}\frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}\,\dx= \int_0^{10}\limn\frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}\,\dx= \int_0^{10}\frac{1}{2}\,\dx=5.

Prostřední rovnost, tedy záměna limity a integrálu, zatím není ničím podložena. Prověříme ji v příkladu 1.15.

Příklad 1.2#

Odvoďte vzorec pro součet prvních nn členů geometrické řady a následně pro součet geometrické řady.

Nápověda

Odečtěte od sns_n první člen a vydělte kvocientem qq. Dostanete skoro tentýž součet.

Postup řešení

Předpokládejme, že q≠0q \neq 0 a q≠1q \neq 1 (pro q=1q = 1 je zřejmě sn=nas_n = na). Pak

sn=a+aq+aq2+⋯+aqn−1,(sn−a) 1q=sn−aqn−1,sn=a 1−qn1−q.\begin{aligned} s_n &= a+aq+aq^2+\dots+aq^{n-1},\\ (s_n-a)\,\frac{1}{q} & =s_n-aq^{n-1},\\ s_n &= a\,\frac{1-q^n}{1-q}. \end{aligned}

Součet geometrické řady (pro ∣q∣<1|q|<1):

s=lim⁡n→∞sn=a1−q.s = \limn s_n = \frac{a}{1-q}.

Funkční zápis:

∑n=0∞axn=a1−x,O=(−1,1).\sumno ax^n=\frac{a}{1-x}, \qquad \OK = (-1,1).

Příklad 1.3#

Spočtěte integrál ∫01e−x2 dx\dst \int_0^1 \e^{-x^2}\,\dx.

Nápověda

Zkuste najít primitivní funkci. Když to nepůjde, ptejte se, jestli vůbec jde zapsat elementárně.

Postup řešení

Integrand je na ⟨0,1⟩\left\langle 0,1 \right\rangle spojitý, primitivní funkce tedy existuje. Nelze ji však vyjádřit pomocí konečného počtu elementárních funkcí, a žádná ze standardních integračních metod proto k cíli nevede.

Cesta k výsledku vede přes rozvoj do řady: podaří-li se funkci e−x2\e^{-x^2} zapsat jako součet mocninné řady a prokázat, že tuto řadu lze na ⟨0,1⟩\left\langle 0,1 \right\rangle integrovat člen po členu, dostaneme hodnotu integrálu jako součet číselné řady.

Příklad 1.4#

Při použití rovnosti ∑n=1∞1(2n−1)2=π28\dst \sumn \frac{1}{(2n-1)^2}=\frac{\pi^2}{8} vypočtěte součty:

  1. ∑n=1∞1n2\dst \sumn \frac{1}{n^2};
  2. ∑n=1∞(−1)n+11n2\dst \sumn (-1)^{n+1}\frac{1}{n^2}.
Odpověď

1) π26\dst \frac{\pi^2}{6};    2) π212\dst \frac{\pi^2}{12}.

Nápověda

Rozdělte ∑n=1∞1n2\sumn \frac{1}{n^2} na sudé a liché členy. Součet přes sudé pak umíte vyjádřit pomocí téže řady.

Postup řešení

Všechny níže uvedené řady konvergují absolutně, rozdělení na členy se sudým a lichým indexem je proto oprávněné.

  1. ∑n=1∞1n2=∑n=1∞1(2n)2+∑n=1∞1(2n−1)2=14∑n=1∞1n2+∑n=1∞1(2n−1)2\dst \sumn \frac{1}{n^2} = \sumn \frac{1}{(2n)^2} + \sumn \frac{1}{(2n-1)^2} = \frac{1}{4} \sumn \frac{1}{n^2} + \sumn \frac{1}{(2n-1)^2}.

    Tedy ∑n=1∞1n2=43∑n=1∞1(2n−1)2=π26\dst \sumn \frac{1}{n^2} = \frac{4}{3} \sumn \frac{1}{(2n-1)^2} = \frac{\pi^2}{6}.

  2. ∑n=1∞(−1)n+11n2=−∑n=1∞1(2n)2+∑n=1∞1(2n−1)2==−14⋅43∑n=1∞1(2n−1)2+∑n=1∞1(2n−1)2=π212.\begin{aligned} \sumn (-1)^{n+1} \frac{1}{n^2} & = -\sumn \frac{1}{(2n)^2} + \sumn \frac{1}{(2n-1)^2} =\\ &= -\frac{1}{4} \cdot \frac{4}{3} \sumn \frac{1}{(2n-1)^2} + \sumn \frac{1}{(2n-1)^2} = \frac{\pi^2}{12}. \end{aligned}

Příklad 1.5#

Ukažte, že má-li na nějakém okolí bodu c∈Dom(f)c \in \Dom(f) platit rovnost

∑n=0∞an(x−c)n=f(x),\sumno a_n(x-c)^n = f(x),

pak an=1n! dnfdxn(c)\dst a_n = \frac{1}{n!}\,\frac{\d^nf}{\dx^n}(c).

Nápověda

Derivujte zadanou rovnost nn-krát podle xx a poté dosaďte x=cx = c.

Úkoly k procvičení

U příkladů 1.6–1.8 nalezněte limitu f(x)f(x) funkční posloupnosti (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty a určete příslušný obor konvergence O\OK:

Příklad 1.6#

fn(x)=x2⋅n4n+3⋅e−x2n\dst f_n(x) = \frac{x^2 \cdot n}{4n+3} \cdot \e^{-\frac{x^2}{n}}.

Odpověď

f(x)=x24\dst f(x) = \frac{x^2}{4},    O=R\OK = \R.

Nápověda

Oba činitele mají pro n→∞n \to \infty vlastní limitu. Spočtěte je zvlášť.

Postup řešení

Je zcela patrné, že definiční obor je R\R. Dále jen spočteme limitu:

f(x)=lim⁡n→∞(x2⋅n4n+3⋅e−x2n)=lim⁡n→∞x24+3n⋅1=x24.f(x) = \limn \left(\frac{x^2 \cdot n}{4n+3} \cdot \e^{-\frac{x^2}{n}}\right) = \limn \frac{x^2}{4+\frac{3}{n}} \cdot 1=\frac{x^2}{4}.

Oborem konvergence je O=R\OK = \R, což je zároveň definiční obor limitní funkce.

Příklad 1.7#

fn(x)=enx\dst f_n(x) = \e^{nx}.

Odpověď

f(x)={0,x<0,1,x=0,\dst f(x) = \begin{cases} 0, & x < 0,\\ 1, & x = 0, \end{cases}    O=(−∞,0⟩\OK = \left(-\infty,0\right\rangle.

Nápověda

Rozlište případy podle znaménka xx.

Postup řešení

lim⁡n→∞enx={∞,x>0,1,x=0,0,x<0.\limn \e^{nx} = \begin{cases} \infty, & x > 0,\\ 1, & x = 0,\\ 0, & x < 0. \end{cases}

Oborem konvergence je tedy O=(−∞,0⟩\OK = \left(-\infty,0\right\rangle. A limitou je nespojitá funkce

f(x)={0,x<0,1,x=0.f(x) = \begin{cases} 0, & x < 0,\\ 1, & x = 0. \end{cases}

Příklad 1.8#

fn(x)=n2 1−cos⁡4xn+sin⁡4xnx\dst f_n(x)=n^2\,\frac{1-\cos^4 \frac{x}{n} + \sin^4 \frac{x}{n}}{x}.

Odpověď

f(x)=lim⁡n→∞fn(x)=2xf(x) = \limn f_n(x) = 2x,    O=R∖{0}\OK = \R \setminus \set{0}.

Nápověda

Čitatel se hodně zjednoduší, když použijete sin⁡2t=1−cos⁡2t\sin^2 t = 1-\cos^2 t.

Postup řešení

Označme t=xnt = \frac{x}{n}. Pak

1−cos⁡4t+sin⁡4t=1−cos⁡4t+(1−cos⁡2t)2=2−2cos⁡2t=2sin⁡2t,1-\cos^4 t + \sin^4 t = 1 - \cos^4 t + \left(1-\cos^2 t\right)^2 = 2 - 2\cos^2 t = 2\sin^2 t,

takže pro x≠0x \neq 0 je

fn(x)=2n2sin⁡2xnx.f_n(x) = \frac{2n^2 \sin^2 \frac{x}{n}}{x}.

Teď už stačí vzpomenout si na limitu lim⁡t→0sin⁡tt=1\dst \lim_{t \to 0} \frac{\sin t}{t} = 1:

f(x)=lim⁡n→∞2x(nsin⁡xn)2=2x(xlim⁡t→0sin⁡tt)2=2x2x=2x.f(x) = \limn \frac{2}{x} \left(n \sin \frac{x}{n}\right)^2 = \frac{2}{x} \left(x \lim_{t \to 0} \frac{\sin t}{t}\right)^2 = \frac{2x^2}{x} = 2x.

V bodě x=0x = 0 není fn(x)f_n(x) definována pro žádné nn, a proto

O=R∖{0}.\OK = \R \setminus \set{0}.

U příkladů 1.9–1.14 vyšetřete stejnoměrnou konvergenci posloupnosti funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty na jejím oboru konvergence:

Příklad 1.9#

fn(x)=x2n1+x2n\dst f_n(x) = \frac{x^{2n}}{1+x^{2n}}.

Odpověď

O=R\OK = \R, nekonverguje stejnoměrně.

Nápověda

Limitu spočtěte zvlášť pro ∣x∣<1|x|<1, ∣x∣=1|x|=1 a ∣x∣>1|x|>1. Pak se podívejte, jestli je výsledná funkce spojitá.

Postup řešení

lim⁡n→∞fn(x)=lim⁡n→∞x2n1+x2n={1,x2>1,12,x2=1,0,x2<1.\limn f_n(x) = \limn \frac{x^{2n}}{1+x^{2n}} = \begin{cases} 1, & x^2 > 1,\\ \frac{1}{2}, & x^2 = 1,\\ 0, & x^2 < 1. \end{cases}

Všechny funkce fn(x)f_n(x) jsou na R\R spojité, ale limitní funkce na R\R spojitá není. Tedy podle věty 1.16 zadaná posloupnost na R\R nekonverguje stejnoměrně.

Příklad 1.10#

fn(x)=x+x1+n4x2\dst f_n(x) = x+\frac{x}{1+n^4x^2}.

Odpověď

O=R\OK = \R, konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Limitní funkce je vidět na první pohled. K supremu rozdílu pak vede diferenciální počet.

Postup řešení

f(x):=lim⁡n→∞(x+x1+n4x2)=x,O=R.f(x) := \limn \left(x+\frac{x}{1+n^4x^2}\right) = x, \qquad \OK = \R.

Označme gn(x)=fn(x)−f(x)=x1+n4x2g_n(x) = f_n(x)-f(x) = \frac{x}{1+n^4x^2}.

Podle supremálního kritéria máme hledat

σn:=sup⁡x∈R∣gn(x)∣.\sigma_n := \sup_{x \in \R} |g_n(x)|.

Užijeme k tomu diferenciálního počtu:

gn′(x)=1−n4x2(1+n4x2)2=!0  ⟺  ∣x∣=1n2.g_n'(x) = \frac{1-n^4x^2}{(1+n^4x^2)^2} \overset{!}{=} 0 \quad \iff \quad |x| = \frac{1}{n^2}.

V bodě x=1n2x = \frac{1}{n^2} nabývá funkce gn(x)g_n(x) svého maxima, takže

σn=gn(1n2)=12n2.\sigma_n = g_n\left(\frac{1}{n^2}\right) = \frac{1}{2n^2}.

Jelikož

lim⁡n→∞σn=lim⁡n→∞12n2=0,\limn \sigma_n = \limn \frac{1}{2n^2} = 0,

platí podle supremálního kritéria, že

x1+n4x2⇉R0,\frac{x}{1+n^4x^2} \overset{\R}{\rightrightarrows} 0,

a tedy fn(x)⇉Rxf_n(x) \overset{\R}{\rightrightarrows} x na O=R\OK = \R.

Příklad 1.11#

fn(x)=xnn\dst f_n(x) = \frac{x^n}{n}.

Odpověď

O=⟨−1,1⟩\OK = \left\langle-1,1\right\rangle, konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Obor konvergence určete podle chování xnx^n. Supremum ∣xnn∣\left|\frac{x^n}{n}\right| na něm najdete i bez derivování.

Postup řešení

f(x)=lim⁡n→∞xnn=0,O=⟨−1,1⟩.f(x) = \limn \frac{x^n}{n} = 0,\qquad \OK = \left\langle-1,1\right\rangle.

Položme

σn:=sup⁡x∈⟨−1,1⟩∣xnn∣.\sigma_n := \sup_{x \in \left\langle-1,1\right\rangle} \left|\frac{x^n}{n}\right|.

Zjevně σn=1n\sigma_n = \frac{1}{n}, a tedy lim⁡n→∞σn=0\limn \sigma_n = 0.

Závěr:

xnn⇉0\frac{x^n}{n} \rightrightarrows 0

na O=⟨−1,1⟩\OK = \left\langle-1,1\right\rangle.

Příklad 1.12#

fn(x)=exnexn+1\dst f_n(x) = \frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}.

Odpověď

O=R\OK = \R, nekonverguje stejnoměrně.

Nápověda

Rozdíl od limitní funkce je v xx monotónní, jeho supremum proto hledejte v krajích.

Postup řešení

f(x)=lim⁡n→∞exnexn+1=12,O=R.f(x) = \limn \frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1} = \frac{1}{2},\qquad \OK = \R.

Položme

σn:=sup⁡x∈R∣exnexn+1−12∣=:sup⁡x∈R∣gn(x)∣.\sigma_n := \sup_{x \in \R} \left|\frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}-\frac{1}{2}\right| =: \sup_{x \in \R} |g_n(x)|.

gn′(x)=1n exn(exn+1)2>0,g_n'(x) = \frac{1}{n}\,\frac{\e^\frac{x}{n}}{(\e^\frac{x}{n}+1)^2} > 0,

tedy funkce gn(x)g_n(x) na R\R roste. Největším hodnotám se ∣gn(x)∣\left|g_n(x)\right| proto blíží limitně v +∞+\infty, resp. v −∞-\infty. Dále

lim⁡x→∞gn(x)=−lim⁡x→−∞gn(x)=12,\limx g_n(x) = -\lim_{x \to -\infty} g_n(x) = \frac{1}{2},

takže σn=12\sigma_n = \frac{1}{2} pro každé n∈Nn \in \N. Podle supremálního kritéria je lim⁡n→∞σn=12≠0\limn \sigma_n = \frac{1}{2} \neq 0, a zadaná posloupnost tedy konverguje ke konstantní limitní funkci f(x)=12f(x) = \frac{1}{2} na R\R pouze bodově, ne stejnoměrně.

Příklad 1.13#

fn(x)=arctg⁡nx(8n2+x2)32\dst f_n(x) = \arctg \frac{\sqrt{n} x}{(8n^2+x^2)^{\frac{3}{2}}}.

Odpověď

O=R\OK = \R, konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Arkustangens je rostoucí a lichý, stačí proto najít maximum jeho argumentu.

Postup řešení

Pro pevné x∈Rx \in \R je

lim⁡n→∞n x(8n2+x2)32=0,\limn \frac{\sqrt{n}\,x}{(8n^2+x^2)^{\frac{3}{2}}} = 0,

neboť jmenovatel roste jako n3n^3. Odtud f(x)=arctg⁡0=0f(x) = \arctg 0 = 0 a O=R\OK = \R.

Protože je arctg⁡\arctg rostoucí lichá funkce, platí

σn=sup⁡x∈R∣arctg⁡hn(x)∣=arctg⁡(sup⁡x∈R∣hn(x)∣),hn(x)=n x(8n2+x2)32.\sigma_n = \sup_{x \in \R} \left|\arctg h_n(x)\right| = \arctg \left(\sup_{x \in \R} \left|h_n(x)\right|\right), \qquad h_n(x) = \frac{\sqrt{n}\,x}{(8n^2+x^2)^{\frac{3}{2}}}.

Funkce hnh_n je lichá, stačí ji tedy vyšetřit na R0+\R^+_0:

hn′(x)=n (8n2+x2)12(8n2+x2−3x2)(8n2+x2)3=!0  ⟺  x2=4n2.h_n'(x) = \sqrt{n}\,\frac{\left(8n^2+x^2\right)^{\frac{1}{2}}\left(8n^2+x^2-3x^2\right)}{\left(8n^2+x^2\right)^3} \overset{!}{=} 0 \quad \iff \quad x^2 = 4n^2.

Maximum tedy nastává v bodě x=2nx = 2n a

sup⁡x∈R∣hn(x)∣=hn(2n)=2n32(12n2)32=2n32243 n3=1123 n32.\sup_{x \in \R} \left|h_n(x)\right| = h_n(2n) = \frac{2n^{\frac{3}{2}}}{\left(12n^2\right)^{\frac{3}{2}}} = \frac{2n^{\frac{3}{2}}}{24\sqrt{3}\,n^3} = \frac{1}{12\sqrt{3}\,n^{\frac{3}{2}}}.

Odsud

σn=arctg⁡1123 n32⟶n→+∞0,\sigma_n = \arctg \frac{1}{12\sqrt{3}\,n^{\frac{3}{2}}} \lto 0,

a zadaná posloupnost tedy podle supremálního kritéria konverguje na R\R stejnoměrně k nulové funkci.

Příklad 1.14#

fn(x)=xn2+x2ln⁡2n\dst f_n(x) = \frac{x}{n^2+x^2} \ln^2 n.

Odpověď

O=R\OK = \R, konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Činitel ln⁡2n\ln^2 n na xx nezávisí. Stačí tedy najít maximum toho, co zbude.

Postup řešení

Pro pevné x∈Rx \in \R je lim⁡n→∞xln⁡2nn2+x2=0\dst \limn \frac{x \ln^2 n}{n^2+x^2} = 0, neboť lim⁡n→∞ln⁡2nn2=0\dst \limn \frac{\ln^2 n}{n^2} = 0. Tedy f(x)=0f(x) = 0 a O=R\OK = \R.

Činitel ln⁡2n\ln^2 n na xx nezávisí, a proto

σn=ln⁡2n⋅sup⁡x∈R∣xn2+x2∣.\sigma_n = \ln^2 n \cdot \sup_{x \in \R} \left|\frac{x}{n^2+x^2}\right|.

Funkce gn(x)=xn2+x2\dst g_n(x) = \frac{x}{n^2+x^2} je lichá a

gn′(x)=n2−x2(n2+x2)2=!0  ⟺  x=±n,g_n'(x) = \frac{n^2-x^2}{\left(n^2+x^2\right)^2} \overset{!}{=} 0 \quad \iff \quad x = \pm n,

přičemž gn(n)=12n\dst g_n(n) = \frac{1}{2n}. Odsud

σn=ln⁡2n2n⟶n→+∞0,\sigma_n = \frac{\ln^2 n}{2n} \lto 0,

takže zadaná posloupnost konverguje na R\R stejnoměrně k nulové funkci.

Příklad 1.15#

Vypočtěte lim⁡n→∞∫010exnexn+1 dx\dst \limn \int_0^{10} \frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}\,\dx.

Odpověď

55.

Nápověda

Na omezeném intervalu ⟨0,10⟩\left\langle 0,10 \right\rangle vyjde supremum jinak než na celém R\R – srovnejte s příkladem 1.12.

Postup řešení

Na rozdíl od příkladu 1.12 posloupnost (exnexn+1)n=1∞\left(\frac{\e^\frac{x}{n}}{\e^\frac{x}{n}+1}\right)_{n=1}^\infty na intervalu ⟨0,10⟩\left\langle 0,10 \right\rangle konverguje stejnoměrně, neboť

σn=sup⁡x∈⟨0,10⟩∣gn(x)∣=e10ne10n+1−12,lim⁡n→∞σn=12−12=0.\begin{gathered} \sigma_n = \sup_{x \in \left\langle 0,10 \right\rangle} |g_n(x)| = \frac{\e^\frac{10}{n}}{\e^\frac{10}{n}+1} - \frac{1}{2},\\ \limn \sigma_n = \frac{1}{2} - \frac{1}{2} = 0. \end{gathered}

Lze tedy zaměnit pořadí limitního přechodu a integrace. Postup, který jsme aplikovali při řešení příkladu 1.1, tudíž skutečně platí.

U příkladů 1.16–1.20 vyšetřete stejnoměrnou konvergenci posloupnosti funkcí (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty na uvedených množinách:

Příklad 1.16#

fn(x)=arctg⁡(nx)\dst f_n(x) = \arctg(nx),      1) A=(0,∞)A=(0,\infty);    2) B=(c,∞)B=(c,\infty), kde c>0c>0.

Odpověď

1) konverguje pouze bodově;    2) konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Limitní funkce je v obou případech táž. Množiny se ale liší tím, jak blízko mají k nule.

Postup řešení

f(x)=lim⁡n→∞arctg⁡(nx)=π2.f(x) = \limn \arctg(nx) = \frac{\pi}{2}.

Položme

gn(x)=arctg⁡(nx)−π2.g_n(x) = \arctg(nx) - \frac{\pi}{2}.

Vyšetřování průběhu funkce (klasickým přístupem přes derivace) vede ke grafu

a následně ke tvrzení, že σn=sup⁡x>0∣gn(x)∣=π2\sigma_n = \sup\limits_{x>0} |g_n(x)| = \frac{\pi}{2} a σn~=sup⁡x>c∣gn(x)∣=π2−arctg⁡(nc)\widetilde{\sigma_n} = \sup\limits_{x>c} |g_n(x)| = \frac{\pi}{2}-\arctg(nc).

V tom je celý rozdíl mezi oběma množinami. Funkce ∣gn∣|g_n| na (0,∞)(0,\infty) klesá, na množině AA se proto přiblíží až k hodnotě π2\frac{\pi}{2}, jakmile jdeme s xx k nule – a to bez ohledu na to, jak velké nn zvolíme. Množina BB je od nuly odražená, takže tam se ∣gn∣|g_n| nejvíc přiblíží hodnotě π2−arctg⁡(nc)\frac{\pi}{2}-\arctg(nc), a ta už s rostoucím nn klesá k nule. Supremum se přitom v ani jednom případě nenabývá.

Pak

lim⁡n→∞σn=π2∧lim⁡n→∞σn~=0.\limn \sigma_n = \frac{\pi}{2} \quad \wedge \quad \limn \widetilde{\sigma_n} = 0.

Posloupnost tudíž na AA konverguje pouze bodově, zatímco na BB stejnoměrně.

Příklad 1.17#

fn(x)=1+xnn\dst f_n(x) = \sqrt[n]{1+x^n},    M=⟨0,∞)M = \left\langle 0,\infty\right).

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Limitní funkce má na MM dva různé předpisy. Supremum proto hledejte na každé části zvlášť.

Postup řešení

f(x)=lim⁡n→∞(1+xn)1n={1,x∈⟨0,1⟩,x,x>1.f(x) = \limn (1+x^n)^{\frac{1}{n}} = \begin{cases} 1, & x \in \left\langle0,1\right\rangle,\\ x, & x > 1. \end{cases}

Nyní vyšetříme stejnoměrnou konvergenci. Vidíme, že

σn=sup⁡x∈M∣1+xnn−f(x)∣=max⁡{sup⁡x∈⟨0,1⟩∣1+xnn−1∣,sup⁡x>1∣1+xnn−x∣}=:=:max⁡{sup⁡x∈⟨0,1⟩∣gn(x)∣,sup⁡x>1∣hn(x)∣}=:max⁡{αn,βn}.\begin{aligned} \sigma_n &= \sup_{x \in M} \left|\sqrt[n]{1+x^n} - f(x)\right| = \max \set{\sup_{x \in \left\langle 0,1 \right\rangle} \left|\sqrt[n]{1+x^n} - 1\right|, \sup_{x > 1} \left|\sqrt[n]{1+x^n} - x\right|} =: \\ & =: \max \set{\sup_{x \in \left\langle 0,1 \right\rangle} \left|g_n(x)\right|, \sup_{x > 1} \left|h_n(x)\right|} =: \max \set{\alpha_n,\beta_n}. \end{aligned}

Nejprve budeme hledat extrém funkce gn(x)g_n(x) na množině ⟨0,1⟩\left\langle 0,1 \right\rangle, kde platí

gn′(x)=xn−1(1+xn)1n−1≥0,g_n'(x) = x^{n-1}\left(1+x^n\right)^{\frac{1}{n}-1} \geq 0,

přičemž nulová je derivace nejvýše v bodě x=0x = 0.

Spojitost funkce gng_n je vidět z jejího předpisu a ze znaménka derivace plyne, že je rostoucí. Proto

αn=sup⁡x∈⟨0,1⟩∣gn(x)∣=gn(1)=2n−1.\alpha_n = \sup_{x \in \left\langle 0,1 \right\rangle} \left|g_n(x)\right| = g_n(1) = \sqrt[n]{2}-1.

Dále vyšetříme extrém funkce hn(x)h_n(x) na množině (1,∞)(1,\infty). Pro n=1n = 1 je h1(x)=1+x−x=1h_1(x) = 1+x-x = 1 konstantní. Pro n≥2n \geq 2 platí

hn′(x)=xn−1(1+xn)1n−1−1<0,h_n'(x) = x^{n-1}\left(1+x^n\right)^{\frac{1}{n}-1}-1 < 0,

neboť pro x>1x > 1 jsou splněny ekvivalentní nerovnosti

xn−1(1+xn)1n−1−1<0  ⟺  1+1xnn<1+1xn.x^{n-1}\left(1+x^n\right)^{\frac{1}{n}-1}-1 < 0 \quad \iff \quad \sqrt[n]{1+\frac{1}{x^n}} < 1+\frac{1}{x^n}.

Funkce hn(x)h_n(x) je na množině (1,∞)(1,\infty) spojitá a nerostoucí, tedy

βn=sup⁡x>1∣hn(x)∣=hn(1)=2n−1.\beta_n = \sup_{x > 1} \left|h_n(x)\right| = h_n(1) = \sqrt[n]{2}-1.

Odsud

σn=2n−1.\sigma_n = \sqrt[n]{2}-1.

A protože lim⁡n→∞σn=0\limn \sigma_n = 0, konverguje zadaná posloupnost na množině MM ke své limitní funkci f(x)f(x) stejnoměrně.

Příklad 1.18#

fn(x)=xn(1−3x)narctg⁡(n2)\dst f_n(x) = x^n(1-3x)^n\arctg(n^2),    M=⟨0,13⟩M = \left\langle 0,\frac{1}{3} \right\rangle.

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Činitel arctg⁡(n2)\arctg(n^2) je omezený, stačí proto vyšetřit průběh součinu xn(1−3x)nx^n(1-3x)^n.

Postup řešení

Nejprve vyšetříme limitní funkci

f(x):=lim⁡n→∞fn(x)=lim⁡n→∞xn(1−3x)narctg⁡(n2)=0.f(x) := \limn f_n(x) = \limn x^n(1-3x)^n\arctg(n^2) = 0.

Dále využijeme supremálního kritéria:

σn=sup⁡⟨0,13⟩∣xn(1−3x)narctg⁡(n2)∣.\sigma_n = \sup_{\left\langle 0, \frac{1}{3}\right\rangle} \left|x^n(1-3x)^n\arctg(n^2)\right|.

Označme gn(x)=xn(1−3x)ng_n(x) = x^n(1-3x)^n a vyšetřeme průběh této funkce.

gn′(x)=nxn−1(1−3x)n−1(1−6x)=!0.g_n'(x) = nx^{n-1}(1-3x)^{n-1}(1-6x) \overset{!}{=} 0.

Body podezřelé z extrému jsou x1=0x_1 = 0, x2=13x_2 = \frac{1}{3}, x3=16x_3 = \frac{1}{6}.

Funkce nabývá svého suprema v bodě x3x_3, tedy

σn=arctg⁡(n2)(16)n(12)n=arctg⁡(n2)12n.\sigma_n = \arctg(n^2)\left(\frac{1}{6}\right)^n\left(\frac{1}{2}\right)^n = \frac{\arctg(n^2)}{12^n}.

Protože

lim⁡n→∞σn=lim⁡n→∞arctg⁡(n2)12n=0,\limn \sigma_n = \limn \frac{\arctg(n^2)}{12^n} = 0,

posloupnost na intervalu ⟨0,13⟩\left\langle 0, \frac{1}{3}\right\rangle konverguje stejnoměrně podle supremálního kritéria:

xn(1−3x)narctg⁡(n2)⇉⟨0,13⟩0.x^n(1-3x)^n\arctg(n^2) \overset{\left\langle 0, \frac{1}{3}\right\rangle}{\rightrightarrows} 0.

Příklad 1.19#

fn(x)=1+e−nxn\dst f_n(x) = \sqrt[n]{1+\e^{-nx}},    M=⟨0,∞)M = \left\langle 0, \infty\right).

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Výraz e−nx\e^{-nx} v proměnné xx klesá. Kde bude tedy rozdíl od limitní funkce největší?

Postup řešení

Pro x>0x > 0 je lim⁡n→∞e−nx=0\dst \limn \e^{-nx} = 0, a tedy lim⁡n→∞1+e−nxn=1\dst \limn \sqrt[n]{1+\e^{-nx}} = 1. V bodě x=0x = 0 dostáváme lim⁡n→∞2n=1\dst \limn \sqrt[n]{2} = 1. Limitní funkcí je proto na celé množině MM konstanta

f(x)=1.f(x) = 1.

Funkce x↦e−nxx \mapsto \e^{-nx} je na MM klesající, a proto je klesající i funkce

gn(x)=1+e−nxn−1≥0.g_n(x) = \sqrt[n]{1+\e^{-nx}} - 1 \geq 0.

Svého maxima tak gng_n nabývá v bodě x=0x = 0 a

σn=sup⁡x∈M∣gn(x)∣=gn(0)=2n−1⟶n→+∞0.\sigma_n = \sup_{x \in M} \left|g_n(x)\right| = g_n(0) = \sqrt[n]{2}-1 \lto 0.

Podle supremálního kritéria tedy zadaná posloupnost konverguje na MM stejnoměrně k funkci f(x)=1f(x) = 1.

Poznámka

Supremum vyšlo stejně jako v příkladu 1.17, byť se limitní funkce i průběh členů posloupnosti liší.

Příklad 1.20#

fn(x)=(3xn2+2x2n3)e−xn\dst f_n(x) = \left(3\frac{x}{n^2} + 2\frac{x^2}{n^3}\right) \e^{-\frac{x}{n}},    M=⟨0,∞)M = \left\langle 0, \infty\right).

Odpověď

Konverguje stejnoměrně.

Nápověda

Zkuste označit t=xnt = \frac{x}{n}. Celý předpis se rozpadne na 1n\frac{1}{n} krát funkce, která už na nn nezávisí.

Postup řešení

Označme t=xnt = \frac{x}{n}. Pak

fn(x)=1n(3t+2t2)e−t=:1n φ(t),f_n(x) = \frac{1}{n}\left(3t+2t^2\right)\e^{-t} =: \frac{1}{n}\,\phi(t),

Funkce φ\phi už na nn nezávisí a spolu s xx probíhá i tt celou množinu MM.

Pro pevné xx je lim⁡n→∞xn=0\dst \limn \frac{x}{n} = 0, limitní funkcí je tedy nula.

Protože sup⁡x∈M∣fn(x)∣=1nsup⁡t∈Mφ(t)\dst \sup_{x \in M} \left|f_n(x)\right| = \frac{1}{n} \sup_{t \in M} \phi(t), stačí najít maximum funkce φ\phi:

φ′(t)=e−t(3+4t−3t−2t2)=−e−t(2t−3)(t+1)=!0.\phi'(t) = \e^{-t}\left(3+4t-3t-2t^2\right) = -\e^{-t}(2t-3)(t+1) \overset{!}{=} 0.

Jediným kořenem v MM je t=32t = \frac{3}{2}, kde φ ⁣(32)=(92+92)e−32=9e−32\dst \phi\!\left(\frac{3}{2}\right) = \left(\frac{9}{2}+\frac{9}{2}\right)\e^{-\frac{3}{2}} = 9\e^{-\frac{3}{2}}. Odsud

σn=9n e−32⟶n→+∞0,\sigma_n = \frac{9}{n}\,\e^{-\frac{3}{2}} \lto 0,

a zadaná posloupnost tedy konverguje na MM stejnoměrně k nulové funkci.

Příklad 1.21#

Nechť a>0a > 0. Rozhodněte, zda na množině (−a,a)(-a,a) platí rovnost

(lim⁡n→∞e−nx2n)′=lim⁡n→∞(e−nx2n)′.\left(\limn \frac{\e^{-nx^2}}{n}\right)^\prime = \limn \left(\frac{\e^{-nx^2}}{n}\right)'.

Odpověď

Rovnost platí.

Nápověda

Ověřte postupně všechny tři předpoklady věty o derivování funkční posloupnosti.

Postup řešení

Podle věty 1.20 musí být splněny tři předpoklady. Funkce fn(x):=e−nx2nf_n(x) := \frac{\e^{-nx^2}}{n} musí být diferencovatelná pro každé n∈Nn \in \N, což zjevně platí. Dále posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty musí konvergovat alespoň v jednom bodě. Tímto bodem je např. bod x=0x = 0, neboť posloupnost (1n)n=1∞\left(\frac{1}{n}\right)_{n=1}^\infty konvergentní zcela zjevně je. Jako poslední je třeba ověřit, že posloupnost derivací (fn′(x))n=1∞\left(f_n'(x)\right)_{n=1}^\infty stejnoměrně konverguje na množině (−a,a)(-a,a). Přitom:

fn′(x)=−2xe−nx2,lim⁡n→∞fn′(x)=0,σn=sup⁡x∈(−a,a)2∣x∣e−nx2.\begin{gathered} f_n'(x) = -2x\e^{-nx^2},\\ \limn f_n'(x) = 0,\\ \sigma_n = \sup_{x \in (-a,a)} 2|x|\e^{-nx^2}. \end{gathered}

K vyšetření suprema opět užijeme diferenciálního počtu. Hledáme extrém funkce fn′f_n', derivujeme proto ještě jednou:

fn′′(x)=−2e−nx2(1−2nx2)=!0.f_n''(x) = -2\e^{-nx^2}(1-2nx^2) \overset{!}{=} 0.

Bod x=12nx = \frac{1}{\sqrt{2n}} je zřetelným bodem maxima funkce ∣fn′∣\left|f_n'\right| na celém R\R. Pro každé nn tak platí

σn≤22ne−1/2\sigma_n \leq \frac{2}{\sqrt{2n}}\e^{-1/2}

(rovnost nastává, jakmile tento bod padne do intervalu (−a,a)(-a,a)).

Protože pravá strana jde k nule, je lim⁡n→∞σn=0\limn \sigma_n = 0 a posloupnost derivací konverguje stejnoměrně na (−a,a)(-a,a), a proto uvedená rovnost platí. Navíc je tím dokázáno, že na (−a,a)(-a,a) stejnoměrně konverguje i samotná posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty.

Příklad 1.22#

Ukažte, že posloupnost funkcí fn(x)=1n arctg⁡(xn)\dst f_n(x) = \frac{1}{n}\,\arctg(x^n) konverguje na R\R stejnoměrně, ale

(lim⁡n→∞fn(x))′(1)≠lim⁡n→∞fn′(1).\left(\limn f_n(x)\right)'(1) \neq \limn f_n'(1).

Nápověda

Ke stejnoměrné konvergenci vede supremální kritérium. Pro druhou část stačí zderivovat a dosadit jediný bod.

Postup řešení

f(x)=lim⁡n→∞fn(x)=0,O=R,σn:=sup⁡x∈R∣1n arctg⁡(xn)∣=π2n,\begin{gathered} f(x) = \limn f_n(x) = 0,\qquad \OK = \R,\\ \sigma_n := \sup_{x \in \R} \left|\frac{1}{n}\,\arctg(x^n)\right| = \frac{\pi}{2n}, \end{gathered}

neboť pro každé x∈Rx \in \R je ∣arctg⁡(xn)∣<π2\left|\arctg(x^n)\right| < \frac{\pi}{2} a této hodnoty se ∣arctg⁡(xn)∣\left|\arctg(x^n)\right| dobírá až limitně. Supremum se tedy nenabývá.

Dále lim⁡n→∞σn=0\limn \sigma_n = 0 a posloupnost (fn(x))n=1∞\left(f_n(x)\right)_{n=1}^\infty konverguje na R\R stejnoměrně. Snadno vypočteme, že (fn′(1))n=1∞=(12)n=1∞\left(f_n'(1)\right)_{n=1}^\infty = \left(\frac{1}{2}\right)_{n=1}^\infty. Pak také

(lim⁡n→∞fn(x))′=(f(x))′=0′=0,\left(\limn f_n(x)\right)' = (f(x))' = 0' = 0,

tudíž f′(1)=0≠lim⁡n→∞fn′(1)=12f'(1) = 0 \neq \limn f_n'(1) = \frac{1}{2}, což bylo třeba dokázat.

Příklad 1.23#

Vyvraťte stejnoměrnou konvergenci posloupnosti (nxe−nx2)n=1∞\left(nx\e^{-nx^2}\right)_{n=1}^\infty na množině M=⟨0,1⟩M = \left\langle 0,1 \right\rangle alespoň dvěma způsoby.

Nápověda

Kromě supremálního kritéria zkuste i větu o integraci člen po členu. Vyjde limita integrálů stejně jako integrál limity?

Postup řešení
  1. Klasicky:

    σn=sup⁡x∈M∣nxe−nx2∣,fn′(x)=ne−nx2−2n2x2e−nx2=!0   ⟺   x=±12n,\begin{gathered} \sigma_n = \sup_{x\in M} |nx\e^{-nx^2}|,\qquad f_n'(x) = n\e^{-nx^2}-2n^2x^2\e^{-nx^2} \overset{!}{=} 0 \,\iff\, x = \pm \frac{1}{\sqrt{2n}}, \end{gathered}

    z čehož do MM padne pouze kladný kořen, a tedy

    σn=n2 e−1/2⟶n→+∞∞≠0.\sigma_n = \sqrt\frac{n}{2}\,\e^{-1/2} \lto \infty \neq 0.

  2. Pomocí věty o integraci posloupnosti funkcí člen po členu:

    lim⁡n→∞∫01nxe−nx2 dx=lim⁡n→∞n[−12n e−nx2]01=12,∫01lim⁡n→∞nxe−nx2 dx=∫010 dx=0≠12.\begin{aligned} \limn \int_0^1 nx\e^{-nx^2}\,\dx &= \limn n\left[-\frac{1}{2n}\,\e^{-nx^2}\right]_0^1 = \frac{1}{2},\\ \int_0^1 \limn nx\e^{-nx^2}\,\dx &= \int_0^1 0\,\dx = 0 \neq \frac{1}{2}. \end{aligned}

Příklad 1.24#

Jak je možné, že funkční posloupnost (xn2)n=1∞\dst \left(\frac{x}{n^2}\right)_{n=1}^\infty konverguje v jedničce, posloupnost vzniklá její derivací člen po členu konverguje na A=(0,∞)A = (0,\infty) stejnoměrně a přesto původní posloupnost nekonverguje na AA stejnoměrně?

Nápověda

Přečtěte si pozorně předpoklady věty o derivování funkční posloupnosti.

Postup řešení

Posloupnost derivací (1n2)n=1∞\left(\frac{1}{n^2}\right)_{n=1}^\infty konverguje stejnoměrně, neboť jde o konvergentní posloupnost konstantních funkcí. Původní posloupnost na AA ale stejnoměrně nekonverguje, neboť

σn=sup⁡x∈A∣xn2∣=∞⟶n→+∞∞≠0.\sigma_n = \sup_{x \in A} \left|\frac{x}{n^2}\right| = \infty \lto \infty \neq 0.

Ovšem věta o derivování funkční posloupnosti člen po členu požaduje stejnoměrnou konvergenci zderivované posloupnosti na omezeném otevřeném intervalu (a,b)(a,b), kterým množina AA zcela jistě není.

Příklad 1.25#

Vypočtěte lim⁡n→∞∫031+9nx−4n2x2+4n3x32n−n2x+n3x2 dx\dst \limn \int_0^3 \frac{1+9nx-4n^2x^2+4n^3x^3}{2n-n^2x+n^3x^2}\,\dx.

Odpověď

1818.

Nápověda

Vydělte čitatel jmenovatelem se zbytkem. Podíl už na nn nezávisí a zbytek je stejnoměrně malý.

Postup řešení

Jmenovatel zapíšeme jako n(n2x2−nx+2)n\left(n^2x^2-nx+2\right). Kvadratický trojčlen u2−u+2u^2-u+2 má záporný diskriminant, takže pro u=nxu = nx je jmenovatel na ⟨0,3⟩\left\langle 0,3 \right\rangle všude kladný. Dělením se zbytkem dostaneme

1+9nx−4n2x2+4n3x3=4nx(n2x2−nx+2)+nx+1,1+9nx-4n^2x^2+4n^3x^3 = 4nx\left(n^2x^2-nx+2\right) + nx + 1,

a tedy

fn(x)=4x+gn(x),gn(x)=nx+1n(n2x2−nx+2).f_n(x) = 4x + g_n(x), \qquad g_n(x) = \frac{nx+1}{n\left(n^2x^2-nx+2\right)}.

Označíme-li u=nx≥0u = nx \geq 0, je

gn(x)=1n u+1u2−u+2g_n(x) = \frac{1}{n}\,\frac{u+1}{u^2-u+2}

a pro pomocnou funkci ψ(u)=u+1u2−u+2\dst \psi(u) = \frac{u+1}{u^2-u+2} platí

ψ′(u)=−(u+3)(u−1)(u2−u+2)2=!0  ⟺  u=1\psi'(u) = \frac{-\left(u+3\right)\left(u-1\right)}{\left(u^2-u+2\right)^2} \overset{!}{=} 0 \quad \iff \quad u = 1

(záporný kořen do úvahy nepřichází), přičemž ψ(1)=1\psi(1) = 1. Odsud

∀n∈N, ∀x∈⟨0,3⟩:∣gn(x)∣≤1n,\forall n \in \N,\,\forall x \in \left\langle 0,3 \right\rangle: \quad \left|g_n(x)\right| \leq \frac{1}{n},

takže σn≤1n⟶n→+∞0\dst \sigma_n \leq \frac{1}{n} \lto 0 a podle supremálního kritéria je fn(x)⇉⟨0,3⟩4xf_n(x) \overset{\left\langle 0,3 \right\rangle}{\rightrightarrows} 4x.

Funkce fnf_n jsou na ⟨0,3⟩\left\langle 0,3 \right\rangle spojité, lze proto zaměnit limitu a integrál:

lim⁡n→∞∫03fn(x) dx=∫034x dx=[2x2]03=18.\limn \int_0^3 f_n(x) \,\dx = \int_0^3 4x \,\dx = \left[2x^2\right]_0^3 = 18.

Potvrzení